Komorní blogsession

Pondělí, 30. květen 2005, 10:03,  Nevšední

Občas se díky internetu obohatím. Nemám tím teď na mysli prodej viz Ochranný energetický znak pro mikrovlnku via Převážně neškodný ani mou malilinkatou živnost viz Výroba kroužků a kroužkové zbroje, nýbrž obohacení o nové kamarády a známé.

Vím od soboty, kdo je to Jura Šňůra a kdo jsou Skrnda a Pepa. Znám je totiž osobně. A oni teď znají nejen mne, ale i Gaiu a Andulku Bambulku Pupajze Šunku. Jen Hugo s námi nebyl. Kupodivu rychle jsme se domluvili a sešli se, byť to setkání připomínalo orientační běh. Jura se Skrndou a Pepou přejížděli vozmo z jednoho městečka do menšího městečka podle mnou zadaného itineráře. Ten si ovšem Jura zapomněl. Ale trefil. Koupím mu buzolu jako ocenění jeho orientačních schopností :o)

Poznal jsem je hned, jak jsem vešel na zahrádku u koliby. Tráva kam až oko dohlédne, rybník, stromy... a uprostřed oni. Jako by si z oka vypadli. Bylo to příjemné posezení, jen trochu zkalené faktem, že celá rodina Tokugawů je velmi připečená tropickým sluncem. Tímto se tedy ostatním zúčastněným omlouvám za nedostatek vtipu a z naší strany poněkud váznoucí konverzaci. Snad to nebylo příliš poznat.

Na břehu rybníka zrovna rybář vytahoval kapra, když si Pepa poprvé objednal.
"Zapékanou brokolici se sýrem."
"Ale jistě, milerádi."
Po čase...
"Ehm... zapékanou brokolici už nemáme..."
"Tak já si vyberu něco jiného, moment."
Po čase...
"Tak já bych si dal těstovinový salát."
"Ovšem, hned to donesu."
Po čase...
"Bohužel, víte, salát se právě dojedl a než vychladne další, to je na pár hodin..."
"Cože? Hm... Nemáte ještě něco, abych vás zbytečně nehonil sem tam."
"Ne, opravdu, teď je už úplně všechno na jídelním lístku."
Po čase...
"Tak bych si dal tlačenku."
"Jé... to je blbý... tlačenka už došla..."
"To si ze mě děláte srandu, nebo je tu někde skrytá kamera?"
Takže Pepa nejedl nakonec nic. Ještě že nepil pivo. Oba jsme mu ho s Jurou zakázali objednat, oni by ho totiž jistě najednou také neměli a co bychom pak pili, že?

Andulka obíhala ostatní stoly: "Papů, poším, ci. Dej. (Dejte mi, prosím vás, někdo najíst, když mě támhleti rodiče tak trápí hlady!)". Také brala dětem hračky, což u maminek vzbuzovalo děs a hrůzu, neb na Andulce jsou ještě vidět prodělané neštovice. A hladila úplně všechny psy. Nejprve pohladit a potom se vrhnout kolem krku a pomazlit jako Huga. Takže bylo veselo.

Díky Skrndo, Pepo a Juro. Bylo to milé. Až se uvidíme příště, tak my, Tokugawovi, už budeme sloupaní a konverzovat budeme o poznání čileji :o) Už se na to příště těším.

Jak to viděl Jura.

Tokugawa  |  Názory