Ani se mi o tom nechce psát. Ale musím.

Čtvrtek, 14. červenec 2005, 07:54,  Všední

"Táááto... táááto... hopy..." kňourala Andulka a natahovala ke mně ruce. Vzal jsem si jí. Hned se ke mně přitulila. Pálila jako kamna.
"Pojďte sem na příjem, musíme si vás tu nechat," povídá doktor. Gaie bylo do breku. Vedle ucha mi něco zabublalo a Andulka mě poblila od hlavy k patě.

Na odchodu jsem potkal primáře. Zastavil mně a povídá: "Už jsme si mysleli, že je ta cyklická horečka PFAPA pryč, že vás tu už neuvidíme. Kdyže jste tu byli naposledy?"
"V prosinci."
"To je dlouhá doba, jak říkám, zdálo se, že je po všem. Teď se ale zdá, že není. Andulka má stejné příznaky jako vždycky předtím. Také to může být nějaká viróza, ale jistě to budeme vědět až zítra. Dali jsme jí kortikosteroidy a musíme si jí tu nechat minimálně do zítřka. Nechci vám ten Pregnizol dávat domů bezdůvodně..."
Atd atd...

Andulka vypadá hodně špatně. Nejhůř za celou dobu té její všivé choroby.

"A víš co je na tom nejpodivnější?" ptala se mě Gaia, když jsem za holkama přijel do nemocnice. "Že k tomu celej den všechno směřovalo. Když jsme jeli do ZOO, tak Vojta povídá, že už se těší na tu Bulovku.
'Na Bulovku?'
'Teda na lanovku, já si to, teto, pletu...'
Pak jsme potkali sestru z dětského z Bulovky. No a nakonec jsme tu skončily..."

Dneska po práci za nima zase jdu. Snad je už pustí domů. Je mi Andulky líto. Trápíme jí bezlepkovou dietou. A zdá se, že zbytečně. Stejně je zase ve špitále. Nebo ta dieta prodloužila dobu mezi jednotlivými ataky z měsíce na půl roku? Ach jo...

Tokugawa  |  Názory