Lachoutová, kapitola čtvrtá, poslední
Pátek, 16. červenec 2004, 06:54Kapitola první
Kapitola druhá
Kapitola třetí
Výprava za strašidlem
Hádku manželů Lachoutových neslyšela jen kočkopeská hospoda, ale i Jožinek, který se tím hlomozem probudil. Občas, když se rodiče hádali, se něco zajímavého dozvěděl. Vylezl z postele, vzal si plechový hrneček, který měl pro podobné příležitosti schovaný v prádelníku, vložil ho mezi zeď a své ucho a zaposlouchal se. Zprvu se tvářil překvapeně, protože čekal, že se dozví pikantérii na někoho ze vsi, nejlépe na svého učitele Korýška, ale po chvíli se mu na rozespalé tváři rozlil úsměv. Strašidlo ve mlýně? To až povím klukům, to bude bezva! Ale nejdřív musí zjistit, co je na tom pravdy.
Vyklouzl potichu z postele. Přes pruhované pyžamo po dědovi si převázal opasek se spoustou kapsiček a udělátek na všelijaké klukovské potřeby, do baterky vložil červené sklíčko (viděl to v nějakém filmu) a ze školní aktovky vytáhl svou zbraň, která se tolikrát osvědčila, zejména na učiteli Korýškovi - uslintanou trubičku z verzatilky a pytlík rýže. Potichu otevřel okno a v okamžení ho pohltila vlahá noc.
Mlýn jakoby na Jožinka čekal. Vítr zesílil a okolní stromy svými klátivými stíny oživovaly pobořené zdi. Sova, která houkla Jožinkovi do pravého ucha, mu také nepřidala na klidu. Další houknutí zastavil nenadálý příval rýže z Jožinkovy flusačky a sova si odlétla vylít vztek na nějaké myši. Mlýn mlčel, jen občas sekl po Jožinkovi kopřivou. Strašidlo také mlčelo a plížilo se těsně za Jožinkem. Jen tak pro zábavu kopírovalo každý Jožinkův pohyb, což vypadalo velmi komicky, neboť strašidlo mělo končetiny několikanásobně delší než Jožinek. Už dlouho se tak nepobavilo. Je to neštěstí - být strašidlo a zároveň být společenské…
Jožinek už prolezl celý mlýn a žádné strašidlo nenašel. Ani nic, co by se mámě jako strašidlo mohlo jevit. Vítr přinesl přes pole hluboké vyzvánění svatého Huga. Půlnoc. Zvon slyší i halenkovský zvoník Tkanička, který půlnoc každý den zaspí. Už padesát let. Takže za dvacet minut začne freneticky vyzvánět i svatý Ignác. Jožinek se opřel o rozvaliny zdi a strašidlo zkopírovalo jeho postoj z opačné strany. Jenže stará zeď je stará zeď a Jožinek má oproti strašidlu nějaký ten kilogram živé váhy, takže není co se divit, že se zeď provalila na strašidlovu stranu a pohřbila stvoření pod haldou kamenů. Novější: A bude se bumbat
Starší: Brutální akce v Pupajzově režii