Lachoutová, kapitola první
Úterý, 13. červenec 2004, 06:15Nedávno jsem se rozepsal o svých nedokončených veledílech. Překvapivě jeden z vás (Zázračný Element ví o kom je řeč) projevil přání přečíst si fragment díla o Maňáskovi. Prohledal jsem včera celý byt a... nenašel. Vím, že to někde je. Asi je trapné vymlouvat se na povodně, které nás postihly téměř přesně před dvěma lety, ale od té doby žijeme v krabicích. A na dně některé krabice je i tenký stoh papírů...
Ale nepropadejme panice. Snad z nedostatku jiné činnosti jsem kdysi přepsal do počítače fragment dětské satirické literatury z prostředí socialistického venkova, který nese pracovní název Lachoutová. Není Maňáska (prozatím), ať žije Lachoutová. Ostatně teď v létě jsou stejně všichni na dovolené, takže to bude číst velmi málo lidí a já nebudu mít takovou ostudu...
Seznámení s rodinou Lachoutovou – Osvětlení pradávného sporu o rybník – Ve mlýně prý straší
Paní Lachoutová má špatnou náladu. Jožinek dnes přinesl čtyřku z mistra Jana a navíc rozbil okno, klacek jeden nezvedená, když se pral s tím pacholkem Doudou, slepice už týden někam zanášejí a manžel, tedy pan Lachout, je zase na zábavě Na Růžku a baví celou hospodu oplzlými vtipy. A k tomu všemu má paní Lachoutová noční směnu v textilce.
Cesta do textilky vede úvozem mezi poli a lesy, kolem družstevního stohu, přes lávku nad strouhou, která odvádí z polí všechna hnojiva do řeky, ze které pak čerpá pitnou vodu celý kraj, tedy i Kočkopsy, vesnice, ve které žije paní Lachoutová s rodinou. Od lávky je to jen pár kroků k vypuštěnému rybníku, kterému se vloni protrhla hráz a voda zatopila celý Halenkov. A dobře jim tak, myslí si paní Lachoutová, protože ví, ze ten rybník není vlastně vůbec žádný rybník, ale umělá nádrž, kterou si halenkovští postavili v akci Z proto, aby se nemuseli chodit koupat do pravého a nefalšovaného kočkopeského rybníka, že prý je tam v Kočkopsech hodně ovádů a voda že tam smrdí a kdesi cosi a všichni věděli, že kočkopeským ten rybník závidí a tak si postavili svůj a že těmi ovády myslí kočkopeské radní. Jenže ten rok bylo hodně deštivé léto, hráz to zkrátka nevydržela, provalila se a od té doby se halenkovští chodí zase koupat do kočkopeského rybníka, protože nemají nikoho, kdo se vyzná v opravování rybníků.
Od vyschlého rybníka zarostlého kopřivami vysokými jako chlap se jde přes les ke starému mlýnu, který vyhořel ještě dřív, než se paní Lachoutová narodila. Ženské poslední dobou říkají, že tu straší, ale nejspíš to bude nějaká hloupost, myslí si paní Lachoutová, protože kde by se vzalo strašidlo zrovinka tady na takovém opuštěném místě, kam ze všech stran fouká a kde by se to strašidlo akorát tak nastydlo! Ale protože jde paní Lachoutová na noční šichtu, tak je všude tma a i když se paní Lachoutové bojí celá vesnice a dokonce i starosta, tak v koutku duše paní Lachoutová na to strašidlo věří a říká si co kdyby. A protože se také trochu bojí, tak si neuvědomuje, že strašidla bývají právě na opuštěných místech, kde profukuje vánek větérku a že se vůbec nenastydnou.
Tma už je pořádná, za deset minut začíná směna, a tak přidává paní Lachoutová do kroku, aby už měla ten hrozný mlýn za sebou. Jenomže paní Lachoutová je ženská jako chlap, takže by ráda viděla, kde taková strašidla bydlí. V duchu si dodá odvahy, že když se nebojí starosty, který vypadá jako čistokrevné strašidlo už od pohledu, tak se přece nelekne ani strašidla, a vykročí nejkratší cestou ke mlýnu.
Kapitola druhá
Kapitola třetí
Kapitola čtvrtá Novější: Pivní Top Five
Starší: Fotografie pro dnešní den