Pokroky

Pátek, 9. červenec 2004, 07:27

Je až s podivem, jak se Andulka vyvíjí ve skocích. Měsíc nic a najednou bác ho. Novinky každý den.

30. června to bylo první slovo: čiči.
3. července druhé slovo: tiktak.
8. července se Andulka zřejmě na oslavu naušnic sama postavila.

Naušnice. Rád bych sem dal Andulčinu fotku, ale žijeme teď všude možně, jen ne doma, takže nemám možnost fotky upravovat a tak. Někdy příště. Z Andulíny je rázem velká slečna a moc dobře si to uvědomuje. Zdědila prastaré naušnice, které se v Gaině rodě dědí po ženské linii z generace na generaci. Má sice trošku zarudlé lalůčky opatlané framykoinem a zaschlou krví, ale je statečná a vůbec nepláče. Naopak. Včera se jen a jen smála. Asi radostí, že už nikdo nebude koukat do kočárku a říkat: "To je ale hezký chlapeček!"

Chystali jsme se k odchodu, když tu se Andulka opřela o kuchyňskou linku, vzepřela se a... stála. Nejprve se zmateně rozhlédla, co že se to děje, ale vzápětí pochopila výhody vzpřímené pozice a sebrala mi peněženku.

No a aby toho nebylo málo, tak na nás začala dělat Andulka těpic. To řeknete "Těpic..." a Andula se plácne dlaní do čela a strašně se tomu chechtá.

Tokugawa  |  Akce Pupajz  |  Názory 

Novější: Tento způsob léta...
Starší: Proč píšu?