Souboj titánů

Pondělí, 12. září 2005, 08:22,  Nevšední

Kdesi v dálce slabě zahřmělo.
"Táto! Tatí-ku!" zatahala mě za nohavici Andulka. "Syšíš? To e to?"
Musel jsem se smát při pohledu na tu střapatou blonďatou hlavu s velkýma vykulenýma očima a unudlanou pusou.
"To je hrom, Andulko." A abych dostál naší rodiné tradici, dodal jsem: "To hřmí od starýho Havrdy."
"Od Habudy? Hjom?"
"Jo, přesně tak."
Andulka byla napjatá jako struna, čekala na další zahřmění. A nečekala dlouho.
"Syšíš, tatí-ku? To e hjom!"
A zatímco psi se strachy třásli zalezlí pod stolem a zatímco Gaia při každém hromu nadskočila a o něco pevněji mě sevřela ruku, tak Andulka, to naše dvouleté dítko střapaté, vylezla na lavičku v průjezdu a volala do deště: "Hjome, syšíš ně? Syšíš Anduvku, hjome!"
A nepřestala, dokud hrom ten souboj titánů nevzdal a neutichl nadobro.

Tokugawa  |  Názory