Král Artuš

Pondělí, 30. srpen 2004, 06:59

Rytíři kulatého stolu. To byli hrdinové mého dětství. Snad právě proto mám tenhle mýtus rád dodnes. Kupuji si o něm knihy, chodím na filmová zpracování, sleduji TV.

Včera jsme šli s Gaiou na film Král Artuš. Ach jo. Źe jsme se raději nepodívali na Harryho Pottera a vězně z Azkabanu!

Nejprve shrnu film po technické stránce. Bude to krátké: Škoda mluvit. Kamera i režie jakoby opisovala od Pána prstenů. Podobné záběry, podobné scény. Jenže to je jako bych měl fixy a chtěl udělat kopii van Gogha.

A následně děj... Kdo má rád mýtus o Merlinovi, králi Artušovi a jeho rytířích, o svatém Grálu a Excaliburu, ten ať si uvědomí, že tento film je o něčem úplně jiném. Pokud by ve svém názvu nenesl jméno krále Artuše a pokud by se hlavní hrdinové jmenovali jinak než Artuš, Guinevera, Lancelot, Gawain a podobně, a pokud by film netvrdil, že jde o Artušovskou legendu, byl by to poměrně dobrý snímek o odchodu Římanů z Británie, o Saském vpádu a o vzniku Britského království. Samozřejmě by film utrpěl z hlediska marketingového. Ovšem to je podobné, jakobych natočil záběry z čundru a dal to do kina s názvem Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Byl by to podvod, kdyby se hlavní hrdina jmenoval třeba Bob Hobit? Nebyli byste v kine naštvaní?

Budu-li hodnotit film jako film o králi Artušovi, dávám stěží 15%. Oprostím-li se od tohoto legendárního motivu, dávám 50%. A oprostím-li se od tohoto motivu a uvědomím-li si, že jsem fanda do prvních století po Kristu, dávám 65%, neboť Sasové byli úžasní.

Tokugawa  |  Plky  |  Názory 

Novější: Po vyšetření
Starší: Pupajzovy pokroky