Třetí výročí svatby
Středa, 1. září 2004, 07:59Včera byl ten den. Včera před třemi lety jsme se s Gaiou vzali. Po asi šesti letech chození (Gaia bude tvrdit, že jsme spolu chodili asi tak dva roky).
Byla to svatba jako každá jiná, hromadný příjezd k nevěstě, párečky, odjezd na Staroměstskou radnici doprovázený panikou, ceremoniářka nás řadí, z čehož plyne další panika, a už to začíná... pá pá pa dá pá pá pá...
Lidí jako naseto, to máme tolik známých? Poslanec čte svůj proslov, nepamatuji se ani slovo, musel jsem Gaiu pořád uklidňovat, nenápadně, hladil jsem jí po ruce... Tátové brečej, mámy brečej, my když je vidíme, tak taky brečíme, děti našich kamarádů brečej, i to nebe brečí, tak nemáme žádné fotky před radnicí...
A rozbitej talíř, smetáček a lopatka, máma drží Gaie při zametání toho štěstí podolek, aby ho neválela v kalužích, šunkové závitky a knedlíčková polévka, vzájemné krmení, harmonika a tancování až do pozdního rána. Cesta taxíkem domů, svatební kytka ve schránce na dopisy a přenesení přes práh... Včera jsme se shodli na tom, že ze svatební noci si nic nepamatujeme (to jsme museli vypadat).
Tak to bylo. Dva roky na to se nám narodila Andulka a v prosinci začneme tvořit její sestřičku nebo brášku. Letí ten zatracenej život, až to hezké není.
Střípky:
1. Dodnes máme fotky v krabici.
2. Největší svatební dar byla kolíbka.
3. Svatbu jsme měli v hospodě, kam naši každé úterý (a táta častěji) chodili. A my se ségrou pro pivo do džbánku. Takže nás každý znal a o to byla ta svatba větší.
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Nový design Modré lišky