Proč píšu?
Čtvrtek, 8. červenec 2004, 09:11Stavil jsem se v kavárně u Trillian a našel tam otázku: Proč píšete? Hned se mi roztočil kolotoč vzpomínek...
Markus. To je moje sestra. Vzpomínám si na její literární prvotinu (a současně posledninu). Dílo vzniklo v ozdravovně v Lipnici nad Sázavou. Útlý sešit obsahoval několik detektivek. Zajímavé na celé věci je, že Markusovi tehdy bylo tak osm let... Ségra dosadila osoby ze svého okolí a domyslela drastický příběh. Vzpomínám si na některé úryvky... Pan Janoušek leknutím udělal v kalhotách umělou hmotu – to jako že se posral, ale to dítě ve druhé třídě napsat nemůže... Škoda že sešit časem zmizel. Dnes, po dvaceti letech, by měl obrovskou cenu. Tedy pouze pro rodinu.
Přehled děl (Děl jako děl a nikoliv děl jako děl. Rozumíte?)
Tolik o literárním počinku mé sestry. A teď já. Touha být spisovatelem se ve mně objevila také zhruba kolem osmi let. Po přečtení knihy Chata v Jezerní kotlině od Jaroslava Foglara. Takovou knihu napsat, jako psal Ludva! Plnícím perem. A pastelkami vmalovávat obrázky...
První počinek byl příběh o egyptolozích hluboko v lůně Cheopsovy pyramidy. Kromě spisovatele jsem chtěl být i egyptologem, takže jsem se vyřádil dvojnásob. Ze samotného příběhu si nepamatuji nic, jen vzhled sešitu, na jehož obalu byla inkoustovým perem namalovaná pyramida a k ní vedly stopy kol... Toto dílko, ač se nezachovalo, bylo z celé mé tvorby jedinečné. Dopsal jsem ho totiž až do konce.
Stav: Dopsáno a ztraceno.
Dále jsem byl ovlivněn filmem Čaroděj ze země OZ a Alenkou v říši divů. V mém druhém příběhu se dotkne svit měsíce v úplňku pohozeného maňáska na stole v dětském pokoji. Maňásek obživne a brzy zjistí, že zdrojem života je pro něj právě obdélník měsíčního světla vykrojený oknem a tma představuje bolestivou smrt. Jak světlo putuje, putuje i maňásek a překonává překážky. Například ten stůl. Měsíční svit přetéká z okraje stolu na podlahu a obdélník světla, ve kterém maňásek žije, je čím dál tím menší...
Stav: Nedopsáno a archivováno.
Třetí v pořadí jsou Lachoutovi. Dětská satirická literatura z prostředí socialistického venkova. Dílko vzniklo pod dojmem kultovní knihy šedesátých let Bubáci pro všední den od Karla Michala. Na pozadí žabomyšího sporu dvou vsí (Kočkopsy a Halenkov) se odehrává setkání Jožinka Lachouta se strašidlem v rozpadlém mlýně. Tedy setkání vlastně proběhlo pouze s paní Lachoutovou, když šla na noční šichtu do textilky. Dál jsem se pro vyschnutí inspirace nedostal.
Stav: Nedopsáno a archivováno.
A poslední pokus je rozsáhlá fantasy povídka (možná román) Dračí vejce. Hlavní hrdina Neldor je odborníkem na řešení nestandardních situací. Je najat Kupeckou gildou na nesmyslný úkol – najít a přinést legendární drahokam Dračí vejce. Ovšem Dračí vejce není drahokam, nýbrž skutečné a poslední dračí vejce...
Stav: Nedopsáno a archivováno.
Proč nikdy nic nedokončím a proč nebudu spisovatelem
- Volím špatný styl tvorby příběhu. Dostanu náhlou inspiraci, sednu k papíru (klávesnici) a píšu, dokud inspirace trvá. Proto je veškerá má tvorba nedokončená, nemám totiž vymyšlenu kostru, zápletku. Neumím to. Přijde mi, že všechno už vymyšleno bylo a já se nakonec přistihnu, jak bezděčně vykrádám jiné autory. V Dračím vejci jsem poměrně slušně loupil v dílech A. Sapkowského. Zjistil jsem to až po letech, kdy jsem dostal znovu ságu o Zaklínači do ruky.
- Gramatika není můj přítel. Čárky ve větách, logická stavba vět a tak dále. Jasně cítím atmosféru a náladu, ale neumím jí vložit na papír.
- Jsem líný.
Starší: Software pro MP3