Tokugawův obyčejný večer
Středa, 24. březen 2004, 10:38Tokugawovi zavolal zákazník, že si potřebuje vyzvednout objednané kroužky ve čtvrtek dopoledne.
"No jo," řekl si Tokugawa, "to zase bude dneska honička..."
Do toho zazvonil telefon. Gaia.
"Ahoj, prosím Tě, dneska večer přijdou na návštěvu holky, udělej nákup, ať jim mám co nabídnout, jo?"
"Už to začíná," odtušil Tokugawa, "prima den."
Pak vzal pod paži Andulčiny pendlovky, které se rozhodly, že už se nachodily dost a zastavily se, a vyrazil do hodinářství. Jak tak šel, hodiny vyzváněly na celé kolo a lidé, které míjel, se kdovíproč usmívali.
Hodinář se podivil: "Ty hodiny nemají důvod aby nešly."
Během chvíle vyměnil Tokugawa neohrabané pendlovky za neohrabané nákupní tašky a rozjel se sockou domů. Jednou rukou se držel, v druhé měl tašky a knihu. Jak zvedl knihu k očím, praštil taškou sedícího cestujícího. Tak si vzal knihu do druhé ruky a jel bez držení. Kaskadér.
Vyvenčil Huga. "Sakra, zrovna dneska prší, budu muset Huga vykoupat..."
Pak začal na Pimpimbumu štípat ty kroužky. Rachot, až se dům třásl v základech. Do toho spustila Andulka a v produkci decibelů si s Pimpimbumem nezadala. Tokugawa si začal prozpěvovat: "Tichá, tichá, naše domácnost je tichá, tichá... je pozdě honit bycha..." a Gaia jen obracela oči v sloup. Konečně byla zakázka hotová. Tokugawa si sedl, vzal do náruče Andulku, která nepřestávala vřískat, neboť jí rostou zuby a chtěl si odpočinout. CRRRRR! Zvonek.
"Ahoj..." Byl to Honza_p. "Tak jdem?"
Tokugawa si domluvil návštěvu pivnice. Zanechal Gaiu s vřískající Andulkou a poděkoval Honzovi_p, že ho spasil. Venku stále pršelo.
U Pivrnce bylo útulno. Zasedli ke svému oblíbenému stolku a jali se konverzovat. Dali si pivo. Tokugawa už odvykl, a tak po tom jednom vypadal jak po třech atd... Do toho přišel Kukri J. Mrkvička a zábava nabrala zcela jiný směr. Kukri si dal také pivo, což on, čajomilec, dělá jen výjimečně.
Najednou se z nás stali zase kluci. Hádali jsme se, jestli jsou lepší TT (tétéčka) nebo H0 (hánulky), N (enka) že jsou moc titěrná a že za Tokugawova dětství nebyly výhybky a křižovatky, ale byly vagónky, třeba rychlíkový dvoupatrák s kloubem, ale za Mrkvičkova dětství zase nebyly mašinky ale byly výhybky, dokonce anglická výhybka, která je vlastně křižovatka se čtyřmi výhybkami. Honza_p byl nad věcí, vláčky ho nedostaly, zato mu učarovala balza.
Od mašinek přešli na vystřihovánky z ABC, na modely ze speciálů, třeba model Malého boha. Tokugawa vzpomínal, jak složil Caterpillar a Mitsubishi Pajero a jak je pak zapálil a díval se, jak krásně jeho dílo přichází vniveč, hádali se, jestli je lepší Kanagom, Bílá lepící pasta nebo Herkules, chlubili se vychytávkami jako použití peanu a tak podobně.
Po dalších pivech se diskuse stočila poněkud jinam. Najednou se hovořilo o Ježíši, templářích, poté o Egyptu a Indii, o pracivilizaci a pralidech, o neandrtálcích a o hledání pravdy. Tokugawa si dal tlačenku s cibulí. Dále se mluvilo o tom, jak je zbytečné zjišťovat, jak to bylo ve skutečnosti s Ježíšem, když je to už 2000 let a my se ani nedozvíme, jak to bylo s Kennedym nebo s 11. zářím před dvěma lety...
Najednou bylo půl desáté a šli domů. Pršelo stále. Před tokugawím domem stáli nějací dva cizí lidé a domáhali se na někom přes mluvítko vstupu.
Tokugawovi se po těch všech pivech chtělo nesmírně čůrat, ale neměl náladu se dohadovat s těmi lidmy, zda je pustí a nebo ne...
"Půjdu vás doprovodit," řekl tedy a šel ještě kousek s klukama. Spoléhal na to, že kdyby se pomočil, tak si toho v tom dešti stejně nikdo nevšimne. Pak už to nemohl vydržet a rozloučil se. Velmi spěchal. Ti dva před domem pořád stáli.
"Ach jo," řekl si Tokugawa a přibouchl jim dveře před nosem.
Doma byla na návštěvě Silva. Tokugawa k holkám přisedl, jako že se bude účastnit dění a usnul. Byl to fakt perný večer.
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Nastavení poštovního klienta