Už zbývá jenom takhle maličko
Pátek, 17. září 2004, 07:41Jenom krůček k tomu, aby Andulka začala sama chodit. Už sama stojí, sem tam se zmůže na jeden dva nejisté kroky...
Jenom krůček k tomu, aby Andulka začala pořádně mluvit. Slovní zásoba se zvětšuje den za dnem. Máma, táta, bába, teta, čiči, pipi, papů, ham, bůůů, totoé (co to je), tam...
Jenom krůček k dosažení prvního životního výročí, jenom krůček k postřižinám. Vezmu svůj strojek, sundám nástavec a... stříhali dohola malého chlapečka, vlastně holčičku. Vlásky svážeme a uložíme tak, jako rodiče Tokugawy Šíleného uložili jeho vlasy (tehdy jsem je ještě měl). Pokaždé, když si k nim přivoním, ucítím vůni starého alba, plného černobílých neznámých tváří, orámovaných zubatým okrajem. Vůni dávno zašlých časů... Tokugawovy vlasy jsou svázány modrou vlnou, nejspíš stejnou, z jaké jsem měl v prvním roce života upletený svetr. Nebo čepici.
Postřižiny budou Andulce ku prospěchu, neboť zabrání její nové zálibě: trhání vlasů. Zřejmě se tím chce to milé děťátko připodobnit svému lysému otci.
Tokugawa | Akce Pupajz | Názory
Starší: Ideál ženské krásy