My jsme se pokakali

Čtvrtek, 28. červenec 2005, 06:53,  Nevšední

Dospělí seděli v altánku, popíjeli a klábosili. Historie vsi jako na dlani. Odkud je ten; kdo se rozvedl s kým a proč; roste strašně hub; kterou babičku si tamti vezmou, tu dolní, horní má nižší důchod; jak dlouho bude ještě rozkopaná hlavní silnice a co dělá místní blb Alois.

Mám rád horké letní odpoledne...

Děti se popelily v prachu štěrkové cestičky, trhaly maliny, angrešt, proháněly kachňata a házely kamínky slepicím.

Mám rád horké letní odpoledne...

Babička Boženka šla na pole nakrást dítkám trochu hrachu. Přitahla dvě igelitky, odhadem asi deset kilo. Gaia a Tokugawa poslouchali starousedlíky a vylupovali hrách z lusek. Hrách z mladých lusek byl šťavnatý a sladký.

Barvu Tvých očí, ať ti nevybledne...

"Kde jsou děti?"
"Andulko! Vojto!"
"Tady smééé..." volá Vojta ze zadní zahrádky.
"Asi trhaj maliny..."
"Co tam děláte?"
"Éééé, hm... uch..." ozvala se příliš neurčitá odpověď.
"Co tam dělají?"
Dospělí se zvedli a šli se podívat přes plůtek. Děti seděly vedle sebe na bobku, kalhoty stažené a obě svorně tlačily. Andulka si nakadila do bot a Vojta do kapsy u tepláků.
"Maminko," povídá Vojta, "my jsme se pokakali..."

Horké letní odpoledne já mám rád!

Tokugawa  |  Názory