Pane, vy jste Buddha?

Úterý, 3. květen 2005, 07:05,  Nevšední

Vedro až k padnutí. Připlazil jsem se domů víc mrtvej než živej. Ve dveřích babička Boženka: "Nedal by sis pivo?" Srdce mi poskočilo, převzal jsem bílý džbánek, na kterém je vyvedená číslice 2, nejspíš jako že se do něj vejdou 4 piva, ale skutečnost je taková, že džbánek pojme pouze 3 piva. Už by se s tou pivní soustavou jednotek mělo něco udělat.

Zahrádka před restaurací byla úplně plná. Samí vážení hosté v dlouhých šatech a v kravatách. Procházel jsem mezi nimi. Oranžové tričko, černé kraťasy, na nohou sandály a v ruce bílý džbán. Myslím, že nikdo z těch večeřících hostí nešel nikdy se džbánkem pro pivo.

Postavil jsem džbán na pult a stal se svědkem bizarního děje.
"Povídám vám naposledy, zaplaťte a odejděte!" Malinkatý brýlatý majitel restaurace poskakoval kolem opilého hromotluka, jemuž bylo všechno jedno.
"Kam bych chodil..."
"Bětuško, spočítej to pánovi, aby mohl zaplatit," požádal majitel servírku u pípy. Bětuška spočetla a podává opilci lístek. "Je to 138 korun."
V opilci se cosi hnulo: "Seru na to!" a odstrčil ruku s lístkem tak prudce, že sklenice s pivem vedle něj začala tančit. Chytil jí a zhluboka se napil.
"Vole, nevadí ti, že chlastáš moje pivo?!" ohradil se host stojící vedle opilce.
"Nevadí," odpověděl opilec, nicméně pivo odložil.
"Pane, jsou tady hosté, kterým nemám důvod nevěřit, a kteří mi říkají, že je obtěžujete. A tady pánovi pijete pivo. Naposledy vám říkám – zaplaťte a odejděte, jinak máte vstup do této restaurace navždy zapovězen." Majitel vypadal proti opilci jako David před Goliášem.
Opilec znovu sebral půllitr, který mu nepatřil a napil se.
"Ty vole, děláš to schválně?!" zeptal se host, jehož pivo bylo pito.
Opilec souhlasně přikývl a otočil se pomalu k majiteli: "Seru na to. Klidně zavolejte policajty."
"Zavolám! Že tady pijete lidem pivo."
"Co piju? Vždyť von to stejně nakonec popře, že mu piju pivo, popře to."
"Naposledy vám říkám, odejděte. Zaplaťte a odejděte!" Majitel byl zjevně zoufalý, neboť nikdy nepřemlouval horu, jejíž kořeny sahají až do nitra matičky Země, ať mu ustoupí z cesty.

A pak se stalo to, čeho se vždy obávám, neboť opilce mám rád jako osinu v prdeli. Opilec se otočil ke mně. Prohlédl si mě a povídá: "Pane, jste Buddha, pane?" Buď měl vojenský výcvik, nebo si zřejmě podle mé vyholené hlavy myslel, že ho mám já.
"Pane, a vy, pane?" odpověděl jsem mu.
Usmál se. "To ne, pane."
"Tak vidíte, pane."
Měl jsem rozhovor za ukončený. Servírka mi právě nalévala do džbánku druhé pivo.
"Pane, ale vy jste Buddha, pane. Vidím to. Máte růžové starosti, pane. Za všechno může láska, pane, a víte co?" odmlčel se. "Seru na zavšivenou lásku, pane. Vy jste Buddha, vy na ní neserete."
Nevěděl jsem, co na to říct, a tak jsem oči upíral na servírku, nicméně periferně jsem stále sledoval opilce. Hlavně ať se mě nedotkne.
"Můžu se vám podívat do očí, pane?"
"Tady to máte," povídá servírka a podává mi džbán, po kterém stéká pramínek pěny, "a nezlobte se."
Odcházím a ještě před restaurací slyším: "Vy jste Buddha, pane!"
Oblohou zavířil první letošní chroust.

Tokugawa  |  Názory