Rulandské šedé
Čtvrtek, 2. prosinec 2004, 09:30Tokugawa má rád dobré víno. Ale nerozumí mu, takže nákup lahve je podobný loterii.
"Dobrý den," povídá Tokugawa, "rád bych koupil nějakou dobrou šedou rulandu. Ale moc tomu nerozumím, mohl byste mi poradit?"
"Milerád," odvětí prodavač vinotéky a vede Tokugawu do sklepení. Všude jsou regály a lahve, ze zdí čiší chlad. Prodavač bere lahev za lahví a chrlí na Tokugawu pojmy jako kyselost, cukernatost, buket, lehkost, plnost a podobně. Tokugawa si začíná připadat trochu jako blb.
"Toto rulandské je zajímavé tím, že zraje v dubových sudech. Všechna ostatní dozrávají v nerezu..."
"Dobrá," skáče Tokugawa rozjetému prodavači do řeči, "dám přednost přírodním sudům před nerezem. Tohle rulandské beru."
Prodavač se pokloní a odnese lahev nahoru, kde ji předá pomocnici. Pomocnice vezme flakónek a kousek lněného plátna a zaprášenou lahev očistí.
Doma čeká Gaia a Andulka. Až Andulka usne, otevře Tokugawa rulandu a jen tak s Gaiou posedí, jako už dlouho ne. Večer to bude romantický, svíčka bude vrhat pokroucené stíny a dodá Gaie do zorniček dvě mihotavé jiskry. Aspoň tak nějak si večer představoval Tokugawa.
Andulka ne a ne usnout. Převalovala se a plakala, nakonec začala povídat. Do ložnice vešel Hugo pes.
"Aóóój," přivítala ho Andulka.
Gaia si jí vzala do postele, z druhé strany jsem si lehl já. Andulka mezi námi lezla sem a tam, až jsme všichni tři usnuli kolem půl jedenácté. Tokugawu probudilo šťouchnutí: "Andula spí..." Rozlepil čerstvě zalepené oči a šel konečně otevřít to víno.
"Světle zlatý mok naplnil sklenice, víno vonělo po čokoládě.
*** Cink! ***
"Ty, Toku... to má takhle chutnat?"
"No... trochu kyselé, že?"
Odněkud přiletěla malá načervenalá muška, která se Tokugawům občas ometá kolem octa, a usadila se Gaie ve sklenici.
"Trochu? Nakrájej si tlačenku a cibuli, já ti to pak zaleju tím vínem..." Novější: Svatý Mikuláš aneb podceněné ratolesti
Starší: Dárek