Čtení

Úterý, 14. prosinec 2004, 13:26

Jak nám Andulka roste pod rukama, tak se začíná projevovat její hravost. Velmi ráda má knížky. Postaví se k bedně s hračkami a kouká dovnitř. Pak vytáhne kufřík s krtkem, ve kterém má uloženu všechnu svou literaturu. S kufříkem přijde ke mně nebo ke Gaie a spustí ukrutný virvál (čímž nám říká, abychom kufřík otevřeli). Když to učiníme, vyndá si Andulee knihu říkadel, podá nám jí a opět spustí virvál (čímž nám říká, abychom jí vzali na klín). Pak se čte. Knížkou se listuje, prohlíží se obrázky, zavírá se a otvírá.

"Co to je?" ptám se.
"To to é?" ptá se Andulka.
"No co to je?"
"Kr-r-r-rák!" (Ko-ko-dák!) Andulka identifikuje slepici.
"A tady? Co to je?"
"Haf!"
A tak pořád dokolečka.

Někdy si Andulka čte sama. Sedí v koutku a listuje knížkou sem a tam. Zajímavé je, že nikdy žádnou nepotrhá, i když roztrhat noviny nebo leták jí nedělá sebemenší problémy. Vypadá to, že se z ní klube náruživá čtenářka.

Tokugawa  |  Akce Pupajz  |  Názory 

Novější: Mírně zanedbávaný obsah
Starší: Přípravy na Vánoce