Tokugawova maturita – ruský jazyk
Čtvrtek, 3. červen 2004, 07:25Maturita se pomalu chýlila ke svému konci a pro Tokugawu zatím vše vypadalo nad očekávání dobře. Ještě přežít tu ruštinu...
Na podzim ve třeťáku byl 17. listopad. Jako studenti ho všichni i s Tokugawou prožili bouřlivě. Nechodili do školy, když chodili, tak dávali jasně Mamule, která je učila občanskou nauku, najevo, ať si ty své sjezdy strčí víte kam. Byla to zlatá éra Tokugawova studia. A najednou někdo řekl, že je možné místo ruského jazyka maturovat z angličtiny nebo matematiky.
No jo. Jenže matematika pro Tokugawu nepřipadala v úvahu, jak jsem napsal už dříve, jeho mozek pracoval (a stále pracuje) v humanitních intencích. A angličtina? Kterého vola to napadlo? Vždyť ta byla na Tokugawově škole zakázaná! Jak se mají studenti naučit tak, aby odmaturovali? Ach jo. Takže zbývá ta ruština.
Tokugawa měl od svých rodičů vštípené silné antisovětské smýšlení. Ruština byla nutné zlo, Tokugawa byl rád, když si udržel hodnocení dobře. Maturita se blížila a Tokugawa se začal učit azbuku, hlavně velké B a G, kteréžto bukvy neumí dodnes. Ostatně ony jeho ruštinářky také nevěnovaly češtině tolik času, aby hovořily lépe než dobře. Třeba jednou položila Nataša Tokugawovy záludnou otázku: "Tokugawo, jak byste přeložil větu: 'Zabloudil jsem se v černém lese?'"
Maturita. Poslední zkouška a Tokugawa si zrovna musel vytáhnout otázku, kterou vůbec neuměl: Sovreménnoe sovétskoe kinóiskustvo. Můžete si tento paskvil zkopírovat a vložit do transkriptoru ruského jazyka a hned pochopíte, že už jen v těchto třech slovech má Tokugawa nespočetně chyb.
Takže Tokugawa seděl na potítku a čuměl. Nic jiného ani dělat nemohl. To bude propadák. Pokud dávali v televizi nějaký sovětský program, tak se u Tokugawů hrály společenské hry nebo se četlo. O současných sovětských filmech Tokugawa nevěděl VŮBEC nic. Ach jo, napadalo ho, rok a půl po revoluci a on vyletí z ruštiny...
Naštěstí si tento fakt (rok a půl od pádu režimu) uvědomovala i komise, a tak nakonec dopadlo všechno jinak. Tokugawovi spolužáci byli velmi podnikaví, a tak připravili pro maturitní komisi občerstvení. Na stole před komisí stály skleněné džbánky s pomerančovým džusem, vršily se zákusky a dortíky a tak. Jenže Tokugawovi spolužáci neponechali nic náhodě a do džusu přidali dost podstatné procento vodky. A komisi to nevadilo. Naopak. A maturita z ruštiny byla poslední v řadě, takže si dovedete představit, jak komise vypadala...
Tokugawa si sedl na židli před komisí. Jejich krví podlité oči ho hned zaujaly.
"Nu, skažítě nam, što takóe sovreménnoe sovétskoe kinóiskustvo," vyzval Tokugawu předseda komise.
"Da," odpověděl Tokugawa, "sovreménnoe sovétskoe kinóiskustvo éto... ehm... ééé... chrchly chrchly..."
Ruštinářka se dovtípila a nejistým krokem došla k Tokugawovy a přisedla si k němu. Podala mu nějaké výstřižky z Kartínek a Ogoňóku. Pod obrázky byly popisky, co která fotografie představuje.
"Pan Tokugawa nám teď poví něco o dílech v petrohradské Ermitáži."
'Díky, Natašo, miluju tě...' pomyslel si Tokugawa a začal předčítat popisky. Jenže tam bylo až příliš mnoho velkých B a G.
"Huhly huhly... kartína Pjótr Pjérvij... huhly huhly..." Takto odhuhlal celou zkoušku. Ale komisi to bylo jedno. Zajímaly je pouze ty džbánky na stole. Nakonec se k Tokugawovi naklonil předseda a povídá hlasem s vůní švestek: "A... škyt... jak se rusky řekne... škyt... věneček!" a přisunul k vyděšenému studentovi talířek s cukrovým větrníkem.
"Něznáju..." přiznal Tokugawa.
"Něznájetě?" zeptal se předseda. "Píši vám jedna. Škyt. Zmizte."
A bylo to.
Tokugawa | Tokugawovo dětství | Názory
Starší: Fotografie pro dnešní den