Tokugawa

Skok na navigaci

Čistý oheň

Tokugawa | 9. září 2008, 7:58 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Minule jsem v článku Podzim ve mně zmínil křesadlo. Obyčejný kus hrubě opracovaného kovu. Železo, kámen, oheň... Trvalo mi necelé dvě minuty rozdělat svůj první čistý oheň.

Prsty jsem měl černé od práchna a otlučené od kamene, voněly po hořící trávě. První jiskra se usadila na zuhelnatělém kusu látky, ve kterém se otevřelo rudé žhnoucí oko. Ukryl jsem je do snopku suché trávy a zlehka rozfoukal, vyvalil se štiplavý bílý dým a hned po něm zapraskaly plameny. Držel jsem hořící trávu v dlaních a po dlouhé době zase cítil opravdovou radost...
Přidat na linkovací servery

Podzim ve mně

Tokugawa | 3. září 2008, 7:30 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Už to zase cítím všude okolo sebe. Podzim přichází. Bobule se červenají, listí pomalu nabírá ten uvadající odstín zelené, rostou houby a hlavně... všude voní hlína. Zemina. Prsť. Cítím, jak mi váže prsty u nohou, jak jí prorůstám, kořením. Znovu jsem přečetl Les mytág a jak se mi při prvním čtení kniha nelíbila, tentokrát jsem ji zhltnul na pár nádechů. Ta vlhká podzimní zem z ní voní na dálku. Nadšeně jsem otevřel i Lavondyss a nedokážu se od ní odtrhnout. Co se za ten rok stalo, že jsem až tak změnil na knihy názor?

S hlinitostí ve mně souvisí i staré křesadlo a tři pazourky, kteréžto věci mám doma a těším se, až s pomocí troudu, který musím ještě vyrobit, prvně rozdělám oheň. Jiskry odletují jasné a silné, kameny voní ohněm a prsty mě brní.

Nebo jasanový luk. Tmavý, potažený kůží. První šíp přelétl celé pole, bratru sto dvacet metrů. Nemířený. Druhý, mířený, minul cíl o dobré dva metry. Lhal bych, kdybych nenapsal, že jsem byl zklamaný. Další den už jsem na dvacet metrů trefil kukuřičný klas. První šíp prošel skrz šustí, druhý také. Třetí přišpendlil klas k zemi. Měl jsem skvělý pocit. Takový... divoký a zemitý. Podzimní.

Za třemi šípy se člověk naběhá víc než je milo. Nemá někdo z vás náhodou možnost sehnat mi husí a krocaní brky z křídel? Velmi byste mě potěšili v mé podzimní náladě. Děkuji.
Přidat na linkovací servery

Všude černo

Tokugawa | 2. září 2008, 7:52 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Nevím, jak je to možné, ale každý rok, když se vrátím po dovolené a zapnu počítač, je všechno jinak. Tentokrát na mě čekala aktualizace Service Pack 3 pro Windows XP. Nainstaloval jsem ji a divil se, že po restartu vypadá plocha jinak. Service Pack 3 si očividně nedovedl poradit s tématem Luna Element a plocha vypadala dost hnusně. Nu tak jsem vlezl do dialogu Zobrazení – vlastnosti a zkoušel, které z témat, jestli vůbec nějaké, se chytí. U prvních dvou nic a u třetího, ani nevím, jaké téma to bylo, najednou všechno zčernalo.

Zčernalo pozadí a zčernala dolní lišta. Jediné, co je vidět, jsou ikony na ploše a ikony na panelu snadného spuštění. Když kliknu (po paměti) na tlačítko Start, zobrazí (nebo spíš nezobrazí) se opět černá roletka, na které jsou vidět jen ikony bez popisků. Když najedu na ikonu, měl by se u kurzoru objevit proužek s nápovědou. Objeví, ale je opět černý. Když chci změnit nastavení nebo spíš vrátit klasické zobrazení Windows, musím kliknout na černou plochu pravým tlačítkem myši, odhadnout, kam se mi otevřela černá roletka s černými texty a trefit se na položku Vlastnosti. Otevře se opět černé okno, ve kterém je všechno černé. Takže nevidím a nemohu změnit nic.

Zkusil jsem nastartovat počítač v Nouzovém režimu a tam nastavení změnit. Nejde to. I ve stavu nouze je pozadí černé, ačkoliv všechno ostatní vidět je. Ale barva pozadí změnit nejde. Odinstaloval jsem tedy Service Pack 3 v naději, že se všechno vrátí do původního stavu. Nevrátilo. Takže volám: POMÓÓÓC!
Přidat na linkovací servery

Jak zburcovat vesnici

Tokugawa | 4. srpna 2008, 12:32 | Nevšední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Kdysi jsem tu psal, jak hasiči vyprošťovali tchána z půdy. Uběhlo pár okamžiků věčnosti a tchánovo prvenství získal synovec Vojta. A trumfnul tchána hned několikanásobně.

Jak už to bývá, a o prázdninách zvlášť, malí kluci lezou po stromech. Lezou nahoru, lezou dolů, někdy lezou nahoru a padají dolů. Vojtovi se povedlo něco mezi tím. Lezl nahoru a sklouzl po kmeni dolů. Jenže kmen se půl metru nad zemí pěkně větvil a kousek nad rozsochou se ještě boulil, pravděpodobně následkem odňatých větví v stromovém mládí. Zvláštní, že Vojtova noha prošla přes vybouleninu do rozsochy bez nejmenších problémů, ale ven už nešla.

"Tati, tati!" vytrhlo mě ze sna, neboť jsem zrovna zažíval siestu, "Potřebujeme pilku! A hasiče. Pojď s námi, honem!"

Co ty děti zase blbnou, říkal jsem si v polospánku a vstal. V polospánku totiž nejsem tak odolný jako v bdělém stavu, a udělám leckdy leccos. Pomalým rozvážným krokem jsem došel k jírovci, kde mi došlo, že tohle není žádná hra. Vojta stál na jedné noze, druhou měl vklíněnou mezi kmeny a brečel.

Pokusil jsem se kmeny rozepřít silou svých paží, ale kaštan se mi vysmál. V okamžení v prachu šotoliny zabrzdilo auto dobrovolných obecních hasičů. Zopakovali můj marný pokus, posléze se vrátili s motorovou pilou. Vojta se usedavě rozplakal. Dobrovolní akčně sebrali poleno ze sousedova dřeva, uřízli klín a druhým polenem ho začali zarážet mezi kmeny. Jírovec na to nic. Snažil jsem se s každým úderem Vojtovo stehno vyprostit, ale marně.

"Ukaž," povídá jeden dobrovolný, vrazil mezi kmeny metr kulatiny a opřel se do ní. Podařilo se mi o pár centimetrů stehno vysunout. Další zapáčení, další centimetry. A ještě jednou... a noha byla venku.

Skóre Vojta – tchán 1:1.

Znovu oblak prachu a vedle nás zastavila hasicí tatrovka obecních hasičů. Auto vypouštělo oblaka modrého dusivého kouře a neustále z něj crčela voda. První hloučky místních se začaly srocovat. Hasiči prohlédli Vojtovi nohu a konstatovali, že je v pořádku, ale sanita z Rakovníka že už je na cestě. Pro jistotu.

Skóre Vojta – tchán 2:1.

Houkačka. Dav se rozestoupil, aby udělal místo dalšímu oblaku prachu. Rakovničtí hasiči. Jejich vůz ani nesmrděl, ani netekl, zato prvotřídně houkal. Vyprávěli jsme tedy příhodu znovu. Vojta už jezdil po okolí na kole. Zaznamenal jsem srocení druhého davu na opačném konci perimetru.

Skóre Vojta – tchán 3:1.

Houkačka. Dav na horním konci už se ani nesrocuje, je to moc práce. Rychlá záchranka z Rakovníka.
"Já nechci do nemocnice," stihne ještě Vojta říct, než za ním zapadnou dveře od sanitky. Uvnitř mu kontrolují nohu a vysvětlují, že vklíněné dítě má prioritu. Doktor sepisuje dlouhou zprávu o tom, že Vojtovi nic není.

Skóre Vojta – tchán 4:1.

Houkačka! Bohové, kdo ještě...? Policie.
"Toho plešatýho se bojím..." šeptá Vojta. Odevzdali jsme Vojtovy nacionále, vesnice je jako po vybydlení. V domech zůstali jen přestárlí a nemluvňata. Opravuji. V domech zůstala jen nemluvňata. Vojta rukypodáním poděkoval všem. Dobrovolným hasičům, obecním hasičům, městským hasičům, záchrance a dokonce i plešatému policistovi. Všechny vozy vypnuly houkačky a pomalu se rozjížděly někam, kde je budou znovu potřebovat.
"Je lepší, když přijede pět vozů a nic se neděje, paninko," uklidňoval babičku hasič, "než kdyby se dělo a nepřijel nikdo."

Skóre Vojta – tchán 5:1.

Vojta slíbil, že na strom už nepoleze, konec konců, pan policajt si ho napsal a on je teď zločinec, musí si dávat pozor. Zbytek dne jsme ho neviděli. Obyvatelé se rozešli do svých domovů a ještě druhý den jsem je vídal, kterak si ukazují na rozsochu stromu a živě gestikulují. Večer Vojta zakončil den větou: "Škoda, že nepřijela televize Nova." Má pravdu, mohl tchána trumfnout 6:1.
Přidat na linkovací servery

Camp Lakota 2008

Tokugawa | 31. července 2008, 7:00 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Andulka na tábořišti
Galerie

Na týden se stala Andulka indiánkou Ska-wanahca, Bílým kvítkem, z kmene Lakotů. První den nedokázala tahle malá indiánka ani založit šíp na tětivu, natož ho vystřelit. Po týdnu už trefovala z deseti metrů bizony a bledé tváře, vyráběla korálkové náramky, chytala splašené mustangy a vysloužila si pravé indiánské jméno.

Bohužel se nemohla vrátit spolu s celým kmenem až do Black Mountains, Apalačských hor, posvátného místa všech Siouxů, neboť její otec neměl sdostatek dovolené. Myslím ale, že to Bílému kvítku vyhovovalo, stýskalo se jí totiž po mamince a Žbětce. Ale i tak, napoprvé překonala sama sebe. Zapojila se do všech her, i když zpočátku po dlouhém přemlouvání, zněkolikanásobila příjem potravy (osm koláčů k snídani, sedm knedlíků k obědu...) a nejraději usínala v teepee u hořícího ohně.

Vždycky jsem chtěl mít z Andulky "holku se špínou za nehty a sukní z trávy". Nepovedlo se, Andulka má uvnitř sebe někoho jiného. Ale viděl jsem, že jí dobrodružství svědčí. Že jí nevadí vonět kouřem nebo připravovat dřevo na velký sněm. Že jí nevadí vylézt v rekordně krátkém čase z pelechu a jít bez řečí na rozcvičku. Že jí dokonce ani nevadí zahrát před čtyřiceti prakticky neznámými lidmi divadlo. Roste nám, holka. Příští rok bych jel rád znovu, tentokrát s celou rodinou. Doufám, že to vyjde.
Přidat na linkovací servery

Jak papírově zprovoznit veterána

Tokugawa | 14. července 2008, 9:33 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Jeden z mých snů, který bych si také jednou rád splnil, je veterán. Původně jsem pošilhával po automobilu, ale jak jde čas, jak stárnu a cítím se víc a víc svázán všemi možnými povinnostmi a pravidly, zjišťuji, že motocykl je přesně to, co hledám.

To, co bych opravdu chtěl, mít momentálně nemohu. Jawa 250 Pérák, rok výroby 1949. Motocykl, který mě bere u srdce téměř celý můj život. Jednak na takovou mašinu nemám papíry, jednak jí nemám kde parkovat. A nechat tenhle skvost stát na ulici... Kdepak.

A tak jsem si vyhlédl náhražku, kterou je Jawa 50 typ 550 Pařez z poloviny padesátých let. Je to jen slabá padesátka, ale ty tvary... prostě nádhera.

Nechci, aby tenhle můj budoucí starý nový motocykl jezdil jen na výstavy a srazy veteránů, chci ho používat běžně. Do práce a tak. Jenže nevím, jak moc je složité, aby byl veterán papírově v pořádku. Pokud koupím jen stroj, bez jakéhokoliv papíru, je vůbec možné, aby dostal technickou a SPZ? Občas nacházím inzeráty, kde někdo shání "kartičku". Bez ní to možné není? Snad se mezi vámi najde nějaký majitel podobného stroje a poradí mi. Díky.
Přidat na linkovací servery

Jak jezdím na kole

Tokugawa | 8. července 2008, 10:35 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Tak kam dneska pojedu, řeknu si a nasednu na kolo. Třeba tady doprava, je to z kopce. Jedu si a kochám se (vy jste se zase kochal, doktore...) a přede mnou rozcestník. A tak to vezmu do Neratovic. A jedu na Neratovice. Další křižovatka, další rozcestník. Hm, Mělník? To by šlo. A zahnu to na Mělník. Po pár kilometrech vidím ceduli na Veltrusy. No co, pojedu tedy do Veltrus. Odbočka na Kralupy mě strhne na Kralupy a najednou koukám, nedojel jsem nikam, třicet kilometrů v nohách a stojím před naším domem...
Přidat na linkovací servery

Stále jsem tady

Tokugawa | 3. července 2008, 6:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Všechno kolem mě nabralo takové obrátky, až mám někdy pocit, že se na svět dívám z roztočeného kolotoče. Obrazy se míhají a vytvářejí rozmazané šmouhy, zatímco já stojím zdánlivě nehybný. Naopak ti, kteří hledí na mne, mají pocit, že šmouhou jsem já.

Nechci a ani nemohu se vypsat ze všeho. Nemohu se z toho dokonce ani vypovídat. Snažím se jen na chvíli, na malou chvilku zastavit čas. Ustálit ty rozmazané šmouhy, vrátit jim formu a pochopit je. Leč marně. To, co bych chtěl uchopit, mi protéká mezi prsty a to, co bych chtěl nechat protéct, na mně ulpívá.

Věci, které mě bavily, mě nebaví. A věci, které mě nebavily, mě také nebaví. Je tak těžké najít klid a spočinout, musím se o to vědomě snažit a o to víc se cítím vyčerpaný.

Včera, po dlouhé době, se mi podařilo se odreagovat, byť jen na chvíli. Vyvezl jsem ze sklepa kolo, zanedbané stejně jako já. Rozložil jsem ho do posledního šroubku a vypnul mozek. Trhal jsem staré triko na pruhy, látku máčel v petroleji a čistil každou skulinu, až voněl celý dům petrolejem a vazelínou. Za nehty mám špínu ještě teď, jako připomínku toho, že lze udělat krok jinam, byť se to zdá zprvu nemožné.

Po třech hodinách začalo kolo vypadat, že se mu má péče líbí. Není divu, po osmi letech je to poprvé, co jsem mu jí věnoval. Omládlo. Vyzvalo mě k projížďce a já neodolal a rozjel jsem se objevit nové stezky. Kolem sebe i v sobě.
Přidat na linkovací servery

O dětech, o trpělivosti a bezmezné lásce

Tokugawa | 31. března 2008, 14:05 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Vždycky jsem chtěl hodně dětí. Aspoň tři, když ne víc. Jenže to jsem byl ještě mladý a plný síly. Děti mám dvě, Andulce je čtyři a půl roku, Bětce táhne na šestý týden. A povím vám, jsou chvíle, kdy mě dokážou holky tak nesmírně vyčerpat, že ztrácím trpělivost.

Kupříkladu včera. Byl u nás na návštěvě děda Bóďa. Vždycky si jdeme sednout na jedno, dvě nebo tři do hospody, zatímco výčepní plní džbánek. Andulka chodí s námi, strašně se pokaždé těší, až dostane točenou limonádu. Idyla. Ovšem idyla trvá jen do té doby, než se vrátíme domů a Gaia si k Andulce přičichne. Jasně, smrad z cigaret. Nastává peklo. Mytí vlasů. Nevím proč, každopádně při něm Andulka pokaždé ztropí takový povyk, jako by jí na nože bral. Včera mi ruply nervy a na Andulku jsem zostra vyjel.

Nebo Bětka. Zlobí nás s jídlem, následně se spaním, svůj podíl na tomto stavu mají také prdy. Prdy jak u Habrdy. Kdo měl doma miminko, nejspíš ví, o čem mluvím. Bětka se ale rozhodla, že bude v křiku nejlepší ze všech. Snažíte se to malé uřvané nic utišit, kouknete do plenky, znehybníte v zavinovačce, pohupujete, nosíte v šátku, krmíte... A ono nic. Řev vás bodá do uší, nic nepomáhá, plácáte miminko po plínce silněji a silněji... Až je lepší přestat, předat nebožátko mamince a utéct.

A potom objevíte server a na něm třeba jednu fotografii a je všechno úplně jinak. V tu chvíli byste svým dětem odpustili úplně všechno a udělali pro ně úplně všechno, protože víte, že ať se děje cokoliv, bezmezně je milujete. MimiAngel.cz.
Přidat na linkovací servery

OpenCart - čeština a chyba ve statistikách

Tokugawa | 25. března 2008, 8:34 | Všední | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Neustále se šťourám v nově nainstalovaném e-shopu OpenCart a snažím se ho vylepšit. Celý e-shop jsem počeštil, ovšem jak už to bývá, kromě administrace. Na to jsem moc líný. Avšak: pro hledající jsem nalezl jazykový balíček Czech pro OpenCart. Je v něm přeložený jak e-shop, tak administrace. Překlad je pro verzi OpenCart 0.7.6.1, což je o něco starší verze, aktuální je 0.7.7. Nicméně nevadí to, verze se od sebe až tak neliší, je třeba opravit jen pár nesrovnalostí. První z nich je popsaná v článku OpenCart a čeština, druhá nesrovnalost je v souboru:

admin/language/english/extension/module/menu.php

kam je třeba doplnit řádek

$_['text_coupon'] = 'Slevy';

Administrace vám předkládá několik statistik. Jedna z nich je "Products Purchased Report" neboli "Přehled zakoupeného zboží". Tento přehled špatně počítá celkovou cenu zakoupeného zboží, musíte opravit soubor:

admin/controller/report_purchased.php

a to konkrétně řádek 28:

$results = $database->getRows("select name, model, sum(quantity) as quantity, sum(total) as total from order_product group by model order by total desc");

Až najdu další chyby nebo třeba rozšíření, samozřejmě je zde zveřejním k užitku ostatních. Ještě tak přijít na to, proč se e-shop Modrá liška, postavený na OpenCart, nezobrazuje v Opeře...

Aktualizace: Opera funguje. Díky, Honzo_p. Stačí v Administraci vypnout:
Admin > Konfigurace > Nastavení > Cache > Použít kompresi.
Přidat na linkovací servery

Starší články    Novější články