Tokugawova maturita – český jazyk
Úterý, 1. červen 2004, 08:25V poslední době se objevilo pár článků o maturitách. Jak by ne, je přeci květen! Nejprve jsem si početl ve Skladišti postřehů, poté na Posledním slovenském weblogu. Pokud vás zajímá, jak odmaturoval v roce 1991 Tokugawa, prosím. Nechám vás nahlédnout.
Tokugawa nebyl nikdy vzorný student. S rozkoší se plácal v bahně průměru, protože pak mu zbyl čas na rozšiřování všeobecných obzorů. A na lumpárny. A o to přeci jde. Hlavně Tokugawa nikdy nepochopil, jak je možné, že se ocitl na průmyslové škole, neboť jeho mozek pracuje čistě a zásedně humanitně. Jak jen by byl šťastný, kdyby jeho zaměstnáním byla literatura, historie nebo třeba jazyky. Ne. Technický obor. Omyl dějin.
Skončily prázdniny, nastal poslední rok studia. Tokugawa si uvědomil, že jde do tuhého. Jasně si vzpomíná, jak celé září hrůzou nespal. Musel se ládovat rohypnolem. Vždyť maturita je tak blízko a v mozku je jako po velkém úklidu. Nakonec to přešlo díky vypracovávání maturitních otázek.
Tokugawa vždy tvrdil, že má fotografickou paměť. Jeho otázky byly psané na perličkovém psacím stroji a velmi barevně podtrhané. Čím větší řád, tím snažší učení. Ještě že byl Tokugawa na technické škole. Díky tomu měly jeho otázky dvou a půl centimetrové okraje, které se pozvolna plnily poznámkami. To sice ubralo otázkám na přehlednosti, avšak odkazy z listu na list vše kompaktně provázaly a Tokugawa se začal cítit neohrožen. Tedy... pouze co se týkalo českého jazyka. Pravda je ale taková, že Tokugawa se vyžíval až v puntičkářském vypracovávání otázek proto, že se tím odkládalo opravdové učení, ač první dojem byl, že se Tokugawa urputně učí.
Konečně maturita. Nervů už bylo dost a den D na Tokugawu působil jaksi úlevně. Tokugawa, který dnes píše tento článek nechápe, jak mohl Tokugawa, který šel tehdy ve vypůjčeném saku k matuře, být tak klidný.
Český jazyk. Největší nebezpečí představoval slovní rozbor. Tokugawa dodnes nechápe, k čemu že jsou všechna ta slova jako souřadící, předmětná, pomnožné, shodný a neshodný atd. Seděl na potítku, náprsní kapsa se mu vydouvala opisem maturitních otázek na malých papírkách a nevěděl. Přišla k němu češtinářka.
"Víte?" šeptla.
Tokugawa v jasném gestu sdělil, že ne.
Češtinářka byla svatá žena. "...šepty šepty... souřadící... šepty... přívlastek... šepty..." a prst jí jezdil po papíře jako tornádo po americkém středozápadě. Díky ní dopadl rozbor výborně.
Když si Tokugawa vytáhl otázku, podklesla mu kolena a přítel reparát se v rohu usmál. Současná západní literatura. Tokugawa si vybavil ty okamžiky, kdy...
"Nemáte někdo vypracovanou tu třicítku?"
"Ne."
"Ne, vůbec nevim, co tam má bejt."
"Ne-e." atd.
Kdo tam patří, sakra? Hemingway? Asi jo. Tokugawa četl Starce a moře a Zelené pahorky africké. To musí stačit. Jenže při Tokugawovi stáli všichni svatí a Tokugawa je odborník na přeskakování z tématu na téma, a tak skončil u legend, respektive u bouřlivé diskuse na téma: Mají legendy pravdivý základ? Skoro na sebe s profesorem Kubelíkem, členem jakéhosi řádu, křičeli, což se líbilo předsedovi komise a Tokugawa za svůj postoj a odvahu dostal z ČJ za jedna.
O maturitě z technického předmětu zase příště. Jinak by tento článek byl neúnosně dlouhý.
P.S.: Tokugawa stále nemá vlastní sako a všechny významné chvíle svého života prožil ve vypůjčeném, což Gaia těžce nese.
Tokugawa | Tokugawovo dětství | Názory
Starší: Fotografie pro dnešní den