Manuální práce
Středa, 7. červenec 2004, 07:54Seděl jsem na vejminku a díval se do zahrady. Jen tak. Odpočinek čuměním do blba. Kadibudka stojící šikměji než věž v Pise, růže, které zasadila babička a které od její smrti houževnatě kvetou, krátce střižená hustá tráva, angrešty a plaňkový plot. V pozadí střechy vesnických stavení, jejichž rudá barva ostře kontrastuje s modrobílým nebem... Jako stvořené ke koukání.
Kokrhání kohouta, štěkání psa na jiného psa, husy a cirkulárka... vítr. Jako stvořené k poslouchání.
"Moc by mě potěšilo, kdybys tu taky něco udělal," vytrhla mě z nicnedělání Gaia.
"Co jako?" nechtěl jsem se dát.
"Něco. Narovnej třeba tu kadibudku..."
"Ale vždyť je takhle hezká..."
Nechtěl jsem si to přiznat, ale Gaia měla pravdu. Tchán tu šudlaří a opravuje záplaty dalšími záplatami, aby se pak radoval, jak ušetřil, švagr zase přenáší předměty z jedné hromady na druhou, aby tchánovi udělal radost. Tchán pak nadává, že nemůže nic najít. Zatím jsem se tomuhle koloběhu zdárně vyhýbal.
Gaia vzala Andulku a šly si k sousedům ugrilovat něco žebírek. Nevěřili byste, jak může prorostlé vepřové žebro potírané pepřem, paprikou a pivem chutnat devítiměsíčnímu miminu. A já? Vlezl jsem na půdu, jestli tam na některé mnohokrát přesunuté hromadě nenajdu dříví, na kterém bych si mohl vybít své umělecko-řemeslnné nadšení.
Našel jsem starou cirkulárku. Vypadala, že musí probíjet. Neprobíjela. Našel jsem starou vrtačku. Vypadala, jako že musí probíjet. Neprobíjela. Našel jsem starou prodlužovačku. Vypadala, jako že musí probíjet. Neprobíjela.
A tak jsem řezal a sekal a vrtal a piloval a propichoval puchýře, až z toho byla vrátka. Malá vrátka, díky kterým nebudou na té krátce střižené husté trávě psí hovna. Hallelujah!
Novější: Software pro MP3
Starší: MP3 přehrávač