Cestování časem
Úterý, 7. prosinec 2004, 07:51Píše se rok 1942. Nový dům v ulici Panzerstrasse sousedí s kasárny Wermachtu. Ve třetím patře žije paní Tokugawová, která sama vychovává dva syny. Třináctiletého Zdendu a šestiletého Libulínka. Kluci žijí svůj klukovský život, Zdenda chodí za holkama a malý Libulínek musí s ním.
"Na," podává pravidelně Zdenda Libulínkovi u hospody na rohu korunu, "sejdeme se tady v šest." Přece nepotáhne Libulínka s sebou na rande. Libulínek je rád. Zajde do kina.
Píše se rok 2004. Starý dům v bývalé ulici Panzerstrasse sousedí se staveništěm, které jen částečně zachovalo bývalá kasárna. V bytě ve třetím patře žije dnes už sama další paní Tokugawová, bývalá manželka malého Libulínka. Stará paní Tokugawová zemřela někdy v roce 1975, Zdenda v devadesátých letech. Libulínek se dávno odstěhoval a svůj bývalý byt navštěvuje párkrát v roce, když rodina oslavuje. Táhne mu pomalu na sedmdesát.
Dům obývá ještě pár lidí, kteří pamatují válku. Kupříkladu Stařenka. Stařenka už je tak stará, že se jí děje, osoby i časy začínají plést.
Crrrrr... zvonek na dveřích u Tokugawů vytrvale vyzvání.
"Dobrý den, Stařenko, co potřebujete?" ptá se paní Tokugawová.
Stařenka na ní nedůvěřivě hledí. "A vy jste kdo? Tady přece bydlí taková milá paní s dvěma chlapečky, toho malého, Libulínka, jsem před chvilkou potkala, jak šel do džbánku pro pivo..."
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Archivace dokončena