Jak jsme nakonec vybrali
Máme málo peněz a moc požadavků. Špatná kombinace pro koupi domu. Jak už jsem psal dříve, buď jsme byli nadšení z domu nebo z pozemku. Nikdy ne z obojího. Snad jedině ve Velvarech, jenže to byl jeden z prvních navštívených domů, takže jsme se domnívali, že najdeme snadno něco ještě lepšího, a pak v Nelahozevsi, jenže tam byly velké komplikace jak s dopravou, tak s odvozem a vyzvedáváním dětí do a ze školy nebo školky.
Viděli jsme krásně zrekonstruovanou chalupu ve Všetatech. Na první pohled nám padla do oka. Hlavní světnice šla dokonce přes dvě patra a měla ochoz! Na druhou stranu stačilo vyjít před dům a bylo jasné, že tady žít nechceme. Nemůžeme.
Nebo dům kousek od historického centra Brandýsa nad Labem. Město, kde bychom mohli žít bez jakýchkoliv problémů. Staré domy, kostely, katovna... Historie na nás dýchala na každém kroku. Jenže dům stál dva metry od slepého ramene Labe. Vzhledem k prožité povodni v roce 2002 máme z blízkosti vody jistou fóbii a blízkostí rozumím tak 500 metrů. Tady šlo o metry dva. Desetkrát nás mohly pojišťovny i sousedé ujišťovat, že tam voda nebyla.
Nakonec jsme soustředili své pátrání na Kralupy nad Vltavou. Je to město dvou tváří. Na jedné straně chemička a paneláky, na straně druhé vilové čtvrti, zeleň, cyklostezka. Pro Kralupy mluvila i vzdálenost od Prahy a spoje, ať už autobusy do Kobylis nebo vlak na Masaryčku nebo na Hlavák. Několik škol, školek, spousta kroužků, kino, divadlo.
První dům, který jsme vybrali, byl na samém konci Kralup. Z oken jsme se dívali jen na střechy jiných domků, po panelácích a chemičce ani památky. Už jsme měli plány, jak domek upravíme, abychom se do něj vešli, co se zahrádkou, kam do školy a kudy do práce. Domek patřil staré paní, která si hned získala nás i obě naše holky. K tomu přispěly i dvě kočky, které k domu natrvalo patřily.
Bohužel jsme tehdy vůbec neuvažovali o hypotéce, domnívali jsme se, že bychom na ni nedosáhli, když je Gaia na mateřské dovolené. Koupi domu jsme podmínili prodejem bytu a modlili se, aby nás nikdo nepředběhl. A... předběhl. Poměrně dost nás to srazilo, ztratili jsme chuť něco hledat, mysleli jsme, že lepší domek nenajdeme. Ale našli jsme.
Druhý Kralupský dům byl nejlepší, jaký jsme po celé naše hledání viděli. Doteď nás mrzí, že to nakonec nevyšlo, a myslím, že nás to bude mrzet ještě dlouho, i když už máme jiný dům. Tenhle měl bezvadnou dispozici, velké místnosti dole i nahoře, podkroví pro další místnost a sociálku, perfektní zahrada, ani malá, ani velká. Z jedné strany klidná ulice, z druhé strany pěší zóna. A škola. Prakticky za zdí. Hned jsme se do toho místa zamilovali. A neponechali nic náhodě, za dva dny už zjišťovali jak je to s hypotékou. Potěšilo nás, že si ji můžeme vzít, že na to náš skromný rozpočet stačí. Domů jsme šli ruku v ruce a těšili se na nové bydlení.
Snad ještě ten večer volal makléř, že se něco děje, a jestli bychom třeba nemohli zaplatit o něco víc. Copak jsme nějaké kafky k oškubání? napadlo nás hned. Druhý den byl dům pryč. Majitelka se dohodla za zády realitní kanceláře s někým jiným a bylo po ptákách. To byla druhá rána a mysleli jsme, že poslední. Ztratili jsme veškerou iniciativu, chuť, náladu, radost a já nevím, co všechno ještě. Ale nevzdali jsme to. Tedy... Gaia to nevzdala.
Dva další Kralupské domy se nám moc nelíbily, zase to byla otázka rovnováhy dům x místo. Kupříkladu ulice s poetickým názvem Růžové údolí je nejspíš nejrušnější v celých Kralupech. No nic. Jedeme dál, ať se konečně dostaneme k tomu poslednímu domu, k tomu, který je už prakticky téměř náš. A nebo víte co? Až zase příště.
Přidat na linkovací servery
Komentáře
Skrnda - Mail - 13.05.2010, 14:01:02
Hmm...tak to jsem teda fakt zvědavá:-))
Huhla - 13.05.2010, 15:22:29
Ty nás teda napínáš...
kryska - 13.05.2010, 21:04:47
hlavně, že to vypadá na hepáč! :o)

