Jak Mrkvička a Slíva zvládají stres
Čtvrtek, 13. květen 2004, 09:45eLKa v E-deníku odkazuje na zajímavou ukázku Na jakou vzdálenost fungují odposlechy. Včera jsem se rozhodl, že kromě Gaii otestuji i Mrkvičkovic rodinu. Ale nejprve ke Gaie.
Přečetl jsem si na E-deníku výše odkázaný spot a udělal jsem tu chybu, že jsem nahlédl i do komentářů. Začal jsem tušit nějakou kulišárnu, a tak jsem si film zvuk.mpeg [3.5 mega] uložil na flash a rozhodl se ho nejprve otestovat na své milované ženě Gaie. Je to totiž žena tak lekavá, že když přijdu z práce domů a pozdravím: "Ahoj zlato, jsem doma!", tak se obvykle tak lekne, že jí musím následně dělat masáž srdce.
Pustil jsem jí tedy eLKův film a čekal jsem. Pak mě udeřil do očí fakt: Proboha, vždyť Gaia drží v náručí Andulku! a hned jsem běžel film zastavit, ještě než vyvrcholí úžasnou pointou. Nestihl jsem to. Film vyvrcholil, Gaia zařvala a Andulka opustila vysokým nadhozem její náruč. Nikdy jsem nebyl dobrý chytač, ale tentokrát jsem do toho dal vše a Andulku zachytil. Celý zbytek večera jsem si musel Gaiu udobřovat.
Pak přišli Mrkvičkovi. Gaia jakoby zapomněla na prožitý děs a pomstychtivě se těšila, až Mrkvičku i Slívu raní mrtvice. Pustil jsem film. Mrkvičkovi napjatě poslouchali nakloněni k monitoru. Nemohl jsem potlačit smích při představě jejich reakce. Film skončil a Mrkvičkovi stále zírali do monitoru a čekali, až zaslechnou rozhovor řidiče a spolucestujícího. Pochopte – oni nehnuli ani brvou. Naprosto nic. Jako by trpěli katalepsií nebo je zachvátil rigor mortis... Tomu se říká ledový klid!
Byl jsem navýsost zklamán. Pak jsem ale Slívě pustil Hledání stínu staré babky a náladu jsem si poměrně spravil Novější: Superstar – krystalizace
Starší: Fotografie pro dnešní den