Je to rozbitý
Úterý, 28. prosinec 2004, 11:52Tokugawa otráveně tlačí nákupní vozík, Gaia běhá od regálu k regálu. Typický obraz nakupujícího manželského páru. Oddělení hraček se hemží lidmi, inu – je před Vánoci.
"Podívej, to je supr!" povídá postarší pán postarší paní. V ruce třímá plastovou kytaru Made in China. Postarší muž stiskne na kytaře náhodné tlačítko a kytara na oplátku vydá příšerný kvílivý zvuk. Citlivější lidé omdlívají, zboží padá z regálů, ušní boltce se barví krví.
Postarší paní se zableskne v očích: "To je vono, to jim koupíme. Ať je sranda."
"No bodejť," dí postarší pán, "u nás to řvát nebude." A kytara se z police přesunula do nákupního košíku.
Tokugawa s Gaiou zakroutili hlavami a dál se věnovali své činnosti. Tokugawa se otráveně věšel na vozík a Gaia běhala nadšeně sem a tam.
O pár dní později navštívili Tokugawovi Gaiiny rodiče. Byl Boží hod a Andulka rozbalovala dárky, které nechal Ježíšek po stromečkem u dědečka a babičky.
"To ne..." hlesla Gaia, když Andulka rozbalila plastovou kytaru Made in China.
Dnes dostal Tokugawa úkol: musí koupit modelínu, aby zalepil dírky k reproduktoru, aby kytara vyluzovala tóny alespoň pod prahem bolesti. Když nesežene modelínu, musí dírky zalepit rozžvýkanou žvýkačkou.
Až se vybijí baterky, pokrčí manželé Tokugawovi pouze rameny, pohladí svou dcerku po střapatých vlasech a řeknou: "Je to rozbitý..."
Tokugawa | Autor: Život | Názory
Starší: Kaprova smrt aneb The Passion of the Carp