S Pupajzem v čajovně
Pátek, 27. únor 2004, 08:26Tak hezky jsme to měli naplánované. Leč člověk míní a příroda (bůh, osud, karma) mění...
Plán: Naložíme Andulku do kočárku a půjdeme do čajovny pěšky. Je to asi 45 minut chůze, Andulka pěkně usne, protože ona usne v kočárku vždy. Dalo by se parafrázovat přísloví, že usne, jako když ji do kočárku hodí. Přijdeme do čajovny, kde posedíme s Lopem a spol. asi hodinu, neboť tak dlouho nám bude trvat vypít svůj čaj a tak dlouho vydrží Andulka spát.
Skutečnost: Naložili jsme Andulku do kočárku a vyrazili do čajovny. Zarazilo mě, že na mě z budky koukají dvě velké modré oči. Vždyť Andulka měla spát. Ale co, teprve jsme vyšli. Před čajovnou jsem letmým pohledem do kočárku zjistil, že Andulka opravdu spí. Sláva.
Abychom se dostali do čajovny i s kočárem, museli jsme otevřít druhé křídlo vstupních dveří.
"Dobrý den, máme tady rezervované místo na jméno Tokugawa."
"Jistě, sedněte si kam chcete, je tu prázdno," odpověděl čajník (čajovník, čajman, čaják...)
"Ehm... máme ale kočárek, mohl byste nám otevřít i druhou půlku dveří?"
"Jasně, hned to bude..."
"Tak co?" ptala se Gaia, když jsem vyšel ven.
"Dobrý, hned nám otevře. Houpej ještě, ať se Anče neprobudí."
Otevřelo se jedno křídlo dveří. Pohlédl jsem na čajmana, kterak třímá v rukou dláto a kladivo. Zasadil dláto do zástrčky a...
BUCH!!! PRÁSK!!! BUCH BUCH!!! TŘÍSK!!!
Lidé v čajovně se leknutím pobryndali čajem, dva starší museli být odvezeni s podezřením na infarkt.
"Máme to tu trochu zatuhlý, ale už to..." BUCH PRÁSK!!! "...bude. Tak račte."
Z kočáru na mě koukaly dvě obrovské modré oči...
Takže jsem celou hodinu a půl v čajovně stál a chodil s Andulkou v náručí sem a tam aby neplakala, zatímco ostatní si seděli, klábosili a popíjeli čajík. Sákryš.
P.S.: Jo, ještě jsem si zapomněl Kolibříka (neboli Blechu - jak říká Mrkef mému fotoaparátu). Tak nemám ani obrázek, kterak Andulka snědla nápojový lístek a mosazné víčko od cukřenky v tureckém stylu...
Tokugawa | Akce Pupajz | Názory
Starší: Jak si chtěl Tokugawa hrát se sestřičkou