Tokugawova maturita – elektronika
Středa, 2. červen 2004, 07:27Hned v září dostali studenti Tokugawovy třídy na výběr, zda chtějí jednu otázku z technického oboru dostat jako měření v laboratořích nebo zda vytvoří nějaký vynález, udělají k němu dokumentaci a předvedou před komisí. Tokugawa jasně pamatuje na premianta třídy, který vytvořil automatický systém na zalévání květin. Ten systém byl dokonalý. Ale měl jednu vadu – přes čidla, dráty, hadičky a nádrž nebyly vidět květiny.
Tokugawa sedával v lavici se Šimim. Byla to velmi výhodná symbióza. Tokugawa dával Šimimu opisovat češtinu a děják, Šimi na oplátku řešil Tokugawovy výpočetní úlohy. A Šimi povídá, že s Tokugawou udělají vynález. A dopr... Bylo dohodnuto, že Šimi vynalezne a Tokugawa udělá dokumentaci a vyrobí. Jenže Šimi nevynalézal a nevynalézal a už byl únor a Šimi stále nic. Pomóooc!
Nakonec Šimi během jedné nudnější hodiny humanitního charakteru nakreslil pod lavicí schéma jakéhosi přístroje na měření času, který ale nikdy nemohl fungovat, čehož si byl Šimi vědom a řekl Tokugawovi, hlavně ať neblbne a nevyrábí to, stejně že je to k ničemu... Nakonec odevzdali jen dokumentaci s výkresy a s Šimiho douškou: Nemůže to fungovat, neboť technologie ještě není na tak vysoké úrovni. A dali se na modlení.
Komise měla patrně vlčí mlhu, nebo na ní zapůsobila Šimiho douška o stavu technologie, která je na tak nízké úrovni, že student čtvrtého ročníku střední průmyslové školy díky ní nemůže vyrábět to, co by chtěl, a dostali jsme dvojku. Zaplať pámbu! Tokugawa měl skutečně obavy, že tato část maturity nedopadne dobře. Ovšem praktická matura není vše. Ještě ho čekala teorie.
Tokugawa trpí stejnou úchylkou, jako ten student ve filmu Marečku, podejte mi pero. Nejvíc toho vymyslí při chůzi. A protože se právě v té době snažil být kvůli Andree Š. velmi vtipný, zeptal se při jedné hodině přenosové techniky, zda by mohl u maturitní zkoušky chodit. Jinak, že ji určitě nesloží. Zkoušku, ne Andreu. Tu na SPŠ nesložil nikdo.
Maturita. "Prosim vás..." lkala hystericky Bóža, "...nechte mi otázku číslo 16, jo??"
Profesor Kubelík se postavil ke komisi zády a nabídl Tokugawovi pytlík. S čísly. Tokugawa nabral plnou hrst, kryt tělem profesorovým a palcem zachytil jedinou otázku, kterou opravdu dobře uměl: Přenosová technika – telegrafní rovnice. Číslo 16, sorry Bóžo. Zachytil žeton palcem a ostatní tiše vrátil do pytlíku.
"Vidím, pane Tokugawo, že jste si vytáhl otázku z mého předmětu," pravila profesorka na přenosovou techniku. A odpálila bombu: "Kdysi jste se ptal, jestli můžete u maturitní zkoušky pochodovat, teď vám tedy dávám tu možnost." A dopr... Proč tu není Andrea Š., aby viděla důsledky mého namlouvání a konečně se poddala?
Inu, nebudu to dál rozmazávat. Tokugawa vyšlehl na tabuli přenosové rovnice, popsal, vysvětlil, nejtěžší zkouška byla právě za ním. A za jedna! A co Andrea Š.? Dala nakonec přednost Šimimu.
Tokugawa | Tokugawovo dětství | Názory
Starší: Fotografie pro dnešní den