Lov na sršně
Úterý, 17. srpen 2004, 07:13Předevčírem jsem lovil sršně. Nemohu se o tom rozepsat tak poeticky jako Yuhů, protože já sršně opravdu nemám za heboučké zviřátko. Můj sršeň byl predátor. Žral nám meruňky. A také mouchy, což mi nevadilo tak jako ty meruňky.
Gaia pověsila na strom past – lahev s domácí rybízovou šťávou (škoda šťávy). Lapila mnoho vos, jednu maximůru a obrovského sršně, pravděpodobně mužského pohlaví. Plaval vytrvale, snažil se po utopených vosách a můře vylézt, leč marně. A do toho přilétl druhý sršeň, menší. Pravděpodobně ženského pohlaví. Takže TA sršeň (pro Yuhůa).
Malá sršeň slétla k hladině. Obdivoval jsem její charakter, přilétla zachránit svého druha. Ale prd. Usadila se na hladký povrch lahve a začala pít. Ta mrcha, kámoš se topí a ona lemtá! Sebral jsem vekerou odvahu, opatrně chytil lahev za dno a zatřásl. Sláva! Sršeň spadla do šťávy. Jenže nic netrvá věčně, ani moje radost. Sršeň zamávala křídly a šup, odlétla se usušit na smrk.
Huuúúúzzzzz... A v okamžení byla zpět. Seděla nad lahví a lovila mouchy. Snad proto, že žádnou neulovila, snesla se znovu k hladině. Teď na to musím jít jinak, řekl jsem si a přinesl lopatku. Položil jsem jí na uříznuté hrdlo a zaradoval se, jak jsem sršni převezl. Jé, jak to ta Gaia uřízla, pomóc, POMÓC! Sršeň mi vylezla pod rukou, vzlétla, otočila se proti mně a chvíli visela nehnutě ve vzduchu. Zvažovala pro a proti útoku. Nakonec však zřejmě zahlédla odlesk věcí příštích a raději zmizela.
Než sršeň znovu přiletěla, vymyslel jsem plán. Ucpu uříznutou lahev druhou lahví. Paráda. Připravil jsem se jako bych lovil přinejmenším tygra a začal jsem číhat. Netrvalo to dlouho a nenažraná sršeň se znenadání objevila. Nacpat jednu lahev do druhé bylo dílem okamžiku... Tedy bylo by. Kdyby ta visící lahev neměla menší průměr než ta ucpávací! Jenže když vám pod rukama lítá zběsilý hmyz s pigárem dlouhým aspoň centimetr, podaří se vám narvat i větší průměr do menšího. Novější: Latinský překlad
Starší: Není to Bašta, ale Mňamka