Lekavost
Pondělí, 17. květen 2004, 08:10Milá Krysko,
musím Ti popsat Gaino nejnovější leknutí. Opravdu stálo za to. Byli jsme o víkendu na domečku, vzali jsme s sebou i mého tátu, Huga jezevčíka a dokonce i Andulku, našeho Pupajze-Šunku. Takže si dovedeš představit, jak to asi vypadalo při nastupování do autobusu. Nakonec jsme ho obsadili téměř celý sami.
V noci jsme ulehli ku spánku (nevím jak vy, ale my to děláme). Táta se někdy ve 3:00 vzbudil, neb musel jít ulevit svému močovému měchýři. Nevím co to Huga napadlo, ale když se táta vracel, tak Hugo začal vrčet. Gaiu to probudilo a začala Huga okřikovat. To probudilo i mne. V ten okamžik se otevřely dveře a do pokoje vešel táta. Gaia zařvala tak, že probudila nejen Andulku, ale i celou vesnici a schovala se pod peřinu.
U Gaii funguje tzv. efekt druhotné lekavosti. Ona se lekne něčeho, co mě nechá naprosto klidným, avšak její reakce je natolik stresující (řev, balistické pohyby atd.), že se leknu i já. Gaii. Někdy mi jde i o život nebo aspoň o zdraví. Onehdá jsme na návštěvě sledovali v TV nějaký thriller. Gaia se v jednom okamžiku něčeho vylekala a její ruce začaly opisovat nekontrolovatelnou křivku. Levá pěst skončila svou dráhu v mém rozkroku, pravá v tchýnině žaludku...
Vidíš, Krysko, že to doma nemám snadné. Pro uklidnění situace jsem v předsíni rozvěsil šest nebo sedm takových těch bambusových cinkátek do větru. Jejich rozmístění je nesmírně chytře vymyšlené. Kdokoliv jde z jedné místnosti do druhé, tak minimálně o jedno cinkátko zavadí ramenem. To je pro Gaiu signál, že se někdo blíží. Problém nastává večer, když uložíme Andulku spát. "Musíš pořád dělat takový randál?!" volá na mne Gaia, kdykoliv o cinkátko zavadím. "Probudíš malou!" No jo. Ale kdybych náhodou bambus nerozezvučel, tak probudí Gaia nejen malou, ale i dům a půlku Nového Města!
Mám to těžké, ale nestěžuju si. Někdy dokonce na Gaiu políčím. Třeba jí řeknu: "Teď se Ti schovám!" A uteču vedle do místnosti. A pak už se jen bavím.
"Tokuuu..." slyším tiché Gaino kňourání, "vylez... proč mi to děláš... uuu... kde jsi..."
Problém je, když se dosyta pobavím a chci vylézt. Kdybych promluvil, tak Gaiu raní mrtvice. Kdybych vylezl, tak ji raní nejmíň dvakrát po sobě. Takže začnu třeba hlasitěji dýchat, nebo popotáhnu nosem.
"Musíš pořád popotahovat? Vem si kapesník!"
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Mrkvičkovy snímky II.