Spící návštěva

Čtvrtek, 19. květen 2005, 11:04,  Nevšední

Andulka čekala návštěvu. Bratrance a učitele lumpáren v jedné osobě. Chodila po bytě a mlela pořád dokola: "Vojtí, vojtí! Vóóoojtííí!" Tak se na Vojtu těšila, že se smála na celé kolo, až jí pudr na obličeji rozpraskal jako dno rybníka po výlovu.

Vojta ještě po cestě radil tátovi, kudy a kam má jet, kde zahnout, jak se jmenuje naše ulice a jak se jmenuje Tokugawa a Gaia a Andulka a Hugo příjmením a... najednou usnul.

Andulka šla se mnou Vojtovi naproti. Čekala na něj u výtahu, pomrkávala na mě a pochechtávala se: "Póóď, Vojtí, póóď!" Jenže Vojta spal jako pařez. Spal hodinu, spal dvě, hodiny odbily 20:30 a Vojta pořád spal.

Andulka se nakonec rozhodla vzít situaci do svých rukou, vylezla na postel a sedla si na Vojtu. Vojta nic. "Távej, Vojtí." (vstávej). Vojta nic. Andulka na něm poskočila. "Távej!" Vojta nic. "Ki, ki, ki!" (lechty lechty) polechtala Andulka Vojtu v podpaží. Vojta nic. "TÁÁÁVEJ VOJTÍÍÍ!!!" zařvala Vojtovi do ucha. Vojta nic. Nakonec spáče probudila bitím. Plácla Vojtu do hrudníku. Vojta zamručel a plácnul na oplátku Andulu. A Andula Vojtu. A Vojta Andulu... Za chvíli seděli v tureckém sedu naproti sobě, bili se a strašně se tomu chechtali.

Tokugawa  |  Názory