Přesun rodiny
Pondělí, 6. prosinec 2004, 08:08Jak se to stane, že se rodina stěhuje po částech? Inu – stane se to. Dvacet hodin a deset minut. Tokugawovi nastupují do autobusu. První jde Gaia, na vodítku psa, na zádech obří batoh. V batohu dvě peřiny a dva polštáře. Dvě pyžama. Za nimi nastupuje Tokugawa, na zádech obří batoh. A v batohu Andulku.
"Dva dospělé a jeden psí," oznamuje Tokugawa řidiči a podává mu dvoustovku.
"Neberu," odsekne řidič, očividně nasraný, že musí jezdit i o sobotách.
"Prosím?" ptá se Tokugawa.
"Maximálně stovku nebo mince."
Tokugawa pohlédna v panice do své peněženky. Dvě tisícovky, jinak nic. Lidé za ním začínají brblat.
"Nemám nic menšího..."
"Maximálně stovku nebo mince," opakuje řidič.
"Nemám nic menšího..." opakuje Tokugawa. Vypadá to, že si rodina bude muset vystoupit. Další autobus jede za dvě hodiny.
"Gaio, nemáš nějaké drobné?" volá Tokugawa přes celý autobus. Nemá. Lidé v předních řadách s Tokugawou cítí a začínají otvírat peněženky. Možná to ale nemá se soucitem co dělat a ti dobří lidé chtějí už konečně jet. Andulka na Tokugawových zádech dělá na řidiče čerta: "Ble ble," a pouští slinu.
Řidič nakonec dvoustovku vzal a dal si záležet, aby vrátil Tokugawovi 140 korun v co nejmenších mincích.
Autobus se konečně rozjel. Tokugawovi stáli v uličce, nebylo ani místo sundat Andulku ze zad. Hugo kňučel. Andulka dál dělala čerta: "Ble ble ble," a slintala Tokugawovi na krk. Vystupující lidé šlapali na Huga. Andulka tahala za vlasy slečnu opodál a kopala do ramena pána pod sebou. Asi v polovině cesty se uvolnilo místo na dvousedadle a Tokugawovi tam s úlevou zapadli.
Jak sundal Tokugawa Andulku z krosny, uvědomilo si to dítko, že má hlad. A dalo to najevo tak silným křikem, až měl řidič vepředu další vulgární poznámky. Křičící ústa byla ucpána lahví. Na chvíli. Pak se Andulka poblila.
Když konečně po 40 minutách opustili Tokugawovi autobus, poklekl Tokugawa, políbil zem a zapřísahal se, že takto už nikdy víc. Naložil si Andulku, Gaia si naložila peřiny a za chvíli se z mlhy ozýval jen Hugův štěkot a tajemné "Ble ble ble."
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Svatý Mikuláš aneb podceněné ratolesti