Svatý Mikuláš aneb podceněné ratolesti
Pondělí, 6. prosinec 2004, 06:30Děti se držely pospolu, řádily v ložnici jako černá ruka. Partě velel Vojta, Tokugawův tříletý synovec a setsakra raubíř. Jako stín ho sledovala Carmen, Tokugawova kreolská neteř s náručí plnou plyšáků. Také tříletá. A malinký přívažek, Andulka Tokugawová, v každé hrsti svazek slaných tyčinek, které ukládala pro horší časy do subwooferu. Bohužel rozžvýkané.
V předsíni to hučelo. Tomáš, táta Vojty a Tokugawův švagr, se převlékal za čerta. Maska byla hnusná tak, až se z toho začaly odlupovat tapety. Odpornosti dosáhl jednou botou na vysoké podrážce, čímž se stal lichokopytníkem. Tokugawa mezitím získával na důstojnosti parukou z vaty. Užíval si pocitu, jaké to je – mít vlasy. Ještě mitru a jde se na to.
Čert zazvonil na vchodové dveře a už vpadnul mezi děti. Hned dostal svazkem tyčinek mezi oči. V dětech se projevily jisté olympijské vlastnosti. Vojta vynikal ve šplhu. Vysoukal se mámě do náručí s elegancí píďalky. Andulka vytvořila světový rekord ve skoku do dálky kombinovaném se skokem do výšky. Babička ji málem nechytila. A Carmen? Běh přes překážky. Její táta byl bohužel v protilehlém rohu místnosti.
Čert se trochu zklidnil a v dětech se vzedmulo hrdinství, povětšinou podporované náručí rodičů. Holátka odzpívala svůj kousek, až na malou Andulku.
"Já zazpívám místo ní, čelte..." nabídnul se Vojta.
Mikuláš vytáhl svitek se zapsanými hříchy a musel se pod fousy smát. Vojtův seznam byl předlouhý. Poslouchat: tátu, mámu, babičku, dědu, druhou babičku a druhého dědu, tetu, strejdu, paní učitelku ve školce... Být hodný na dědu a nevyhazovat ho od televize. Carmenka by měla začít jíst, neboť popírá veškeré fyzikální zákony. A neměla by se doma pořád svlíkat do naha. A Andulka by se měla zamyslet nad svým ponocováním...
Dárky rozdány, Mikuláš a čert se loučí. A v duchu si říkají, že za jejich dětských let se děti bály tak nějak víc. A v předsíni svlíkací sprint a to už do místnosti nenápadně přichází táta Tomáš a táta Tokugawa. Všude, kam oko lidské dohlédne, se povalují obaly od čokoládových figurek a žvýkaček, Andulka sedí v rohu a jí neoloupanou mandarinku, doma to hučí jako v úle.
Vojta běží k tátovi: "To tys byl ten čelt, táto, viď?"
Tomáš vytřeštil oči a chabě synkovo tvrzení popírá.
"Ale jo, byls to byl!"
"A copak Ti řekl Mikuláš, Carmenko," ptá se babička.
"Tokugawík mi žekl, že mám být hodná a nešlíkat še."
Babička znejistěla? "Tokugawa? Ten přece sedí tady, to byl přece svatý Mikuláš."
"Nene, to byl Tokugawík, viď?" a podívala se Tokugawovi do očí. Nevydržel ten pohled a zadíval se mezi rybičky do akvária. Pacholci mrňaví, jak nás mohli poznat? Snad po hlase? Nebo Tomáš takhle pajdá i bez kopyta? Sapristi, příští rok už tato tradice opustí bezpečné rodinné zázemí. Příští rok, zdá se, bude muset přijít opravdický Mikuláš s opravdickým čertem...
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Rulandské šedé