Huba mi mohla shořet

Úterý, 18. květen 2004, 09:49

White Dog si posteskl, že ještě nikdy nejedl ostré jídlo. A požádal o radu, kde něco takového ochutnat. Budiž.

Předesílám, že jsem stejná krevní skupina jako White Dog, tzn. mám natolik zničené chuťové pohárky, že mě jen tak něco nerozhází. Začalo to už v dobách mého pohnutého dětství. Kousal jsem si nehty. Nehty samy o sobě byly dost ostré, ale asi jinak, než myslí White Dog a naši mi říkali: "Nech ty nehty! Budeš z toho mít paličky a slepák!" nakonec přistoupili k drastičtější léčbě. Napatlali mi prsty chilli omáčkou a mysleli si, že mají vyhráno. Ale opak byl pravdou. Nejenže jsem omáčku z prstů s chutí olízal a nehty si kousal dál, ale ještě jsem jim začal chodit do lednice upíjet chilli... Nakonec mě z toho zlozvyku (nehty) vyléčila až první láska.

Občas nás s Gaiou pozve na jídlo máma nebo táta. Oba vaří poměrně dost pálivá jídla, aspoň tak usuzuji z Gaiiny reakce: "Kurňa, to zas pálí..." Já ale nic necítím. Plechová huba. Asi po našich.

Jednou jsem byl v Holandsku. Nevím už, koho napadlo zajít do thajské restaurace, to je vedlejší. Důležité je, že menu bylo thajsky a holandsky, takže jsme vybírali namátkou. Thajská kuchyně je pověstná tím, že jídlo konzervuje ostrostí. Takže nikoho nepřekvapilo, že tři jídla pálila tak, že se moji spolustrávníci při konzumaci kroutili jako na jehlách. Já bohužel ne. Moje jídlo (nějaká langusta) nepálilo. Tedy aspoň mě se to zdálo. Sáhl jsem tedy po lahvičce, ve které se podle paprikových semínek schovávalo cosi pálivého. Nejspíš variace na chilli.
"To raději nedělej," povídá Mirek, "děsně to pálí..."
"Ale to já právě chci. Mě jen tak něco nepálí a tohle jídlo není ostré vůbec," prohodil jsem frajersky.
"No nic, varoval jsem tě..."
V hlavě mi něco zaťukalo na poplach. Proč se Mirek tak potutelně usmívá? Pro jistotu jsem si jen lehce pokapal rýži.
Nabral jsem sousto do hůlek a...

...z očí mi vytryskly slzy jak z fontány ve Versailles, z úst vyšlehly plameny, které ihned proměnily tryskající slzy v páru, naskočilo mi milion plus jeden beďarů a jen s vypětím všech sil jsem neomdlel. Bohužel chuť toho jídla vám popsat nedokážu, protože jsem ještě týden necítil nic než jakousi vyschlou a loupavou pálivost.

Od těch dob mě nepálí vůbec nic. Jen jednou mě dostal švagr. "Nedáš si chilli papričku?" povídá.
"Jo, rád," odpověděl jsem a těšil se, jak mu to ukážu. Mezi lahůdky počítám třeba to, že sním na posezení sklenici kozích rohů.
Tomáš přinesl zavařovačku plnou malých kulatých červených čilipapriček a nasypal sobě i mně na talíř. S chutí jsem se do jedné zakousl a víc jsem už nepotřeboval. Vždycky jsem si myslel, že když někdo tvrdí, že ho pozřená strava pálila ještě jednou, a to na záchodě, tak že kecá. NEKECÁ.

Tokugawa  |  Autor: Život  |  Názory 

Novější: SuperStar – poměr finalistů
Starší: Mrkvičkovy snímky III.