Podezřelé ticho

Středa, 6. duben 2005, 07:57,  Nevšední

Je skvělé, že už si Andulka chvíli vydrží hrát sama! A já si mohu dopřát třeba malý odstavec v knize, někdy i kapitolku, někdy několik zpráv z denního tisku. A někdy si k tomu stihnu dokonce i vypít kávu. Sice menší, ale už to lze.

Na chvilku všechno vypustíte, necháte dítě běhat jak se mu zlíbí, nevnímáte hluk a křik a oddáváte se svým hrdinům v knize. Kolem uší vám sviští balónky, pod nohami proběhává štěkající pes a za ním ječící dítě a vy jen tak na půl úst prohlásíte: "Ještě chvilku. Utíkejte! Andulko, chytíš toho pejska! Hugo, chytíš tu Andulku!" A vlastně vůbec nevnímáte, co že se to děje. Slyšíte však známý křik a ten vás, ačkoliv se to zdá nemožné, uklidňuje a naplňuje pocitem, že vše je v pořádku.

Ale pozor! Nastalo ticho. Ticho ve spojení s dítětem nevěstí nic dobrého. A pokud je ticho delší, okamžitě se na něj začnete soustředit. Odhodíte knihu, hledáte dítě, tušíte průšvih…

To zvláštní ticho vás vzbudí i ze spánku. Pokud se stane, že chce Andulka ráno vstávat dřív (okolo 7:00), obléknu jí, dám láhev s mlékem a ještě zalehnu. Andulka běhá, drmolí, hází mi hračky na hlavu a já v klidu dospávám. Jakmile se však po pokoji rozhostí ticho, vylítnu jak čert z krabičky. A vždy je důvod.

Andulka sedí uprostřed hromady oblečení, které vyházela ze skříněk a potichu si navlíká vše na hlavu. Nebo vyndá všechna CD z obalu a rozhazuje je všude možně. Nebo spouští a vypíná počítač a sleduje blikající světýlka. Nebo se pokouší vylézt na stůl. Nebo si zázrakem sáhla pro tátovy brýle, drží je za skla a ohýbá jim nožičky. Nebo náhodně dosáhla pro svůj krém na zadeček a natírá s ním Huga. Nebo dosáhla pro náš od včera nedopitý čaj v hrnečku a zalévá s ním Huga. Nebo sbírá všechny hračky a hází je do vany. Nebo uklízí a vše co ji přijde pod ruku odnáší do koše. Nebo si myje ručičky i nožičky (i s bačkůrkami) v Hugově misce s vodou. A tak dále a tak dále. Zkrátka ticho v domácnosti v době, kdy Andulka nespí, nemám vůbec ráda.

Gaia  |  Názory