Čechomor
Středa, 28. duben 2004, 06:20"Nechcete lístky na Čechomor?" zeptala se jednou Maruška Slíva.
"Ale jo," odpověděl jsem. Jsme poslední dobou s Gaiou lačni kulturních zážitků...
Nastal den D. Sešli jsme se s Maruškou Slívou a Kukri J. Mrkvičkou před Fučíkárnou, po chvilce dorazili i Honza_p s Vendulkou_p. Za družného hovoru jsme přišli před malou sportovní halu a slova nám na rtech odumřela. Fronta zhruba šestkrát obtáčela halu, následně vedla ven z areálu, proplétala se ulicemi Holešovic a její konec zasahoval až do Libně. Maruška Slíva spolu s Vendulkou_p šly obhlédnout terén.
"Vepředu je ještě jedna fronta. Frontička..." povídaly, když se vrátily.
"A kam vede?"
"Na Čechomor."
"Proč tam nestojej lidi?"
"To nevíme."
Tak jsme šli. U druhého vchodu stálo asi pět lidí včetně trhačů lístků a kontrolórů batohů. Byli jsme uvnitř. Člověk český je zřejmě natolik poznamenaný komunistickou minulostí země, že jakmile vidí frontu, hned si do ní stoupne. Co kdyby měli banány nebo hajzlpapír...
Odskočil jsem si na toaletu (pokud se tak dá hajzlu ve sportovní hale říkat), neboť jsem si ze samého čekání na rodinu Mrkvičkových a rodinu_p musel dát pivo. Stojím si tak u pisoáru, když tu slyším ženský hlas. Za mnou klidně korzovaly dámy, neb nechtěly čekat frontu na dámský záchod.
"Musím na záchod," povídá Maruška Slíva, když jsem se vrátil. Za chvíli byla zpět. "To nebudu stát, přišla bych na řadu až po koncertu..."
"Běž na pánskej," radím.
Maruška Slíva vyvalila oči.
"Fakt, dam je tam víc než močících mužů." Ani jsem to nemyslel vážně, neboť znám Marušku Slívu. Jaké ale bylo mé překvapení, když to Maruška Slíva udělala. Chudáci pánové. Za chvilku se Maruška Slíva vrátila a vedla nějakou známou.
"Potkaly jsme se na pánských..."
Konečně nás přestal megafon informovat, že tento koncert nám přináší pivovar Krušovice (já hlupák si myslel, že jsme si koupili lístky) a schylovalo se ke koncertu. Jsme s Gaiou trochu zvláštní. Jinak bychom asi nešli na vystoupení kapely, kterou jsme nikdy před tím neslyšeli. No co, kdyby to za moc nestálo, aspoň jsme se viděli s Mrkvičkama a oběma_p. Ale ono to stálo za to.
Čechomor jsou naprosto geniální. Jejich folklor-rock (nebo jak bych to nazval) rozhýbal celou halu. Jediní dva stoici, stojící jak sochy, byl Mrkvička a já. Odolávali jsme rytmickému tleskání a hopsání. Jediný pohyb, který dělal Mrkvička, bylo občasné čištění brýlí a jediný pohyb, který jsem dělal já, bylo zvedání Gaii v pravidelných intervalech, neboť ona při své výšce viděla jen vrcholky osvětlovacích ramp. Oproti nám byla rodina_p ztělesněním rytmu. Po chvíli odhopsali a zmizeli mezi vlnícími se hlavami.
Nejvíc mě zaujal čechomoří bubeník Radek Klučka. Jednou měl asi pětiminutové sólo a řeknu vám: málem se mi zastavilo srdce, taková to byla nádhera.
Nejlepší písnička byl Včelín. Gaie se taky líbil, což jsem poznal po delší době pátrání.
"Ta písnička Dolej vína byla fakt super," povídá Gaia.
"Hm. Mě se zase líbila Dole u včelína."
To je tím, že Čechomor nehraje folklor, nýbrž folklor-rock, takže není moc rozumnět. Nakonec jsme pochopili, že mluvíme o stejné písni.
Než jsme odkvačili každý svým směrem do své postele, stavili jsme se ještě na jedno (až tři) a dělali si humory z Mrkvičky (jak jinak). Byl to krásnej večer.
Novější: Útok na Fallúdžu
Starší: Sámer Issa vypadne