Šunka Nebojsa

Úterý, 13. září 2005, 07:26,  Nevšední

Včera jsem se zde rozepisoval nad tím, kterak Andulka Šunka vyzvala na souboj hrom. Dnes plynule navážu nit.

Máme nový monitor. Devatenáct palců, LCD display. Radost pohledět. Abych si ten dramatický přechod ze 14 palcového vyšeptalého monitůrku užil, vložil jsem do mechaniky DVD Pán Prstenů - Společenstvo prstenu. Kochal jsem se blažený, ani jsem si nevšiml, že se mi na klín posadila Andulka.

Bitva, ve které byl zlomen Narsil, právě zuřila. Legie skřetů se hnaly na spořádané zástupy elfů. Vyceněné zuby, štětinaté uši, krví podlité žluté oči, paznehty.
"To e to, tatí-ku?" ukazovala Andulka na zuřivé skřety.
"To jsou, Andulko, skřeti."
"Očkliví?"
"Jo, moc oškliví."
Andulka si jedním prstem nadzdvihla nos a dvěma dalšími si protáhla oční víčka tak, že se jí div oči nevykulily na podlahu. "Takle očkliví?"
Vstal jsem a film vypnul. Přecijen jsou Andulce necelé dva roky, ještě se bude budit ze spaní s nočními děsy.
"Táto! Tatí-ku! Etě! Ble, ha, ha, hi, hi, očklivý pán, ble. Eťe!"

A tak se vcelku nedalo nic jiného dělat, než Andulce pár obrázků skřetů stahnout na disk, aby si měla místo večerníčku co prohlížet.

Tokugawa  |  Názory