Spát!
Středa, 27. říjen 2004, 07:07Proč to ty děti tak nerady dělají? Proč nechtějí večer spát a ráno brzo vstávají? Proč až po letech pochopí, jaké blaženství skýtá vydatný spánek? Jaký je to zázrak?
Celý život se mi stává, že to, čeho nejvíc miluji, mám pomálu. A draze zaplacené. Kupříkladu spánek. Ještě mám v živé paměti doby, kdy jsem vstával v půl šesté ráno sám od sebe, budíku netřeba. Slastně vyspaný usmíval jsem se na svět a popatřoval ho krásným a optimistickým.
A pak to přišlo. Práce. A zvyšující se potřeba spánku. Stále jsem však dokázal tuto potřebu pokrýt, i když v půl šesté už jsem se nebudil. A další rána. Seznámení s Gaiou (Gaia ví, jak to myslím). V tom okamžiku se skřivan zasnoubil se sovou. Sova se musela přizpůsobit skřivanovi a skřivan sově. Začal vznikat spánkový deficit.
Další ranou pro blažený spánek je Andulka. Uspíme jí v lepším případě v osm večer. A teprve tehdy začínáme žít my. Tedy žít... dělat to, co nestihneme za Andulky bdělého stavu. Uklízet hračky, drobky, najíst se, opět uklízet drobky a tak. Tyto činnosti končí kolem půlnoci. Vstávám v pět ráno. Nic moc. Ale pomalu si zvykám.
Stejný režim platí i pro víkendy, které do doby Andulčina narození byly jakýmsi záchranným kruhem, oázou v nespánku. Kdeže loňské sněhy jsou! Sedmá ranní (v nejlepším případě) to jistí.
Občas se pak sejdou dny, kdy mi spánek uniká mezi prsty a čas běží nezadržitelně k ránu. Před dvěma dny jsem nemohl zabrat. V půl druhé jsem vstal a ulehl opět až v půl čtvrté. Budíček v pět. Katastrofa. Mátoha, vágus, pytle pod očima, nesouvislé odpovědi... A večer návštěva. Hovor o strachu ze změn, o dětech, o vznikajícím projektu, který by nás mohl živit a ještě by se práce stala zábavou a koníčkem. A najednou jsou dvě ráno. Budíček v pět.
Nechtějte mě dneska vidět. Já bych vás neviděl zcela jistě. Pytle pod i nad očima mi zakrývají výhled, nechodím, nýbrž se posunuji, a v hlavě mi stále dokola bzučí stejný motiv: Spát! Spát! Spát! A přitom vím, že už to nikdy nedoženu. asdgjščaqwe – promiňte, upadla mi hlava na klávesnici... Novější: Slušný člověk
Starší: ICQ a autorizace