Andula a zdravá výživa

Středa, 27. duben 2005, 07:11,  Nevšední

Jsme rodina všežravá s výrazným zaměřením na českou kuchyni. Znáte to. Svíčková omáčka s šestnácti knedlíky, flákem hovězího a ne zrovna malým množstvím brusinek, kynuté jahodovo meruňkovo švestkové knedlíky s kopcem strouhaného tvarohu, s křupajícím cukrem mezi zuby a vydatně ožluceno rozpuštěným máslem, pečené vepřové sypané tymiánem a podobnou trávou, samozřejmě se zelím a bramborovým knedlíkem, halušky s rozpuštěnou nivou a důkladně prosmaženou slaninou, domácí zabijačka, pivo a tak podobně.

Do tohoto ráje obžerství jsme přivedli miminko s blíže neurčenou chorobou. Verdikt lékařů byl drtivý: zdravá strava, bezlepková, kukuřičná, nemastná, neslaná, nesladká. Byla to pro nás rána. Nejen to, že je dítě nemocné, ale i vědomí, že nic nemůže být jednoduché. Jak to budeme dělat s jídlem, až pojedeme třeba na dovolenou? Nebo jen na návštěvu? Kde ty potraviny shánět? Jak z nich vařit, aby to bylo aspoň trochu k snědku? Kde na to vzít čas?

Po zhruba týdenní letargii střídané mánií se symptomy deprese jsme se uklidnili a život se vrátil do původních kolejí. Kousek od nás je Country Life, Aperio a další specializované obchody s vyhovující potravinou, už se nám nestává, že ponoříme surovinu (například bezlepkové těstoviny) do vroucí vody, ono to zabublá, vyvalí se pěna a my pak za stálého míchání vylijeme do hajzlu... A Andule chutná všechno.

Dítě s takovým apetitem aby pohledal. "Papů" je nejoblíbenější slovo. A vždycky bylo. Další výraz, který nyní Andulka používá zhruba stejně často je "Papájí". Když vidíme s jakým gustem tu díky naší nešikovnosti nedobrou a nevzhlednou stravu jí, jak mlátí talířem a chce nášup, tak nás veškerá lítost opouští.

To všechno jsem psal pouze na úvod. Ať je to jak chce, tak Andulce ta dieta pomohla, nemoc zmizela. A ať je to jak chce, Andulky dieta se nemusí dodržovat striktně. A v případě naší Anduly to ani není možné. Před Vánoci byla u Gainých rodičů zabijačka. Kromě sulcu, tlačenky, ovaru a guláše se také vařila prdelačka (polévka z krve, česneku a majoránky). Když se prdelačka dovařila, když vychladla a rozlila se z padesátilitrového hrnce do menších nádob, po Andulce se země slehla.

Kde je to dítě, ptali se všichni. Našli jsme ji podle mlaskavých zvuků, za které by se nemusel stydět ani Vetřelec. Andulka si vlezla do toho špinavého hrnce, ručičkama objížděla jeho stěny a poté z nich zbytky polévky olizovala. Hrnec svítil čistotou, zatímco Andula byla od zaschlé polévky od hlavy k patě. Nedovedete si představit tu scénu, kterou spustila, když jsme ji za použití nezbytně nutného násilí z hrnce vyndali.

Od té doby patří prdelačka k Andulčiným nejoblíbenějším jídlům. Chtěl jsem sem umístit Andulky fotku, kterak s výrazem nekonečného blaha prdelačku degustuje, ale bohužel jsme zrovna ve fázi stěhování a já nemám zapojený comp. Až ho zapojím, pak vás nechám pokochat.

Tokugawa  |  Názory