Můj táta

Úterý, 12. duben 2005, 07:26,  Nevšední

Letos mu bude sedmdesát, ovšem nikdo by mu neřekl víc než šedesát. Vypadá dobře. Nevím, pro koho z vás je některý z rodičů vzorem, kterému byste se jednou chtěli přiblížit. Můj táta takový je. Nedostižný. Člověk, který vám nabídne všechno a nechce za to nic. Střed zábavy každé společnosti, obdivovaný všemi ženami dokonce i ve svých sedmdesáti letech. Je umírněný, téměř bych řekl moudrý.

Máma to vidí jinak.

Táta je ten, který nás kdysi opustil. Táta je ten, který myslí víc na kamarády. Táta je ten, který nezodpovědně plodil po světě děti. Ten, který mě řezal. Ten, který chlastá. Který o sebe nedbá.

Přesto je s mámou skoro 25 let po rozvodu kamarád.

Táta věkem dospěl a zmoudřel. Je to tak deset let, co jsme zjistili, že ať bylo co bylo, tak patříme k sobě. Že jsme rodina. Lepší zjistit to pozdě než nikdy. Jsem za něj nesmírně vděčný. Přál bych vám takového tátu.

Tokugawa  |  Názory