Tokugawa

Bratříčku, kde jsi?

Tokugawa | 25. září 2008, 12:56 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Poslední dny potřebuji přehodit výhybku, sjet z koleje, která mě vede očividně špatným směrem. Používám k tomu příběhy. Hltám knihy jako na běžícím pásu, jednu za dva dny. Včera jsem změnil médium a příběh místo z knihy usměrnil mou mysl jiným směrem ze stříbrného plátna. Jak já si po dlouhé době odpočal. Jak jsem se pobavil, jemně a nenásilně, potěšil duši zemitým blues, potěšil srdce přátelstvím a potěšil oči pastelovými barvami státu Mississippi.

Amerika v období krize, blues, uprchlí trestanci, blues, ukrytý poklad, blues, ku-klux-klan, blues, pomáda na vlasy, blues... K tomuhle filmu nutně musím sehnat soundtrack, chci si tou syrovou hudbou nechat omývat duši stále dokola. Obzvlášť herecký přednes písně I Am A Man Of Constant Sorrow pánů Everetta, Peta a Delmara (George Clooney, John Turturro a Tim Blake Nelson) je nezapomenutelný. Nebo třeba Song Of The Sirens...

Dlouho mě žádný film tak nepohladil. Jemný humor, absence násilí, obrazy i hudba a hlavně atmosféra, to je to, kvůli čemu se budu k tomuhle snímku často vracet.
Přidat na linkovací servery

Prison Break

Tokugawa | 20. listopadu 2007, 8:26 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (16)  

Poměrně dost si zakládám na tom, že nesleduji televizi. Je trochu alibismus říkat, že jí nemáme, a taktně zamlčet, že součástí našeho počítače je i televizní karta. Nicméně pravda je, že tento hardware využíváme velmi zřídka. Převážně v 18:45, to začíná Večerníček.

Dále pak každou neděli, seriál Ztraceni (Lost) nás přitahuje jakýmsi reálným nereálnem. Ale trvá to už moc dlouho a na otázky se nedostává naprosto žádných odpovědí. Zájem ochabuje.

Jenže v kritickém období odklonu od seriálu Ztraceni (Lost) se objevil další fenomén: Útěk z vězení (Prison Break). Je to napínavé, je to dobře natočené, každý díl je vypointovaný a velmi dobře vyhrocený. Dějová linka se tříští a opět slévá v jednu, divák je napjatý od začátku až do konce.

Ale proč o tom vlastně píšu. Rozhodl jsem se, že se nenechám každou středu znásilňovat obrazovkou, jakýkoliv pravidelný rytmus mi velmi rychle ukrajuje ze života. Stáhl jsem Prison Break na disk s tím, že až bude chvilka volna, pustíme si nějaký ten díl nezávisle na televizním vysílání. Jenže ouha.

První řadu seriálu jsme komplet zvládli během sobotní a nedělní noci, takový maraton jsem ještě nezažil. A abych řekl úplnou pravdu, máme za sebou i deset dílů druhé řady a jednu hádku v půl druhé ráno, proč vypínám ten počítač, vždyť ještě není tak pozdě. Uvědomuji si cele, že jsme se propadli do závislosti a upřímně doufám, že Prison Break nebude pokračovat do nekonečna.
Přidat na linkovací servery

Apocalypto

Tokugawa | 5. listopadu 2007, 11:08 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Mel Gibson točí kontroverzní filmy. Je mu vyčítáno násilí, přehnaně detailně zobrazené utrpení, prostě hnus, velebnosti. Pravda je, že scéna bičování Ježíše Krista devítiocasou kočkou nebyla nijak zvlášť lahodná, na druhou stranu zcela jistě a zcela záměrně vzbudila emoce. Ježíš na sebe vzal naše hříchy a my mu to během filmu oplatili aspoň tak, že jsme s ním chvilku trpěli. Mel Gibson ví, co dělá.

Nicméně zvěsti, které se dotýkaly filmu Apocalypto a které se ke mně dostaly, mě dlouhou dobu odrazovaly tento snímek popatřit. A hned na začátku řeknu, že zcela zbytečně. Apocalypto je úžasný počin, dech beroucí film o kultuře, o které, ruku na srdce, nikdo z nás neví vůbec nic. Film je celý v mayském jazyce Yucatec; je to famózní nápad, nechat mluvit hrdiny původním jazykem. Už v Umučení Krista jsem oceňoval Aramejštinu a Latinu a Yucatec je ještě o poznání lepší, přenese vás přímo doprostřed pralesa.

Apocalypto dokonale zobrazuje čistý život pralesních kmenů a dekadenci a rozklad městských indiánů. Ten rozdíl je téměř hmatatelný, téměř na mě působí alegoricky. Film Apocalypto všem doporučuji, není zdaleka tak drastický, jako Umučení Krista. Tedy surovost a syrovost předvádí také v plném lesku, ale ne tak detailně, spíš masově. A jak už věděli pánové Werich a Horníček: "No to mi nevadí. Jak je jich víc pohromadě, to už se nebojím."
Přidat na linkovací servery

The Legend of Libussa

Tokugawa | 13. srpna 2007, 13:09 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Nad hradištěm tmavla nebesa. Černá a šedá mračna kroužila ve spirále lemované nesčetnými klikaticemi fialových blesků. Oko mohutného víru pulzovalo přímo nad kněžkou, která hleděla skrz rotující těla vran; vlasy jí poletovaly kolem hlavy. Kněžka pozvedla ruce v mocném gestu a zaklonila hlavu. Vítr rval listí z posvátných lip a odnášel šindele ze střech. Krokův stolec pukl vedví.

"Ty, Líbo, neblbni," ozvalo se spoza čeledníku a oko lemované blesky zakolísalo. "Neblbni a pojď domů, nebo tu všechno rozflákáš!"
Kněžka se podívala po hlase, který sotva přehlušil běsnění živlů. No jasně. Kazi a Teta! Jako vždycky. "Co je, holky?" zavolala Libuše skrz slábnoucí bouři.
"Přemek má nějaké problémy s těmi svými býky, plaší se mu, když máš vidění. Máš toho nechat, nebo dostaneš potěhem."
Libušiny paže poklesly a vrány s vypětím sil překonaly kolísající sílu víru. Rozlétly se divoce na všechny strany.
"Proč já toho svýho chlapa na tu dovolenou na Krétu jenom pouštěla," povzdechla si Libuše. "Přivezl si z Knóssu tyhle neschopné býčky a já teď musím Prahu zase odložit!"

Na pozadí zní americká hymna a Kazi, Teta i Libuše se navzájem ujišťují, jak se mají rády.

Mimochodem, víte o tom, že Američané objevili kněžnu Libuši a chystají o ní film? Fantasy, která se odehrává v temných časech a bude se natáčet kdesi ve východní Evropě. Bohové s námi!
Přidat na linkovací servery

Borat

Tokugawa | 7. srpna 2007, 8:36 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (12)  

Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu.

Není to tak dávno, kdy jsem slyšel jméno Borat na každém kroku. Jméno a superlativy. Takže mě zmohla zvědavost i přes nechuť, za kterou mohly právě ty superlativy. Vložil jsem DVD do přehrávače a čekal. Hlavně na zábavu. A nedočkal se. Borat je stupidní show, která sem tam nastaví zrcadlo vybraným Američanům. Dost nevybíravě, nicméně Američané to potřebují. Kdyby to ale bylo nevybíravě a přitom vtipně, ok. Aspoň se pobavím. Ale dívat se na nahé prdele zabořené v cizím obličeji nebo poslouchat o vývaru z pohlavních chlupů jen proto, abych se o Američanech ujistil o tom, co stejně dávno vím, to mi přijde naprosto zbytečné. Film Borat mě zklamal na plné čáře. Nesdělil mi vůbec nic nového, nepobavil mě, nedal mi odpočinout. Někde jsem četl, že Sacha Baron Cohen, představitel Borata, bývá pro své imitační a improvizační schopnosti často přirovnáván k Peteru Sellersovi. Bože! Peter Sellers byl aspoň vtipný.
Přidat na linkovací servery

Království nebeské

Tokugawa | 24. července 2007, 7:01 | Film | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Málokdy mě nějaký film nadchne tak, že mám potřebu o něm něco napsat. Ovšem poslední dobou zažívám zářné výjimky. Dnes vám chci doporučit film Království nebeské. Už samotný Ridley Scott svým způsobem předznamenává určitou úroveň kvality, nicméně málokdo si koupí DVD jen kvůli jménu režiséra – a teď zcela vědomě pomíjím fanynky, které pravidelně budí ze sna Orlando Bloom. Nicméně když už jsem Orlanda nakousl... Je to jediný více méně neznámý herec, kterému trilogie Pán prstenů nastartovala fascinující kariéru. Řekněte mi roli, ve které by vám nebyl sympatický. Ať už je to Will Turner z další trilogie Piráti z Karibiku, rytíř Balian z filmu Království nebeské, nebo třeba i ten nešťastný voják, který vypadne z vrtulníku v dalším Ridleyho dokonalém filmu Černý jestřáb sestřelen (ale to bylo, tuším, ještě před Pánem prstenů).

Ale zpět ke Kingdom of Heaven. Křížové výpravy mi učarovaly. Věnoval jsem jim celou jednu etapu své lásky k historii. Poněkud idealistický rytíř Balian mě okouzlil. A ne jen on. Stejně tak fascinující bylo jemné předivo vzájemných vztahů křesťanského krále Baldwina, stiženého malomocenstvím, a saracéna Saladina. Oba se snažili udržet ve Svaté zemi mezi muslimy a křesťany mír. Nicméně jak už to obvykle bývá, lidská nenávist a touha po moci je nakonec silnější. A dalo by se říct, že i zvítězí.

Království nebeské je oslava lidské moudrosti (Baldwin a Saladin), cti (Balian) a lásky (princezna Sybilla a Balian). Věřím, že bude hodně těch, kteří tento film zatratí. Stejně tolik, ne-li víc bude těch, kteří jej vyzdvihnou. Křížové výpravy jsou tajemné a Království nebeské je výborně zpracovaný příběh. Za zmínku zcela jistě stojí i závěrečná bitva, ne nepodobná bitvě o Helmův Žleb. Mohutná přesila Saladinových saracénů nedokáže ani s největším odhodláním dobýt slabý Jeruzalém a i přes fakt, že město je nakonec dobrovolně vydáno do Saladinových rukou, Království nebeské, které nosíme v mysli a v srdci, poraženo není a být nemůže.

A ještě odkaz na režisérskou (prodlouženou) verzi filmu Království nebeské.
Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.