Vykročení levou nohou
Čtvrtek, 17. červen 2004, 07:53Den jako malovaný. K snídani jsem si namazal chléb s máslem, pěkně posolil a navrch nakladl kolečka rajčete. Ta kolečka jsem si vzápětí kydnul na béžové kalhoty. Sakra písek, za chvíli mám být na školení a teď tohle. Ještě že mám vyprané džíny.
Převlékl jsem se a pomuchloval se s Andulkou, miminkem nejkrásnějším. Andulka se na mě usmála a udělala: "Boa..." a poblila mě. Ježiš Marja! Beru jméno boží nadarmo. Vyčistil jsem co se dalo. Přeci nepůjdu v kraťasech.
Vyběhl jsem před dům vyvenčit Huga. Po návratu domů jsem ještě v botách vběhl do kuchyně abych... Co to je na té podlaze? Boha jeho, přinesl jsem si na podrážce hovno! To zase bude den. Tak hadr a jedem... Času se mi pomalu nedostávalo. Ještě že školení probíhá kousek od našeho bytu.
Dostavil jsem se na místo školení poměrně opocen, ale v čas. Respektive přesně. Jenže. Kde to je? Zasedací místnost jsem v tom areálu nemohl najít, navíc jsem si doma zapomněl papír s propozicemi. Volal jsem tedy kolegovi č. 1, aby mi dal telefon na kolegu č. 2, který se má školit se mnou. Začal diktovat číslo. Zhruba v polovině ke mně přišel unylý sekuritán a velmi důrazně mi řekl, že je zde zakázáno telefonovat a vyprovodil mě ven. Ještě že mám zapsané to číslo.
SAKRA! Jak do mě hučel, tak jsem napsal o jedno číslo víc. Ale o které?...
P.S.: Nepropadejte panice, zbytek dne se kupodivu vydařil. Novější: Rok se s rokem sešel
Starší: Chce se mi psát...