Tokugawa

Svatý Kliment v pastelových barvách

Tokugawa | 7. prosince 2007, 11:06 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (14)  

Od té doby, co jsem si pořídil Canon 400 D + Canon EF 17-40 f4 L USM, jako kdybych rázem přišel o všechen volný čas. Moc nefotím, protože nemám tak nějak kde fotit. Nemám čas se někam vypravit. Hned je tma, den je krátký. A proto jsem rád za svatého Klimenta. Kdykoliv k němu na kopec vyběhnu, nikdy mě nezklame. Vzpomeňte si třeba na kostelní věž, kterou považuji za jednu ze svých nejlepších fotek.

Svatý Kliment mi vždycky vyjde v oku lahodících pastelových barvách, se sytou oblohou. Raduji se z širokého objektivu, z oázy klidu, která kolem Klimenta je, z fotografování. Příští týden si půjdu koupit šedý přechodový filtr Cokin, to se zase bude čarovat s realitou.
Přidat na linkovací servery

Malá Strana

Tokugawa | 14. září 2007, 9:14 | Objektivem | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (11)  

Andulka se dostala do věku, kdy už jí nemusíme číst stále dokola jednoduché pohádky. Už ani nepotřebuje knížky, kde je na každé stránce obrázek (i když se na ně ptá). Začala poslouchat příběhy. Takže čtení na dobrou noc už pro mne není utrpení (tak co dneska, Andulko, zase Karkulku?), ale radost.

Právě teď máme rozečtenou snad nejhezčí pohádkovou knihu o Praze, všem vám ji vřele doporučuji. Sám jsem ji přečetl (už dospělý) snad desetkrát. Andrej Gjurič: Kam běží modrá liška. Nevím, jak dlouho bude ten odkaz aktuální, nicméně dá se za symbolických 55 Kč sehnat v Mělnickém antikvariátu.

Abychom podpořili Andulčinu představivost, vypravili jsme se na Kampu a na Malou Stranu, na místa, o kterých se v knize píše. Andulka pochopila, co jsou to domovní znamení, zjistila, na kterém domě je Modrá liška, jejíž fotografie visí zarámovaná nad dveřmi do Andulčina pokojíčku. Postála u mlýnského kola Velkopřevorského mlýnu, jestli náhodou nezahlédne Václava Vaněčka, vodníka na Čertovce, kterak sedí na lávce a klinká nohama nad hladinou, nebo dobře živeného kapra Kuldu, jehož zlaté šupiny by se mohly pod vodou zalesknout. U domu Petržilkovského poslouchala, zda neuslyší ze sklepení smích bubáka Chechtáka, který jen zatřepe duhovým peřím a zmizí vám z očí než byste řekli švec. V okolí Vrtbovské zahrady hledala skřítky a o každém havranovi si myslela, že je to Kramoliš ze Sovových mlýnů.

Byla to krásná procházka. Nejen pro Andulku, ale i pro nás s Gaiou, je to už nějaký pátek, co jsme se z centra Prahy odstěhovali na venkov. Tyhle procházky dřív bývaly pravidelné a oběma nám chybí.
Přidat na linkovací servery

Svatý Kliment

Tokugawa | 1. srpna 2007, 8:02 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Máme doma jednu zvláštnost. Kostel svatého Klimenta. Osobně trpím daleko víc na románský sloh, hodně mi říká gotika. Jenže svatý Kliment je architektura barokní. Ovšem ne ledasjaká, za náš kostel může sám Kilián Ignác Dientzenhofer, architekt takových staveb jako například kostel svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, kupole kostela sv. Mikuláše na Malé Straně nebo konvent a prelatura Břevnovského kláštera.

Náš kostel není tak monumentální, oproti zmiňovaným stavbám je mrňavý. Nicméně tyčí se nad obcí na vrcholku kopce jako by vypadl z Ladových obrázků a tvoří velmi malebnou dominantu dolní části Odolena Vody.

Tenhle obrázek je první kloudná fotografie novým fotoaparátem Canon EOS 400D s nasazeným objektivem Canon EF 17-40 f4 L USM.
ISO: 100
Čas: 1/250 s.
Clona: f/11.0
Ohnisko: 17mm.
Přidat na linkovací servery

Konec podzimu

Tokugawa | 4. listopadu 2005, 13:42 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Stromy se zbarvily a opadaly tak rychle, až to ve mně vyvolalo pocit, že jsem prospal celý měsíc. Holé větve se smutným zbytkem větrem potrhaných listů se černají proti bledému nebi. Havrani sedí v celých hejnech na polích a krákají podzimu funus. Co se dá dělat jiného, než se těšit. Na jiskřivý sníh, na slunovrat, na vůni františků a tóny Rybovy vánoční mše, na masopust, na první sněženky. Na vlahý vítr, který v sobě nese první náznak jara. Na výměnu havranů za vlaštovky...

Přidat na linkovací servery

Jak stromy na podzim nádherně umírají

Tokugawa | 2. listopadu 2005, 7:34 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Zámecký park. Cesty utopené ve zlaté, hnědé a oranžové. Slunce. Nejhezčí podzim, jaký pamatuji. Andulka za sebou táhla draka upleteného z javorových listů a šlapala na bílé kuličky otrhané z keřů opodál.

Došli jsme ke stromu. Svítil na dálku. Co svítil – zářil! Strom nás svou září vábil a oslepoval. Každý z nás si ho vyfotografoval. Každý po svém. A mne napadla věta, kterou pronesl (tuším) Miroslav Horníček: "Jak stromy na podzim nádherně umírají..."

Přidat na linkovací servery

Okno, za kterým chci bydlet

Tokugawa | 1. listopadu 2005, 8:03 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Dnešní ráno bylo jiné, i když začalo stejně. Zaspal jsem. Hodina není tolik, ještě jsem v limitu. Jenže není hodina jako hodina. Dnešní hodina byla dvojnásob příjemná, neb ve své podstatě byla dvouhodinou.

Nebe polehoučku světlalo a mlha se nenápadně rozplynula. Do uší mi zpívala Hana Hegerová své šansony a já měl pocit, že každý song obrečím. Autobus byl jakoby plný fialových fialek. Mladý kněz pustil sednout stařenku a mne si okatě prohlížela nějaká studentka. Nejméně polovina lidí se usmívala. A já tak nějak vím, že jednou budu za takovýmhle oknem bydlet. Záclona bude háčkovaná vrásčitýma rukama něčí prababičky, dubový stůl a puklý hrnek s vonícím kakaem.

Přidat na linkovací servery

Kousek léta

Tokugawa | 20. října 2005, 7:49 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Dnes jsem si přispal o hodinu a půl. Schválně. A vůbec jsem to nepoznal. Musel jsem prvně škrábat okna u auta. Ještě teď je venku šero a ospalo. Zelená zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a nahradily ji pastelové odstíny oranžové, hnědé, žluté a červené. Už je mi zima i v mé podzimní bundě.

Vzpomínám si přesně na vyfocený pařez. Koupali jsme se v Kapelníkově rybníku hluboko v lesích Novohradských hor. Voda byla jako kafe. Váleli jsme se na břehu a kolem uší nám bzukal hmyz. Ani lísteček se nepohnul. Sebral jsem se a bosky se prošel po okolních lesích. Od vody zněl smích.

Přidat na linkovací servery

Zelená

Tokugawa | 11. října 2005, 12:53 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Nevím jak koho, ale mne zelená fascinuje. Připadá mi živoucí a plná síly, přesto uklidňující. Bezpečná. Hluboká. Pramáti všech barev. Někdy příště bych chtěl být rybou v hlubokém prastarém zeleném jezeře, plném propletených kořenů a skřehotání žab. Velkou línou rybou.

Jako dítě jsem tátovi rozebral aladinku do fotokomory a vytáhl mu z ní tmavě zelený filtr. Celé hodiny jsem prostál u okna s filtrem před očima a pozoroval světle zelené slunce zapadající na temně zeleném nebi za černé siluety domů.

Přidat na linkovací servery

Jsou všude kolem nás

Tokugawa | 11. října 2005, 6:57 | Objektivem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Veteráni. Jsou všude kolem nás. Někteří rezavějí zapomenutí pod haldou sena v zaprášené kůlně, jiní vyhrávají závod do vrchu. Někteří sní svůj sen o větru a silnici, o alejích a horkém asfaltu zavření a naleštění v muzeu. Jiní stále ještě jezdí a možná by už rádi spočinuli. Někteří jsou koupení za miliony, jiní se znovuzrodili silou vůle a šikovných rukou svého majitele.

Veteráni. Někteří vysedávají v čekárnách u lékaře, jiní vyhrávají maratón. Někteří se starají o vnoučata, jiní propadají melancholii. Někteří hrozí holí na mládež, jiní navštěvují univerzity třetího věku. Jsme tu díky nim. Všichni.

Na obrázku Škoda Tudor.

Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.