Panasonic a malý Tokugawa s prvním walkmanem na světě

Pátek, 5. srpen 2005, 08:20,  Nevšední

Právě jsem na e-shop Pixelmanie.cz - digitální fotoaparáty přidal poslední fotoaparát Panasonic. A hned se mi v hlavě rozběhl kolotoč vzpomínek.

Byl jsem zřejmě ještě dost malý, ne víc než osm let, když naši někde koupili malý magnetofon Panasonic. Takový plasťák s uchem, mono, ale na tehdejší hlubokou normalizaci a navíc v kontextu své doby to byl překrásný stroj. Tátův kamarád Taškář, jehož profese byla brašnář, hbitě ušil na našeho Panasonica futrál. Echtovní kožené pouzdro, které sice kazeťák ochránilo před vnějším mechanickým poškozením, nicméně zvětšovalo jeho rozměry snad o padesát procent.

Tenhle kazeťák nám doma přehrával staré Zelenáče a Martu Kubišovou, forbíny Wericha a Horníčka, Chaldila se Simonkou, Suchého a Šlitra a Pepíčka Zímu. Často jsem doma poslouchal pod peřinou, zasunul jsem jacka do zdířky a do ucha si vetknul sluchátko, které by dnes vypadalo jako naslouchadlo pro sluchově postižené. Probudilo mě vždycky ostré cvaknutí, když se páska dotočila a kazeťák se vypnul.

Nosil jsem tehdy do školy s přezůvkama a se svačinou takové zelené žebradlo. Ještě jsem tam napasoval kazeťák, naslouchadlo do ucha a už jsem si v roce 1979 vykračoval s prvním walkmanem v ČSSR a možná i na světě (pravda, tohle bylo mono a první walkman z roku 1979 už hrál stereo). Jen jsem se divil, proč na mne cizí lidé mluví tak hlasitě a proč na mne tak útrpně hledí. Teď už to chápu - mysleli si podle sluchátka, že jsem hluchý.

Tokugawa  |  Názory