Pomocník

Čtvrtek, 7. červenec 2005, 08:18,  Nevšední

Tokugawa klečí nad mnoha kusy všelijak provrtaných desek a kroutí hlavou: "Kterej blbec dělá tyhle návody, to by mě zajímalo. Rychle bych ho někam poslal..."
"Kam?" pokládá Andulka svou nejoblíbenější otázku.
"To se raději ani neptej..."
"Táeto (co je to)?" zvedá Andulka dřevěný kolík.
"Kolík."
"Koík (kolík)? Kam?" Andulka zkoumá kolík velmi důkladně. Zřejmě ji zajímá, jestli se to nedá sníst.
"Sem do těch středních dírek," odpovídá Tokugawa a zatlouká kolíky na svá místa.
"Táeto (co te to)?"
"Neříká se táeto, ale CO JE TO. Andulko, řekni: CO..."
"Tsó (co)..." Andulka se snaží a strašně se u toho chechtá.
"JE..."
"E (je)..."
"TO."
"To." Plácnutí do stehýnek oznamuje konec lekce.
"Fajn. A teď dohromady: CO JE TO."
"Tsó e to (co je to)!"
"No vidíš! A teď sama."
"Táeto!"
"Hrmpf..."
"Táto! Táto! Táeto (co je to)?"
"Tohle? To je trn, který tu skříň bude držet pohromadě."
"Pohuomadje (podromadě)? Kam?"
"No... asi tady do těch malejch dírek."
Andulka pokládá trn k dírce: "Sem táto?"
"Jo. Přesně tam." Vida, další díl skládačky je na svém místě.
"Jé, táeto (co je to)?"
"Tohle je zámek. Do něj se zasune ten trn, takhle se otočí a skříň bude pěkně držet."
"Dužet (držet)? Kam?"
"Sem." Tokugawa ukazuje na největší dírky v desce. Andulka do nich strká prsty a pokaždé se zeptá: "Sem, táto? Sem?"
Skříň se začíná rýsovat.
"Táeto (co je to)?" ukazuje Andulka na zpola hotovou skříň a hned si odpovídá: "Dometěk (domeček)!"

Tokugawa  |  Názory