Beruška

Středa, 4. květen 2005, 08:56,  Nevšední

Andulka si hrála na zahrádce. Otrhávala pivoňky, tahala z hlíny žížaly a dloubala želvy pod krunýř.
"Mamííí, poď, koukéj!" volala. "Mámó! Póď!"
Gaia vyběhla na zahrádku nevěda, co se stalo. Andulka seděla na bobku, dívala se urputně do hlíny a na cosi ukazovala: "Buňátěk!"
"Cože?"
"Koukej, mamí, buňátěk!"
"Co?"
"Buňátěk, buňátěk!!!"
Gaia došla až k Andulce, která právě zvedla od země ukazující prst. Lezla po něm beruška.
"Buňátěk," povídá Andulka. "Babí! Babí poď, koukej!" Ukázala berušku i babičce.
"Huo! Huo koukej!" Andulka přisedla na bobek k jezevčíku Hugovi. "Buňátěk!" Hugo k berušce přičichl a bez dalšího zájmu odešel.
"Huo pusu buňátěk!" radovala se Andulka v domění, že dal Hugo berušce pusu. Než ale stihla berušku sama políbit, beruška rozevřela krovky a odletěla. Do nebíčka nebo do peklíčka.
"Buňátěk letí! Pa pa!"

Ještě večer v posteli si pro sebe Andulka povídala, co všechno přes den zažila: "Buňátěk mamí, buňátěk babí, buňátěk Huo. Buňátěk letí, papa. Buňátěk..." A usnula tvrdým spánkem malých dětí.

Tokugawa  |  Názory