Slaměný otec
Čtvrtek, 12. květen 2005, 08:35, NevšedníGaia je s Andulkou týden pryč. A nejen s Andulkou, nýbrž i s Vojtou a babičkou. Nemají zrovna teplo, ale nešť, holátkům je to jedno, hrají si na trávě a popelí se v písku nedbajíce teplotních výkyvů. Včera Gaia přijela na skok domů a vyprávěla útržky. Pokud mi paměť dá, rád bych je zprostředkoval i vám.
Vojta vlezl do dřevěné kadibudky, která pamatuje Franze Josefa II.
"Můžu se kouknout doů?" povídá, stoje nad černající se dírou.
"Můžeš, ale nepoblej se." Vojtovi se zvedá žaludek i ze sebe samého na nočníku. Aby se nepoblil, musí mít přes hlavu hozený hadr, pod kterým se schovává.
Vojta se naklonil nad díru, ze které neustále stoupá puch tak hrozný, že kolem hynou mouchy: "FŮŮŮJ!"
Andulka samozřejmě dělá všechno, co Vojta, takže se také naklonila nad tu pekelnou díru, nakrčila nos a povídá: "BLÉÉÉÉ!"
Andulka, Vojta a Evžík si hrají na schovávanou.
"Deset, čiřicet, daset, pet, už du!" Vojta obhlíží okolí. Jediný, kdo se schoval, je Evžík, Andulka ještě tuto náročnou hru nechápe.
"Kde ten Evžík je?" mumlá si Vojta.
Andulka coby vzorně vychované dítko ukáže směrem k Evžíkovu úkrytu a povídá: "Tam!"
Evžík naštvaně vyleze a povídá: "Ach jo! To je už podesátý!"
Spát chodí první Vojta, i když je jednou tak starý jako Andulka. Když Vojta konečně usne, jde Gaia uložit Andulku. Jdou kolem Vojtovy postele, potichu, aby se lump nevzbudil, celý domeček šeptá, ani podlaha nezavrzá...
"Aóóój, Vojtí, aóóój!"
A ráno? Šest hodin. Selky jsou už dvě hodiny vzhůru a normální lidé budou ještě tři hodiny spát.
"Aní?" zašeptá Vojta.
"Vojtí?" zašeptá Andulka.
"BABÍ, BABÍ, Andulka je zhůru, STÁÁÁVAT!"
Tokugawa | Názory