Tokugawa

Rozpočet ČR

Tokugawa | 15. prosince 2009, 15:18 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Nedá mi to a musím vás seznámit s článkem, který do posledního puntíku vystihuje mé pocity z toho, co se v posledních dnech a měsících děje v Parlamentu České republiky. Článek se týká rozpočtu pro rok 2010, je velmi dlouhý, ovšem nedělalo mi nejmenší potíž ho celý přečíst a navštívit i odkazy, které poskytuje. Kudy do pekel? – J. T. Times
Přidat na linkovací servery

Pochod Fantomasů

Tokugawa | 6. května 2009, 8:02 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vybráno z komentářů:
- A kde byl Kocáb se svou Leylou,aby zabránili tomu pochodu plešatých rasistů???
- Mno, oni takoví Fantomasové jsou sice holohlaví, ale zároveň taky barevní. To je to pak takové veřejnoprávně vyvážené :o))
Prahou pochodovaly desítky Fantomasů
Přidat na linkovací servery

Sviť klasickou žárovkou - zachráníš číňana

Tokugawa | 5. května 2009, 8:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

A to vědí, paní Müllerová, že když svítí úspornou žárovkou, že může za to, že se v Číně otráví číňan rtutí? Nevědí? Tak teď už vědí. Myslej na to a nesvítěj tou rtutí. A jestli se roku 2012 dožijou, nakoupěj si do té doby žárovky do foroty, ty vobyčejný, čínskejm dělníkům neškodný! Novinky.cz
Přidat na linkovací servery

Stručná historie vzniku státu Izrael

Tokugawa | 6. března 2009, 7:00 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (21)  

Po první světové válce, ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina (mandátní území Velké Británie, které ji bylo svěřeno Společností národů na Pařížské mírové konferenci z roku 1917. Toto nové uskupení vzniklo po První světové válce jako důsledek pádu Osmanské říše) s cílem vytvořit domovinu pro židovský lid.

Všimněte si, že sporné arabsko-palestinsko-izraelské území vlastně patřilo Turkům. Osmanská říše existovala v letech 1299 až 1922, kdo tedy má morální nárok osídlit tuhle poušť?

V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost.

Tedy rekapitulace: na území, které po pádu Osmanské říše za první světové války nepatřilo fakticky nikomu, začaly díky OSN vznikat dva státy. OSN není žádná svévole, akce OSN, to je akt mezinárodního práva, který schvaluje většina členských států. Je to stejné mezinárodní právo, díky kterému například po druhé světové válce v Mnichově proběhly procesy s válečnými zločinci.

11 minut poté, co byla podepsána Deklarace nezávislosti Izraele, formálně uznaly Spojené státy Americké vznik Státu Izrael. Následoval je Írán a další státy.

Všimněte si, Írán byl druhý v pořadí, kdo Izrael uznal. Není to tedy tak, že by všechny okolní arabské státy měly se vznikem Izraele problém. Ony totiž tyhle okolní státy vznikly také na území bývalé Osmanské říše a ve stejné (přibližně) době, kdy stát Izrael.

Válka za nezávislost vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a vyhlášení samostatného židovského státu 14. května 1948, když na území nově vzniklého státu vpadla vojska jeho arabských sousedů, kteří jasně deklarovali úmysl Izrael zlikvidovat. Válka mezi Izraelem a Jordánském, Egyptem, Irákem, Libanonem, Sýrií, Jemenem a Saudskou Arábií skončila příměřím v roce 1949.

Izraelský stát nejen uhájil svou existenci proti sousedním arabským státům, ale získal i část území, jež mělo podle OSN tvořit palestinský stát. Z tohoto území uteklo odhadem 400 – 800 000 arabských obyvatel a arabské státy existenci Izraele neuznaly (s výjimkou Iránu).

Za vítěze války je většinou uváděn Izrael, protože dokázal uhájit svou existenci, avšak nesplnil cíl získat Jeruzalém včetně Starého města pod svou vládu, Arabové nedokázali splnit ani jeden ze svých cílů (zničit Izrael a vytvořit nezávislý arabský stát). Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes.

Než tento svůj vhled do izraelsko-palestinské problematiky ukončím, rád bych poukázal na jeden zásadní fakt. Na území Britského mandátu Palestina vznikaly dva státy. Jeden židovský a jeden arabský. Židé s tím neměli problém. Nebýt útoku Jordánska, Egypta, Iráku, Libanonu, Sýrie, Jemenu a Saudské Arábie, nejspíš by od roku 48 nějaký stát Palestina dávno existoval. Tyhle arabské státy se vzepřely rozhodnutí OSN, i když v podstatě byly stejně mladé jako Izrael (Osmanská říše),

vyhlásily Izraeli válku a chtěli ho zlikvidovat. Izrael tenhle konflikt kupodivu vyhrál a navíc dokázal získat další území. Na to území má stejné právo, jakým by v případě prohry přestal existovat. Je to právo vítěze, navíc nikoliv agresora, ale obránce. Válka za nezávislost vypukla ihned po vyhlášení deklarace nezávislosti, tehdy nebyl Izrael rozhodně podporován Spojenými státy tak jako dnes. Jo, a čerpal jsem převážně z Wikipedie.

Doufám, že tento můj email vám v obrysech ukáže, proč stojím 100% za Izraelem, proč si myslím, že je v právu. A všimněte si, že jsem naprosto vynechal takové emocionální špičky, jako je Hamas, Hizballah, Palestinský islámský džihád a Organizace pro osvobození Palestiny.
Přidat na linkovací servery

Fallout 3 a české patche

Tokugawa | 26. ledna 2009, 10:31 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Když jsem vyměňoval kvůli hře Fallout 3 grafickou kartu, byl jsem trochu nesvůj, protože jsem ve všech diskusích, co jich na webu je, četl o nestabilitě hry. Porovnal jsem sestavy přispěvatelů, kterým Fallout 3 neustále padá, se svým dýchavičným starým strojem, přimísil jsem trochu svého pověstného štěstí a bylo mi jasné, že budu mít s během hry problémy. Jak jsem byl překvapený, když se očekávané pády nedostavily.

Tedy, abych byl upřímný, Fallout 3 startuje, jako kdyby ho někdo roztáčel klikou. Nicméně poté, co konečně naběhne, jede pěkně plynule a bez jakýchkoliv kolizí.

Přišel první CZ patch, přesněji Patch 1.0.0.15, který řešil jen pár maličkostí, jako například ukončení hry, ať už z menu nebo pomocí Alt+F4. Nainstaloval jsem ho a zaradoval se. Chyby byly opraveny a Fallout 3 běžel vesele a bez problémů dál.

Těšil jsem se na další patch, spoléhal jsem na to, že opraví start hry. Za pár dní skutečně vyšel: Patch 1.1.0.35. Chyb opravuje požehnaně, jenže... nejsem si vůbec jist, jestli se mi ho podařilo zdárně nainstalovat. Instalace jakoby proběhne, vysvítí se teploměr na 100% hotovo a... konec, tlačítko OK se nekoná, instalátor stojí a řečí Windows: Neodpovídá. Ztratil jsem trpělivost a po půl hodině proces ukončil.

Každopádně Fallout 3 začal padat. Co každou hodinu hraní. Nepříjemné, protože Patch 1.1.0.35 potřebuji kvůli očekávanému datadisku Operation Anchorage. Pokusil jsem se patch přeinstalovat, leč se stejně fatálním výsledkem. Nejspíš mě čeká odinstalovat celý Fallout 3 a nainstalovat ho znovu pouze s prvním patchem, abych si zahrál beze strachu, že zase přijdu o splněnou misi, protože jsem pablb a neuložil jsem si ji.
Přidat na linkovací servery

Problém s nejnovější verzí WordPress

Tokugawa | 26. ledna 2009, 10:00 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Nevíte někdo, proč každou chvíli na webu Pfapa.cz vidím místo obsahu nebo administračního rozhraní informaci:
"Aplikace provozovaná na tomto serveru překročila přidělený limit systémových zdrojů serveru. Kontaktujte prosím správce serveru"?
Přitom jsem neudělal nic jiného, než starou verzi WordPressu nahradil novou...
Přidat na linkovací servery

Fallout 3

Tokugawa | 12. ledna 2009, 9:50 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Jak jsem se zmiňoval dřív, Ježíšek přinesl Fallout 3, což mi způsobilo jednak šok a jednak jsem musel svou starou kartu ATI Radeon 9550, která doposud vyhovovala, nahradit poněkud novější kartou ATI Sapphire HD 3650. Nevím, jak k takovým činnostem, jako je hraní, přistupují ostatní hráči, kteří mají doma ženu, dvě malé děti a psa, ale já to nemám vůbec jednoduché. Fallout 3 si zapínám v 19:00, kdy jdou obě malé holky do vany a mám tak 30 minut, z čehož 25 minut Fallout 3 startuje. Ale i tak si už troufám tvrdit, že jsem nikdy lepší hru nehrál a v bitvě oněch dvou skupin, kdy jedna Fallout 3 zatracuje na nejvyšší možnou míru a druhá ho vychvaluje až do nebes, se jednoznačně stavím na stranu vychvalovatelů.

První a dost objektivní důvod jsou nízké hardwarové nároky hry. Fallout 3 mi běží na sedm let starém stroji, na procesoru Sempron 2500+, to znamená na 1750 MHz, na dvou GB RAM a celkem staré grafické AGP kartě ATI Sapphire HD 3650. Když pominu dost nepříjemný start hry, který trvá neúměrně dlouho, vše ostatní jede bezvadně, plynule, i když přiznávám, že nastavení grafiky hry je na středních až nižších detailech.

Druhý důvod je ryze subjektivní, ale pro mě, svátečního hráče, velmi důležitý. Fallout 3 mě dokáže naprosto vtáhnout do hry. Nejsem sám sebou, sedícím u počítače a hrajícím hru, ale jsem tam venku, v Pustině. Grafika je i v mém nastavení skvělá, okolí je reálné, postavy jsou reálné, nejsou to figurky, u kterých si musím těžko vzpomínat, jestli jsem s nimi už mluvil nebo ne. Prostě o nich vím, jako bych se s nimi skutečně setkal. Pamatuji si je. Jsem součástí příběhu.

No a nakonec si myslím, že převedení izometrického pohledu starých Falloutů do třírozměrného pohledu první osoby, světu Falloutu vyloženě prospělo. Všechno vypadá tak, jak bych očekával. Nemám pocit, že hraju něco jiného než právě Fallout. Hlášky postav, úkoly, všechno je protkáno nitkami černého humoru, na jaký jsem z Fallout 2 zvyklý. A tahový systém VATS mi přijde geniální, ať si kdo chce co chce říká.

Vůbec nechápu, proč Fallout 3 vzbuzuje takové emoce, sám se pokládám za skalního příznivce hry Fallout 2 a nespatřuji v pokračování nic, co by mě mělo pobuřovat. Možná je to tím, že jsem nikdy nehrál Oblivion. Každopádně Ježíšek už teď lituje. A až odjede koncem ledna konečně na hory, nejspíš nebudu týden vůbec spát.
Přidat na linkovací servery

Všude černo

Tokugawa | 2. září 2008, 7:52 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (12)  

Nevím, jak je to možné, ale každý rok, když se vrátím po dovolené a zapnu počítač, je všechno jinak. Tentokrát na mě čekala aktualizace Service Pack 3 pro Windows XP. Nainstaloval jsem ji a divil se, že po restartu vypadá plocha jinak. Service Pack 3 si očividně nedovedl poradit s tématem Luna Element a plocha vypadala dost hnusně. Nu tak jsem vlezl do dialogu Zobrazení – vlastnosti a zkoušel, které z témat, jestli vůbec nějaké, se chytí. U prvních dvou nic a u třetího, ani nevím, jaké téma to bylo, najednou všechno zčernalo.

Zčernalo pozadí a zčernala dolní lišta. Jediné, co je vidět, jsou ikony na ploše a ikony na panelu snadného spuštění. Když kliknu (po paměti) na tlačítko Start, zobrazí (nebo spíš nezobrazí) se opět černá roletka, na které jsou vidět jen ikony bez popisků. Když najedu na ikonu, měl by se u kurzoru objevit proužek s nápovědou. Objeví, ale je opět černý. Když chci změnit nastavení nebo spíš vrátit klasické zobrazení Windows, musím kliknout na černou plochu pravým tlačítkem myši, odhadnout, kam se mi otevřela černá roletka s černými texty a trefit se na položku Vlastnosti. Otevře se opět černé okno, ve kterém je všechno černé. Takže nevidím a nemohu změnit nic.

Zkusil jsem nastartovat počítač v Nouzovém režimu a tam nastavení změnit. Nejde to. I ve stavu nouze je pozadí černé, ačkoliv všechno ostatní vidět je. Ale barva pozadí změnit nejde. Odinstaloval jsem tedy Service Pack 3 v naději, že se všechno vrátí do původního stavu. Nevrátilo. Takže volám: POMÓÓÓC!
Přidat na linkovací servery

Jak jezdím na kole

Tokugawa | 8. července 2008, 10:35 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Tak kam dneska pojedu, řeknu si a nasednu na kolo. Třeba tady doprava, je to z kopce. Jedu si a kochám se (vy jste se zase kochal, doktore...) a přede mnou rozcestník. A tak to vezmu do Neratovic. A jedu na Neratovice. Další křižovatka, další rozcestník. Hm, Mělník? To by šlo. A zahnu to na Mělník. Po pár kilometrech vidím ceduli na Veltrusy. No co, pojedu tedy do Veltrus. Odbočka na Kralupy mě strhne na Kralupy a najednou koukám, nedojel jsem nikam, třicet kilometrů v nohách a stojím před naším domem...
Přidat na linkovací servery

Stále jsem tady

Tokugawa | 3. července 2008, 6:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Všechno kolem mě nabralo takové obrátky, až mám někdy pocit, že se na svět dívám z roztočeného kolotoče. Obrazy se míhají a vytvářejí rozmazané šmouhy, zatímco já stojím zdánlivě nehybný. Naopak ti, kteří hledí na mne, mají pocit, že šmouhou jsem já.

Nechci a ani nemohu se vypsat ze všeho. Nemohu se z toho dokonce ani vypovídat. Snažím se jen na chvíli, na malou chvilku zastavit čas. Ustálit ty rozmazané šmouhy, vrátit jim formu a pochopit je. Leč marně. To, co bych chtěl uchopit, mi protéká mezi prsty a to, co bych chtěl nechat protéct, na mně ulpívá.

Věci, které mě bavily, mě nebaví. A věci, které mě nebavily, mě také nebaví. Je tak těžké najít klid a spočinout, musím se o to vědomě snažit a o to víc se cítím vyčerpaný.

Včera, po dlouhé době, se mi podařilo se odreagovat, byť jen na chvíli. Vyvezl jsem ze sklepa kolo, zanedbané stejně jako já. Rozložil jsem ho do posledního šroubku a vypnul mozek. Trhal jsem staré triko na pruhy, látku máčel v petroleji a čistil každou skulinu, až voněl celý dům petrolejem a vazelínou. Za nehty mám špínu ještě teď, jako připomínku toho, že lze udělat krok jinam, byť se to zdá zprvu nemožné.

Po třech hodinách začalo kolo vypadat, že se mu má péče líbí. Není divu, po osmi letech je to poprvé, co jsem mu jí věnoval. Omládlo. Vyzvalo mě k projížďce a já neodolal a rozjel jsem se objevit nové stezky. Kolem sebe i v sobě.
Přidat na linkovací servery

Kosovem to nekončí

Tokugawa | 22. února 2008, 7:17 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Občas se mi honí hlavou myšlenky, které neumím přesně formulovat, ale naštěstí to vždycky udělá někdo za mě. A lépe. Jednou je to třeba Binární Ládin, jindy například Jiří Dienstbier. Díky článku Kosovem to bohužel nekončí se zase jednou plně ztotožňuji s projevem nějakého politika. A samozřejmě: všem doporučuji k přečtení.
Přidat na linkovací servery

Walda přijde jako císař

Tokugawa | 7. února 2008, 12:26 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Dnes je to už naprosto jasné. Walda, případně Bětka, přijde na svět cestou císařskou. Neprotlačí se porodními cestami vlastními silami, nýbrž bude na svět vytažen skrz krvácející ránu s Damoklovým skalpelem nad hlavou. Punktum.

Nechal si totiž, Walda nezbednej, omotat pupečník dvakrát kolem krku, čímž pádem se nemůže otočit hlavou dolů. Termín porodu připadá na 23. února, řezat se bude dřív, zhruba o týden. Mohla by si to Gaia domluvit na 19. února, to mám svátek, ať se radujeme v jeden den.

Předporodní kurz, který jsem minulý týden absolvoval ve Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio je mi rázem naprd, ale aspoň jsem viděl, jak dítě prolézá pánevní kostí. A řeknu vám: Walda to musel vidět taky. A aby se tomu vyhnul, hodil si dvě smyčky pupeční šňůry kolem krku. Raději. Každopádně zhruba za deset dnů nás bude o jednoho nebo jednu víc.
Přidat na linkovací servery

Solná jeskyně

Tokugawa | 1. února 2008, 7:45 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Nedovedl jsem si představit tu oázu klidu a zdraví. Vlastně jsem vůbec nevěděl, o co jde. Solná jeskyně, něco, o čem se poslední dobou hodně mluví a k čemuž mám právě proto lehce odmítavý postoj. Nicméně vyzkoušet by se mělo vše, že ano.

Leželi jsme na lehátkách v barevném přítmí a měli poslouchat relaxační hudbu. No, přátelé moji, Karel Gott a jeho Včelka Mája ve mně zrovna dvakrát klid nevzbuzovali, ale což, nikdo nejsme dokonalí. Kochal jsem se barvami a zurčením vody, která vytvářela z březového proutí solné krápníky a radoval se v duchu, jak levně jsem ty čtyři dny u moře pro celou rodinu pořídil. 45 minut pobytu v solné jeskyni prý nahradí 2 až 3 dny pobytu u moře, krátce po bouři, kdy je vzduch nasycen jódem. A to ani nezmiňuji, že celou dovolenou zatáhla zdravotní pojišťovna.

Jsem skeptik, odjakživa, a solná jeskyně patří mezi předměty mé skepse. Jak zdravé asi může být uměle vytvořené prostředí? Potvrdit ale mohu, že se jednalo o sůl, ochutnal jsem ji totiž a byla slaná. Jedno pro mne ale solná jeskyně udělala: Dokázala mě na hodinu zastavit, nechala mě spočinout a omývala mě tlumenými barvami. Uteklo to příliš rychle. Za chvíli jsme jako včelka Mája vylétli zpět do ruchu severočeského dne.
Přidat na linkovací servery

Editace souboru hosts

Tokugawa | 18. ledna 2008, 10:41 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Prosím vás o radu. Jeden z webů, který navštěvuji, měl před časem problémy a přestal být pod svou doménou dostupný. Na fóru se objevila informace, že je možné web dál navštěvovat pod IP adresou, nebo si editovat dokument
WINDOWS/system32/drivers/etc/hosts
To jsem také udělal a vše bylo OK. Po nějaké době opět začal fungovat normální stav, takže jsem záznam v hosts smazal a...

Od té doby se na ten web nedostanu. Ani když záznam znovu do hosts přidám. Z jiného počítače je to bez problémů. Za každou radu díky.
Přidat na linkovací servery

Převod peněz z PayPal na vlastní účet

Tokugawa | 9. ledna 2008, 11:19 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (67)  

Nemohl jsem dlouho přijít na to, jak si z vlastního PayPal účtu převést peníze na vlastní účet. Až jsem na to přišel. A abych to nezapomněl, pěkně si to za čerstva napíšu.

Pod ouškem My Account kliknu na odkaz Withdraw, kde vidím, že když si převedu 3.000 Kč a více, tak bude převod bez poplatku, v opačném případě s poplatkem 30 Kč. Pro názornost obrázek Withdraw.

Kliknu na odkaz Withdraw funds to your bank account, vyplním do nabídnutého formuláře částku (Amount), případně vyberu z více svých účtů a je to prakticky hotovo. Převod trvá zhruba 5 – 7 pracovních dní. Pro názornost obrázek formuláře.
Přidat na linkovací servery

Poslední dobou

Tokugawa | 5. prosince 2007, 12:22 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Začalo to v okamžiku, kdy byla u táty diagnostikována rakovina plic. Dva měsíce, kdy stálo všechno za hovno. Dneska už je nádor odstraněný a jizva na těle zacelená. Bohužel zůstala jizva na duši. Mám pocit, že táta nakonec přecijen odešel a místo něj je tu někdo jiný. Někdo o dvacet let starší, někdo sarkastický, maniodepresivní, uzavřený. Někdo cizí.

Rakovina s člověkem nejspíš pořádně zamává. Očekával bych ale, že po úspěšné operaci, kdy nebyla ani třeba chemoterapie nebo ozařování, se člověk zabejčí a začne bojovat. Nádor, byť zhoubný, je přeci pryč. Metastázy žádné, tělo čisté a zhojené, i když bolavé. Zasáhlo nás to všechny nebývalou měrou, nikdo za ty dva měsíce nejsme stený jako před tím. A dokud se táta s třípětinovou kapacitou plic nesrovná, nejspíš to tak zůstane.

Během kritického období se stalo spousta zajímavého. Jednou vám budu možná vyprávět o přijímacím pohovoru mezi tátou a lékařem na plicním lůžkovém oddělení. Bylo to ještě před operací a během pohovoru jsme díky tátovi všichni včetně doktora slzeli smíchy. Bohužel, dnes by to vypadalo úplně jinak.

Také máme za sebou první adventní neděli, kdy jsme s kamarády pekli vánoční perníčky. Byl to po velmi dlouhé době tak uklidňující a pohodový víkend, div jsem na všechny trable nezapomněl. Udělal jsem pár pěkných fotek, až dostanu náladu, jednu sem vložím.

Naštěstí nás letos Advent dokázal zpomalit a my se vymanili z šíleného předvánočního rytmu. Vytvořili jsme krásný adventní věnec, první svíčka hořela už první adventní neděli a svým mihotavým světlem zaháněla stíny událostí. Doufejme, že bude neděli od neděle lépe a Vánoce si s tátou užijeme tak, jako každý předchozí rok.
Přidat na linkovací servery

Adobe pro studenty

Tokugawa | 19. listopadu 2007, 10:04 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

"Od listopadu 2007 společnost Adobe dodává na náš trh studentské licence hlavních aplikací za velmi výhodné ceny. Oprávněným uživatelem takové licence je každý student denního, nejméně dvouletého studia střední či vysoké školy. Tyto licence pochopitelně nelze využívat ke komerčním účelům."

Více na webu http://www.datapro.cz/adobe/adobeprostudenty/

Obvyklá cena Adobe CS3 CZ Design Premium je kolem 56.000,- Kč.
Cena pro studenty: 2.480,- Kč
Pokud jste student matfyzu, pak si snadno spočítáte rozdíl :o)
Přidat na linkovací servery

Hutka versus Nohavica

Tokugawa | 19. listopadu 2007, 9:16 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (20)  

Nebudu komentovat lidskou malost ani lidskou velikost, vinu či nevinu. Pouze vám chci zprostředkovat jedno vysvětlení: Jaromír Nohavica: O koncertu ve Vídni (1989). Názor si každý může udělat sám. Jsou lidé, jejichž názory formují média a jsou lidé, kteří si na základě faktů, postojů a citů tvoří názory sami. Pro ty první je výše zmíněný odkaz.
Přidat na linkovací servery

Chvála stínů

Tokugawa | 31. října 2007, 7:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Webů není nikdy dost. Tento týden jsem s pomocí české verze redakčního systému WordPress a šablony God of Gates, kterou jsem si mírně upravil k obrazu svému, vytvořil nový, tentokrát tematicky zaměřený blog Chvála stínů.

Blog se bude tematicky doplňovat se statickým webem Japonsko.info a bude obsahovat informace zcela odlišné od historických a filozofických neměnných pravd. Dal jsem si za úkol shromažďovat pokud možno všechny články o Japonsku, které dokážu vyhledat na různých zpravodajských, technických a kulturních serverech a zprostředkovat je lidem zajímajícím se o Japonsko. Takže vlastně jakýsi agregátor zpráv, samozřejmě doplněných o můj komentář.

Další významnou částí blogu Chvála stínů bude upozorňování na probíhající akce, které pořádá Česko-japonská společnost nebo Velvyslanectví Japonska v ČR.

Návštěvnost nejspíš nebude vysoká, doufám ale, že si blog své čtenáře najde. Poněkud jsem tomu pomohl využitím služby FeedBurner (Co je FeedBurner?) BuzzBoost, díky níž mohu na webu Japonsko.info v aktualitách zobrazovat RSS blogu jako přehled odkazů a perexů. Tak uvidíme.
Přidat na linkovací servery

24" LCD panel s full-HD rozlišením

Tokugawa | 30. října 2007, 8:12 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Na poště jsem nevěřil svým očím. LCD panel LG L246WH-BN, pro který jsem si přišel, byl zabalený do tak obrovské krabice, že málem neprošel výdejovým okýnkem. Jenže prošel, takže nic nebránilo připojení panelu k PC. A pak už jsem se jenom kochal. On je totiž tenhle LCD panel širokoúhlý. A proto jsem si k jeho otestování nemohl vybrat nic jiného, než úvodní scénu z filmu Pán prstenů, kdy před branami Mordoru bojují spojené armády elfů a lidí. A bylo to pošušňáníčko.

Budu teď mít u počítače monitory dva, 19" LCD na práci a 24" LCD na filmy. Zbývá mi sehnat prodlužovačku s redukcí DVI-I konektor na VGA. Mám pětimetrovou šňůru, ale ukázalo se, že je krátká. Nejspíš jsem rovnou řezal, místo abych dvakrát měřil.

Parametry LCD panelu LG L246WH-BN si můžete prohlédnout například na webu Az-data, kde jsem LCD panel koupil.
Přidat na linkovací servery

Digitální TV karta do PC

Tokugawa | 24. října 2007, 14:53 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Prosím vás o radu. Rád bych vyměnil starou analogovou TV kartu za nějakou, která umožní přijímat digitální vysílání. Ovšem nerad bych koupil klump a v téhle branži se příliš nevyznám. Ideální by bylo, kdyby karta umožňovala záznam, respektive záznam z jednoho kanálu a současné sledování jiného. Díky za jakoukoliv radu.
Přidat na linkovací servery

Dixie Line - Welcome to Rebel's Site

Tokugawa | 19. října 2007, 8:57 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

"Ačkoliv jsem oddán Unii a loajální vůči americké veřejnosti, nejsem schopen pozvednout ruku proti svým příbuzným, dětem, domovu... Proto se vzdávám své funkce v Armádě spojených států ve prospěch obrany rodného státu s upřímnou nadějí, že mých chabých služeb snad nebude třeba a já nebudu muset tasit svůj meč." Robert Edward Lee

Tímto citátem začíná web, jehož tématem je Americká občanská válka, respektive Konfederace. Prostě Jih: Dixie Line. Shodou okolností leží tento web na mé doméně, protože Bob je můj kamarád. A jak tak koukám na autora citátu a na Bobovo pravé jméno, řekl bych, že rodiče vybrali osudově.

Dnes jsem po čase opět na Dixie Line zavítal a upoutala mě anketa. Prakticky neznám žádná Konfederační plavidla, i když o některých si na Dixie Line můžete přečíst: C.S.S. Albermarle – válečná loď, postavená ze zbytků. Takže jsem si všechny ty Confederate States Ship našel na Google a trošku se vzdělal.

Nejvíc mě z uváděných plavidel Konfederace uchvátila ponorka H. L. Hunley. Tahle ponorka byla vůbec první, která dokázala potopit válečnou loď. Měla na přídi umístěné ráhnové torpédo, kterým v noci 17. února 1864 vrazila do zakotvené bitevní lodi USS Housatonic. Exploze poškodila USS Housatonic natolik, že se do pěti minut potopila. Bohužel výbuch poslal ke dnu i útočící ponorku s celou posádkou.

Všimněte si, jaký má H. L. Hunley pohon! Osm námořníků točí klikovou hřídelí, přímo spojenou s lodním šroubem! Místa měli akorát tak na sednutí a pohyb pažemi. H. L. Hunley byla vyrobena v roce 1863 a sednout do ní muselo vyžadovat obrovskou dávku odvahy. A proto získala tahle podmořská loď můj hlas.

Pokud vás Občanská válka, The American Civil War (1861–1865) zajímá, navštivte Dixie Line, je tam obrovské množství informací psaných velmi poutavě, halda historických fotografií, návody na výrobu replik, recepty (buráky), uniformy, prostě všechno.

Přidat na linkovací servery

Vůně školního roku

Tokugawa | 7. září 2007, 9:41 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Cítíte také tu vůni, kterou se pro vás v dětských letech vyznačovalo září? Vůně ranní mlhy, vůně ranního šera, vůně přicházejícího podzimu, vůně nově připravených věcí do školky nebo školy, vůně načerněné tabule a nových čistých kříd, vůně nového tisku v knihách, vůně sešitů z recyklovaného papíru, vůně plastikového pravítka vytaženého z plastikového obalu, vůně ořezaných pastelek, vůně prvního zvonění oznamujícího konec prázdnin.

Cítím ty vůně i po tolika letech. Obzvlášť silně letos, neb jme s Gaiou vedli Andulku prvně do školky. Po dlouhých letech jsem ráno připravil snídani a také se s rodinou nasnídal. Mezitím se pozvolna rozednilo, Andulka měla velké oči, čekalo jí něco a přesně nevěděla co. Na oknech se srážela vlhkost, oblékli jsme si svetry.

V domě vyhrávaly budíky šílenou píseň a Andulka si přes ruku nesla medvídkovský pytlík s věcmi. Školní rok začal.
Přidat na linkovací servery

Není času na zbyt

Tokugawa | 17. srpna 2007, 8:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Během těch let, kdy si vylévám zážitky na web, jsem přišel na jeden prostý fakt. Kdybych byl spisovatelem, mohl bych psát podobné knihy, jako například Robert Fulghum nebo třeba Halina Pawlowská. Knihy založené na osobních zážitcích. I když bych o to moc stál, nikdy bych nevyplodil nic podobného třeba Pánu prstenů od Johna Ronalda. Nedokázal bych si nic vymyslet. Vidím to naprosto jasně. Pokud někde lítám, hemží se to tu zápisky. Pokud sedím doma, je mrtvo. Teď zrovna sedím.

Ale tak úplně pravda to není. Začal jsem se úplně opravdicky učit na svoje pořád ještě nové uke-banjo. Jenže to si popisuji jinde. Pokud by Vás to zajímalo, pokud byste se sami chtěli učit na uke-banjo nebo na ukulele, na webu Uke-banjo.info najdete veškeré studijní materiály, potažmo zvukové soubory, které učení usnadní. Zatím jen 1. lekce, v pondělí jdu na další.

Uke-banjo je momentálně téma, kterým si tak nějak soukromě žiju. To největší téma – nový přírůstek naší rodiny – mě zatím nechává klidným. Nikdy jsem nějak zvlášť nechápal ty tatínky-obdivovatele-břicha. Já si počkám až na příchod mláděte na svět. Pak se začnu obdivovat.

Pomalinku jsme začali s výběrem jména. Tentokrát je to o to horší, že vybírá i Andulka. Takže máme na lednici seznam s třemi sloupci jmen. Andulčin výběr, Gain a můj. Smazali jsme všechna jména, na kterých jsme se neshodli všichni tři. Ve výběru je nyní asi osm dívčích jmen a zhruba pět chlapeckých. Bude to boj. S Andulkou jsme měli jasno hned. Tentokrát to tak snadné není. Každý máme svého favorita a nechceme ustoupit. Dokonce se smlouvá: "Dovolím Ti Waldemara, když mi povolíš Hermínu!" Nevím nevím, jak tohle dopadne :o)
Přidat na linkovací servery

Quo vadis, homine?

Tokugawa | 15. srpna 2007, 13:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Inu, od zrození ke smrti. A možná o kus dál. Možná kráčím, možná jsem unášen. Nebo hnán. Veden. Či snad pouze nasměrován. Učím se a zapomínám, nalézám a ztrácím. Plodím a zabíjím. Vytvářím a bortím. Raduji se a pláču, vychovávám, miluji i nenávidím. Jsem.

Ale co bude až tu nebudu? Nebo tu budu stále, jen tak nějak jinak? Budu velký svými činy, nebo zapomenutý svou průměrností? A které činy jsou velké? Osvětim nebo teorie relativity? Budou na mě vzpomínat s láskou nebo se budou bát nahlas vyslovit moje jméno? Budou na mě vůbec vzpomínat? Kdo?

Jdu dopředu, den za dnem. Krok, krok, krok. S vysokou pravděpodobností se dá odhadnout, kam šlápnu příště. A proč. Tedy... proč vlastně? Že jsem byl svým směrem na počátku postrčen? Že mi byl vytyčen cíl? Nebo jen řada záchytných bodů? A nebo ne?

Je mnoho otázek, na které je můj mozek příliš líný. Jen mě občas napadnou, vysypu je a jdu dál, v hlavě čisto. Vypnuto. Většina receptorů má snížen příjem k nulovým hodnotám, nepouštím do sebe žádný informační šum. Jen jdu a moc o tom nepřemýšlím. Jako ten mravenec, vláčející kus listu, kterého zašlápnu.
Přidat na linkovací servery

Za 18 let zemřu

Tokugawa | 18. července 2007, 8:02 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (31)  

Že já se do toho testu pouštěl! Začalo to článkem Opravdu se chcete dožít stovky? v Hospodářských novinách. Čtu si, jak nám ta populace stárne, když tu najednou: Test dlouhověkosti. Inu proč ne, je to jen taková blbina, uvidím, co budou mít za otázky a jaký výsledek mi vyjde.

Vyhledal jsem si tedy Test dlouhověkosti na webu Asociace medicíny proti stárnutí a jal se pravdivě odpovídat na všech 101 otázek.

Věřte, že i přes fakt, že si uvědomuji, jak moc může být takovýto dotazník nepřesný, možná i nesmyslný, číslovka 53 coby můj věk odchodu ze světa mě příliš nepotěšila.
Přidat na linkovací servery

SQL sem SQL tam

Tokugawa | 16. července 2007, 14:41 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Zdá se, že moje mozkové závity už uvažují jenom v selectech, insertech a updatech. A přitom bych se tak rád kochal někde pod stromem, fotil tu naší krásnou zem a radoval se.

Zaměstnavatel se rozhodl, že co jiní studovali celou vysokou školu, na to mi stačí pár školení. Microsoft SQL Server 2005, Microsoft Office Sharepoint Server 2007, SQL, Oracle Enterprice Manager, Business Process Execution Language... Jde mi z toho hlava kolem.

Nejspíš bych potřeboval udělat SHUTDOWN immediate té databáze, co mám v hlavě, a být blahoslavený chudý duchem. Je těžké začínat všechno najednou, je zbytečné plakat nad tím, že se HP Unix liší od SUN Unix, oni to kvůli mě stejně nesjednotí.

Týden mě teď živil Microsoft, najedl jsem se báječně, v kufru auta mám asi deset kilo studijních materiálů. Anglicky pochopitelně. Nade mnou na polici se šklebí příručka od Oracle, Podrobný průvodce SQL a další a já zjišťuji, že jsem se nějak minul životem. Vždyť já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, od rána po celý den zpívat si jen...

No nic, jdu se podívat, jestli je už testovací prostředí restartlé a všechny služby běží tak, jak mají. Ale večer, večer vezmu foťák a půjdu do luk. A očistím se.
Přidat na linkovací servery

Vídeň a káva

Tokugawa | 28. června 2007, 6:58 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Je to už přes dva roky, co jsme si pořídili naše první vozidlo, Renault Thalia Exspression. Tehdy jsme si řekli, že naše první cesta povede do Vídně na vídeňskou kávu. Jak myslíte, že to dopadlo? Správně, Wien nás stále ještě čeká. Už jsme sjezdili celou Českou republiku, navštívili Nízké Taury, tachometr pomalu přetočí 50 tisíc kilometrů a Vídeň stále nic.

Vídeň, Wien, Vindobona. To město se nám líbí. Ani nevím proč. Snad, že připomíná Prahu. Snad zašlou slávu Rakousko-Uherska. Snad se nám líbí, že každý druhý se tam jmenuje Prohazka. Letos si Vídeň rozhodně ujít nenecháme. Počkáme, až napadne sníh a město dostane předvánoční atmosféru, vezmeme si dva dny dovolené a hurá nach Österreich. Budeme s Gaiou a Andulkou sedět za velkou výlohou, popíjet vídeňskou kávu, zakusovat k tomu Sachrův dort a poslouchat vídeňské valčíky a padání sněhových vloček...
Přidat na linkovací servery

Do Řecka na občanský průkaz

Tokugawa | 31. května 2007, 8:21 | Letem světem | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (19)  

Minule jsem psal, jak se chystáme navštívit s cestovní kanceláří Řecko a že nemám platný cestovní pas. Zjišťoval jsem proto, zda mohu vycestovat pouze na občanský průkaz. A díky svému vrozenému skepticismu jsem zjišťoval všude. Na Ministerstvu vnitra, na Ministerstvu zahraničích věcí, na Městském úřadě, na Řecké ambasádě v ČR, na České ambasádě v Řecku a v cestovní kanceláři. To víte: aspoň dva ověřené zdroje.

Všude mě uklidnili, že díky schengenské dohodě mohu všude po EU cestovat pouze s občanským průkazem se strojově čitelnými údaji. Konečně jsem se poněkud uklidnil a přestal myslet na scénář, kdy zůstanu trčet na řeckém letišti.

Dnes ráno mi přišla poslední informace z České ambasády v Řecku. I oni mi napsali, že mohu na občanský průkaz cestovat po celé Evropské unii. Na konci emailu ale byla krátká douška:

Pro úplnost dodáváme, že povolení ke vstupu a pobytu na území Řecka je výlučně v kompetenci příslušných řeckých orgánů.

A veškerej klid je v... víte kde!
Přidat na linkovací servery

Neoceněné prokliky na AdSense

Tokugawa | 29. května 2007, 6:58 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Zajímalo by mě, zda někdo z vás nemá podobnou zkušenost. Jednou za čas se mi v přehledu AdSense objeví prokliky na reklamu, které nejsou oceněné. Trochu mě to mate. Kupříkladu dnes jsou to čtyři prokliky z jednoho webu. Peníze si od Google zatím posílat nenechávám, čekám, až se z té hromádky stane za pár let hromada :o) Ovšem dny, jako je ten dnešní, mě nutí o tomto způsobu spoření pochybovat.

Přidat na linkovací servery

Dovolená: Řecko, Thassos

Tokugawa | 28. května 2007, 9:14 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Tedy povím vám, to byl fofr! Na to nejsem zvyklej, fakt ne. Ale popořadě. Začalo to Andulkou. V roce 2002 jsme byli naposledy na dovolené u moře také v Řecku, protože Řecko se nám zdá z blízkých států na válecí dovolenou nejlepší. Nejhezčí. Modré a bílé. Směs lahodných vůní: moře, Retsina, olivy, musaka... Ale to jsem se poněkud zasnil.

Takže tak. Roku 2003 po Kristu se nám narodila Andulka, náš poklad, a od té doby jsme se rekreovali jen na chalupě. Až do včera.
"Měli bychom konečně rozhodnout, co s tou naší dovolenou," povídá včera ve 23:00 Gaia.
Prakticky jsem už spal, ale zamručel jsem v odpověď něco, co si vyložila jako: "Dobře, to bude príma v tuhle noční hodinu, všude klid, ráno jdeme do práce až v pět, máme spoustu času," a vytáhla mě z postele. V 0:30 už jsme měli vybráno. Odlet za 4 dny.

Takovým fofrem se nedokážu připravit ani na čundr do Klokočských skal. A teď do Řecka! Pár dní se mi kryje s kolegou, se kterým se mi nesmí krýt ani ň. Shodou okolností je ten kolega můj vedoucí, ale je velkorysý. První problém vyřešen.

Pak tu máme... jo! Objednat zájezd. Přes web, to jsem ještě nikdy nedělal. Takže chvíli váhám a nakonec zvedám sluchátko. Za pár minut domluveno. Momentálně jsem ve stavu očekávání potvrzujícího telefonátu. A jestli bude negativní, asi mě klepne.

Co dál: Andulka a pas. Úřad. Dávám ruce pryč, tohle naštěstí vyřídí Gaia. Doufám, že rychle. Zrovinka včera povídá Andulka: "Já mám nápad! Víš jakej? Sedneme si do auta a pojedeme se vykoupat k moři!" Vůbec nevím, jak na to přišla, ale bude asi pěkně vyvalená, že ten její nápad nakonec dopadl.

No a v neposlední řadě balení. Hadry a jídlo. To zase bude hádek. To zase bude přerovnávání hromádek, kdy Gaia přinese tunu věcí a já tři čtvrtě tuny odnesu. Pořád ale zbyde 250 kg krámů...

Thassos je pro nás neznámá. Řecko jsme navštívili dvakrát. Jednou (a na to do smrti nezapomeneme) ostrov Korfu a jednou Peloponés. Navíc bezdětní. Tahle dovolená bude úplně jiná. A víte co? Těším se na ní víc než na všechny ostatní. protože s sebou budeme mít Andulku. Jsem zvědavý, jak se jí bude moře líbit, těším se, jak si zařádíme v moři. Jak se přežereme melounů a zeleninových salátů... Škoda, že nemám pořádnej foťák. Takovej pěknej objektiv se mi doma válí a nemám ho na co našroubovat...

No nic, jdu čekat na telefonát: "Dobrý den, vítejte na dovolené!"
Přidat na linkovací servery

Čarodějnice

Tokugawa | 3. května 2007, 7:29 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Letos to bylo porvé po letech, kdy na putovní ceně nepřibylo žádné jméno. Kuličkyáda se nekonala. Nebylo totiž kde, protože dům, který nás čarodějnice co čarodějnice hostil, se přestavuje. Nejspíš se tam nepojede už nikdy. Bylo tedy nutné zajistit náhradní plán.

To se ovšem snadněji řekne, než udělá. Ten den nebyl vhodný pro rozhodování, nebyli jsme totiž schopni učinit jakékoliv rozhodnutí. Jako kdybychom byli otupělí nicneděláním. V osm večer jsme tedy nikterak nadšeně vyrazili na oficiální akci naší obce. Těšila se pouze Andulka, neboť u ohně měl být maškarní rej čarodějnic.

Ušli jsme asi deset metrů od domu, když tu řekla Gaia: "A nepojedeme teda na domeček?"
"Tak jo," povídám a bylo to. Otočili jsme se na podpadku a běželi domů co nejrychleji sbalit pár věcí.

V devět jsme už seděli u ohně, pili točené pivo a pochutnávali si na grilovaném mase s ukrutně pálivou ruskou hořčicí. Za zmínku stojí hudební produkce, o které píšu na webu o ukulele banjo a pak Andulky spánek pod širákem. V deset večer nám Andulka usnula v náručí. V tom okamžení měla přichystané lůžko (nebo spíš pelech), do kterého se zavrtala a ve kterém si spokojeně odfukovala. Stará matrace pod Andulkou a na ní bundy nás všech okolo. Vypadala jako krtek postižený narkolepsií.

Čarodějnice to byly veskrze jiné, než na jaké jsme zvyklí, nicméně byly velmi povedené. A nakonec pro ty, kteří tu sledují Andulku od jejího narození: Ta ale vyrostla, co?
Přidat na linkovací servery

Pán a pes

Tokugawa | 2. května 2007, 8:13 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Z hospody kdesi v Karlíně vyběhl výmarský ohař. A chvilku na to i jeho pán.
"Benny! Come here!" volal pán na psa. Pes nic. Dál vesele očurával popelnici. Když ji dostatečně podepsal, vykročil k dalším popelnicím před vedlejším vchodem.
"Benny! Benny, come here!" na to pán. Pes opět nic a po označení další popelnice vykročil do silnice, neboť přes ulici spatřil... ano – popelnici.
"Benny," zkusil to pán jinak, "sustaň. Sustaň!" Ale Benny nedal najevo ani hnutím ucha, že slyšel nebo že rozumněl. Možná slyšel, ale nedbal.
"Fucking Czech!" ulevil si pán a rezignovaně se vrátil do hospody.
Přidat na linkovací servery

Jak psychicky zdeptat sousedy psem

Tokugawa | 25. dubna 2007, 9:20 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Problém s vznikajícími antipatiemi mezi naším psem a sousedy jsem již naznačil v článku Sousedi nás musí nenávidět. Bohužel má příběh pokračování. Ale začnu pěkně popořádku.

Hugo je vůl. Tedy náš pes Hugo. Jezevčík. Nehledejte v tomto tvrzení logiku, pravdy jako vůl je jezevčík nebo pes je vůl v tomto případě neplatí. Chyba se stala už na samém počátku, a sice že jsme podlehli kráse hrubosrsté verze jezevčí rasy. Všechny vás, kteří žijete v bytě a chcete si toto zvíře pořídit, všechny vás důrazně varuji. Je to pes lesní, polní, potoční a rybniční. Ne pohovkový nebo gaučový. Navíc je vytrvalý, což se může projevit například celodenním vytím nebo štěkotem. Následně pak špatnými sousedskými vztahy.

Huga se nám podařilo ztišit hudbou. Každé ráno, když odcházíme do práce, pouštíme mu rádio. Český rozhlas Sever. Nic jiného totiž doma nechytíme. Tímto chci Českému rozhlasu poděkovat, Hugovi se jejich hudba, rozhovory a zpravodajství líbí, poslouchá je rád. A neštěká a nevyje. Jen si, jak říká sousedka, sem tam trošku zapláče. To asi hrají Elvise, znáte to: Love me tender...

Včera si tak přicházím domů a užívám si jaro, když mě vyruší nějaké podezřelé zvuky. Sakra, jestli takhle vyvádí taky náš Hugo, tak to je mi sousedů opravdu líto. A když jsem došel k našim dveřím a uviděl za futrem zastrčenou obálku, pochopil jsem, že to, co jsem venku slyšel, byl náš Hugo. Obálku jsem vytáhl, odemkl dveře a... nic. Žádné vítání, Hugo nikde.
"Hugo?" volám a otvírám obálku.

Dopis nebyl právě příjemný, sousedka nám sděluje, že Hugo dnes od 6:00 ráno nepřetržitě štěká a vyje a jestli by s tím opravdu nešlo něco udělat. Nevím, co měla na mysli, napadlo mě jediné řešení, a sice Huga zabít.
"No tak Hugo, vylez, nebo si pro tebe sáhnu a to bude ještě horší!" Jenže Hugo nic. Hrobové ticho, pes v bytě není. Znám ten pocit, kdy v bytě něco chybí, jednou jsem přišel do elegantně vykradené místnosti, kde mi pořád něco neštymovalo a trvalo asi půl hodiny, než jsem pochopil, že jsme vykradení. Teď to bylo stejné. Jenže kdo by kradl psa? A zrovna takovýho... jezevčíka?

Prolezl jsem každý kout, každou Hugovu schovávačku, ale Hugo nikde. Až jsem otevřel dveře do Andulčina pokojíku. Tedy otevřel... Dveře otevřít nešly. A v ten moment jsem pochopil. Gaia ráno, když jsme odcházeli, omylem zavřela Huga u Andulky. Hugo se chtěl dostat ven, a tak štěkal a vyl a hrabal. Andulka má zničený koberec, kobercové lišty jsou odtrhané ze zdi. Ještě že ten vůl nerozkousal dveře. Ani jsem mu nemohl vynadat.

Následný rozhovor se sousedkou dopadl nad očekávání dobře. Dokonce použila slovní spojení chudáček malej, čímž mě naprosto šokovala a vyvedla z konceptu, neboť chudáček malej byla spíš ona a její miminko. Dveře k Andulce jsem zase zavřel a nechal je tak. Chvíli jsem si hrál na to, že se nic nestalo. Ale dneska mě čeká rébus, jak uříznout kus koberce tak, aby to vypadalo, že se nic nestalo.
Přidat na linkovací servery

Poslední prosba

Tokugawa | 18. dubna 2007, 11:59 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (12)  

Kamarádi moji, přátelé, Gaio, rodino. Kdyby se stalo, že odejdu dřív než vy, velice vás prosím, nenechte mluvit obřadníka. Raději o mně řekněte něco vy, něco, ať se všichni, kteří přijdou, při poslouchání těch slov a při vzpomínání usmívají. Nebo ať jen hraje hudba. Ty naučené univerzální bláboly přednesené zpěvavým hlasem nalomeným naučeným pohnutím, to by mě zabilo podruhé. Děkuji vám za to z celého srdce.
Přidat na linkovací servery

EOS 20th Anniversary Cash Back Promotion

Tokugawa | 16. dubna 2007, 13:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Myslím, že informace pod odkazem udělají radost nejednomu milovníku fototechniky Canon. EOS 20th Anniversary Cash Back Promotion.

A abych udělal radost i sám sobě, vložím sem nenápadný zpětný odkaz:
Pixelmanie.cz – Specialista na digitální fotoaparáty. Domnívám se, že sleva desítek nebo i stovek Euro na digitální fotoaparáty Canon nebo na objektivy Canon není nevýznamná.
Přidat na linkovací servery

Duben - ještě tam budem

Tokugawa | 2. dubna 2007, 20:57 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Jaro mě zase dostalo. Už 34 jar se chovám stále jako blb. Odhodím slupky jako cibule a raduji se z tepla a paprsků, které na sebe nechám s rozkoší prskat. A pokaždé to dopadne stejně. Paralen, Stoptusin, Olynth, horečka, kašel, rýma. Na prsou mě bolí jakoby po mně jezdil traktor jako po Fandovi Kocórkovi, nudli mám jak cikán šálu, bolí mě palice...

A co hůř, ač jsem se snažil sebevíc, nakonec jsem to prskl na Andulku. Jsme teď doma spolu a spolu stonáme. Ušní teploměr jsme společně zavrhli a navzájem se měříme rtuťovým, oběma nám vadí, jak je napoprvé v podpaží studený. Spolu srkáme horký čaj s citronem a medem a smutně koukáme z okna na to slunečno.

Teď už jen zbývá, abychom nakazili i Gaiu, živitelku rodiny, a budeme doma všichni. Alespoň jsem udělal jarní úklid v akváriu, ryby teď nevědí, co se s nimi děje. Čisto světlo, voňavo. Andulka si chce neustále hrát na tátu a na mámu a prokládá den větami jako: "Já se cítím nějak špatně." Chlácholím jí pohádkami, dneska jsem zkusil ilustrovanou Bibli pro děti. Kupodivu Andulku celkem zajímalo, jak přišel Ježíšek na svět a co s ním bylo dál. Uvidím, jak dlouho to vydrží. Domnívám se, že je to vhodnější literatura, než Žabák Břéťa. Když pro nic jiného, tak pro všeobecný přehled.

A co vy? Daří se vám v rodině izolovat maroda od ostatních, nebo si předáváte bacil pořád dokola?
Přidat na linkovací servery

Výběhové modely Panasonic

Tokugawa | 23. března 2007, 14:02 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Doufám, že na mne nezanevřete, ale rád bych vás upozornil na výrazné snížení cen výběhových modelů kompaktních fotoaparátů Panasonic v e-shopu PIXELMANIE.CZ. Pokud uvažujete o kompaktu se stabilizací obrazu, velkým LCD displejem a elegantním designem, je právě teď nejvhodnější čas pořídit si ho velmi výhodně.
Přidat na linkovací servery

Jakou barvu má vzduch

Tokugawa | 14. března 2007, 13:24 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Sedím si tak dneska ráno rozespalý v autě, zrovinka šírá, Gaia odvádí Andulku k babičce. V ústech převaluji skořicový Tic Tac a přemýšlím si. Nebo spíš nepřemýšlím, jen tak mi jede mozek na volnoběh, myšlenka stíhá myšlenku, obraz je nahrazen dalším a dalším...

Až mi oko ulpí na smítku na podlaze. Kolik asi molekul vzduchu tenhle sajrajt zabírá? Statisíce? Miliony? Nebo víc? Kdyby bylo auto neprodyšné, o kolik méně vzduchu bych měl k dispozici? O jaký časový úsek by mě to smítko ukrátilo na životě? A vůbec, stotisíc molekul na čtvereční centimetr je docela hodně. Jak to, že přes ně vůbec vidím? Jsou čiré? Nebo je vzduch tak řídký, že se barva jednotlivých prvků v něm ani neprojeví?

Budu muset uklidit auto. Je jaro, silnice suché, a bordel na podlaze mi uzurpuje životní prostor...
Přidat na linkovací servery

Jihočeští taťkové

Tokugawa | 9. března 2007, 12:55 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Letem světem jsem zabrousil na web Jihočeští taťkové. Pokud vás zajímá atomová energetika, Temelín a Jihočeské matky, podívejte se na tenhle web. Zatím jsem tam přečetl pouze jeden, poslední článek. A tak jsem se nadchnul, že Jihočeští taťkové okamžitě směřují do oblíbených a RSS čtečky.
Přidat na linkovací servery

Moira

Tokugawa | 8. března 2007, 8:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Pod stromečkem jsem našel měkký balíček. Nemám je už od dětství rád, tyhle měkké balíčky. Lepší tvrdý než měkký. Ale lepší měkký, než žádný, že ano. Rozbalím ho, a co nevidím. Cedulka Moira na krásně hustém cihlovém tričku. Nemohl jsem se dočkat, až ten zázrak vyzkouším.

Netrvalo dlouho a jel jsem na čundr. Moira pracovala celých padesát kilometrů svižné chůze a já těch samých padesát kilometrů přemýšlel, zda opravdu funguje nebo ne. Připadal jsem si totiž neustále mokrý, což jsem nečekal. Nejprve jsem v souladu se svou přirozeností konstatoval, že Moira je jen reklamní tah. Trik na upocené horaly a cyklisty a další holotu. Jenže něco mi pořád neštymovalo. Ona totiž ta moje Moira pot od těla skutečně odváděla, nicméně na její druhé straně, vně trika, nebylo nic, do čeho by se vsakoval. Takže jsem se poučil. Přes Moiru musím napříště nosit nějaké bavlněné triko.

Další výhoda, kterou Moira má, respektive kterou jsem zaznamenal: strašně rychle osychá. V jeden okamžik máte pocit, že je triko durch a v druhý už je suché. Takže závěr – doporučuji. Ať už jde o značku Moira, Progress nebo o jiné prádlo, kde je hlavním materiálem polypropylenové vlákno odvádějící vlhkost, neváhejte a kupte. Ostražití musíte být pouze při styku prádla s vyššími teplotami.
Přidat na linkovací servery

Cítím ve vzduchu jaro

Tokugawa | 7. března 2007, 9:17 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale jaro už nejspíš přišlo. Pozdní podzim přešel v lednu do předjaří a od prvního března je tady jaro. Nemá smysl dívat se do kalendáře nebo čekat na astronomické postavení Země. Jaro je prostě tady a to je fakt. Lidé odložili zimní bundy (i když nevím, proč je letos vůbec vytahovali ze skříní), holky obnažily nohy a pokud nosí kalhoty, spustily je opět o něco níž. Jestli to takhle půjde dál, tak napřesrok už si je brát nebudou vůbec. Vstávám do světla, je mi teplo, doma prakticky neustále větráme. Čert vem, že se mi během prvních dvou letošních měsíců vůbec nedaří ani v jedné práci – díky jaru mi to nějak nevadí. Mám pocit, že jsem se změnil v jakýsi trychtýř nebo vysavač nebo křemíkový plátek a nasávám tu jarní energii všemi póry. Celou svou bytostí. Jsem plný jara. A úplně ze všeho nejvíc se těším, až se louky za naším domem pokryjí barevným kobercem bylin, rozvoní bezpočtem vůní, rozbzučí včelami a až si do těch bylin lehnu a budu se dívat na plující oblaka.
Přidat na linkovací servery

Po dvaceti letech

Tokugawa | 1. března 2007, 13:26 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Nějaký měsíc se sem tam nachomejtnu na serveru Spolužáci.cz. Na základce registrováno asi pět lidí, na střední zrovna tak. Přístupy sporadické. Sem tam se objevil na nástěnce lísteček se vzkazem a najednou uragán. Základka plná lidí, se kterými jsem hrál čáru, spal na škole v přírodě, jezdil na prázdniny...

Sraz. Po dvaceti letech. Boha jeho, to už je tak dávno? Dvacet let... co se za tu dobu všechno změnilo. Komanči jsou v trapu, republika je v Evropské unii a Nato, mám dítě, vypadaly mi vlasy a objevily se vrásky. Na jednu stranu se trochu bojím toho, co uvidím. Pamatuji se, jak mě na srazu po osmi letech považovali všichni za nějakého učitele, jen si nikdo nevzpomněl jakého. Ale to jsem nosil vousy. Na druhou stranu se těším. Na všechny. A že jich přijde. Zatím potvrdili účast téměř všichni. Akce je v červnu, měl bych začít trochu cvičit a dávat si pleťové masky!
Přidat na linkovací servery

OpenID

Tokugawa | 27. února 2007, 7:07 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Od dnešního rána podporuje na všech svých blozích (PŠT, Morfeus a Uke-banjo) OpenID. Pokud jste v OpenID zaregistrováni, můžete při zadávání komentářů použít pouze v kolonce Jméno svoje OpenID, zbytek údajů se automaticky dotáhne z vašeho účtu OpenID. Tedy vše mimo webové adresy, tu musíte také doplnit ručně. Odpadne vám vyplňování různých údajů na různých serverech, zde odpadne kontrola spamu. Je to víc než užitečné. Vše se dozvíte u Arthura Denta v Misantropově zápisníku. A pokud na OpenID nejste, tak se registrujte, aspoň si to vyzkoušíte :o)
Přidat na linkovací servery

Vítězný únor

Tokugawa | 26. února 2007, 10:29 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Včera, 25. února, jsme si připomněli 59 let od komunistického puče. Vítězný únor. Nevím, jak vy, já už bych si na toto fatální datum z historie Českoslovanska ani nevzpomněl. Víkend jsem prožil hrou na banjo, radoval jsem se, jak snadno do hry pronikám. Únor na mne chmátl až večer. Polosedl a pololehl jsem si k druhému programu a pak už jen beze slova zíral. Klement Gottwald, sníh a Staroměstské náměstí. Lidové milice, sešlé staré tváře v šedých montérkách a s puškou přes rameno. Kde se vzaly tak rychle zbraně pro všechny milicionáře? Projevy o buržoazii, reakcionářích a imperialistických štváčích. Procesy proti nepřátelům státu. Kapitán Minařík... Šla mi z toho hlava kolem.

O to pevněji jsem sevřel krk svého banja, nástroje angloamerických štváčů, který mohu mít, na který mohu hrát. Kdekoliv a cokoliv. Mohu na prvního máje opěvovat ve vojenské blůze, která pamatuje válku ve Vietnamu, Zuzanu, za kterou jedu z Alabamy do Louisiany, osmého května vyvalím sudy a 7. listopadu si prozpívám celou dlouhou cestu do Tipperary.
Přidat na linkovací servery

Mám doma banjo

Tokugawa | 21. února 2007, 8:24 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Včera jsem si přivezl zbrusu nové uke-banjo. Hrál jsem na něj až do jedné do rána a ani teď nemohu myslet na nic jiného, takže mě, prosím, omluvte, pro dnešek zavírám krám.
Přidat na linkovací servery

Kokořínsko

Tokugawa | 19. února 2007, 7:51 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Už jsem tu několikrát vzpomínal, jak mám rád Český Ráj. Je to od nás pěkný kus cesty, na výlet s rodinou až moc daleko. A přitom máme překrásné pískovce přímo za humny. Kokořínsko. V sobotu jsme prošli takový malý okruh Kokořínským dolem a přilehlými roklemi. Na první pohled velmi podobné českorajským skalám, na pohled druhý naprosto odlišné. Divočejší, neprostupnější. Andulka ťapala šest kilometrů, tři další jsem ji musel nést na zádech. Největší zážitek pro ní byla Rokle Apatyka a samotný Kokořín. Pro mne zase nádherné roubenky bez elektriky a se suchým záchodem, se sklepy vykutanými ve skále. Jen co se poněkud více oteplí, vyrazíme ke Kokořínu na kolech. Cyklostezek jsme potkali víc než štěkajících psů za plotem. Jo a mimochodem – v Mělníce se dá opravdu dobře najíst – Andulka po té naší procházce slupla šest jahodových knedlíků.
Přidat na linkovací servery

Převod formátu RAM na MP3

Tokugawa | 12. února 2007, 12:13 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (13)  

Lidé drazí, boubelatí, neumíte mi někdo převést soubor ve formátu Real Audio (RAM) na MP3? Pokusil jsem se instalovat jakýsi trial převodník, ale výsledku jsem se nedobral. Děkuji za jakoukoliv pomoc.
Přidat na linkovací servery

iWebTool - nástroje pro webmastery

Tokugawa | 1. února 2007, 14:44 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Rád bych vás upozornil na Web Tools – nástroje pro webmastery k volnému použití. Líbí se mi, jak je web zpracovaný, žádné hory zbytečného textu, pouze odkazy na jednotlivé nástroje spolu s krátkou anotací, všechno pěkně pohromadě na jedné kupě. Backlink Checker pro náhled na zpětné odkazy, Keyword Density Checker pro klíčová slova a jejich hustotu, Visual PageRank pro zobrazení PageRanku všech odkazů na stránce, PageRank Checker pro zjišťování PageRanku v největších datacentrech Google a sposta dalších webových nástrojů. Rozhodně stojí za prozkoumání.
Přidat na linkovací servery

Jsem bezcitný

Tokugawa | 30. ledna 2007, 15:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (44)  

28. ledna mi zablikalo ICQ: "Už to víš o Svobodovi? To je strašný, co?"
Nevěděl jsem.
"No že se zastřelil!"
Aha. Odpověděl jsem stroze: "Je mi to úplně jedno." A byla to svatá pravda.
Nezáleží mi na tom, zda se zastřelil Karel Svoboda, nebo třeba Josef Vopičák. Hanz Grünbach nebo Nikita Koroljov. Ahmed nebo Saburó. Nepatří totiž do mého kmene. Necítím nic, ať mi Svobodovi blízcí prominou. Pro sebevrahy nemám nejmenší špetku pochopení. Karel Svoboda tu sobecky zanechal ženu a malé dítě a jistě i spoustu dalších, kterým bude chybět a kteří ho oplakávají. Jen to, prosím, nechtějte po mně. V této vyprahlé době mám slzy pouze pro členy vlastního kmene.
Přidat na linkovací servery

Únavový syndrom - aktualizace

Tokugawa | 24. ledna 2007, 14:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (36)  

Únavový syndrom je diagnóza, kterou jsem si už před mnoha lety sám určil. Tak nějak vnitřně. A hned jsem tu myšlenku zasunul do hloubi své spletité mysli a přetloukl jí jinou: Jsi línej, málo spíš, hodně žereš, málo se hejbeš. A stárneš. Jenže být unavený deset let v kuse, to je moc i na mysl se zasunutou myšlenkou. Nastalo vysunutí. A hledání řešení.

I zašel jsem za svou praktickou lékařkou a požádal jí o doporučení na imunologické vyšetření. Nemusím snad ani popisovat, jak jsem se cítil, když jsem ze sebe soukal odpověď na její otázku: "Proč?" Cítil jsem se jako blbec. Jako někdo, kdo je línej, málo spí, hodně žere a málo se hejbe. A stárne. Ale doporučení jsem získal a jako monstranci jsem si ho odnášel.

Minulý týden jsem byl na odběrech. Imunologické centrum Imumed je moderní pracoviště, kde nevíte, jestli jste u doktora nebo v bance. Odebrali mi kus mě do několika ampulek a teď jsem až do konce ledna v očekávání. A modlím se, aby něco našli. Děsím se totiž okamžiku, kdy mi doktorka řekne: "Jsi línej, málo spíš, hodně žereš a málo se hejbeš!"

Aktualizace: Takže jak jsem předpokládal. Všechny hodnoty v normě, připadal jsem si jako debil. Dostal jsem nějaký preparát na posílení imunity. Takže musím zřejmě začít víc spát, míň žrát a hodně se hejbat. Sakra.
Přidat na linkovací servery

Pád World Trade Center

Tokugawa | 23. ledna 2007, 8:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Objevil jsem dnes další zajímavý web na téma World Trade Center (WTC) – Hľadanie pravdy o 11. Septembri 2001. Myslím, že se každý z nás setkal se spoustou konspiračních teorií, jejichž ústředním motivem bylo Světové obchodní centrum. WTC a Židé. WTC a Boží tvář v dýmu. WTC a vláda USA. Web 9/11 žádnou podobnou konspirační teorii nepředkládá. Seznamuje nás s fakty, která jsou lépe či hůře ověřitelná a upozorňuje na nesrovnalosti prezentované ve světových mediích a v oficiálních zprávách. Nemusíte hned měnit svůj názor, ale měli byste si Hledání pravdy o 11. září 2001 rozhodně přečíst a zamyslet se.

Poslaním tejto stránky je oboznámiť vás s informáciami, ktoré vám odmietajú predložiť médiá. Dávame otázky a hľadáme odpovede [...] o udalostiach z 11. sept. 2001. 9/11

Přidat na linkovací servery

Saddám Husajn a jeho vliv na AdSense

Tokugawa | 19. ledna 2007, 14:44 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Přesto, že pohrdám planými diskusemi o tom, zda AdSense ano či ne, mám zde tuto reklamu implementovanou. Nahradil jsem jí AdFox, který za rok vydělal tolik, jako AdSense za týden. Občas jsem se podíval, jak mi pozvolna, ale stabilně naskakují centy a najednou... pozvolna, ale stabilně naskakují dolary! Samo sebou jsem několik vteřin přemýšlel, čím to asi je, ale vzápětí jsem na to zapomněl. A teď, když naskakují pozvolna, ale stabilně opět centy, jsem na to přišel. Mohl za to kraťoučký článek Video z popravy Saddama Husajna, kterým jsem navíc informoval své okolí, jak jsem tím videem zhnusen. Nicméně blog zaznamenal raketový nárůst čtenářů a tím i dolarů. Saddám Husajn už je nějaký ten pátek na pravdě Alláhově, a článek čte místo 1000 lidí denně jen 35. A s dolary je útrum!
Přidat na linkovací servery

Snížení daní

Tokugawa | 18. ledna 2007, 11:37 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (14)  

Přečetl jsem si Programové prohlášení vlády, která v pátek předstoupí před poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru. A jsem jím vcelku potěšen. Jednak proto, že jsem živnostník a tudíž na mne číhají všeliké nástrahy, například registrační pokladna, jednak proto, že se všeobecně očekává snížení daní, snížení základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění a až trojnásobný nárůst možnosti odpočtu. To všechno zní rozumně. Také pevně věřím, že se zásadně zjednodušší daňové přiznání přesně tak, jak nám předložil Filip Renč v předvolebním klipu ODS z finančního úřadu.

Má to ovšem dva háčky. Jsou jimi pánové Pohanka a Melčák a jejich účast / neúčast při hlasování o důvěře. A pokud vláda důvěru sněmovny získá, pak by mě opravdu zajímalo, jak jinak bude svůj program prosazovat, než opět s pány Pohankou a Melčákem. Na jedné straně dva poslanci, kteří jsou stejně nestabilní, jako kritické množství čistého plutonia ²³⁹Pu. A na straně druhé vláda, která chce čtyři roky reformovat ve sněmovně s poměrem hlasů 100 ku 100. Opravdu si stále ještě někdo myslí, že existuje jiné řešení, než předčasné volby?
Přidat na linkovací servery

Umřel mi další kamarád

Tokugawa | 18. ledna 2007, 6:25 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vzpomínám si, jak si Olda během rozhovoru neustále posunoval krčením nosu brýle. Jak mě přemluvil, abych s ním vedl Vlčata a já to pak dva roky vydržel. Vzpomínám na jeho vtipy, kterým se nikdo nesmál, ale on je uměl tak podat, až byl roztomilý. Vzpomínám na jeho dobromyslnou povahu a duši věčného dítěte. Vzpomínám, jak jsem se na podzim dozvěděl, že umírá a nebyl jsem od té doby schopný se za ním přijet podívat. Možná jsem se tomu vyhýbal podvědomě, kdo ví. Jisté je, že jsem promeškal poslední možnost se s ním rozloučit. Bude mě to navždycky mrzet.
Přidat na linkovací servery

Kolotoč kolem AdSense

Tokugawa | 15. ledna 2007, 9:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Musím se smát. Kolotoč, který se roztáčí kolem AdSense, mi přijde více než směšný. Prdelózní. Všechny ty články pro a proti, Lukáš Havrlant (Nebojte se klikat na reklamu) a Martin Malý (O dobročinnosti skrze AdSense) a mnoho a mnoho dalších... Směšné. Vzpomínám si na úplně stejnou neplodnou diskusi v roce 2003, jejímž ústředním tématem byl Blog. V roce 2006 zase Web 2.0. Jsou to jenom plané žvásty.
Přidat na linkovací servery

Stream TV - pozvánky do systému

Tokugawa | 12. ledna 2007, 14:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Dnes vyšel na Lupě obsáhlý PR článek Stream TV a nové vize internetové televize. Co jsem na serveru Marigold.cz zachytil první náznaky čehosi připravovaného, začal jsem nahlížet do diskusí a zajímat se. Díky letmé známosti jsem mohl použít i soukromý kanál, viz článek Dárek, ale odolal jsem. Nicméně mile mě překvapilo, když mi právě tímto kanálem přišla informace o spuštění betaverze serveru Stream.cz. Následně mi přišla pozvánka k registraci do systému, což mě překvapilo podruhé a já nyní touto formou Marigoldovi ještě jednou děkuji. A nelenil jsem a zaregistroval se.

Co naplat, cílovou skupinou dozajista nejsem, nicméně svůj obsah jsem si na Stream.cz už našel. Je jím animovaný film. Kupříkladu úžasně vypointované video Co pohádky zatajily od Radka Pluhaře. Ze Zlínské filmové školy je na Stream.cz filmů víc, doporučuji je všechny.

Ale vraťme se k článku Stream TV a nové vize internetové televize na Lupě. Je to první ucelená informace o serveru Stream.cz, o nákladech, cílové skupině, rozvoji, vlastnících, byznys plánu... Pokud se o Stream.cz zajímáte, článek na Lupě doporučuji. A Stream.cz samozřejmě ještě víc.

Mimochodem, pokud by někdo měl zájem, mám ještě 2 pozvánky do systému.

Přidat na linkovací servery

Donaha!

Tokugawa | 12. ledna 2007, 9:57 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Leden bude zde na blogu měsícem divadla. Včera jsem psal o spolku Teátr Víti Marčíka, dnes vás pro změnu rád seznámím s představením Donaha!, které hraje Divadlo Na Vinohradech. K lístkům jsem jsme se s Gaiou dostali náhodou, přes Klub mladého diváka. Znáte mě – hned mě zachvátila skepse o kvalitě představení. Mému nadšení nepřispěl ani poslední zážitek z Vinohradského, kdy jsme odešli z představení Valdštejn o přestávce, přičemž jsem valnou část prvního dějství prospal. Od té doby jsem Vinohradské zavrhl.

Ovšem všechno bylo jinak. Jistě někteří z vás znají komedii Do naha! (The Full Monty) z roku 1997 v koprodukci GB/USA, která se stala evropským filmem roku. Ano, muzikál Donaha! z Vinohradského je totéž. Jenže film se s muzikálem nedá vůbec srovnat. Chvilku vás nechám tápat... Ti, kteří tipovali, že divadlo je lepší, vyhráli!

V hlavní roli exceluje Filip Blažek. Ten Filip Blažek, kterého jsem si už dávno oblíbil jako Cyrana de Bergerac. S ním v duetu soupeří Michal Novotný. Samozřejmě oceňuji i starší kategorie herců, kteří nakonec na jevišti uskutečnili úplný striptýz, Ladislava Freje a Pavla Rímského. Představení je svěží, vtipné a uvolňující, dokáže člověka přesvědčit o tom, že není důležité být v něčem dokonalý, nýbrž uskutečňovat myšlenky s přesvědčením. Ač jsem šel do divadla s nechutí, odcházel jsem odpočinutý a pobavený. Na Vinohradech jdou do naha!.

Přidat na linkovací servery

Archiv blogu

Tokugawa | 10. ledna 2007, 13:04 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Jak tak koukám, začal jsem s tímhle plátkem 20. června 2003. Tři a půl roku, to snad ani není možné! Rozhodl jsem se, že všechny staré články (krom těch, co jsou NAPROSTO mimo) přenesu na Bloguje.cz, ať je všechno pohromadě a ať trochu uvolním prostor na své doméně. Takže mějte, prosím, trpělivost, začnou vám v RSS čtečce vyskakovat věci staré víc jak půl pětiletky. Děkuji za pozornost :o)

Přidat na linkovací servery

Angličtina podle Headway

Tokugawa | 10. ledna 2007, 11:05 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Nevím, kde se ve mně vzalo to odhodlání, ale přihlásil jsem se na angličtinu. Ne poprvé, to vůbec. Ani podruhé. Ani potřetí a... nemá cenu pokračovat. Jsem věčný začátečník. Pokaždé zvládnu deset, možná patrnáct lekcí a nazdar. Je mi skoro 35 let a poprvé jsem vzal angličtinu do ruky ve druhé třídě. Před 28 lety. A umím pořád prd. Tedy prd... Vypěstoval jsem si tím neustálým opakováním a zapomínáním zvláštní schopnost. Nemám problém s výslovností. Nemám problém s jakž takž pochopením psaného textu. Nemám problém se slovíčky. Ale porozumění mluveného slova, složení věty, které v textu rozumím, vlastními silami a gramatika – to je moje smrt.

V zaměstnání vypsali nové kurzy. Test na rozřazení byl tak těžký, že jsem těžší v životě nepsal. Sto otázek. Moje skóre bylo 41. Zdá se vám to dobré? Po asi osmi letech, kdy jsem se anglicky neučil a ani zbla nepromluvil? Jo, je to dobré. Jenže. V testu se nedoplňovalo, nýbrž vybíralo z možností. A nebo B nebo C. A psaný text mi potíže nečiní a představivost mám také slušnou. No a něco jsem věděl. Takže jsem se dostal na úroveň Pre-Intermediate.

První hodinu už mám za sebou. Lektorka si nás všechny tak nějak prozkoušela a na závěr sklapla žlutou Headway Pre-Intermediate. A doporučila nám fialovou Elementary s tím, že začneme od poloviny a proletíme ji rychle. Budiž, nebe mi bylo milostivo. Vypláznul jsem na za Headway Elementary na Kosmas.cz přes šest stovek a zjistil, že z tohohle "komixu" se nikdy nebudu schopen nic naučit. A na konci kurzu mě čeká zkouška a když v ní neuspěju, tak si celý kurz angličtiny hradím sám. Jak by řekl můj táta: No maj se hezky, milostivá!

Přidat na linkovací servery

Canon EOS 400D + Canon EF 17-40 f4 L USM

Tokugawa | 4. ledna 2007, 15:11 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Víte, všechno kolem mne teď vypadá jako za hustou clonou mlhy. Nebo jako za mačkaným sklem dveří do předsíně. Nebo za oknem pomalovyným ledovými květy. Jsem totiž v očekávání.

Před několika lety jsem přišel o svého mazlíka, Canon EOS 500N. Zoxidoval, mrcha jeden. A rovnou zoxidoval neopravitelně. Od těch dob jsem prakticky bez foťáku, což mi už drahnou dobu způsobuje silné frustrace, které malý kompakt, zakoupený kvůli záznamu růstu naší Andulky Bambulky není schopen potlačit.

Ale čas se pomalu naplnil a hlava na mém ošoupaném stativu Manfrotto se už těší, až se zašroubuje do pořádné zrcadlovky. Těší se, až stříbrným stativovým šroubem oplodní nový Canon EOS 400D. A ne ledasjaký, nýbrž osazený objektivem Canon EF 17-40 f4 L USM. Šmankote, a navrch snad i grip a brašnu National Geographic Earth Explorer NG2343 Small Bag! Tak strašně se těším, že se vám prostě musím pochlubit.

Vlastně bych si tu milou výbavičku mohl pořídit už teď, ale tak nějak masochisticky to pořád oddaluji. To těšení se je snad ještě hezčí, než okamžik obdržení. Zase na druhou stranu... úplně cítím tu radost, až zase začnu FOTIT!

Přidat na linkovací servery

Video z popravy Saddama Husajna

Tokugawa | 2. ledna 2007, 12:22 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (24)  

Ani nevím, jak jsem se k tomu videu dostal. Přede mnou malinkej čtvereček s obrazem nevalné kvality, odstíny zelené a černé, jak v nějaké sci-fi hře. Saddám Husajn by se lépe vyjímal v pastelech okrové a bílé. Nevím ani proč jsem stiskl tlačítko Play. Tak nějak samovolně.

Jsme tichá kancelář. Proto mám stažený zvuk na naprosté minimum. Viděl jsem, jak bývalý diktátor Saddám Husajn přistupuje k propadlišti dějin. Viděl jsem, jak otvírá naprázdno ústa – pravděpodobně zpíval nebo promlouval k divákům. Viděl jsem, jak mu nasazují provaz kolem krku...

A víc jsem neviděl. Nechtěl jsem totiž. Kliknul jsem na Stop a spěchal to sem ze sebe vyzvracet. To, čeho jsem byl doposud svědkem, mi bohatě stačilo. Předzvěst smrti musí mít zeleno černé barvy. Nejsem žádný pseudohumanista, o to víc mě moje reakce zarazila a překvapila. A víte co? Je to první skutek v letošním roce, kterým jsem si udělal radost.
Přidat na linkovací servery

Zklamání po rozbalení dárků

Tokugawa | 24. prosince 2006, 21:46 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Víte, co je v dnešní době největší zklamání poté, co rozbalíte vy a vaši milí vánoční dárky? Že musíte sednout k počítači a napsat dvě reklamace. Je mi smutno z toho, že musím dítěti vysvětlit, jak je možné, že Ježíšek je natolik pracovně vytížený, že zapomněl do krabice se safari přiložit sadu dřevěných zvířátek. Že musím Gaie slíbit, že její krokoměr nechám vyměnit hned z kraje ledna. Z toho všeho je mi opravdu smutno. O tom, jak byly naše letošní Vánoce smutno-veselé napíšu až ze mně opadne tohle zklamání.

A jak tak koukám – nejsem sám...

Přidat na linkovací servery

Velmi barvitý sen

Tokugawa | 18. prosince 2006, 9:17 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Rád bych vás upozornil na sen, který se mi v noci na dnešek zdál. Byl tak živý, tak barvitý, tak skutečný. Pro takové sny stojí za to vést ještě jeden web. Z muslimské země rovnou do nebe
Přidat na linkovací servery

Router

Tokugawa | 16. listopadu 2006, 14:03 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Jsa neznalec, obracím se na vás s prosbou o radu. Potřebuju router, který mi z jedné IP udělá dvě. Nic víc nic míň. A vůbec se v tom nevyznám. Jde jen o to, abych na jednu IP mohl současně připojit dvě zařízení, tedy scháním něco malého a laciného. Můžete mi, prosím, poradit? Děkuji.

Nevím, zda je podstatná informace, že router potřebuji kvůli VoIP.

Přidat na linkovací servery

Spisovatelské naděje

Tokugawa | 14. listopadu 2006, 14:29 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Našel jsem jeden svůj stařičký web Vulpes Caerulea – Zápisky temporálního cestovatele a nedalo mi to, abych po dvou letech neposunul příběh kousek dál. Kdo ví, třeba to někdy dopíšu do úplného konce...

Přidat na linkovací servery

Hledám svého ztraceného Sensei

Tokugawa | 24. října 2006, 10:53 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (23)  

Už je to hezká řádka let, co se mi sensei díky mé nespolehlivosti ztratil. Několikrát jsem se jej pomocí strýčka Googla pokoušel najít, ale marně. Andulka příští rok doroste do věku, kdy je možné pomalu s Aikidó začít a já nemám komu jí (a sebe samozřejmě také) svěřit do péče. Kdybych tak našel toho svého ztraceného sensei.

Škola byla pražská, ale tuším matně, že měla vztah na České Budějovice. Ponejprv jsme měli dojo na Letné vedle Ministerstva vnitra. Pak jsme se stěhovali ke Slavii, na Kubánské náměstí. Pokud si přes clonu let dobře pamatuji, školička to byla malá, téměř privátní a jmenovala se Aikidó klub Mei Shin Kai. A jméno sensei? To je právě to! Pro mne to byl prostě sensei. Ale opět matně si vzpomínám, že mu snad někdo řekl Pepo a že učil na nějaké chemické škole. A že byl skvělej, tatami koupil za svoje, abychom vůbec mohli cvičit. A já vůl ho ztratil. A byl trochu podobný Robinu Williamsovi. Jenže blond.

Poslední indicie je, že se mnou chodili do dojo kluci z intru medicíny z náměstí Jiřího z Poděbrad. A to je všechno, na co si vzpomínám. Kdybyste někdo něco věděl, sebemíň, prosím vás o informaci. Díky.

Přidat na linkovací servery

Knihi.cz

Tokugawa | 26. září 2006, 9:10 | Letem světem | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (0)  

Občas narezím na server, který mi mluví z duše. Jedním z nich jsou Knihi.cz. Nebudu se tu rozepisovat o takových buzzwords jako třeba web 2.0 a podobně, kdepak. Pouze zkopíruji kousek textu přímo z Knihi.cz:

"Knihi.cz je prostorem pro všechny čtenáře a jejich oblíbené knihy. Každý si u nás může založit svůj on-line čtenářský deník a vkládat do něj knihy dle libosti. Všechny přečtené knihy pak může hodnotit a své postřehy sdílet s ostatními čtenáři.

Našim cílem je seznámit vás se zajímavými tituly, které by vám jinak unikly. Všechny údaje o knihách máme od podobně nadšených čtenářů, jako jste vy. Naše hodnocení a doporučení jsou proto mnohem reálnější, než žebříčky knihkupců nebo recenze v novinách.

Knihi.cz však nejsou pouze o knížkách, ale i o autorech a čtenářích. Pomocí naší databáze snadno zjistíte, který autor v dané kategorii nejvíce "fičí" a jak moc je našimi čtenáři hodnocen. Čtenářská sekce potom nabízí možnost seznámení se zajímavými čtenáři a jejich vytříbenými názory. Probudíme ve vás zvědavost – nikde jinde než u nás nebudete mít možnost procházet si cizí poličky s knížkama."

Přidat na linkovací servery

Nerad bych byl pštrosem aneb Jak je to s útokem na Prahu

Tokugawa | 25. září 2006, 11:07 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Zřejmě už jsem po letošních parlamentních volbách dokonale paranoidní, nicméně jsem přesvědčen, že informace:

"...je to poprvé, co Česká republika čelí tak konkrétnímu riziku teroristického činu..."
"...Možnost teroristického útoku visí nad Prahou..."

jsou pouze velmi rafinovanou součástí pokračujícího volebního boje a že mají výrazně naklonit misky vah při hlasování o důvěře. Nevěřím už vůbec nikomu.

Vést politickou kampaň na základě strachu občanů je to nejhorší, co nám mohou naši vůdcové udělat.

Přidat na linkovací servery

O nespavosti, zpravodajství a smutku

Tokugawa | 19. září 2006, 13:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (19)  

Včera jsem nemohl usnout. Považte – naposledy jsem se podíval na pendlovky v 02:30. Budík mi zvonil ve 4:50. Ta chvíle mi přišla krátká jako jedno zhoupnutí kyvadla. Nemohli jsme doma spát, a tak jsme si povídali. O světě tam venku, za našimi okny.

Přidat na linkovací servery

Už to není, co bývalo

Tokugawa | 8. září 2006, 9:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (11)  

Sbohem, Pluto, má oblíbená devátá planeto se žlutými chlupy a černýma ušima! Vzali mi tě a já se budu muset celou Sluneční soustavu učit znovu nazpaměť. Seděli si za svými stoly a když vstali, tak už neexistuješ. Poroučejí větru, dešti, poroučejí vesmíru.

Sbohem, Berounko, poklidná řeko bez pramene. Co jsem se kolem tebe nachodil, z Třebáně do Berouna. Z Berouna do Třebáně. Co jsem se v tobě nakoupal. Zruší tě. Sedí za svými stoly a až vstanou, už nebudeš. Poroučejí větru, dešti, poroučejí řekám.

Ať se jednou sejdou kvůli mně. Ať stisknou tlačítko DELETE na klávesnici Nejhlavnějšího počítače a osvobodí mě svým rozhodnutím od daní a reklamy, publicistiky a módy, od sebe samých. Moc prosím.

Přidat na linkovací servery

Narodil se budoucí císař

Tokugawa | 6. září 2006, 10:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Toto jako Tokugawa japanofil nemohu nezmínit!

Japonská císařská rodina má důvod k oslavám. Po mnoha desetiletích se totiž dočkala vytouženého mužského potomka a následníka trůnu. Princezna Kiko, manželka Akišina, mladšího syna císaře Akihita, přivedla na svět syna. Oznámil to císařský palác v Tokiu.

Celý článek na Novinky.cz

Přidat na linkovací servery

První pětiletka za námi

Tokugawa | 1. září 2006, 8:32 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Dnes před pěti lety jsme byli s Gaiou první den manželé. Dnes před pěti lety jsme měli za sebou svatební noc. Jak je to dávno! Nezvolili jsme si dobré datum. Už od začátku jsme byli pronásledování špatými znameními.

V noci z 11. na 12. září 2001 jsme se vraceli ze svatební cesty. V autobuse jsme měli privilegium – jako novomanželé jsme seděli v patře hned vepředu u obrovského čelního skla. Celý svět před námi byl jen náš. Dokud nás nenašla první SMS: DETI, CO JE S VAMI? ASI ZACALA VALKA. V AMERICE DESETITISICE MRTVYCH.

Během chvilky se rozpípaly mobily všech cestujících, nikdo nic nevěděl, v autobuse to vzrušením šumělo. Řidič naladil nějaké zpravodajství, vyděšené tváře reportérů se střídaly s obrázky hroutícího se Světového Obchodního Centra. Všichni jsme se báli. V noci, v cizí zemi, ve stavu ohrožení. Neradostný začátek svátosti manželství.

Před dvěma lety Beslan. Naší Andulce byl necelý rok a všude kolem nás obrázky mrtvých dětí, plačících rodičů, lhoucích ruských politiků...

Dnes jsem dospěl k názoru: celý svět stojí za hovno. Byl to neodpustitelný harazd přivést sem Andulku. To naivní, citlivé, bezelstné, důvěřivé a hodné dítě. Ale stalo se a já za Andulku dnes a denně děkuji Bohu. Už je tady a naším úkolem je udělat z ní jiného člověka. Takového, který zůstane celý život dítětem, který bude stát vně lidské zloby, toho Molocha, který požírá sám sebe a dusí ve smrtelném obětí celý svět. Bojím se, že to nedokážeme...

Přidat na linkovací servery

Perpetuum mobile

Tokugawa | 30. srpna 2006, 13:22 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Počasí v Dublinu se drží ve staletími ověřených mezích; nebe je šedivé, mraky vytvářejí šedošedou mozaiku ze které občas zaprší. Sean McCarthy sedí u okna do ulice. Lidé s deštníky spěchají pod oknem sem a tam a pinoží se za naplněním svých nikdy neukojených potřeb. Tolik energie dříme v té neustále se pohybující lidské mase!

McCarthyho stará vrásčitá dlaň leží na posledním vydání Economistu. Frustrace z nezájmu vědecké veřejnosti zasáhla i po tolika letech starého muže velmi bolestně. Éra vyčerpání energetických zdrojů – a jeho zařízení je označováno za vědecký omyl, konspiraci! Společnost se navrací k uhelným elektrárnám, výzkum vodíkové energie je stále v plenkách. Což teprve termojaderná fúze! A on prý chce zdiskreditovat seriózní výzkum alternativních zdrojů!

Sean McCarthy v návalu bolesti sevřel Economist a zvrhl sklenku whisky. Chytil se za srdce. Ještě jednou pohlédl na šedý dav venku a jeho pohled vyhasl navždy. Celý Dublin se nořil ve tmě, pouze v McCarthyho domě svítilo jasné čisté elektrické světlo. Už padesát let, navzdory vyřazení elektrorozvodné sítě z provozu z počátku světové energetické krize.

Inspirováno Irská firma tvrdí, že vynalezla perpetuum mobile

Přidat na linkovací servery

Zoufalý výkřik

Tokugawa | 15. srpna 2006, 10:13 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Bože, já už zase vstávám do tmy!

Přidat na linkovací servery

Jak si to vůbec může dovolit?!

Tokugawa | 28. července 2006, 13:29 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Opět nedopadla volba předsedy Sněmovny. Na iDnes píší, že: Politici z ODS a ČSSD se vzájemně obviňovali z blokování politické situace a touhy vládnout bez mandátu od voličů. "Hrajete si s námi jako kočka s myší," hřímal do mikrofonu předseda ČSSD a premiér Jiří Paroubek.

Ó, pardón! Kdo si s kým hraje? Kdo nemá mandáty? Trojkoalice jich má 100, ČSSD pouze 74, tak kdo je nemá? Kdo si s kým hraje na kočku a na myš? Kdo blokuje všechny pokusy o dohodu demagogií? Kdo si myslí, že drží všechny trumfy? Koho bych nejraději nakopal do prdele? Ó jak já se těším na nové volby, doufám, že spravedlivý hněv a rozhořčení přivede k urnám i líné občany. Doufám, že u Paroubkovy urny jednou nebude stát nikdo.

Přidat na linkovací servery

Palm aplikace, které za něco stojí

Tokugawa | 15. června 2006, 10:50 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Snažil jsem se na českém webu najít nějaký rozumný přehled aplikací pro Palm. Nic. Tady tohle, onde zase něco jiného, většinou ještě archaismy z roku 2003. Zaplakal jsem. Pro všechny, kteří hledají tak jako jsem hledal já, vypisuji zde svůj Top výběr. Aplikace pro Palm jsou řazeny abecedně, nikoliv významově. Všechny jsou otestované a na mém zařízení Palm Tungsten E zcela stabilní. To jistě ocení všichni, kteří vědí, kolik času stojí po Hard Resetu najít aplikaci, která za všechno může.

Přidat na linkovací servery

Květnové povstání

Tokugawa | 5. května 2006, 7:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Dnes budou houkat sirény na paměť lidem, kteří se po šesti letech strachu a podřízenosti rozhodli zatočit s prchajícími zbytky německé armády. Tři dny před koncem války. Je to hrdinství? Kde byli tito bojovníci, tito povstalci, jejichž jména zdobí pomníky po celé České republice, kde byli těch dlouhých šest let?

Proč opustili vybudovaný řetěz pevností na počátku války? Proč nepovstali tehdy? Velebím polský lid za jeho odvahu a odhodlání, velebím hrdinství, které velelo polským vojákům jet proti německým tankům na koních. Velebím takovou lásku k vlasti. Ale květnové povstání?

Vidím umírající civilisty v okolí kasáren Wermachtu v naší ulici. Vidím kulomet na střeše kasáren. Vidím nápis švabachem: Panzerstrasse. Vidím obličeje za oknem, které vyděšeně přihlíží bezprostření smrti na druhé straně skla. Vidím marnost. Svátek marnosti.

Přidat na linkovací servery

Volby se blíží

Tokugawa | 28. dubna 2006, 11:44 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

A já se na ně letos opravdu těším. Snad se konečně dočkám a Zelení zčeří zahnívající vody naší politické scény. Možná se zase občas podívám na nějaké zpravodajství, možná mě bude zase zajímat, co se u nás děje. Možná. Po prožitých třiatřiceti letech v této zemi je totiž moje skepse zcela na místě.

Neustále se spekuluje s kým půjdou Zelení do koalice, zda jsou levice nebo pravice, čtou se zdravice, píší petice, komančům krvácej palice... až se mě z toho točí hlavice.

Jestli jsou Zelení víc doleva nebo doprava – je mi to jedno. Čerstvá změna s programem, pod jehož každý bod mohu otisknout palec. Každé procento navíc zamotá hlavu těm vypaseným kaprům, co se válejí ve sněmovně, každé procento navíc jim stíží další vyžírání našich kapes, naší země.

Je mi jedno, jestli budu mít po volbách víc nebo míň. Ale učarovalo mi slovní spojení "Kvalita života". Je mi jedno, že můj balkón nemá 50 m², ale jen pět. Důležité je, že se na něm cítím dobře, že se zelená květinami, že na něm v demižonu bublá medovina, že sedím na bytelné litinové lavičce s jemně opracovaným dřevěným žbrdlením. Že káva na stolku za staré Singrovky je černá a silná a že voní široko daleko.

Provinil jsem se tímto článkem proti svým vlastním zásadám. Tímto z nich tedy jednu konkrétní zásadu odstraňuji. Ať budu kdekoliv, na letošní volby přijedu.

Přidat na linkovací servery

Prohlášení mrňouse

Tokugawa | 28. dubna 2006, 10:58 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Aue já do té škouky nepudu. Ty tam, maminko, nebudeš a já bych moc puakaua.

Přidat na linkovací servery

Jak rád bych vám napsal

Tokugawa | 11. dubna 2006, 16:32 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (12)  

Jak rád bych vám napsal, jak naše Andulka vyrostla. Že už úplně roztrhala boty, že má dvakrát uštípnutý zub, jak ráda se mazlí, jak už je s ní rozumná řeč, jak už dosáhne ve výtahu na čtyřku, jak dovádí s Hugem, jak krásně zpívá Nohavicovu písničku Cukrářská bossa-nova, jak už umí pexeso líp než já, jak skládá puzzle a jak chce číst Bubáky z Pampelic. Ale nemám na to čas.

To je pořád dokola: Migrace, akceptační testování, zastarávající zboží na Pixelmanie.cz, docházející zboží na serveru Modrá liška, jaro na krku, plány na skříňku s policemi na balkon a tak. Úděsné. Ani nevíte, jak jsem od přírody líný. Jak mě tohle hubí. A jednou, jednou mě to zahubí.

Děkuju vám za vzkazy, které mi sem tam přijdou, těší mě a díky nim je tu tenhle nestíhací článek. Ještě v něm stihnu sdělit světu, že za povodně mohou vymírající žížaly. Mějte se hezky, zase někdy.

Přidat na linkovací servery

Google AdWords nezobrazuje reklamu

Tokugawa | 20. března 2006, 18:28 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Naše PIXELMANIE.CZ začala inzerovat v Google AdWords. A povím Vám – jsem z toho jelen.

V rámci jedné reklamní kampaně máme spuštěno zatím 5 reklamních sestav.Tři běží v pohodě a dvě reklamu vůbec nezobrazují. Naprosto nechápu proč. Vzhledem k tomu, že se mi zatím nechce dát 2950,- bez DPH za školení na zadávání reklamy v Google AdWords, snažím se sám přijít na to, jak AdWords funguje a proč. A proto vznikl i tento článek.

Příklad: Dvě v podstatě stejné reklamní sestavy. Jedna na Palm Tungsten TX a druhá na Palm Tungsten E2. Oba texty inzerátu jsou až na název Palmu stejné. Klíčová slova jsou v podstatě stejná, jednou variace na slova Palm, Tungsten, TX a podruhé Palm, Tungsten, E2. Reklama na Palm Tungsten TX se v pohodě zobrazuje, reklama na Palm Tungsten E2 ne.

Zkoušel jsem změnit denní rozpočet kampaně. Nic. Zkoušel jsem zvýšit cenu za proklik. Nic. Ani varianta 100 Kč za proklik s reklamou nic neudělala. Absolutně nechápu proč. Prosím všechny, kteří mají trochu delší zkušenost s inzerováním v AdWords, o pomoc. Děkuji.

Přidat na linkovací servery

Opera Mini

Tokugawa | 28. února 2006, 8:37 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

A mám ji také. Opera Mini se zabydlela v mém mobilním telefonu Sony Ericsson K700i rychlostí nevídanou. Fascinuje mě. Display tak titěrný, a přesto mohu brouzdat po pavučině světové sítě prakticky bez omezení. Kdykoliv. Odkudkoliv. Proto na vás, tvůrci vláken této sítě, apeluji! Nebuďte líní a vytvořte styl pro media="handheld". Tento plátek ho ode dneška také má a povím vám, že mi ušetřil 14 kB dat, to znamená 84 haléřů na jedno natažení homepage. A to není málo, že ano. Opera Mini si zaslouží blahořečení. Tím víc její tvůrci. Mám radost z každé takovéhle blbiny.

Přidat na linkovací servery

Přenositelnost čísla

Tokugawa | 17. února 2006, 8:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Cíprsk achichi! Má ty prostoto! Už půl roku předem jsem vyhlížel datum, kdy budu moci své telefonní číslo převést z operátora T-Mobile na Vodafone. Vlastně je to složitější – nechtěl jsem k Vodafone, ale k Oskarovi. Však věta: "Co chceš a co dostaneš – to je rozdíl!" obsahuje tisíckrát ověřenou moudrost.

Přidat na linkovací servery

Uražený Mohamed

Tokugawa | 14. února 2006, 6:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Zajímalo by mě, zda rozpoutám křesťanské bouře a vlnu násilností u nás doma, ve stařičké Evropě. Včera jsme před spaním zapomněli zhasnout svíčku v kuchyni, takže mohlo dokonce dojít k vypálení Tokugawího sídla praecox. Soubor jesus1_1.wmv má 2,5 MB.

Přidat na linkovací servery

Čtyři věci

Tokugawa | 31. ledna 2006, 9:17 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Čtyřka je takové podivné číslo. O kolik geniálnější je kupříkladu trojka, symbol stability. No nic, překousnu svou nechuť ke čtyřce a když už ke mně od Smirnoffffa Čtyři věci dorazily, tak je dám vplen.

4 zaměstnání
- návrhy a realizace kancelářských interiérů
- marketing knižního nakladatelství
- operátor DTP
- administrátor redakčního systému

4 oblíbené filmy
- Lepší už to nebude: Geniální Jack Nicholson a věčně sexy Helen Hunt v úžasném koncertu charakterů.
- Život je krásný: Roberto Benigni! Film, u kterého jsem coby čerstvý otec naprosto nekontrolovatelně brečel. A ne jednou.
- Na samotě u lesa: Pánové Svěrák a Smoljak a jejich nesmrtelné dílo, neprávem ukryté ve stínu Járy Cimrmana. Uvezu to, pane Lorenc?
- Tenkrát na západě: Jednotlivé melodie z tohoto westernu mám coby vyzvánění v mobilu. Videokazeta je totálně ohraná a DVD s filmem každou chvíli zálohuji, jen ať se s ním, proboha, nic nestane. Henry Fonda, Claudia Cardinalová, Charles Bronson, paleta herecké geniality. Sergio Leone už nikdy nevytvořil lepší film a Ennio Morricone nenapsal lepší hudbu.

4 místa, kde jsem žil
- Staré Vršovice: Až do dvou a půl let. Místo, které bylo svým charakterem a atmosférou vybráno coby Stínadla pro zfilmování Foglarových Rychlých šípů.
- Vršovice: Až do 21 let. Znám to tam jako své boty, pamatuji skrýše a výprasky, první cigaretu i vysedávání s partou v parku na opěradlech laviček.
- Josefov: Samotné centrum Prahy, místo, kde jsem se oženil, kde se mi narodila Andulka. Byt i jeho umístění mi k srdci příliš nepřirostl, nicméně na tu dobu budu mít vždycky ty nejkrásnější vzpomínky. Víte, jak je nádherný kostel svatého Petra?
- Odolena Voda: Co nevidět to bude rok, kdy jme se přestěhovali. Já jsem nadmíru spokojený, že jsem konečně vypadnul z Prahy. Gaia je tam nešťastná. Z toho se dá usoudit, že si v Odolce dlouho nepobudeme.

4 oblíbené TV pořady
- Na tohle
- opravdu nevím
- co bych měl
- odpovědět

4 místa, kde jsem byl na dovolené
- Norsko, ostrov Finoy: Nikdy jsem nezažil hezčí dovolenou, než na Finoy na rybách.
- Řecko, ostrov Korfu: Nikdy jsem nezažil hezčí dovolenou než s Gaiou na Korfu.
- Benecko, chata Chrastilka: Nikdy jsem nezažil hezčí dovolenou, než s kamarády a jejich rodinami na Chrastilce.
- Francie, Mont Blanc: Nikdy jsem nezažil hezčí dovolenou, než byl dvojí výstup na střechu Evropy.

4 oblíbená jídla
- Kachna s bramborovým knedlíkem a červeným zelím, plněná jablky
- Gaiiny zapékané brambory se smetanou
- Japonská tempura
- Suši

4 weby, kam chodím denně
- Pixelmanie.cz: Já vím, je můj vlastní. Ale když tam prostě chodím denně, tak tam prostě chodím denně :o)
- Binární Ládin: Jeho články mě dostávají svou uceleností a propracovaností, jasným stanoviskem a vůbec. A navíc mám pocit, že je to pták :o)
- Marigold.cz: Pevně věřím, že avizovaný konec není konec.
- Gmail

4 místa, kde bych byl raději než teď
- Doma s Andulkou a Gaiou: Gaio, nekruť vočima! Je to tak!
- V Himalájích
- V Norsku
- Na Klokočkách

4 blogy, kterým předávám štafetu této hry
- Binární Ládin
- Alraune
- Krysčino Doupě
- Kyklop

Přidat na linkovací servery

Sony Ericsson K700i - zvuk fotoaparátu

Tokugawa | 27. ledna 2006, 12:32 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (18)  

Sony Ericsson K700i je přidaná hodnota k migraci mého čísla z T-Mobile do Oskar Vodafone. Pravda, mohl by být chudší o rádio a o fotoaparát, což jsou jen fičury na tahání peněz ze zákazníků, nicméně když už tam jsou, proč je občas nevyužít.

A jsem u pudla. Tedy u jeho jádra. Zvuk fotoaparátu Sony Ericsson K700i je naprosto děsivý. Po každém stisknutí spouště se ozva jakási imitace zvuku závěrky zrcadlovky. A ozve se tak hlasitě, až to snad ani není možné. Nechci ten zvuk.

Prošel jsem spoustu informací a dostal v zásadě jedinou odpověď: Zvuk vypnout nelze. Záleží na verzi firmware. U starších verzí je možné, že při nastavení tichého režimu se ani závěrka neozývá. Bohužel mám novější firmware. A protože vím, že člověk je tvor vynalézavý, nevěřím informaci, že zvuk vypnout nelze.

Proto se obracím na své pravidelné čtenářstvo, a taktéž se obracím na čtenářstvo náhodné, které sem zabrousí, když hledá výrazy žralok bílý lidožravý fotogalerie nebo plavání kojenců. Není mezi vámi někdo, kdo má Ká sedmistovku a úspěšně vypnul ten otřesný zvuk? Pokud ano, nechť se, úpěnlivě prosím, podělí o postup. Děkuji. I těm, kteří si myslí, že zde naleznou fotografii, kterak žralok bílý lidožravý požírá plavajícího kojence.

Přidat na linkovací servery

IP telefonie a nastavení HW telefonu

Tokugawa | 25. ledna 2006, 8:18 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Už téměř půl roku využíváme VoIP telefonii, konkrétně službu Ha-loo. Spokojenost nad míru. Včera mi dorazil hw telefon Interbell IB-302a z jejich e-shopu. Rád bych se zeptal na jeho nastavení pro službu ha-loo, neboť mám dva problémy. První je, že CD, které je součástí dodávky telefonu a má obsahovat nápovědu a příklady nastavení, zobrazuje pouze prázdné html dokumenty bez obsahu. Druhý problém je samotné nastavení telefonu. Stáhnul jsem pdf návod [378 kB] a nastavil telefon podle něj a podle hodnot, které mám od poskytovatele připojení. Po bootování telefonu se objevila hláška "Konflikt IP!" a tím to hasne. Telefon se do sítě nepřihlásí. Děkuji za jakoukoliv radu.

Přidat na linkovací servery

Jsem lama?

Tokugawa | 5. ledna 2006, 7:39 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (18)  

Je to tak dávno. A já na to přijdu až teď, po půl roce! Nejspíš jsem skutečně lama. Kdysi jsem kupoval počítač. Po jednotlivých komponentách. Jenže to neumím sám složit, takže jsem byl závislý na kamarádech. Složili to pěkně. Jenže jsem reinstaloval systém tak každý měsíc a comp byl veskrze nestabilní. Vydržel jsem to několik let. A za tu dobu ve mně uzrálo přesvědčení, že já jsem přesně ten typ zákazníka, který musí počítač kupovat vcelku a pokud možno se do hardware vůbec nehrabat, jen aby vydržela záruka. A tak jsem v červenci loňského roku navštívil obchod. Stroj je to tichý, oproti tomu starému i rychlý, stabilní. Sláva.

Včera jsem se rozhodl, že tu svou bednu trochu dolepším. Postahoval jsem nejnovější ovladače, vyčistil registry, povypínal nějaké windowsí služby a tak. A při instalaci těch ovladačů jsem se podíval (po půl roce!) do Systému. Sakra, co to na mne kouká? AMD Athlon 1050 MHz? To je nějaký divný, pomyslím si a začnu hledat papíry. Ecce AMD Sempron 2500 MHz. Ty vole, já půl roku používám stroj s jeden a půl krát horším procesorem! Už se těším na tu reklamaci! A pak se spolehněte na odborníky.

Přidat na linkovací servery

PF 2006

Tokugawa | 31. prosince 2005, 23:59 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Přeji nám, ať v novém roce rozpínáme křídla a míříme stále výš. Ať máme čistý vzduch k dýchání, čerstvou vodu k uhašení žízně, oheň k ohřátí a zemi ke spočinutí. Ať máme zdravé děti a přátele, na které se můžeme spolehnout. Ať máme stále koho milovat a ať jsme milováni. Ať máme vždy čistý štít. Pour Féliciter.

Přidat na linkovací servery

Vánoce k ničemu

Tokugawa | 26. prosince 2005, 15:59 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Andulce se opět vrátila PFAPA. Zítra ráno jedeme do nemocnice. Všechno ať jde k čertu!
Přidat na linkovací servery

Černé svědomí

Tokugawa | 15. listopadu 2005, 7:44 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Hlodalo mě dlouho. Předlouho. Pamatuji si svou poslední návštěvu u zubaře, jako by to bylo dnes. Pět měsíců do maturity, takže strach z vrtačky byl zatlačen do pozadí permanentním strachem ze zkoušky. Patnáct let. Konec školní docházky, navíc do toho revoluce, takže logicky následoval konec povinných návštěv stomatologa.

Přidat na linkovací servery

Posláno z Palm Universal Wireless Keyboard

Tokugawa | 3. listopadu 2005, 7:21 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Den za dnem stále stejný scénář. Lidé od nás se sejdou u nich. Nebo naopak: lidé od nich přijdou k nám. Oni na jedné straně stolu, my na druhé. Na zdi prezentace a dokumenty, zvukové vlny formují výrazy jako júskejs, vajrfrejm nebo storybórd. Vzduch jiskří energií. CMDA, WiFi, EDGE... A hlavně šustot. Tužka po papíře.

Přidat na linkovací servery

Věčný koloběh

Tokugawa | 25. října 2005, 7:51 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (10)  

Váhy se pomalu překlápí, jedna miska klesá, druhá stoupá. Nakrátko se minou, vzájemně se zrcadlí mosaz v mosazi. Chvilku. Obě jsou plné prázdnoty. Jedna víc a druhá míň.

Začínám být unaven materií, která mě poslední dobou ovládala. Toužím po spočinutí, po misce dobrého čaje, po měkkých tatami a rudém listí javorů. Po sůtrách recitovaných monotónním hlasem stovek malých buddhů. Po volném kimonu a chladivých hakama, které kolem těla víří jako křídla motýlů.

Přidat na linkovací servery

Svět bez reklamy

Tokugawa | 20. října 2005, 13:58 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Představte si, že stojíte třeba na Piccadilly. Náměstí, které je slavné jedině díky reklamě. Neony blikají, reklamní panely vám nabízejí zboží, které byste jinak ani nekoupili, manipulují s vaším podvědomím a unavují oči. A teď si představte, že na Piccadilly žádná reklama není.

Nemožné? Ne tak docela. Prostě si nasadíte Visual Spam Blocking System™ a je po ptákách. Vlastně po reklamě. Veškeré billboardy a poutače jsou odfiltrovány a nahrazeny šedou plochou. Tak trochu sci-fi. Ale jen trochu. Pohleďte na web SeeFree a žasněte.

Napíšu jim a požádám o nepatrné rozšíření, odfiltrování lidí. Za každého člověka ať se mi zobrazí strom. Jen, prosím, nenahrazovat psí hovna houbami, neustále by mě to nutilo sbírat do košíku :o)

Díky, Bobe, za odkaz.

Přidat na linkovací servery

Usnul a spí

Tokugawa | 6. října 2005, 7:28 | Letem světem | Ohodnotit článek 1/1 | Komentáře (12)  

Čas letí jako bláznivý a zmítá mnou, aniž by se zeptal, zda o to stojím. Toužím po spočinutí, ale on toho nedbá a žene mě a zmítá mnou a snad se mi i vysmívá. Přes to mu občas nějakou chvilku urvu. Změnil jsem kabátek svého blogu. Vyměnil jsem EasyBlog za Bloguje.cz. Z off-line do on-line. V životě bych to potřeboval naopak. Odpojit se od Matrixu. Místo toho otevírám stále další a další porty, aniž bych nasadil firewall nebo aspoň antivirus. Ochranu před nežádoucími vlivy vnějšího světa.

Takže nový kabátek. Radikální řez. Odpojení od starého, vykročení novým směrem. Zpomalení. Víc času. Pro Gaiu, pro Andulku, pro kamarády, pro sebe. Držte mi, prosím, palce.

Přidat na linkovací servery

Je pekárna řetězovou akcí?

Tokugawa | 14. června 2004, 9:26 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Pozornější z vás (nebo aspoň ti, kteří navštěvují stejné blogy jako já) si jistě všimli nového fenoménu na některých blozích. Tím fenoménem je domácí pekárna na chléb.

Popisoval jsem tu, jak se nám první chleba nevydařil. Dnes vám tedy prozradím, že chléb číslo tři byl excelentní, jako od mámy z trouby (až na ten tvar, pochopitelně). Upekli jsme Jurův podmáslo-jogurtový. Trošku jsme si recept upravili (množství sole a kmínu), neb máme takové zkušenosti:

Jurův podmáslo-jogurtový chléb

* 300 ml podmáslí
* 150 g bílého jogurtu
* 25 g másla nebo margarinu
* 400 g polohrubé mouky
* 100 g špaldové mouky
* balíček sušeného droždí
* 2 čajové lžičky soli
* 2 čajové lžičky cukru
* 2 čajové lžičky kmínu

Program Klasik, kůrka tmavá, velikost malá.

Co vám budu povídat. Ňamka to byla neskutěčná, musel jsem napnout všechny své duševní síly, abych chleba nesežral celej a naposezení... Spoustu dalších receptů najdete na webu Domácí pekárny.
Přidat na linkovací servery

Ještě jednou pekárna na chléb

Tokugawa | 9. června 2004, 6:46 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Začal s tím eLKa. Pak Alfa s Jurou. Všichni jsou nadšením bez sebe. No tak já to nadšení trochu zchladím.

Domácí chléb miluju. Od dětství. Máma ho občas upekla. Ale ne jeden, nýbrž tři bochníky. První jsme sežrali ještě horkej, druhej hned jak vystydl a třetí byl do školy k svačině. Naposledy jsem ho jedl, co jsem ještě bydlel s rodiči, je to tak jedenáct let zpět.

"Gaio, co kdybychom koupili pekárnu na chleba?"
"???"
"No psal o ní eLKa a Jura a Alfa a prej je z ní dokonalej chleba."
"Tak víš co?" povídá Gaia. "Pošli eLKovi ofrankovanou takovou tu bublinkovatou obálku, ať ti v ní nazpět pošle krajíc chleba. Pak uvidíme."
Hm. Jako recese dobrý. Ale nevydržel jsem a po krátkém rozhovoru s Jurou po ICQ jsem pekárnu neprodleně objednal. Jak já se těšil na chlebík...

Včera jsme s Gaiou dělali svůj první. Tělo Kristovo.
"Já ten manuál nějak nechápu," povídám, "manuál má být napsaný tak, abych nemusel přemýšlet..."
Vybrali jsme si recept, do pekárny nasypali ingredience a slavnostně stiskli současně tlačítko Start... A nic.

"Co je?" ptám se Gaii, jako by to snad mohla vědět. "Víš co? Zavolám Jurovi."
Moc se mi nechtělo. Za prvé znám Juru jen přes jeho web, za druhé nechci zneužívat vymámené telefonní číslo a za třetí se mi nechce ze sebe dělat blba, který nepochopil návod. Jenže hnětací háky nehnětají...

Jura mi osvětlil taje domácí pekárny (díky, jinak bych už asi reklamoval), háky nehnětaly, neb prvně je spuštěn předehřívací program, aby byla ku zpracování těsta navozena správná teplota. Začalo se péct. Gaia byla skeptická, čímž mi lezla na nervy.
"Měl's poslat eLKovi tu obálku..."
"No jo, porád..."

Po třech a půl hodinách bylo hotovo. Posvátně jsme vyklepli chleba z formy na prkýnko. Nevypadal právě vábně.

1. Smrděl po droždí.
2. Byl moc světlej.
3. Uvnitř sebe měl past na zuby hladovců – hnětací háky.
4. Střídka byla příliš vlhká.
5. Neměl žádnou chuť. Tedy až na to droždí.

"Měl's poslat eLKovi tu obálku..."
"No jo, porád..."

Gaia snědla půlku krajíce. Já statečně tři. Pak jsme si dočetli návod.
"Aha, on se má chleba po upečení nechat 15 minut vychladnout..."
"Hele, hnětací háky se mohou před posledním kynutím vyndat..."
"Jé a tady se píše, jak srazit chuť a vůni droždí..."

Příště musíme přidat trochu octa a víc soli kvůli chuti. Gaia pořád mele o eLKovi a o obálce. Marně jí vysvětluji, že je to první pokus. Už přemýšlí, komu pekárnu k jakému výročí darujeme...

Aktualizace po třech letech: domácí pekárna nám už upekla aspoň tunu vynikajícího domácího chleba. Ironií je, že je to právě Gaia, kdo mě každý den nutí, abych zase upekl chleba :o)
Přidat na linkovací servery

SuperStar – všechno je jinak

Tokugawa | 31. května 2004, 6:56 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Úplně jsem slyšel ty hlasy v jejich hlavách: "Ty vole, Baložka vypadla! Jak to? Vždyť je z nás nejlepší! Jak je to možný?" Nebo tak nějak podobně. Alespoň výrazy jejich tváří to jasně napovídaly.

Černé svědomí měl určitě Tomáš Savka, který by v tomto kole "měl" vypadnout. Nevybral si nejlépe, ostatně jako obvykle, výšky mu uletěly jako ještě nikdy...

Nebo Šárka Vaňková. Porota se téměř jednomyslně shodla, že vypadne právě Šárka. Bylo to skoro jasné. A najednou... Martina.

A Sámer Issa? Sám přiznává, že rock není jeho silná stránka, porota upozornila na některé jeho intonační chyby a když si odešel sednout na sedadlo smrti, asi se také řádně bál, protože sedět zůstala pouze Aneta. A ta na sedadlo smrti nesedá.

Takže Aneta Langerová zůstala jediná. Jediná. Vedle si šla sednout i Martina, znovu by přece pořadatelé neopakovali stejný fígl, tak je to jasné, poletí Aneta. Poprvé jsem rozeznal v jejím výrazu strach. Ale i Aneta si šla sednout vedle.

Tak jak to nakonec bude? Když Ondřej Brzobohatý začal vyhlašovat nejhoršího, bylo jasné, že to bude dívka. A to hodnocení poroty... Pomalu jsem se začal rozžehnávat se Šárkou. Sakra. To bych raději poslal pryč Martinu.

"...a ze soutěže vypadává... Martina Balogová!" Moderátoři byli překvapení, soutěžící byli v šoku, Šárka brečela, já nevěřil vlastním uším. Dneska? Proč dneska? Zasloužila si ještě aspoň dvě kola! Jediný, kdo vypadal v pohodě byla Martina Balogová...

Tak dost překvapení, jak se zdálo včerejší pořadí nám s Gaiou: Nejlepší samozřejmě Aneta. Je třída! Pak Sámer, předvedl to nejlepší za celou soutěž. A to už něco znamená, když pochválím Sámera. Potom Martina. Až na tu výslovnost a dikci, kterou jí vytýkám stále, byla opravdu dobrá. Řekl bych, že to byl její nejlepší výkon. Předposlední Šárka Vaňková. Nebyla špatná. Ale byli lepší. No a nakonec Tomáš. Snadná píseň, chyba jako prase... Měl jít.

Teď, když vypadla Martina, je jasné, že příště může jít kdokoliv. Naprosto kdokoliv. Už to není jen o zpěvu, jak řekl někdo z poroty. Proto byli soutěžící zřejmě tak překvapeni. Myslím si, že Martina byla jejich favorit. Stejně tak věděli, kdo byl v tomto kole nejhorší. Jsem zvědav, kdo půjde příště... Můj tip je Tomáš.
Přidat na linkovací servery

SuperStar – Kdo bude další?

Tokugawa | 27. května 2004, 7:50 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Jak se blíží další kolo soutěže Česko hledá SuperStar, tak přemýšlím, kdo bude další vypadnuvší. Snažší by bylo hádat, kdo nevypadne. A nevypadne Aneta Langerová. Nemá totiž žádné negativum. Ostatní soutěžící jsou na tom o poznání hůř.

Martina Balogová nemá sympatie. A to je v této soutěži hlavní nevýhoda. Také nemá schopnou vizážistku. Martiny kostýmy byly v drtivé většině drtivé. A dovolím si říct (snad mě nikdo nebude kamenovat), že ani ten zpěv není zase až tak dokonalý. Hlavně frázování češtiny a samohlásky. Mám pocit, že Martina používá jen jednu.

Tomáš Savka se sice stále zlepšuje, ale před ním stojí Sámer. A to je Tomášova největší chyba. Zatím co Sámer je idol, tak Tomáš je méďa. Navíc nemůžeme Tomáše posuzovat podle Mack the Knife. La Bamba od Juliána Záhorovského byla také perfektní dobrá, ale na faktu, že Julián neumí zpívat to nic nezměnilo. A teď jsem pochopil Tomášovo velké mínus. Je to odstavec o něm, ale víc zde zmiňuji jiné než jeho.

Sámer Issa je nervák. Jak soutěž postupuje k závěru, tak Sámer ztrácí klid. Je stále více nervózní a projevuje se to i na zpěvu. Nebo je pravda, že neumí zpívat příliš dobře a lidé si to začínají uvědomovat?

Šárka Vaňková má sice všechny předpoklady stát se opravdovou hvězdou, ale stále častěji je víc a víc lidem nesympatická. Vadí jim její urputnost, její polemiky s porotou, její dravost. Já osobně nechápu proč, ale je to tak.

Jeden z nich podle názoru šíleného Tokugawy poletí. Ale který?
Přidat na linkovací servery

SuperStar – Juliánův konec

Tokugawa | 23. května 2004, 23:18 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vypadl Julián. Myslím, že to pro většinu lidí nebylo žádné překvapení. La Bamba byla jako jediný záchvěv na jinak rovné křivce Juliánova zpěvu. I porota se shodla více méně jednomyslně.

Porota je totiž v podstatě kompaktní a v názorech jednotná. O výkyvy na miskách vah se zasazuje její předseda, Ondřej Hejma. Nechápu ho. Jeho poznámky mi nepřijdou ani vtipné, ani k věci. A když pak dojde na lámání chleba, tak předseda Hejma označí Tomáše Savku. Savku, jehož Mack The Knife byla jedna z nejlepších písní, které jsme v soutěži slyšeli. Nebo Šárku Vaňkovou, která si nasadila hned v začátku soutěže vysokou laťku a bez problémů se jí drží, eventuálně ji ještě přizvedává...

Kdyby se pohnula zemská osa, severní pól si vyměnil s jižním své místo, předseda Hejma na svou funkci rezignoval a já měl tu moc, s radostí bych jeho demisi přijal...

Tímto končí veškeré mé předpovědi. Už nevím, koho bych jednoznačně vyřadil. Nejspíš Sámera pak Martinu, potom Tomáše a nakonec Šárku. A Aneta? Ta vyřadí všechny ty zpěváky české pěvecké scény...
Přidat na linkovací servery

SuperStar – swingující Brumlovka

Tokugawa | 23. května 2004, 21:59 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

A je tu nejrychlejší zhodnocení výsledků dalšího kola soutěže Česko hledá SuperStar na českém internetu. Dnešní téma soutěže Česko hledá SuperStar mě potěšilo. Swing – king of the music...

Křest společného CD
Fascinující, jakým fenoménem se soutěž stala. Kdyby byly záběry černobílé, řekl bych že se dívám na film Perný den. Trochu mám chuť říct, že atmosféru na křestu a autogramiádě vytvářely samé děti, ale nerad bych se dopustil faux pas. V listopadu roku 1989 jsem naprosto vážně ve svých 16 letech skandoval: "Nejsme žádný děti..."

Pořadatelům soutěže bych vytknul používané mikrofony, kterým chyběla bambule tlumící dech. Funění soutěžících mi poněkud kazilo požitek z mých oblíbených písní. Možná je to úmysl, aby se soutěžící s mikrofonem naučili, možná ale, že je to opomenutí.

Aneta Langerová
Když Aneta rozbalila Lampiony... tedy, když je zhasla, usmíval jsem se jako jelito. Mám tuhle písničku na malinkatém eSPéčku, jehla přeskakuje v drážkách a v reproduktorech praská, Yvetta Simonová zpívá jako ďas. Ale na Anetu prostě nemá...

Sámer Issa
Jeho New York, New York bylo jedno z nejslabších vystoupení, která Sámer předvedl. Mám pocit, že jak se soutěž blíží do finále, Sámer ztrácí klid a zmocňuje se ho nervozita. Jako by měl víc a víc trému...

Martina Balogová
My Way byla odzpívaná výborně. Ovšem Martině zkrátka schází to charisma, o kterém v souvislosti s ní hovořili porotci. Něco mi na Martině prostě nesedí. Navíc mě drtí, jak vyslovuje některé samohlásky. Jako kdyby chtěla místo jedné vyslovit všechny najednou. Občas také trochu zamečí...

Tomáš Savka
Vynikající. Mack The Knife, Mackie Messer mě velmi příjemně naladil. Usmíval jsem se a vzpomínal na všechny verze Mackieho, které jsem slyšel. Tomáš byl vážně dobrej, i když mu chyběl ledový pohled Miloše Kopeckého, který zazpíval Messera nejlépe. Tedy podle mne. Navíc Tomáš skutečně předvedl swing. Tedy Swing. Vystupování, zpěv, gesta... Hodně si u mne polepšil.

Julián Záhorovský
Julián zprznil Franka Sinatru tak, že víc už to ani nejde. Trochu mě to mrzí, jednak mám Sinatru rád a jednak mě minule příjemně překvapila Juliánova La Bamba. Nejvýstižnější hodnocení bylo Milana Hermana: "Bylo to hrozný..." Ani Hejma s jeho prapodivnými výkřiky nezůstal pozadu. Jeho "Ať jde dál..." mě trochu nadzvedlo. Co tím předseda poroty sleduje? Nebo má vadu sluchu?

Šárka Vaňková
Jak to napsat. Tahle písnička se mi nelíbí. Ale uvědomuji si jak je těžká, a proto píšu Šárce velké plus. Ta holka zazpívá všechno. Tenhle singl bych si ale nekoupil. Jinak mě šokoval Ondřej Hejma, když Šárku poprvé a bez keců pochválil. No toto...

Nejlepší image měl jednoznačně Tomáš Savka spolu s Šárkou Vaňkovou. I jejich swing měl šťávu. Nejlepší fotografie byly ty Anetiny, nejhůř vypadala Šárka. Nejlépe zazpívala Aneta, nejhůř Julián. A nemohu si odpustit – nebýt Juliána, byl by tentokrát nejhorší Sámer...
Přidat na linkovací servery

SuperStar – poměr finalistů

Tokugawa | 18. května 2004, 10:38 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Poslední dobou se na nejednom serveru hovoří o manipulaci s hlasy a s výsledky soutěže Česko hledá SuperStar. No, na jednu stranu si říkám: Proč by to někdo dělal?

Na stranu druhou mi ale přijde divné, že v případě finalistů nefunguje základní zákon – zákon Chaosu. V Top 10 zůstalo 5 kluků a 5 holek. No budiž. Následně vypadli:

1. Veronika Zaňková
2. Petr Poláček
3. Petra Páchová
4. Standa Dolínek

Příliš nápadná zákonitost... Vypadne teď Martina, Šárka nebo Aneta? Při pokračování této náhodné zákonitosti bude českou superstar kluk. Ovšem i tak zatím vypadlo příliš málo lidí na to, abychom mohli říct, že je soutěž zmanipulovaná. Konec konců, i kdyby pořadí vypadlých žena... muž... žena... muž... atd. platilo až do konce, tak co. Sportku také občas někdo vyhraje. Náhoda je mrcha.

Na stranu třetí: přeci si ti, co s výsledky údajně manipulují, o nás nemyslí, že jsme úplně blbí a nenapadne nás to. Je to příliš okaté na to, aby to byla pravda.
Přidat na linkovací servery

Huba mi mohla shořet

Tokugawa | 18. května 2004, 9:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

White Dog si posteskl, že ještě nikdy nejedl ostré jídlo. A požádal o radu, kde něco takového ochutnat. Budiž.

Předesílám, že jsem stejná krevní skupina jako White Dog, tzn. mám natolik zničené chuťové pohárky, že mě jen tak něco nerozhází. Začalo to už v dobách mého pohnutého dětství. Kousal jsem si nehty. Nehty samy o sobě byly dost ostré, ale asi jinak, než myslí White Dog a naši mi říkali: "Nech ty nehty! Budeš z toho mít paličky a slepák!" nakonec přistoupili k drastičtější léčbě. Napatlali mi prsty chilli omáčkou a mysleli si, že mají vyhráno. Ale opak byl pravdou. Nejenže jsem omáčku z prstů s chutí olízal a nehty si kousal dál, ale ještě jsem jim začal chodit do lednice upíjet chilli... Nakonec mě z toho zlozvyku (nehty) vyléčila až první láska.

Občas nás s Gaiou pozve na jídlo máma nebo táta. Oba vaří poměrně dost pálivá jídla, aspoň tak usuzuji z Gaiiny reakce: "Kurňa, to zas pálí..." Já ale nic necítím. Plechová huba. Asi po našich.

Jednou jsem byl v Holandsku. Nevím už, koho napadlo zajít do thajské restaurace, to je vedlejší. Důležité je, že menu bylo thajsky a holandsky, takže jsme vybírali namátkou. Thajská kuchyně je pověstná tím, že jídlo konzervuje ostrostí. Takže nikoho nepřekvapilo, že tři jídla pálila tak, že se moji spolustrávníci při konzumaci kroutili jako na jehlách. Já bohužel ne. Moje jídlo (nějaká langusta) nepálilo. Tedy aspoň mě se to zdálo. Sáhl jsem tedy po lahvičce, ve které se podle paprikových semínek schovávalo cosi pálivého. Nejspíš variace na chilli.
"To raději nedělej," povídá Mirek, "děsně to pálí..."
"Ale to já právě chci. Mě jen tak něco nepálí a tohle jídlo není ostré vůbec," prohodil jsem frajersky.
"No nic, varoval jsem tě..."
V hlavě mi něco zaťukalo na poplach. Proč se Mirek tak potutelně usmívá? Pro jistotu jsem si jen lehce pokapal rýži.
Nabral jsem sousto do hůlek a...

...z očí mi vytryskly slzy jak z fontány ve Versailles, z úst vyšlehly plameny, které ihned proměnily tryskající slzy v páru, naskočilo mi milion plus jeden beďarů a jen s vypětím všech sil jsem neomdlel. Bohužel chuť toho jídla vám popsat nedokážu, protože jsem ještě týden necítil nic než jakousi vyschlou a loupavou pálivost.

Od těch dob mě nepálí vůbec nic. Jen jednou mě dostal švagr. "Nedáš si chilli papričku?" povídá.
"Jo, rád," odpověděl jsem a těšil se, jak mu to ukážu. Mezi lahůdky počítám třeba to, že sním na posezení sklenici kozích rohů.
Tomáš přinesl zavařovačku plnou malých kulatých červených čilipapriček a nasypal sobě i mně na talíř. S chutí jsem se do jedné zakousl a víc jsem už nepotřeboval. Vždycky jsem si myslel, že když někdo tvrdí, že ho pozřená strava pálila ještě jednou, a to na záchodě, tak že kecá. NEKECÁ.
Přidat na linkovací servery

Krystalizace SuperStar

Tokugawa | 17. května 2004, 6:46 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Fascinující. Nebýt nešťastně odeslaných stopadesáti Premium SMS, hlasoval bych opět. Pro Juliána Záhorovského, představte si. Pořád si říkám: Co ten tam dělá, proč ještě nevypadl. A najednou: La Bamba! Julián Záhorovský udělal velmi významný krok kupředu. Líbily se mi i jeho reakce na hodnocení poroty. Julián pro mne tento večer zvítězil.

Aneta Langerová vůbec nepřekvapila. Snad jen svým účesem, který mi připomínal bonsaj vymodelovanou coby vrba vlající ve vychřici. Aneta je jasná favoritka a její nesnesitelná lehkost zpívání ji předurčuje bavit mě zpěvem ještě velmi dlouho. A kritika jejího tanečního umění? No bože! S kytarou na krku se stejně tančit nedá. Ovšem hláška Gábiny Osvaldové, že porota se vrtěla víc než zpěvák, mě pobavila.

Třetí v pořadí: Martina Balogová. Byla skvělá. Jako obvykle vždy. Ovšem... Kdo jí proboha obléká! Její kostým vypadal jako pyžamo. Kdyby si natáhla pořádné zvony a bílou košili s límcem až ke kolenům udělala by nejlíp. Dobře že si vybrala anglický song. Její čeština je při zpěvu úděsná a proto se také Martina nemůže stát mojí SuperStar. Ta totiž musí umět zpívat česky.

Což mě přivádí k Šárce Vaňkové. Šárka zpívá česky nádherně, rozumět jí každé slovo, čiší z ní nadšení. Včera ovšem neodzpívala tak, jak jsem od ní zvyklý. Líbí se mi ale její vnitřní boj s Ondřejem Hejmou a její narážky o eurohlasatelce mě mile překvapily. Dobrá byla poznámka Milana Hermana: "Cokoliv řekne levá strana poroty – neposlouchejte to."

Sámer Issa. Je to prostě lachtan. Myslím si, že Beatles by z jeho verze A hard day's night nebyli nadšeni, i když očekával jsem, že Samer s touto notoricky známou písní propadne. Ale odzpíval jí nakonec poměrně dobře.

Standa Dolínek se snažil co mu síly stačily. Ale nestačil dech. Pro mne odzpíval Standa nejlépe za celou soutěž a jeho odchod byl opravdu efektní. Dvě malá křídla a Standa už tu nejsou...

A nakonec Tomáš Savka. Včera bych vyhodil jeho. Vybral si sice skvělou písničku, ale Satisfaction v jeho podání působila poněkud unyle. A ty grimasy... Bože proč trestáš nás pravicí krutou a zlou... Snad se příště pochlapí.

* * *

Postupem času zjišťuji, že mi celá soutěž Česko hledá SuperStar začíná lézt na nervy. Všechno to vyřvávání a mávání a ukazování do kamery a rádoby humor moderátorů a skandování a tak... Dívám se už jenom kvůli vystoupení soutěžících, zbytek musím nějak přetrpět...

Zajímalo by mě, kdo dělá scénář k medailonkům. Nebylo ovlivňování například to, že ukázali Tomáše Savku ve vaně? Já bych chtěl vidět ve vaně Šárku. Proč mi neukázali Šárku? Nebo aspoň Anetu? Nebo to, že Julián hrál na kytaru Hejmovu písničku Modrá je dobrá? Nebo že u Šárky a Standy pustili na pozadí originál verzi jimi vybrané písně?
Přidat na linkovací servery

SuperStar – vypadla Petra Páchová

Tokugawa | 10. května 2004, 7:05 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Včerejší výsledky soutěže Česko hledá SuperStar mne velmi zklamaly. Nejméně SMS dostala Petra Páchová aka Zlatuška. Pixy jí ohodnotil jako nevýraznou neslanou nemastnou puťku, já oproti tomu ji měl ve skupině favoritek. Jak se ukázalo, do vkusu davu se trefil Pixy a ne já...

Je mi jí líto. Domnívám se totiž, že všechna její vystoupení byla velmi dobrá. Až na to poslední. Ale nešť. Dav ukázal palcem dolů. Očekával bych spíš odchod Standy Dolínka nebo Juliána Záhorovského, kteří neumí zpívat. U Ďoldy nevím, ovšem u Juliána skutečně hrozí, že soutěž nakonec vyhraje. A to tedy bude věc...

Martina Balogová mne tentokrát naprosto a absolutně ujistila o své profesionalitě. její Kabaret byl jedinečný a velmi vpředu oproti ostatním. Kromě Martiny dokonale zazpívala Šárka Vaňková a Aneta Langerová. Obě jen potvrdily to, co si o nich myslím – že jsou jasné favoritky. Teď ještě s Martinou Balogovou.

Toto kolo bylo na hodnocení velmi těžké. Nejlepší se mi jevila Martina Balogová. Aneta a Šárka byly obě skvělé, nedokážu říct, která lepší. Sámer Issa mě také překvapil, poprvé se mi líbil. Zlatušce se písnička moc nepodařila. Ještě než dozpívala, povídám Gaie: "Chybí tomu šťáva..." A na to asi Petra Páchová dojela. No a ostatní (Tomáš Savka, Standa Dolínek a Julián Záhorovský) se moc nevyznamenali.

Vsázel jsem, že vypadne Julián nebo Ďolda. Nevypadli. Myslím si i nadále, že v příštím kole jeden z nich skončí. Uvidíme.
Přidat na linkovací servery

SMS z dovolené na Benecku

Tokugawa | 10. května 2004, 6:36 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Recept na medovinu
1.05.2004, 10:26:52
1 kg medu, 2 l vody, kvasinky. Kvasinky namocit na 2 dny do maleho mnozstvi vody s cukrem. Med svarit s vodou, nechat vychladnout. Nalit do demizonu a pridat vodu s kvasinkou. Zavrit a nechat kvasit za pokojove teploty. Az zacne kvas ustavat, premistit do chladu. Nekvasit bourlive!

Dnes celodenni vylet
4.05.2004, 20:38:47
Z Misecek do Rokytnice. Kocarek i dite na zadech kvuli snehu, jako serpove. Tokugawa utahan jako soumar. Pupajz opalen a spokojen. Spousta fotografii, bude zase co publikovat.

Kulickyada
6.05.2004, 8:59:34
Mame za sebou 3. rocnik Necinske kulickyady. Ac cely rok netrenoval, presto zvitezil Tokugawa a tudiz si odveze putovni maxicenu. Fotoreportaz s podrobnejsimi informacemi bude nasledovat pozdeji. Dozvite se system vyroby cen, pravidla a podobne.

Hugovy tlapky
6.05.2004, 19:27:59
Dnes vylet udolim Bileho Labe. Hugo toho ma uz dost, prece nebude slapat po svych odrenych tlapkach! Sam si vlezl do kosiku pod kocarkem.
Přidat na linkovací servery

Čechomor

Tokugawa | 28. dubna 2004, 6:20 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

"Nechcete lístky na Čechomor?" zeptala se jednou Maruška Slíva.
"Ale jo," odpověděl jsem. Jsme poslední dobou s Gaiou lačni kulturních zážitků...

Nastal den D. Sešli jsme se s Maruškou Slívou a Kukri J. Mrkvičkou před Fučíkárnou, po chvilce dorazili i Honza_p s Vendulkou_p. Za družného hovoru jsme přišli před malou sportovní halu a slova nám na rtech odumřela. Fronta zhruba šestkrát obtáčela halu, následně vedla ven z areálu, proplétala se ulicemi Holešovic a její konec zasahoval až do Libně. Maruška Slíva spolu s Vendulkou_p šly obhlédnout terén.
"Vepředu je ještě jedna fronta. Frontička..." povídaly, když se vrátily.
"A kam vede?"
"Na Čechomor."
"Proč tam nestojej lidi?"
"To nevíme."
Tak jsme šli. U druhého vchodu stálo asi pět lidí včetně trhačů lístků a kontrolórů batohů. Byli jsme uvnitř. Člověk český je zřejmě natolik poznamenaný komunistickou minulostí země, že jakmile vidí frontu, hned si do ní stoupne. Co kdyby měli banány nebo hajzlpapír...

Odskočil jsem si na toaletu (pokud se tak dá hajzlu ve sportovní hale říkat), neboť jsem si ze samého čekání na rodinu Mrkvičkových a rodinu_p musel dát pivo. Stojím si tak u pisoáru, když tu slyším ženský hlas. Za mnou klidně korzovaly dámy, neb nechtěly čekat frontu na dámský záchod.

"Musím na záchod," povídá Maruška Slíva, když jsem se vrátil. Za chvíli byla zpět. "To nebudu stát, přišla bych na řadu až po koncertu..."
"Běž na pánskej," radím.
Maruška Slíva vyvalila oči.
"Fakt, dam je tam víc než močících mužů." Ani jsem to nemyslel vážně, neboť znám Marušku Slívu. Jaké ale bylo mé překvapení, když to Maruška Slíva udělala. Chudáci pánové. Za chvilku se Maruška Slíva vrátila a vedla nějakou známou.
"Potkaly jsme se na pánských..."

Konečně nás přestal megafon informovat, že tento koncert nám přináší pivovar Krušovice (já hlupák si myslel, že jsme si koupili lístky) a schylovalo se ke koncertu. Jsme s Gaiou trochu zvláštní. Jinak bychom asi nešli na vystoupení kapely, kterou jsme nikdy před tím neslyšeli. No co, kdyby to za moc nestálo, aspoň jsme se viděli s Mrkvičkama a oběma_p. Ale ono to stálo za to.

Čechomor jsou naprosto geniální. Jejich folklor-rock (nebo jak bych to nazval) rozhýbal celou halu. Jediní dva stoici, stojící jak sochy, byl Mrkvička a já. Odolávali jsme rytmickému tleskání a hopsání. Jediný pohyb, který dělal Mrkvička, bylo občasné čištění brýlí a jediný pohyb, který jsem dělal já, bylo zvedání Gaii v pravidelných intervalech, neboť ona při své výšce viděla jen vrcholky osvětlovacích ramp. Oproti nám byla rodina_p ztělesněním rytmu. Po chvíli odhopsali a zmizeli mezi vlnícími se hlavami.

Nejvíc mě zaujal čechomoří bubeník Radek Klučka. Jednou měl asi pětiminutové sólo a řeknu vám: málem se mi zastavilo srdce, taková to byla nádhera.

Nejlepší písnička byl Včelín. Gaie se taky líbil, což jsem poznal po delší době pátrání.
"Ta písnička Dolej vína byla fakt super," povídá Gaia.
"Hm. Mě se zase líbila Dole u včelína."
To je tím, že Čechomor nehraje folklor, nýbrž folklor-rock, takže není moc rozumnět. Nakonec jsme pochopili, že mluvíme o stejné písni.

Než jsme odkvačili každý svým směrem do své postele, stavili jsme se ještě na jedno (až tři) a dělali si humory z Mrkvičky (jak jinak). Byl to krásnej večer.
Přidat na linkovací servery

Neat Image – odstranění šumu

Tokugawa | 19. dubna 2004, 9:56 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Používáte digitální fotoaparát? Stává se vám, že fotíte na vyšší citlivost a výsledný snímek je zničen šumem? V tom případě si nainstalujte program profil přímo od výrobce vašeho fotoaparátu a pak budou výsledky odstraňování šumu z vašich snímků ještě lepší.
Přidat na linkovací servery

Textová reklama LinkBoard

Tokugawa | 13. dubna 2004, 14:54 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Před časem jsem si zadal na své weby výměnnou textovou reklamu LinkBoard. Řekl bych tak začátkem února. To jsou téměř tři měsíce. Hned v úvodu používání služby jsem si všiml, že Linkboardu občas (asi každý druhý den) vypadává databáze, což se projevuje prostým textovým oznámením: "Databázový server je v tuto chvíli přetížen. Omluvte prosím dočasnou nefunkčnost systému. Děkujeme za pochopení."

Neštěstí je, že toto oznámení není nijak uvozeno a zdá se tedy, že není funkční databáze moje a nikoliv jejich. Upozornil jsem na tuto skutečnost Linkboard e-mailem, dodnes nemám odpověď.

Můj odkaz se na jiných stránkách objevil celkem 8220 krát a jen dvakrát na něj bylo kliknuto (přičemž jednou jsem to byl já sám). Velmi nešťastné. Procento 0.024 mě opravdu neuspokojuje. Takže se této textové reklamy postupně zbavím a pá pá Linkboarde, pá pá 3450 naspořených kreditů...
Přidat na linkovací servery

O mých snech

Tokugawa | 8. dubna 2004, 8:13 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

O sny jsem se zajímal odjakživa. Vlastně od té doby, co jsem si přečetl někdy v prváku knihu od PhDr Michala Černouška: Sen a snění, Horizont 1988.

Jenže sny jsem si pamatoval jen výjimečně. A to spíš noční můry než sny. Už tehdy jsem v těch kouscích, které mi v paměti utkvěly, začal uvědomovat některé zvláštnosti. Například erotika. V podstatě téměř nikdy k ničemu nakonec nedošlo. Buď jsem se styděl (i ve snu!), nebo někdo přišel, nebo jsem se probudil...

Když jsem objevil krásu blogu, rozhodl jsem se, že se pokusím své sny zapisovat. Založil jsem tedy takový snový zápisník V náruči Morfeově, který se snažím pečlivě doplňovat. A čím déle zapisuji, tím více snů si pamatuji a tím více podrobností si vybavím.

Když pak své sny s odstupem pročítám, vyvstávají mi různé pozoruhodnosti. Například mé dětství. Ač už dávno nebydlím tam, kde jsem vyrůstal, stále se na ta místa ve snech vracím. Velmi často se mi zdá, že jsem zase dítě nebo že chodím na svou základku...

Nebo zajímavá skutečnost o mé mámě a tátovi. Tady na PŠT blogu jsem tátovi věnoval několik článků. Mámě ani jeden. Oproti tomu V náruči Morfeově je mnoho snů o mámě, avšak o tátovi jen jeden.

Poměrně často sním o válkách nebo bitvách. Historických i současných. Některé sny mají erotický podtext, ale jen v náznacích. Žádný brutální sex, spíš takový nějaký stav jako první zamilovanost... Zdává se mi i o některých z vás, vzpomenu si rychle jen na Oťuldu nebo Marigolda.

Pokud by vás to někoho náhodou zajímalo, uvádím odkaz ještě jednou: V náruči Morfeově. Nejsou tam komentáře, protože Morfeus je jen pro potěchu a pro radost z tajemna, nikoliv pro výklad snů a komentování jednotlivých prvků...
Přidat na linkovací servery

Pravda o Turínském plátně

Tokugawa | 7. dubna 2004, 9:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

V pátek 13. října 1307 byl zatčen inkvizicí Jacques de Molay (1293-1314), poslední velmistr řádu templářů a v noci ze 13. na 14. října podstoupil výslech útrpným právem vedený samotným Guillaume Imbertem, velkým inkvizitorem Francie. Nakonec byl odsouzen a 18. března 1314 upálen. Jak tento smutný příběh souvisí s Turínským plátnem?

Pár kusých informací o řádu: Templářský řád vznikl v Jeruzalémě mezi roky 1117 až 1119. V roce 1128 na synodu v Troyes se mu dostalo oficiálního uznání, výsad a kodexu (Code civil). Řád se velmi rychle stal nejvlivnější silou tehdejšího katolického světa a podléhal přímo papeži. Pronásledování templářů začalo v 13. října 1307. 3. dubna 1312 papež Klement V. rozpouští řád na koncilu ve Vienne.

Pojďme se podívat na počátek konce templářů. Francouzský král Filip IV. Sličný (1285-1314) se odjakživa snažil získat vliv na papeže. Nejprve se pokusil zajmout papeže Bonifáce VIII. v jeho vlastním paláci, kde bylo papeži vyhrožováno. Papež následkem přestálého traumatu o pět týdnů později zemřel. Nový papež Benedikt XI. se nejprve snažil s Filipem vyjít po dobrém, ale jejich vztahy rychle ochladly. Benedikt XI. zemřel po požití jedu od Filipa Sličného. Dalšího papeže Klementa V. de facto dosadil sám Filip. Po čase dokonce přesídlil papež z Vatikánu do Avignonu. Tím si Filip IV. zajistil vliv na francouzskou církev a uvalil na ni daň 10% z jejího hrubého zisku.

To mu ale nestačilo, neboť zlata není nikdy dost. 22. července 1306 nechal král zajmout ve Francii každého Žida, následně je vypověděl ze země a jejich majetek propadl koruně. Nakonec obrátil Filip svou pozornost k templářům, jejichž bohatství bylo nesmírné. Byl zkonstruován monstrproces, při němž (jak jinak) byli templáři nařčeni z kacířství. 13. října 1307 byli zatčeni téměř všichni členové řádu, asi 15 000 osob, a byli podrobeni útrpnému právu, aby doznali všechna obvinění.

Tím se opět dostávám k Jacquesovi de Molay, velmistru templářského řádu. Řád templářů měl své tajné obřady v tajných místnostech chrámu. Jednou z pomůcek byl bílý rubáš. Inkvizitor Guillaume Imbert zatkl Jacquese de Molay v templářském chrámu. Tortura probíhala velmi stylově – Jacques de Molay byl ukřižován, krok za krokem podle Bible. Nejprve byl zbičován. Poté mu byla na hlavu naražena trnová koruna. Velmistr byl přibit na nahrubo sestavený kříž, k uhašení žízně mu byl podán ocet a byl mu proboden bok. Nakonec byl de Molay s kříže sňat a byl zahalen do výše zmíněného rubáše ("Josef tělo sňal a zavinul je do čistého plátna..." Bible, Nový zákon, 1991, str. 40)

Jacques de Molay byl i s rubášem ponechán v kobce, kde do látky stékala jeho krev s vysokým obsahem kyseliny mléčné smísená s ostatními tělními tekutinami. Krev pak reagovala s kadidlem s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, které bylo na rubáš užito jako bělidlo. Následně byl de Molay převezen do domu Godefroie de Charney, kde byl velmistr léčen a kde byl uschován i rubáš. Roku 1356 byl synovec Godefroie de Charney zabit v bitvě s Angličany a tím upadl pravý původ rubáše v zapomnění. Obraz, otisknutý do plátna nepatří Ježíši Kristu, ale zobrazuje utrpení velmistra Chudých rytířů Kristových a Chrámu Šalamounova – milites templarii, templářů.

A to je vše. Věřte nevěřte. Sepsáno za pomoci knihy Klíč k Chíramovi od pánů Knighta a Lomase a všeobsahujícího média internetu.
Přidat na linkovací servery

SuperStar - poslední desítka

Tokugawa | 5. dubna 2004, 7:05 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Včera jsem měl honičku. Proto jsem neviděl Madalenu. Zato jsem viděl Káju, jak si pochutnává na Gainých lívancích a to za to stálo. Je to hodná dcerka.

Nějak jsem nebyl s to napsat o třetí desítce. Jak víte, nic mě nebavilo. Jsem ale rád, že se umístila Martina Balogová. Zpívala sice opět písničku od Celine Dijon, ale ať. Hlavně že dobře. To, že další umístěný byl Julián Záhorovský mě ale velmi zklamalo. Protože se kvůli němu neumístila výrazně lepší Střapačka Zuzana Zaharowská. Mimochodem – všimli jste si podobnosti jejich příjmení? Další výrazně lepší než Julián byla Radka Podušková, ale nešť, Julián je Julián.

Ale vraťme se ke včerejší čtvrté desítce. Měl jsem v ní svou horkou favoritku. Tak horkou, že by Gaia se zlomyslným úsměvem řekla, že jsem kvůli ní nemohl spát. Byla jí Dita Halová. Také jsem v okamžiku, kdy dozpívala, měl už napsanou SMS s jejím číslem. Dokud... dokud nedozpívala Zlatuška Petra Páchová. Uronil jsem pro Ditu slzu a SMSku přepsal.
Nicméně toto kolo bylo podle mého soudu na talenty nejbohatší. Zmínil jsem už Ditu a Zlatušku, další dívka (které dala hlas Gaia) která mě naprosto okouzlila byla Šárka Vaňková. A což teprve Tomáš Poduška! Jak se mi jeho sestra líbila, tak o něm jsem si myslel, že postoupil jen proto, abychom měli mezi nejlepšími nějakou zvláštnost – rodinu. Ale to, jak zazpíval tentokrát... Perfektní. No a nesmím zapomenout na dalšího postupujícího: Petr Poláček mě také překvapil, i když postoupit bych nechal jiné.
Tohle kolo se mi vážně líbilo. Až na... porotu. Nevím jestli se to zdálo jen mně, ale mám pocit, jako by jim někdo šlápl na kuří oko. Jako by někdo z vedení TV Nova řekl: "Jste na naši stanici příliš měkcí, jestě jste nikoho nerozplakali. Napravte to nebo..." A porota to napravila. Nejen že jsem z hlediska profesionálního naprosto nechápal některá jejich hodnocení, ale ještě k tomu byli opravdu zbytečně zlí, jak zcela správně řekla Veronika Šotová. Jestli to takhle půjde dál, tak se snad přestanu dívat.

A můj tip na celkového vítěze? Snadné. Mám dva: Aneta Langerová a Zlatuška. Tedy... Petra Páchová.
Přidat na linkovací servery

Ježíšova genealogie

Tokugawa | 18. března 2004, 12:49 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

V Matoušově evangeliu [1:1 ekumenický překlad] se vypočítávají Ježíšovi předkové po mužské linii až k Josefovi, muži Marie, z níž se narodil Ježíš. Dle této genealogie je Ježíšův původ odvozen od Abrahama, potažmo Davida a Šalamouna.

Ovšem proč je kladen důraz na tento původ z praotců Izraele, ptám se, když Josef nebyl Ježíšovým otcem, neboť... Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého...?

Související odkazy: Narození z panny
Přidat na linkovací servery

Jarní rituál

Tokugawa | 18. března 2004, 11:15 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tokugawa patří mezi podzimofily, ale ani jaro mu není cizí. Svědčí o tom jeho každojarní rituál. Pokud vás to nezajímá, pá pá. Pokud ano, přečtěte si celý článek.

Tokugawa už od února nedočkavě vyhlíží první nalitý šťavnatý pupenec na nějaké větvi. A když ho konečně najde – ten první příslib jara – ulomí ho a sežere. Rozkousává tu jarní esenci, ten život vměstnaný do malého pupenu, ústa se mu kroutí hořkostí, ale Tokugawa se přesto usmívá a říká si: "Tak už je to tady..."

První pupenec jsem zdlábnul asi před deseti lety. Poslední včera a řeknu vám... chutnal báječně
Přidat na linkovací servery

SuperStar: Aneta Langerová

Tokugawa | 16. března 2004, 11:48 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

To je zvláštní, jak je ta popularita dvojsečná. Díval jsem se před chvilkou do Toplistu, kolik sem dnes přišlo lidí, když de facto nepublikuji. A ejhle! Přišli. A nebylo jich málo. Odkud že to přišli, vrtalo mi hlavou. A Toplist mi odpověděl: Milý Tokugawo, na tebe všichni se..., hledají Anetu Langerovou!

Aneta. Jak jí asi je. Co vlastně od soutěže Česko hledá SuperStar chce? Chce být známou zpěvačkou, třeba českou Alanis Morissette, chce být SuperStar. Jinak by přece nesoutěžila. Ale došlo Anetě, čeho všeho se vzdává? Té fascinující svobody, anonymity, nezávislosti. V diskusi na stránkách soutěže výrostci žadoní o její telefonní číslo, Tokugawovi stoupá návštěvnost díky tomu, že má na svém šíleném blogu jednou napsané její jméno (teď už víckrát)... Aneta už není Aneta. Nebo je na nejlepší cestě nebýt tou Anetou, která oslovila diváky.

Bude to Aneta známá, Aneta naše, Aneta, která nebude moci jen tak vyjít na ulici a bavit se s kamarády, protože o ně pravděpodobně přijde. Aneta, kterou budou sledovat bulváry a když nic nevysledují, tak si něco vymyslí... Aneta, kterou bude produkovat bůh ví kolik let BMG, samozřejmě s podmínkami, do kterých Aneta Langerová nebude mít co mluvit. Aneta, která se nakonec systému třeba vzepře jako některé naše miss a systém ji rozžvýkanou vyplivne, pošpiní a bude po popularitě. Aneto, jsi na to připravená?
Přidat na linkovací servery

Nový byt – radost nebo obavy?

Tokugawa | 9. března 2004, 7:51 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Pořídili jsme si s Gaiou byt. Tedy vlastně jsme si pořídili výkres na papíře, neboť byt ještě nebyl postaven. Báli jsme se, samozřejmě. Peníze na byt nemáme, zato máme čtyři úvěry a dluh u mého táty. Myšlenku na to, že bychom třeba také mohli dopadnout jako zákazníci H-systému, jsme si raději vůbec nepřipouštěli. V tomto pastátě je totiž o strach podniknout cokoliv, obzvlášť v bytové politice, kde i ministr pro místní rozvoj prohlásí v televizi, že chápe podvodníky, kteří prodávají státní byty.

Ale abych se vrátil k našemu bytu. Staví se celkem čtyři domy. Náš je poslední, stěhovat bychom se měli na přelomu července a srpna. První dům je už prakticky hotov, nájemníci jsou zváni na prohlídky bytů a jejich převzetí. Díky pokroku a internetovým technologiím mám přístup k fotografiím z předávaných bytů a k diskusím nájemníků, kde si vzájemně sdělují své zkušenosti. Zaplať pámbu za to.

Připomínám: byt je nový. Závady v bytech: Pod zásuvkami a vypínači jsou větší díry, než krytky, takže pod vypínačem vidíte do zdi. Parapety u oken se odchylují od zdi v nejrůznějších úhlech. Poškrábaná okna a dveře jsou zřejmě standardním vybavením bytu. Roztrhané lino. Okna bez bezpečnostních zámků (je to o 150,- Kč levnější). Praskliny ve zdi. Nakřivo posazená toaleta. Jiné než objednané dlaždice... A to jsme si nechali posunout příčku. To jsem vážně zvědav.

Pevně věřím, že nájemníci prvního domu jsou jakýmsi nárazníkem, na kterém si dodavatel zkouší naši odolnost. Nejprve je pozve na první prohlídku. Jsou nadiktovány a sepsány závady. Po čase jsou nájemníci pozváni na druhou prohlídku, kde zjistí, že ani jedna závada není opravena, či že dokonce jsou některé navíc. Třetí prohlídka ještě nebyla. Snad, rád bych tomu věřil, při předávání posledního domu bude závad minimálně.

Zatím jsem si vždycky nechal ve jménu slušného chování nasrat na hlavu. Tentokrát, vyzbrojen informacemi a zkušenostmi předchůdců, to neudělám.
Přidat na linkovací servery

Odpovědi pro Trillian

Tokugawa | 8. března 2004, 13:15 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vím, že Trillianiny otázky vůbec nebyly určeny mně, ale nedalo mi to a musel jsem si odpovědět:

1. Kdybys měl všechnu moč světa, co bys s ní dělal?
Naučil bych se z ní dělat nějaký chutný destilát.

2. V kolik hodin si čistíš zuby?
Nejprve jsem se domníval, že otázka zní: Kolik hodin si čistíš zuby. To mě trochu zarazilo.

3. Kolik je 1+1?
Záleží na tom, co nebo koho chceš sčítat...

4. Zabil jsi někoho?
Ano. Andulku (ne Pupajze, papouška). Nejprve jsem ji nechal prochladnout a poté jsem ji umačkal. Také myš, jíž jsem uklouzl po hlavě. Také psa, kterého jsem poslal pod kola projíždějícího vozu. Také holuba, jehož pohřbení za živa jsem se aktivně účastnil. Také neonku, protože byla nadpočetná. Také kohouta, protože jsem měl hlad. Také jsem zabil optimistu. V sobě.

5. Potkal jsi někdy nějakou nadpřirozenou sílu?
Jistě. Třeba gramofon. Nikdy mi nikdo nevysvětlí, jak je možné, že když jehla poskakuje drážkou, tak to zní jako Mozartovo Requiem!

6. Jaký je tvůj oblíbený bloger/ka?
Oblíbených mám spoustu v levém menu. U Jirky Kouby se uklidňuji. Na Převážně neškodném po přečtení perexu tipuji, kdo je autor. U Didactylos se nořím. U Trillian odpovídám na dotazy a navlékám si kulich. Ve Skryté zahradě jím s kolegou asiatem. Na EasyBlogu se těším na nové verze. U Marigolda čtu o věcech, kterým vůbec nerozumím. U Holase zase... ále, prostě je mám v levém menu.

7. Svíčku sfoukneš, nebo udusíš mezi prsty?
Umořím jí. Hraju si s voskem, kapu ho na oděv a na ubrus, modeluji z něho kuličky a kostičky a jiné sochy, jím ho, kopíruji do něj otisky prstů. Pak ho zase nad plamenem svíčky rozpouštím, až svíci umořím.

8. Jakým zvířetem by ses chtěl v příštím životě narodit?
Kvasinkou. Protože je nesmrtelná. Ale nechtěl bych, aby mě někdo potřel Canestenem.

9. Kde jsi naposledy kýchl?
Právě teď u stolu při psaní odpovědí. Šimralo mě v nose a já to neuhlídal a najednou... Bžuruhuááá!!! A musel jsem umýt monitor a jít vypláchnout misku na čaj.
Přidat na linkovací servery

Banánky, BeBe, Siesta nebo Čokotatranky?

Tokugawa | 8. března 2004, 8:42 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Na Digitálním weblogu se rozproudila přezajímavá diskuse. Stavím se po boku Miroslava Kučery, protože Banánky v čokoládě jsou nejdobřejší ze všech dobrot. A je mi úplně fuk, že v nich není banán a odkazy mě fungují. Ochutnat Banánek nelze, neboť po ochutnání nutně přijde sežrání. Jeden kous nestačí. Banánek, to je prostě zázrak. A chutná stále tak dobře jako za komančů, což se o tatrankách říct nedá.

Gaia by se zase postavila do bojové pozice po boku Artura Denta, neboť Siesta je její parketa. Představte si, že má doma bednu se sto kusy těchto sušenek! Sto kusů! Vlastně už jich bude tak sedmdesát...

Ale Banánky jsou lepčejší!
Přidat na linkovací servery

10. výročí úmrtí Karla Kryla

Tokugawa | 3. března 2004, 7:09 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Pročítáním webu jsem si připomněl úmrtí písničkáře a básníka Karla Kryla. Nikdy bych neřekl, že je to už deset let, tak rychle mi ten čas běží. Nedávno jsem ještě ve školce líbal Katku Martínkovou, krátce na to se učil Bělouna, pak jsem si trošku zacinkal klíčema a najednou je to deset let, co zemřel Karel Kryl. Ten Karel Kryl, jehož písničky jsme si zpívali v létě na táborech. Ten Karel Kryl, který pro mne symbolizoval cosi, čemu jsem vlastně ani nerozuměl. Ten Karel Kryl, jehož fotografii jsem poprvé zahlédl v zažloutlých novinách na dně skříně...

Před deseti lety za sebou zavřel vrátka. Aspoň nevidí, kam jsme tu svobodu nakonec dotáhli...
Přidat na linkovací servery

The Passion of the Christ

Tokugawa | 2. března 2004, 8:00 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Už třikrát jsem četl o novém filmu Mela Gibsona. Poprvé někdy před rokem, už ani nevím kde. Psalo se tam, že film se nebude distribuovat do veřejných kin, že je krutý a v latině a aramejštině a že ho proto americký divák neocení. Tedy pro tu latinu a aramejštinu, nikoliv pro krutost.

Než se rok s rokem sešel, je film v kinech a plní sály. Četl jsem o něm dvakrát v jednom týdnu. Pokaždé v souvislosti se smrtí divačky a pokaždé měl titulek velmi sugestivní tvar: Zemřela při sledování Gibsonova filmu nebo Gibsonův film zabil divačku!.

Ovšem, film je krutý. Stejně jako doba, ve které se odehrává. Ale svalovat vinu za smrt divačky [infarkt] na film je podle mě trochu hloupé. I když... může jít o jistou formu reklamy, že? Pojďte na film, při jehož sledování umírají diváci! Já tedy půjdu.
Přidat na linkovací servery

Japonská kuchyně

Tokugawa | 1. března 2004, 9:53 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Shan ze Skryté zahrady mě svými recepty na Terijaki a Teppanjaki vyprovokoval k napsání spotu o tom, kterak jsem uctil hosty japonskou stravou.

Ponejprv to byl Ivan a Petra. Dělal jsem chřestové závitky. V rychlosti: Naklepané telecí plátky naložené do marinády. Do nich je zabalen chřest a to celé zprudka osmaženo.
Těšil jsem se, jak budou na tu nádheru zírat, jak si pochutnají a jak budou do světa vytrubovat, že u Tokugawů se jí jako v Kjótu. Jenže...
Nevím, čím se to stalo, ale to telecí se mi na pánvi nějak smrsklo. Tedy – smrsklo se dost. Tak moc, že přeštíplo zabalený chřest. Tehdy seděl Ivan s Petrou před talířem, na kterém měli velký kopec rýže a dvě malinké hnědé kuličky podezřelého vzhledu.

Další situace byla ještě o něco lepší, a to z toho důvodu, že k nám byli poprvé pozvaní Gaininy rodiče. Chtěl jsem se vytáhnout, a tak jsem celý den připravoval japonské suši. Všechno jsem pěkně načinčal, jídlo se povedlo, suši bylo jako ze sušibaru. Kdybych ho kupoval, vyšlo by mě tak na 8.000,- Kč.
Gaiin táta je ovšem jedlík staročeský, svíčková, rajská, vepřová a to točí pořád dokola. Seděl před tácem s rýžovou lahůdkou a koukal, ve tváři pobledlý. Pak do suši píchl prstem, ke kterému posléze přivoněl. To už jsem věděl, že jsem šlápl vedle. Nakonec se odhodlal a jedno suši vložil do úst. Dvakrát třikrát žvýkl a zbytek vydloubal z ústní dutiny ven. Narychlo jsme uvařili španělské ptáčky a situace byla zachráněna.

Nevím, jestli se ještě někdy odvážím někomu předložit stravu, na kterou není zvyklý a kterou nikdy před tím nejedl.
Přidat na linkovací servery

Hladoví slovenští Romové

Tokugawa | 1. března 2004, 9:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Když jsem se včera díval na Střepiny, konkrétně na reportáž o rabování obchodů na Slovensku, nestačil jsem se divit. Hned ze dvou důvodů:

1. Z pořadu jsem nabyl dojmu, že pokud dav půjde a provede několikrát na různých místech vlasti trestný čin (konkrétně rabování, žhářství a vyhrožování), přestane se jednat o trestný čin.
2. Jedna rozčilující se chudá Romka měla stejnou noční košili jako Gaia.

Co z toho plyne? Dvě věci:

1. Potřebuji sehnat dav lidí, kteří potřebují stejné věci jako já a půjdeme si je vzít, nejlépe na Slovensko.
2. Gaia mě zabije že jsem vám to vykecal.

Přidat na linkovací servery

Česko hledá Superstar

Tokugawa | 16. února 2004, 8:25 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Mám nový oblíbený pořad: Česko hledá Superstar. Neptejte se proč – nedokážu vám to vysvětlit.

• Nesnáším výraz Česko. Přes všechna logická zdůvodnění mě to slovo irituje
• Nesnáším mediální davové zábavy a nikdy bych se jich neúčastnil. Nejspíš mám tento blo(g)k už od dob prvních májů
• Strašně se u obrazovky stydím. Skoro tak, jako bych kvílel před porotou já sám
• Nelíbí se mi tvrdost poroty
• Nechápu, proč vyhození "talenti" pláčí

Ovšem nesmím být nespravedlivý a musím ukázat i druhou stranu mince.

• Obdivuji všechny, kteří se takového konkurzu účastní. Obdivuji jejich odvahu a sebevědomí. Obdivuji, že přistoupí na to, aby televize mohla vysílat jejich excesy celému národu
• Obdivuji porotu. Naprosto chápu jejich tvrdost, nedovedu si představit, že bych se i u dvoutisícíhotřistadvanáctého takyzpěváka ještě dokázal ovládat, přetvařovat a být milý
• Přes to, že se u obrazovky stydím, tak se jakýmsi zvráceným způsobem neskutečně bavím. Vím, že až začne "zpívat" další šílenec, budu se strašně stydět, až mi bude stud kroutit útroby, ale současně vím, že se budu chechtat jako blázen

Ten můj smích mi za tu chvíli s televizí stojí. Příští neděli bude bonus. Sestřih těch největších ichtylů, kteří si myslí, že by mohli být Superstar. Ano, budu se dívat. Budu se dívat a uvědomím si, že bych opravdu mohl mít vyšší sebevědomí. Že bych mohl mít velmi vysoké sebevědomí...

Přidat na linkovací servery

Návrat ztraceného syna

Tokugawa | 30. ledna 2004, 8:15 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Blog? Počkejte – to mi něco připomíná... Není to takové to mlácení prázdné slámy? Jo, jo, to bude ono. Už jsem to málem zapomněl.

Několik důvodů mé absence:

• Andulka (pamatujete: Akce Pupajz?)
• PHP (dva měsíce marného snažení naučit se to.)
• Ztráta nadšení (proč vlastně blog?)
• Ztráta inspirace (o čem a proč, když už to stejně všichni napsali a lépe.)

A o tom to je. Rozeberme si bod po bodu:

1) Naše Andulka vyžaduje veškerý můj čas. Tedy ne že by to nešlo hodit na Gaiu, to jde a také to občas dělám, ale chci si to děťátko užít dokud je děťátkem a dokud někde za rohem neříká kamarádkám v pauze mezi šlukováním:
"Ten fotr je ale debil." Navíc píšu do Andulčina deníčku. Ten je ovšem na Gaino přání neveřejný, jen pro pár nejbližších přátel.

2) Někdy v listopadu jsem se rozhodl, že se naučím PHP. Odnesl to chudák Honza_p, který se o mě stará a vede mě rukou trpělivou, až se mi to ani nechce věřit.
Nejprve jsme spolu vytvořili Vzkazovník pro domlouvání čundrů, kam se ale nepodíváte, neboť je to jen pro naši skupinku MSPŠ – milovníků spaní pod širákem). Tedy... já to vymyslel a udělal grafiku a Honza_p doplnil PHP, čímž jsem se začal učit, neboť jsem na něj směřoval jeden milion dotazů denně.
Další věc je Katalog odkazů. Ten jsem vytvořil kompletně sám (aspoň myslím) a jsem na něj náležitě hrdý. Prostě kategorie a odkazy a třídění a editování a tak. Taky neukážu, mám to jan na locallhostu.
A poslední dílo je e-shop Výroba kroužků a kroužkové zbroje, který je na síti už dva dny. Nejprve jsem myslel, že ho vytvořím celý sám, což se mi povedlo až na Košík a Pokladnu (to nejdůležitější). Nebýt Honzy_p nebyl by ani e-shop.
Tímto tedy vyjadřuji Honzovi_p vřelé díky. Ale PHP stejně neumím, neboť můj mozek je zaměřen výhradně humanitně. Nějaké proměnné a pole a databáze a podmínky mi prostě nebere.

3) No povězte: proč blog? Pro zábavu? Ale to jsou i jiné věci. Pro ostatní? Ale koho to zajímá? Jediný, kdo se mnou má stejné názory je Mrkvička. Naše názory jsou velmi... exotické, proto jsme oba za exoty a jsme na to hrdi. Možná že jsme dvojčata a nikdo nám to neřekl. No a psát pouze pro Mrkvičku je trochu úchylmé, nemyslíte?

4) Věčná otázka, která zaznívá čas od času z mnoha blogů: Co psát? Co proboha pořád psát? Komentovat zprávy mě nudí, neboť mě nudí samotné zprávy, a tak je nečtu. O své minulosti jsem napsal všechno, co jsem si pamatoval a co jsem považoval za nutné. O Japonsku psát nechci, všechno co vím jsem dávno napsal na Infoweb o Japonsku. O Andulce píšu do jejího deníčku. A to, co se mi stane během dne za zapsání OPRAVDU nestojí. I když...

Tak. Teď to víte. E-shop je dokončen, třeba si najdu chvilku sem tam něco zachytit. Třeba.

Přidat na linkovací servery

Návrat krále

Tokugawa | 5. ledna 2004, 9:46 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

To máte tak. Sága Pán prstenů mě naprosto fascinuje. Kdysi dávno jsem dostal knihu s hologramem stromu a s podivným názvem: Silmarillion. Přečetl jsem ji rychlostí blesku. Fascinující. Pak následoval Hobit. Roztomilé. Pak Pán prstenů. Nepopsatelné. Nakonec Nedokončené příběhy. Fantasticky doplňující.

Všech šest knih jsem přečetl nesčíslněkrát. Možná 20x a možná víc. Proto jsem se nezřízeně těšil na filmovou podobu příběhu. A nebyl jsem zklamán. Naopak. Pravda, komerční tah, díky kterému jsem se musel na další díl těšit rok, mi lezl na nervy, ale nešť. A za chvíli poslední díl.

Měl bych se těšit. Ale netěším se. Víte proč? No protože to bude konec. Šlus. Šmidra. Útrum. Král se vrátí a dál nic. Ach jo. Na co se pak budu těšit?

Snad na sadu DVD, kde budou prodloužené verze filmů. Těšit se na víkend, kdy ráno založím první DVD a večer poslední. Ale to už nebude ono. Poprvé je to jen jednou. Škoda, že spolu s Pánem prstenů nebyl natočen ve stejných kulisách při jednom i Hobit. To mě vážně mrzí...

Přidat na linkovací servery

Nadina má pravdu

Tokugawa | 1. prosince 2003, 7:12 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Hnus a rozčilení mě už přešlo, hlavně po komentáři, který mi poslala Nadina. Nadino, máš pravdu. Samozřejmě. Abych citoval klasika: Odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil.

Stále ještě nejsem rasista a asi nikdy nebudu. Ale lidi, neštvěte mě!

Přidat na linkovací servery

Rasově motivovaný článek

Tokugawa | 28. listopadu 2003, 9:24 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Před nedávnem se v komentářích Karl málem radoval, že našel na blozích první rasově motivovaný článek – Dopis Michalovi – The story of Evelina. Já mu dám příležitost, aby se radoval skutečně.

Tento článek by se také mohl jmenovat Moje jízda tramvají, ale to bych mohl být obviněn z krádeže a navíc název Rasově motivovaný článek přitáhne víc lidí.

Nejprve se budu chvíli dušovat, jak to se mnou je:
Rasismus se mi hnusí. Ble. Je mi nanic z bílejch kápí, předsudků a mezikulturní nenávisti, ze skinheadského hnutí. Nechápu, jak ještě v 60. letech minulého století (to není tak dávno, narodil jsem se deset let potom) měli v Americe černoši vlastní dopravní prostředky, školy a hospody...

Včera jsem se vracel z práce tramvají. Povím vám, že cesta z jedné zastávky do druhé mi připadala dlouhá jako polovina mého života. Nastoupila skupina asi deseti cikánek. To jsem ihned poznal nejen podle toho, že si celá tramvaj začala držet tašky a kabelky, ale hlavně podle úrovně dB (decibelů). Omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu jazyka na tomto párku (Karl bude rozumnět), ale abyste pochopili, tak nebudu zastírat nic.

"Ty pičo seschlá, seš kurva jak tvoje máma, ne, do koho se sereš!"
"Do tebe, ty děvko, 's eště neměla kokota v tý tvý smradlavý díře, tak drž piču, nebo tě zabíju!"
"Kóho zabíješ, čůzo, tě sama zabíju a všechny tady taky, tak drž píču nebo si to dělej sama! Stejně ti s tou smrdutou dírou nezbyde nic jinýho!"
"Tvojí mámě, tý kurvě nezbyde nic jinýho, tobě tam narvu botu, kundo blbá! Pořádnýho čuráka do držky abys zavřela hubu, krávo zasraná!"

Mám ještě pokračovat? Líbí se vám to? Těm cikánkám bylo od šesti do třinácti let, víc nic.

Nechal jsem svůj polootevřený batoh plný mobilů, palmů, flashdisků, peněz a dokladů viset volně na zádech, neboť se mi protiví přidat se k davu vyděšených cestujících. Povím vám ale, že jsem přestal vnímat svou knihu a batoh se stal velmi citlivou součástí měho těla. Chraň ruka Páně někoho jenom se dotknout mých věcí!

Modlil jsem se, aby už byla další zastávka. Raději z toho bordelu vypadnu a dojdu domů pěšky. Cikánky exhibovaly takovým způsobem, že jsem ještě půl dne byl jako ve snách a nemohl jsem se vzpamatovat.

Konečně přišla zastávka. Cikánky se valily ven a strkaly lidi ze dveří tak, že to hraničilo s napadením. Co hraničilo. To bylo napadení. A víte co? Přes to, že byly ty cikánky tak mladé, nezmohl jsem se na slovo. Byl jsem naprosto konsternován jejich mluvou a představa, že by se obořily na mne byla děsivá. Vůbec jsem netušil, co bych jim odpověděl a co bych měl udělat. Tak jsem neudělal nic, za což se stydím. Cikánky vystoupily a já také. Musel jsem na čerstvý vzduch.

Od včerejška jsem rasista. Chápu stavbu všech možných zdí a chápu zoufalství lidí, kteří nemají v tomto pastátě proti podobným cikánům zastání. Každý se bojí, že bude označen za rasistu, a tak všichni raději mlčí. Nikdy, opakuji nikdy za svůj život jsem nepotkal takhle se chovající příslušníky své rasy. Ostatně ani asiaty, černochy nebo araby. U cikánů se mi to stává každou chvíli.

Stejně tak bych nikdy nevěřil, že se jednou veřejně vyznám z rasismu. Včerejšek byla ale poslední kapka.

Přidat na linkovací servery

S časem na štíru

Tokugawa | 25. listopadu 2003, 9:20 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Óch... Ách... To je úžasný pocit zase sedět u EasyBlogu a psát. Jako s každou novou technologií, vypěstoval jsem si za těch pár měsíců publikování na bloggování závislost. A když se teď nahrnula práce, myslel jsem, že se zblázním.

• Co píší právě teď jinde?
• Co moje 30. pozice v Toplistu?
• Co budete dělat, když já, šílený Tokugawa, mlčím?

Nestalo se samozřejmě nic. Co píší jinde mi neuteče, přečtu si to snad později. Toplist? Ten mě už nějakou dobu nezajímá, nevím proč, zkrátka už mě nebaví zvyšovat mu návštěvnost svou zvědavostí. A že nepíšu já je pro vás dar.

Zaregistroval jsem změnu designu u Ponocování se Smrtěm, za což může stejně tak Didactylos jako Jirka Kouba. Trillian se vrhla namísto bloggování na automobilismus a na Převážně neškodném se stále chrlí a chrlí.

Taktéž nemám mnoho času večer, neboť jsem rozpletl několik kusů kroužkové zbroje současně. Je to pěkná pakárna a řeknu vám, že ani pásová výroba starého Forda to neulehčuje. Sebrat kroužek, přidat kroužek, zavřít kroužek, sebrat... atd. Tak. To by byl den a večer. Stejně tak se mi nedostává času v noci, neboť Andulka, robě moje povedené, vyžaduje stálou pozornost a když konečně usne, omdlím. Takže svůj současný život bych klidně mohl popsat jako pracovně vytížený, se spánkovým deficitem, asexuální, mrákotný.

Ale nebojte, však já zase někdy něco sepíšu... Třeba o tom, jak si chtěl Arthur Dent nechat uplést kus hadru z kroužků pro svého psíka. Domnívá se, že je vhodnější dát psovi na trhání kus železa než Arthurovo sváteční tričko s nápisem I love Jackson's family...

Přidat na linkovací servery

Poštovní klient Mozilla Thunderbird

Tokugawa | 21. listopadu 2003, 8:32 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

A mám tu další dotázek – jsem totiž nesmírně zvědavý. Stejně tak, jak jsem doma přešel z Internet Exploreru na Mozillu, tak bych rád přešel z Outlook Express na Mozilla Thunderbird. Jenže!

Funguje mi akorát hlavní identita. Ostatní identity mají nějaký problém s přihlašovacím heslem. Opravdu netuším proč.

Také lze zadat jen pop3. Nikoliv smtp. To lze jen u hlavní identity. Ostatní se nastaví podle ní, což je nevyhovující, poněvadž (poněvač, poněvatš) je to špatně.

Najde se mezi vámi nějaký zachránce? Díky.

Přidat na linkovací servery

Tokugawa a 17. listopad 1989

Tokugawa | 18. listopadu 2003, 7:09 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Že atmosféra houstne bylo jasné i nám, studentům třetího ročníku SPŠ ST. Obzvlášť, když nám poslední dobou stále častěji vedení školy zakazovalo chodit domů přes Václavák. Upřímně: kašlali jsme na to. Pak přišel 17. listopad.

Byl jsem zrovna na čundru, vlastně na chatě a celý víkend jsme byli přitisknutí s uchem na starém rádiu, které přivezl vlakem Pavel. Byl trochu potlučený, protože za námi jel z Národní třídy.

Hned od pondělka jsme všichni pekli na školu. Obzvlášť na naši milou soudružku učitelku občanské nauky. Tedy... do školy jsme chodili, ale neučilo se, vládla totální anarchie. Kolem poledního byl vždycky konec, vzal jsem foťák a šup na Václavák. Pamatuju si, jak bylo zvláštní, když jsem dole ze Supraphonu slyšel zase zpívat Matušku, jak úžasné mi přišlo sledovat v Myší díře pořád dokola onen Jakešův povedený projev. Jak mě přitahovala ta davová atmosféra o které jsem snil pod vlivem svých rodičů osmašedesátníků.

Každopádně jsem trochu vyčníval. Tehdy jsem nosil dlouhý černý flaušák, na palici naražený šedý stetson, přes rameno brašnu s foťákem – agent k pohledání. Každý den jsem začal na nějaké demonstraci a končil jsem pravidelně v divadle Semafor na besedách, které se jmenovaly Občanské semafórum. Dokonce jsem si tam jednou svou glosou vysloužil občanskosemaforskou samolepku a krátký odstavec v knize, která se, tuším, jmenovala Semafor ve stávce.

Tehdy jsem litoval, že jsem na Národní nebyl. Dneska, s odstupem času, jsem rád. Dostat přes držku pendrekem jistě není nic moc a já si vážím těch, co to podstoupili. Škoda jen, že se to takhle zvrtlo.

Přidat na linkovací servery

Na obzoru čundr

Tokugawa | 11. listopadu 2003, 9:36 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

A je to tady! Čundr. Mám se těšit, nebo se bát? Vždyť naposledy jsem byl venku v květnu! To se mi ty intervaly pěkně protáhly. Pamatuji zlaté časy, kdy jsem spal pod hvězdnou oblohou každých čtrnáct dní. Ach, kde že loňské sněhy jsou...

No ale když o tom tak přemýšlím – ona ta obloha nebyla vždy hvězdná. Občas se čerti ženili, občas padaly trakaře. A mně to nevadilo. A víte co? Tak moc se těším ven, že mi to nebude vadit ani tentokrát. Ale...

• Jaký si mám vzít batoh? Ty amícký šňůrky a provázky se mi tahat nechce. A Gaiin kletr by mi kazil image. Ale zase se tak snadno balí...
• Co se spacákem? Ta moje stvůra sice hřeje, ale váží snad pět kilo, no kdo se s tím má vláčet?
• Co jídlo? Vždyť já už si ani nepamatuju, kolik a čeho jsem vozil! Hlavně nezapomenout na sobotní kompot!
• Mám vůbec všechno? Loňské povodně si, bohužel, vybraly daň i na vybavení.
• Mám tahnout lano, sedák a výbavu? Mrkvička by to možná ocenil, ale ta kila navíc. Ach jo.
• Boty, kurňa, vždyť já nemám boty! To budou moje nožičky vypadat jako posledně na Brdech. Týden jsem nemohl chodit!
• A co Hugo? Mám ho brát s sebou? Akorát spadne z nějaké skály, poděs jeden. Ale zase bude šťastnej... Usoudím podle počasí.
• Foťák! Nezapomenout foťák! A PDA na přesnou citaci Mrkvičkových žblebtů.

Vidíte, že mám starostí až nad hlavu. Ach jo, a týden se tak vleče... Vzkaz pro Mrkvičku: Doufám, že budou škvarkové placky!

Přidat na linkovací servery

Palm Vx

Tokugawa | 3. listopadu 2003, 7:24 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak už ho mám také! Malinkatý, roztomilý Palm Vx. Jak už jsem se letmo zmínil v článku Lan party, je můj nový mozek jen půjčený. Abych (než si pořídím svůj vlastní) si ho okouknul a aby se vidělo, co a jak. Takže:

• Už jsem na něm přečetl dvě knihy. Domnívám se, že pokud někdo chce na PDA číst, potřebuje barevný display. Jinak po chvíli slzí oči. Přecijen kontrast je kontrast. Arthure, u Trillian se zamýšlíš nad elektronickými knihami. Moje odpověď zní: ANO. Víš, právě teď mám v PDA 9 knih od různých autorů a různých žánrů. Nebavilo by mě tahat je v batohu . Takhle se mi vejdou do kapsy u košile!
• Organizér, který toto PDA obsahuje, je podle mého dokonalý. Pravda, neustále jsem opožděn asi o půl hodiny, ale jinak vše OK. Ještě jsem na nic nezapomněl, fakt, zeptejte se Gaii. Ta si pořád stěžuje, že za mne musí myslet a já s oblibou říkám, že jsem si ji vzal jako dokonalý diář. Teď zase Gaia nadává na to, že jsem ji vymněnil za PDA. Beru si ho do vany, do kina, do autobusu, na záchod, do postele...
• PDA chytne u srdce opravdu každého. Musel jsem o něj svést bitvu s Gainými rodiči. Chtěl jsem jim jen ukázat vymoženost techniky a oni se do toho tak zažrali, že si dokonce přinesli brýle na blízko! Můj pětašedesátiletý táta mě požádal, ať mu takovou mašinku také opatřím. Ať ji naláduji knihami a že se těší, až to za něj bude myslet!

Je to prostě bomba. Pro Smirnoffffa: Palm Vx, zapůjčený. Až vyloupím banku, pořídím sobě nový. Nejspíš Tungsten E2 nebo Sony Clié.

Přidat na linkovací servery

Pět postřehů z Kill Bill

Tokugawa | 3. listopadu 2003, 7:05 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak i já mám Kill Bill za sebou. Nebudu vás unavovat nějakou další pofidérní recenzí. Jen nastíním pět postřehů, které mě během filmu napadly a které jsem si díky PDA (cha cha) hnedle zapsal (ještě že mám podsvětlený display):

• Jak Černá Mamba věděla, že byla čtyři roky v komatu? Měla snad na dlaních letokruhy?
• Film stojí za to vidět kvůli scéně s meči u okinawského mečíře Hattori Hanza.
• O-Rei Ishii si zasloužila zemřít. Všimli jste si, že po poradě Yakuzy zasunula meč do pochvy aniž by ho před tím očistila od krve? Baka!
• Co jsem ještě neviděl: Katana O-Rei Ishii neměla záštitu (cuba).
• V závěrečných titulcích bylo x krát víc Číňanů než Japonců. Že by levnější pracovní síla?

Přidat na linkovací servery

Lan party

Tokugawa | 3. listopadu 2003, 6:52 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

"Dneska jsme to provařili, pánové. Měli jsme jedinečnou příležitost pařit 25 hodin denně!"
Zdroj: Lami, 25. 10. – 2. 11. 2003

Beruška a spol. pořádala v Berouně další Lan párty, čili že naplnili dvě místnosti jednoho domku výpočetní technikou od podlahy až po strop. Následně se vše propojilo kablíky a mohlo se začít pařit. Každý účastník Lan párty vám potvrdí, že po síti se hraje nejlépe.

Co jsem stačil za ty tři hodiny vstřebat bylo osazenstvo vpravdě meziměstské. Brno, Praha, Slaný... Žádné národnostní třenice ani xenofobie.

Celkem bylo propojeno 16 počítačů, nepočítaje notebooky a handheldy – klasický cyberpunk...

Poněkud mě zaskočila vzrušená hádka ohledně hry Day of Defeat, což vloni rozhodně nebylo. Ovšem vzhledem k tomu, že se jednalo o špatné krytí, v důsledku čehož byl jeden účastník bitvy velmi nevhodně zabit, je to celkem pochopitelné.

A jak jsem se k tomu nachomejtnul já – takový nepařan? Jednoduše! Jel jsem si pro Palm Vx! Jen na zkoušku, abych poznal, co to je Palm. Abych ho odsoudil nebo mu propadl. A co na to ja? No propadl jsem.

Tento článek jsem napsal ve vlaku na trase Beroun – Praha.

Přidat na linkovací servery

Zevlouni podle Tokugawy

Tokugawa | 24. října 2003, 9:43 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Bílý Pes napsal řízný článek Charakteristiky moderního zevlouna. Nejprve jsem chtěl napsat komentář pod tento článek, ovšem nakonec – proč bych se nepřiživil na cizí slávě, že?

Bohužel bydlím v přízemí. Bohužel máme pod oknem římsu. Už je vám jasné, proč chci také psát o White Dogových Zevlounech?

Na naší římse se schází Zevlouni z celého centra Prahy. Je to místo výhodné svou polohou, neboť hned vedle je trafika a kousek dál nápoje. Přes den mi sedící a klábosící Zevlouni tolik nevadí, nejsem totiž doma. Ale co chudák Gaia s malou Andulee? Tento typ Zevlounů nazývám Zevlouni denní. Zvláštní je, že pokud se v ulici kope, klade, dlaždí a podobně, tak počet Zevlounů významně stoupne.

V noci, pravidelně mezi 22:30 a 3:00, se na naší římse také scházejí Zevlouni. Tento druh se nazývá Zevloun noční a je jím obvykle navracející se piják. Posedávají a velmi hlučně hovoří. Trpím pokušením strašlivě na ně spoza okna vybafnout, jenže se trošku obávám jejich reakce, a tak jsem to doposud neudělal...

Od Zevlounů denních i Zevlounů nočních se dozvídáme spoustu zajímavých informací, zhruba ve stylu White Dogova popisu. Ovšem jednou, to bylo kolem 2:00 ráno, nám na římse seděli pravděpodobně čerti. Jazyk, kterým hovořili, měl velmi rychlou kadenci, daleko rychlejší než ono pověstné Ra ta ta ta a někdy i rychlejš! Zněl přesně jako: Hudry hudry hudry dry dry dry! Ráno jsem si myslel, že se mi to zdálo, ale Gaia mě ubezpečila, že ona to slyšela také. Že by v Pekle měli také Zevlouny?

Přidat na linkovací servery

Hladovějící mág

Tokugawa | 20. října 2003, 13:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Není to tak dávno, co jsem se zamýšlel nad magií v dnešním světě. A současné události mi dávají více než za pravdu... Mágové to vůbec nemají jednoduché. Kupříkladu ve Velké Británii vyřešili problém čarodějnictví svérázným způsobem: Nechávají trpět mágy a čarodějnice hlady.

Po přezkoumání mnoha důkazů bylo rozhodnuto, že David Blaine bude za své černokněžnictví umučen hlady. Aby se britská justice vystříhala nařčení z nelidských podmínek ve kterých mág trpí, rozhodla se, že ho neuvrhne do kobek v Toweru, nýbrž vězeň bude zavěšen ve skleněném boxu nad Temží. Bude tak na očích všem a bude jasně vidět, že mu nic mimo potravy neschází.

Bohužel justice nezvolila správný trest, neboť mág je mág a tudíž mu smrt hlady nemůže hrozit. Temné síly zásobovaly Davida Blainea vysoce výživnou manou, a tak je závěr této kauzy šokující: Mág byl propuštěn na svobodu. Justice se však nevzdává a plánuje mága usmrtit utopením...

Přidat na linkovací servery

Co tu pohledáváte?

Tokugawa | 15. října 2003, 9:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak abych nestál stranou, zde jsou slova a slovní spojení, která zde pohledáváte. Některé výrazy stojí opravdu za to.

SEX

• www.sexus.cz
• nahý muži
• malá prdelka
• japonci gay
• líbání
• čas rozchodů
• silonky
• vymočila
• transsexualita vůně
• změna pohlaví
• mulatek sex

JAPONSKO

• jsi krásná japonsky
• japonsko sebevraždy
• tamagoči návod
• řekni něco japonsky
• použití atomové zbraně na japonská města
• rituální sebevražda
• hirošima nagasaki enola

FOTOGRAFIE

• dsc-f717
• dsc-p10
• photolife
• jak fotit svatbu blesk eos

TRENÝRKY

• školní slipy
• stál v trenýrkách doktorka
• vojenské trenýrky
• komise trenek

OSOBNOSTI

• otec vlasti
• james george frazer
• edvard kelly
• k.h.borovský epigramy

NEKATEGORIZOVATELNÉ

• cukat radku
• chřipka latinsky
• problém pec výbuch
• mahagonové sošky
• podzim ach jo
• referát hmota chemie
• rostliny na svatbu
• skok pod vlak
• okamžik smrti
• syrečky
• ubrus výroba

Přidat na linkovací servery

Papírové pleny

Tokugawa | 15. října 2003, 6:55 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Papírové plenky. Kolik se jen vedlo diskusí zda jsou lepší než látkové pleny. Kolik diskusí se vedlo na téma ceny. Je levnější kupovat papírové nebo prát a vyvářet látkové? A právě proto, že se diskusí vedlo tolik, chci se jako čerstvý otec zamyslet nad jiným, daleko závažnějším fenoménem.

Papírové plenky a odpad
Předpokládejme, že dítě potřebuje plenku do 2 let věku.
V České republice žije cca 170.000 dětí ve věku jednoho a dvou let.
Každé dítě spotřebuje za den cca 5 plen.
Hmotnost jedné naplněné pleny: cca 0,3 kg

Počet plen spotřebovaných jedním dítětem za dva roky: (365 x 2) x 5 = 3650 ks
Hmotnost plen spotřebovaných jedním dítětem za dva roky: 3650 x 0,3 = 1.095 kg
Počet spotřebovaných papírových plen za jeden den: 170.000 x 5 = 850.000 kusů
Hmotnost plenkového odpadu za jeden den: 850.000 x 0,3 = 255 tun

255 tun papírového a biologického odpadu v našich popelnicích za jeden den! To už stojí za zamyšlení, že?

Přidat na linkovací servery

Kurt Vonnegut, Jr.: Kolíbka

Tokugawa | 14. října 2003, 9:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Cituji: Zdvihl prst a mrkl na mne. "Ale dejme tomu, mladý muži, že jeden námořní pěšák má u sebe nepatrnou kapsli obsahující semeno ledu typu 9, nový prostředek, jak seskupit a svázat, jak zmrazit atomy vody. A když tenhle námořní pěšák hodí semeno do nejbližší louže...?"
"Louže zamrzne?" hádal jsem.
"A všechno kolem té louže?"
"Taky zamrzne?"
"A všechny louže v tom zamrzlém bahně?"
"Taky zamrznou?"
"A všechny potoky a močály v tom zamrzlém bahně?"
"Taky zamrznou?"
"To si pište, že zamrznou!" vykřikl. A námořní pěchota Spojených států se zdvihne z bažin a dá se na pochod!"
Konec citace.

Kurt Vonnegut v této knize dokonale skloubil prvky společenské satiry a sci-fi. Jeho kniha začíná hledáním fakt o otci atomové bomby Felixu Hoenikkerovi. Autora zajímá, jak trávili den výbuchu této ničivé zbraně význační Američané v blízkosti tohoto vědce.

Na přetřes se ale dostane tzv. led typu 9, poslední objev, který dal Hoenikker lidstvu. Okolo ledu typu 9 se pak točí celý zbytek knihy. Děj zanese čtenáře do bezvýznamného fiktivního státu, republiky San Lorenzo, ovládané diktátorem papá Monzanem, kde dojde k dramatickému rozuzlení.

Fantazie Kurta Vonneguta, Jr. je tak mistrovsky podaná, že je čtenář dlouho na pochybách, zda se jedná o literaturu faktu či o vědeckou fantastiku. Stejně tak charaktery postav vystihují dokonale malého člověka velkého světa, který je lapen všemocnou vědou a touhou po moci.

Přidat na linkovací servery

Malý sokol

Tokugawa | 13. října 2003, 9:26 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

pojala švagrová Tokugawova nápad zapsat svého synka do Sokola. Jen ať se pěstěním těla unaví to dítko hyperaktivní, hlasitý lev. Cvičení proběhlo bez komplikací, až na to, že Vojtíšek (dva a půl roku) chtěl cvičit nikoliv s maminkou, nýbrž s cvičitelkou. Jen a jen s ní. Hodinka v tělocvičně utekla jako voda.
Cvičitelka: " Dnešnímu cvičení nazdar!"
Děti: "Zdar."
Vojta: "Pa pa, babo!"
A bylo.

Přidat na linkovací servery

Ztracené fotografické příležitosti

Tokugawa | 7. října 2003, 9:00 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Představuji si, že tento článek bude o ztracených příležitostech, nikdy víc se neopakujících motivech, promeškaných šancích a chvílích, kdy bych si nejraději jednu vrazil. Ano, řeč bude o fotografování.

Během posledních čtrnácti dnů se mé fotografování smrsklo pouze na Aničku. Anička ležící, Anička plačící, Anička se koupající, Anička se kojící... Nechápejte mě špatně, pro mne to jsou teď momentálně ty nejlepší záběry, co jsem kdy udělal. Vždyť i Anička je to nejlepší, co jsem kdy udělal. Ovšem jaksi jsem ustrnul a zpohodlněl co se jiných motivů týče.

Například minulý týden. Šel jsem vyvenčit Huga a jen tak mimochodem mě napadlo, že dnes s sebou foťák brát nebudu, stejně ho jen zbytečně tahám a při venčení jsem nikdy nic kloudného nevyfotil. A navíc bych se musel znovu zouvat, tolik promarněného času! Když jsem pak došel na nábřeží a spatřil krvácející oblohu za Hradčany, které byly v lehkém modrém oparu a všechno se to zrcadlilo v sytě oranžové řece, málem jsem si uvázal Huga kolem krku a skončil se životem na dně Vltavy. Sakra! Pro pár vteřin, které jsem chtěl ušetřit kdovíproč a kdovínaco mi utekl tak úžasný kýč...

Nebo včera. Budík 5:50, odchod do zaměstnání 6:05. Dneska si foťák nevezmu, jsem celkově línej a ospalej, z práce pomažu rovnou domů a po cestě nic kloudného nevidno... Když jsem pak spatřil výstavní skleněnou hypermoderní budovu, před kterou lezl romský dělník po demolici stařičkého baráčku se zbíječkou, pokoušel se o mě infarkt... Dnes tam zajedu, ale pochybuji, že byť i jen kousek té ruiny ještě bude stát...

A to je vlastně všechno. Co jsem tím chtěl říct? Chtěl jsem si ulevit, vypovídat se ze své lenosti a postěžovat si na Murphyho zákony, díky kterým se mi nabídnou neopakovatelné motivy právě ve chvíli, kdy s sebou nemám fotoaparát.

Přidat na linkovací servery

Poslední přání zemřelého - místo rozptylu

Tokugawa | 6. října 2003, 11:15 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Mám už naplánováno místo svého spočinutí. Ne, nezdá se mi to morbidní a předčasné, spíš trošku romantické a trošku vzrušující. Rád bych, aby byl můj popel rozsypán uprostřed Klokočských skal. Tam, kam se stále rád vracím, tam, kam jsem pochoval svého psa, tam, kde je mi dobře.

Nechci mít svůj mramorový náhrobek, malou zahrádku, kam budou moje děti muset chodit, kteroužto činnost budou nejspíš nenávidět stejně tak, jako ji nenávidím já. Nechci být ani vystaven doma na polici za závěsem, nechci být ani rozsypán na jakémsi rozptylovém místě. Chci, aby se má duše, tokugawí esence, kochala. Prach totiž jsem a v prach se obrátím. A velmi rád bych se smísil s klokočským prachem.

A teď se dočtu, že by to jako nešlo. A proč? ptám se. Vždyť pozůstalí si urnu po několika dnech stejně musí vyzvednout, aby ji pohřbili. Nikde se nevede žádná statistika či protokol, kdo tedy ví, co se s popelem děje? Správně – nikdo.

Přidat na linkovací servery

Co všechno člověk sní

Tokugawa | 6. října 2003, 9:11 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Trillianin článek Chápu ji, ale zároveň nechápu ve mně vyvolal touhu po hlubší sondě do světa lidských potravin a žaludků. Jen ještě nevím, o čem přesně by to mělo být.

O škraloupech
Bleble. Už od školky je nesnáším, i jsem se jednou demonstrativně poblinkal. Od té doby jsem měl klid a nikdo už mi škraloup nenutil se slovy: "Vždyť je to dobré..." Hnus hnus. Ble. Zase na druhou stranu škraloup představuje indikátor dobrého (tučného) mléka. Zkuste si vytvořit škraloup na nízkotučném výrobku. Pochybuji i o polotučném.

O válce
I můj táta, Tokugawa starší, zažil válku. Na začátku mu byly tři, na konci devět. Margarín dodnes nejí. Ale zato vzpomíná na jiné válečné lahůdky. Třeba chleba tlustě namazaný sádlem. A v tom sádle zapíchané kostky cukru...

O viděném a neviděném
Když je hlad, sní se všechno. Když je nouze – také. Onehdá jsem viděl jakýsi zábavný pořad, kde měli lidé za 10.000,- Kč pozřít misku červů. Pozřeli.
Lepkavý párek mě neláká, neb lepká a smrdí. Ovšem jídlo, které se mi vizuelně nelíbí (lépe odpuzuje mě) pozřu po tmě bez jakýchkoliv potíží.
Svého času jsem vychvaloval do nebes mléko balené do lahví. Ta lepší kvalita se hned pozná, kdepak, jiné už kupovat nebudeme. Gaiu to asi dost štvalo, a tak do prázdné lahve nalila zbytek krabicového, už dost starého mléka. A dočkala se: "Jo jo, to je lahůdka, tohle lahvové mléko. Jiné už nechci..." Mysl je mrcha.
Někde se jí vepřová panenka, někde zase červi a brouci. Každému se zvedá žaludek z něčeho jiného.

O krupicové kaši
Na závěr vám povím o jediném jídle, které dodnes opravdu nepozřu. Je jím pohádka mládí, krupičná kaše. Jak může někdo nazývat ten lepkavý hrudkovatý a bezchutný pokrm pohádkou mládí nechápu. Jako dítko jsem se dnů, kdy bude ve školce nebo škole tato strava, velmi obával. Nutili mi to. Nechápali mě. Nakonec mě znovu (stejně jako v případě škraloupu) zachránil zpětný chod mého zažívacího traktoru. Jen je mi líto dobrého kakaa a másla, kteréžto suroviny jsou přidáním na krupicovou kaši totálně znehodnoceny.

O hladu až do popelnice
I to jsem zažil. Koho to zajímá, zde má odkaz na další větev mého rozsáhlého webu Čím hůř, tím líp.

Přidat na linkovací servery

Milníky v životě lidském

Tokugawa | 30. září 2003, 9:08 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak se zdá, že PŠT Blog ustrnul na tématu Akce Pupajz. Ano, přiznávám bez mučení: Je to tak! Ono totiž narození dítěte je skutečná změna v životě lidském. Během svých třiceti let jsem vždy čekal na předěl.

• Desáté narozeniny
• Přijímačky na průmyslovku
• Řidičák
• Maturita
• Osmnácté narozeniny
• První sex
• Postavení se na vlastní nohy a odchod z domova
• Přijímačky na IPVČ
• První zaměstnání
• Svatba

Všechny tyto okamžiky byly s napětím očekávány. Teď přijde ta velká změna. A ono nic. Prostě nic. Přišlo to a zase odešlo a přede mnou další meta. Další očekávání. A vždy běžel život dál ve vyjetých kolejích. Až doposud.

Narození Aničky je taková změna, kterou nejen že jsem pociťoval bezprostředně, ale kterou budu zřejmě pociťovat do konce svého obyčejného života. Vlastně teď už neobyčejného života. Třeba včera večer. Seděli jsme s Gaiou u postýlky, drželi se za ruce a dívali se na spící Aničku! Jak je nádherná!

Abych si holky trochu užil, mám týden dovolené. Obzor se mi zúžil na rodinné zážitky, takže nic víc a nic míň zde ani v nejbližších dnech nemůžete očekávat. Snad časem. Takže – trpělivost a zachovejte mi přízeň.

Přidat na linkovací servery

Asijský víkend

Tokugawa | 24. září 2003, 9:27 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

O co šlo? Asijský víkend byla akce papací, abych tak řekl. V pátek vařil Kukri J. Mrkvička stravu čínskou, šlo konkrétně o švej-šou-žou vynikající kvality, zapité excelentním Oolongem Butterfly of Tchaiwan. Musím říct, že čaj od Mrkvičky je vždy delikatesní, tentokrát však ještě o něco víc. A v sobotu jsem připravoval já, šílený Tokugawa, stravu žapanskou, již dříve zmiňovanou Tempuru a suši. K jídlu se podával japonský čaj (teď už si nevzpomínám který, tuším že Banča). Po večeři pak nástin čajového obřadu, respektive podávání čaje Mačča. Tempuru jsem zvládl jen za přispění a pomoci všech zúčastněných.

Asijský víkend se odehrál na nádherné staročeské chalupě, tudíž velmi stylově. Máme v plánu pokračovat v pořádání podobných zábav. Další se chystá staročeský víkend, uvidíme, jestli se bude servírovat na tatami.

Přidat na linkovací servery

Člověk, kterého nikdo nechce

Tokugawa | 19. září 2003, 7:50 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

V tranzitu Ruzyně žije řadu týdnů Palestinec. Na první pohled běžný titulek ze zpravodajského serveru. Když jsem ale viděl spot ve včerejším televizním zpravodajství a přečetl zmiňovaný článek, připadal jsem si chvíli jak hluboko uvnitř politicko-fantastické satirické literatury.

Člověk, kterého nikdo nechce (ale že jsem ten nadpis vymyslel pěkně, co?). Nemá doklady a tak žije v tranzitním prostoru letiště, v zemi nikoho. Už bezmála dva měsíce. Letecké společnosti ho přepravují sem a tam, nikde ho nechtějí, protože nemá doklady. Cizineckou policii nezajímá, nemá doklady. Už zbývá jen nějaký úředník, který prohlásí, že člověk bez dokladů pro lidi neexistuje. Nemá karty, neexistuje pro automaty. Co s ním? Nic. Nebýt poukázek na stravu od ČSA, zemřel by hlady? Co s ním pak? Nic, vždyť neměl doklady.

Po několika dnech: "Co to tu tak zapáchá? Ukliďte to smetí!

Přidat na linkovací servery

Jaroslav Foglar – můj průvodce nemocí

Tokugawa | 18. září 2003, 11:22 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vzpomínám si, kdysi dávno v dobách hluboce totalitních, vždy když jsem ochořel, navštívil můj táta svého kamaráda a přinesl mi od něj všechny díly kreslených Rychlých šípů. Nemoc pro mne byla plná vzrušujícího klučičího počtení. Proháněl jsem se Stínadly za tajemným Širokkem, slyšel dunivou Kateřinu a sváděl bitvy s Bratrstvem kočičí pracky. Vlastně jsem se i těšil, až zase onemocním.

Přešla léta a já nešťastným rozchodem přišel o své stařičké foglarovky, ještě ilustrované Zdeňkem Burianem. Moc mě to mrzí, těšil jsem se, že je jednou předám svému Pupajzovi tak, jako je dal táta mně. Bylo mi asi deset let a já dostal několik knih pod stromeček. Hoši od Bobří řeky, Boj o první místo, Chata v Jezerní kotlině a mnohé další. Některé knihy byly od jiných autorů, jako například Bílá stráž. Tu svatou noc jsem vůbec nespal a četl a četl a četl.

Minulý týden jsem byl po velmi dlouhé době nemocný. Poslouchal jsem Mozartovo Requiem a do toho četl Memfiskou krásku od plk. Roberta K. Morgana, USAFR. Vražedná kombinace, někdy si to zkuste. Ale Foglar to není.

Přidat na linkovací servery

Na samotě u lesa

Tokugawa | 18. září 2003, 7:47 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Nedá mi to, abych nevzpomenul tohoto báječného filmu. Vylezl jsem z postele, zalomil se na gauči (horečka nehorečka) a zapl televizi. Vlastně počítač, televizi nemáme. Kdybych třeba umíral, kdyby na chleba nebylo, tak Na samotě u lesa musím vidět.

Všechny ty podivné postavy jsem si doslova zamiloval: dědu Komárka (A chčije a chčije...), jeho sklerotického otce (...týýý vypadají....), pana otce (...u... ...u...), hadaře, kterého nemohou znát, protože ten chodí už v osm, pana Lorence (Nehoupat!), obě děti (Mami, von už zase brečí... Jitko, krávo...) a tak. Mohl bych citovat donekonečna, ale nebudu, určitě to všichni znáte.

Vyslovuji tímto dík pánů Smoljakovi, Svěrákovi a Menzelovi. "No, Radime, až bude někdy trochu klidu, docela bych si to poslech ještě jednou..."

Přidat na linkovací servery

Syrečky v pivě

Tokugawa | 9. září 2003, 9:30 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Aktuální přepis e-mailového rozhovoru. S Mrkvičkou, samozřejmě. Uvnitř hovoru obsažený recept na nakládané syrečky ocení zřejmě Válečná Reportérka z ponožkového párku Jen tak zlehka.

Zdravíčko,
tak pořád čekám a nic! Co ta Gaia chce snad Pupaje nosit do patnácti let, bo co? Jak se jí daří a fakt se ještě nenarodil nebo to tutláte?
Snad budeš sdílný a nějakou tu informaci pustíš.
Krom těchto podstatných věcí mám ještě jeden dotaz ryze konzumní. Po oslavě svatby nám zbylo větší množství syrečků a skrzevá tyto jsem si vzpomněl na tebe.
Byl bys tak hodný a napsal mi ten váš úžasný recept na nakládání syrečků, díky.
Když se to povede dáme určitě ochutnat.
No tak čao Mrkvička
– – – – –

Hoja Mrkef!
I mně se zdá, že si Gaia řekla: "Ne, já si to rozmyslela a rodit nebudu!" Ale dočkej času, já to z ní vyženu.
Syrečky nakrájíš na čtvrtky. Zasypeš jimi dno sklenice, posypeš (vydatně) pálivou i sladkou paprikou a pepřem (trochu). A zase: syrečky, papriky a pepř. Syrečky, papriky a pepř... Až bude sklenice plná.
Otevřeš světlé pivo a liješ do na syrečky, co se ho tam vejde. Uzavřeš sklenici a necháš na slunném místě asi dva až tři dny. (Ta sklenice by vlastně až tak plná být neměla, nebo se ti rozlezou syrečky do všech koutů).
No a pak to jenom namažeš na chleba a posypeš čerstvě nakrájenou cibulkou. Mňam!
Doufám, že chápeš, že k této potravě se čaj opravdu NEHODÍ! Jedině pivo
Ahoj Tokugawa
– – – – –

Díky ti dobrý člověče za tvou radu, už se na to těším, ještě se koupí čerstvý chléb, nejlépe ještě teplý a mlask. Pivo jistě vede, ale myslíš, že ani phu-erh by jaksi nebyl, ehm, vhodný? A co víno, podle mne například bílé (zelený Veltlín), no rozvaž to. No a tu Gaiu zas tak nehoň, třeba se v ní dopéká génius a potřebuje trochu víc času, i já, tuším, jsem lehce přenošený.
Maj sa Mrkvička
– – – – –

Ty jsi ale pták. Já to asi zase vyvěsím na net, tenhle hovor. Lehce přenošený!
Jak s vínem, to nevím. Čaj zavrhuji. Jedině pivo. Ale proti gustu žádné učené rozpravy, že. Až to bude, ozvi se a já Ti to přijedu sežrat.
Tokugawa

Přidat na linkovací servery

Podzim, podzim přichází

Tokugawa | 3. září 2003, 9:01 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Konečně je to tady! Cítím to každé ráno na vlastní husí kůži, cítím to ve vzduchu! Podzim. PODZIM. PODZIM. Najednou se mi začínají dobíjet baterie, aniž bych se o to jakkoliv přičinil, několikrát jsem se nachytal, že se na ulici bezdůvodně usmívám a závidím dětem jdoucím do školy! Táhne mě to ven, do lesů a strání, mezi skály, do hor a k řekám. Oprašuji kytaru stále častěji, začínám být zoufalý z toho, že nemám fotoaparát. Teploty kolem 16°C na mne blahodárně působí. A když je v noci na nule, to je teprve to správné pospaní si. Miluju podzim.

Přidat na linkovací servery

Pupajzovy pendlovky

Tokugawa | 28. srpna 2003, 7:37 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

V článku Sprostota a pendlovky jsem popisoval, kterak doma kultivujeme mluvu pomocí starých hodin. Dnes bych vám rád pověděl, co bude dál.

Už jsme se s Gaiou nasprosťačili dost. Máme ušetřeno na opravu druhých pendlovek. A právě včas. Náš Pupajz (miminko, které se co nevidět narodí) dostane k nultým narozeninám právě tyhle hodiny. Až se narodí, tak je poprvé natáhnu. Přesně jako v písničce od Taxmenů Dědečkovy hodiny.

Pendlovky budou Pupajzovi tikat a odbíjet každou významnou událost v jeho životě. Budu je pravidelně natahovat a až Pupajz doroste rozumného věku, předám mu klíč k natahování. Tik tak tik tak...

Přidat na linkovací servery

Jak jsem se stal příznivcem digitální fotografie

Tokugawa | 25. srpna 2003, 7:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Dovolená za pár šupů. Peloponés. Nic moc. Až na jednu drobnost: letovisko bylo TAK malebné, že se má duše nadšeného fotoamatéra, který svého času získal i 2. místo časopisu PhotoLife v kategorii Architektura, blahem zatetelila. Polaskal jsem svůj Canon EOS 500 N a vyrazil do ulic, fotografovat pravoslavné popy sedící na schodech bazilik, babičky v černých šatech klábosící v oknech, rybáře při ranním návratu z nočního lovu a tak. Jenže při snaze o zachycení prvního snímku ze sebe můj EOS vydal jen: huiiiííííííí.... a nepřestal, dokud jsem z něj nevyjmul baterie. Jinými slovy zemřel. Chcípnul. Vykašlal se na mě. To pronikavé pískání mi znělo v hlavě po zbytek dovolené. A jako na potvoru se kolem mne vynořovaly momenty více než vhodné k zachycení...

Krátce nato koupili ve firmě malý kompaktní digitálek Camedia 400 a něco. Překonal jsem svůj odpor ke kompaktům a půjčil si ho. A tehdy jsem se transformoval ze zastánce fotografování na filmový materiál v milovníka digitální fotografie. Jak jsem již předeslal výše, dá se tušit, že jsem se fotografování na film věnoval více než zapáleně. Přesto se domnívám, že pro mou tvorbu je digitální záznam výrazně vhodnější. Například: už nebudu mít ten děsnej čurbes v archivu negativů. Z CD mi udělají při vhodném rozlišení digitálu stejně kvalitní fotografii jako z negativu. Za téměř stejné peníze. Nebo nebudu muset každou fotografii skenovat (fotky na papíru už téměř neprohlížím), atd...

Už je to pomalu dva roky, co jsem naposledy fotil svým aparátem. Od té neblahé dovolené se jen trápím. Naděje mi svitla v těchto dvou digitálech:

Canon EOS 300D má tu výhodu, že je to Canon a na ten jsem zvyklý. Ještě větší výhoda je, že má vyměnitelné objektivy. A pak to rozlišení: 6 MPx. Jenže cena. Jen tělo bez objektivů cca 40 000,- Kč.

Sony DSC-F717 stojí "jen" 29 990,- Kč. Nemá ale vyměnitelné objektivy. I když rozsah 38 – 190 mm je pro mé potřeby dostačující. Rozlišení 5 MPx.

V soutěži zmíněných dvou přístrojů patrně vyhraje Soňák. Jenomže. Za tři týdny se nám narodí Pupajz. Takže: nejsou prachy. Gaia má jen mateřskou, která za čas přejde v almužnu 2 500 měsíčně. Takže: nejsou prachy. Platíme úvěr na náš nový byt, kam se příští rok přestěhujeme. Takže: nejsou prachy. Stále ještě dozařizujeme byt po loňské povodňové čistce, takže: nejsou prachy...

Ale právěže se nám narodí Pupajz! Krucinálfagot, vždyť já ten aparát potřebuju! Abych mohl zdokumentovat každý Pupajzův den, první krok, první zub, první cokoliv. Aby měl jednou Pupajz tolik fotek z dětství jako mám já (díky, táto)... Co mám dělat, co mám dělat...

Přidat na linkovací servery

Jak nás změní 110 100 000 Kč

Tokugawa | 21. srpna 2003, 7:11 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Crrrrr crrrr crrrr...
"Prosím, Tokugawa."
"Ahoj, hele, až pojedeš domů, zastav se v trafice a vsaď Sportku."
"Cože? Proč?"
"Trochu popohnat štěstí."
"Ale já nevím jak, nikdy jsem nevsázel."
"Oni ti poradí, řekni jen, že to chceš na dnešek."
"A kolik to stojí? Mám prázdnou šrajtofli."
"Asi šest korun."
"Šest korun? Ach jo, tak já tam zajdu."

Cestou domů jsem se zastavil u bankomatu. Šest korun nevydává a tak jsem vzal víc. Hned vedle je trafika.

"Dobrý den, mohu si tu vsadit Sportku?"
"Vedle u terminálu."
U terminálu? Jak jako u terminálu? Ono se už nekřížkuje?
"Dobrý den, rád bych si vsadil Sportku."
"A jak to chcete?"
"Na dnes."
"A kolik sloupců?"
Kolik jich asi je, pomyslel jsem si: "Všechny."
"Máte tip nebo chcete náhodný výběr?"
"Náhodný."
"Chcete šanci?"
Na co se mě ta dobrá paní ptá? "Šanci? Co to znamená?"
"Znamená to deset korun."
Deset korun? Nějaká šance je dražší než vsazení tiketu? "Tak jsem to nemyslel. Tak jo, dejte mi i šanci."
Paní cosi vyťukala do terminálu. Terminál zahučel a ztichl. Byl tichý minutu, pět minut, třicet minut. Paní byla klidná. Já také. Ne tak fronta, co se začala tvořit za mnou. Fronta výhrůžně šuměla. Asi se bála, že na ni nezbyde ten pravý výherní tiket.

Přišla druhá prodavačka: "To je dneska za trest, ten terminál. Ten pán pořád ještě čeká?" Tím myslela mě. "No jo. Je to náký zašvihaný. Vsadila si polovina národa." Začínal jsem rudnout. Já, Tokugawa, odpůrce vymožeností a masových zábav, tu stojím a půl hodiny čekám na nějaký tiket. Nota bene stejně ve výhru nevěřím. Terminál zachrčel.
"Tak, tady to je. Sto padesát korun."
"Prosím?" očekával jsem šestnáct. Šest za vsazení, deset za šanci.
"Sto padesát korun."
Já tu Gaiu zabiju...

Uložil jsem rychle tiket do batohu, aby aspoň na ulici nikdo neviděl, že jsem si i JÁ vsadil na ten nesmyslný poměr 1 : 14 000 000. A jak tak jdu, začíná mě napadat, co s těmi penězi budu asi dělat. Hlavně bydlení. Zaplatit dluh tátovi. A aspoň jednoho veterána: Felicii. Ale proč jednoho? Sto melounů je dost. Pořídím si konečně Willyse. A Indiana se sajdou. A statek. A dva koně... Tokugawo, zapomněl jsi na rodinu!

A jo. Tak všechny bych podělil deseti melouny. Ne ne, je jich moc, to by nic nezbylo. Tak pěti. Ale co když to rozšustrují a budou chtít zase? Tak jenom dva a zbytek jim měsíčně posílat jako rentu. A co pro sebe? Vyučit se všechna historická řemesla. Odejít od lidí do ústraní. Rozdělit prachy na půl, protože s Gaiou se určitě neshodneme, jak investovat. A hodně cestovat. Sakra, ten náš Pupajz si ale vybral dobu na narození, teď budeme kvůli němu uvázaní na jednom místě... Tokugawo pozor, nerouhej se!

Já to tak nemyslel. Pro Pupajze zařídím to nejkrásnější dětství. Pro Mrkvičku čajovnu. Pro Armanda salsa klub... Za chvíli jsem uvažoval, jako bych ty peníze nesl v batohu namísto tiketu.

Večer po losování jsem ani nechtěl čísla kontrolovat. Stejně je to zbytečné. Vzala si to na starost Gaia. Bylo to zbytečné. Zaplať pán Bůh za to!

Přidat na linkovací servery

Placky všude kam se podívám

Tokugawa | 20. srpna 2003, 7:27 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Tak a mám to za sebou. Nastalo to, co jsem nastíníl v článku Mrkvička a plackový e-mail. Úderem páté u nás zazvonil Mrkvička, ověšený x + 1 taškou a zahalený vůní vařených brambor a čerstvě vysmahlých škvarků.

Práce začaly o půl šesté a ukončeny byly ve čtvrt na dvanáct. Placky byly před námi, za námi, vedle nás, pod námi, nad námi, v nás, v troubě, placky byly všude. A aby toho nebylo málo, dožadoval se Mrkvička ještě placek rýžových k okamžité konzumaci, takže jsem poslušně nastoupil a vytvořil navíc pár kilogramů této poživatiny. Naštěstí jsem pomlčel o tom, že znám také placky grahamové, moučné, bramboráky, zelné, bramborové...

I přes fakt, že je mi dnes od žaludku nějak těžko, začínám se těšit na oslavu Švestko–Mrkvičkovské svatby a na ty překvapené tváře, až před nimi Mrkvička rozprostře na plachtě z trojstěžníku bambilión placek.

Vůně pečených škvarkových placek zútulnila celý neútulný činžák a lidé v něm žijící na sebe začali být z jim neznámého důvodu hodnější a usměvavější. Holt:

Bramborový placky se škvarkama,
takový co pekla moje máma (nebo Mrkvička),
takový nenajdeš nikde na světě,
ani na žádné jiné planetě,
můj Bóžééé...

Přidat na linkovací servery

Lov velryb

Tokugawa | 19. srpna 2003, 7:44 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Boha jeho! Co je zase tohle! Proč právě státy, které mám nejraději ze všech, musí neustále kašlat na fakt, že velryby jsou ohrožený druh? Doprčic, to mají v mořích málo jiné potravy? Lov velryb byl zakázán Mezinárodní velrybářskou komisí v roce 1986. Japonsko, Norsko a teď i Island smlouvu ignorují. A nikdo jim nic nemůže. Ano, psal jsem článek o guláši. Ale, kurňa, nemusíme si tu sežrat všechno, no ne?!

Přidat na linkovací servery

Obchodníci se vzduchem

Tokugawa | 19. srpna 2003, 7:28 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Říkal jsem si: Co se to děje? Nějak dlouho nebylo co napsat do rubriky Boha jeho. Že by svět dostával (z mého pohledu) rozum? Až se ke mně dostala zpráva Obchod s čistým vzduchem. A co to vlastně je, ten obchod s čistým vzduchem?

To se 1. – 11. prosince 1997 sešly hlavy z průmyslových států v Kjótu a dohodly, že do období let 2008 – 2012 sníží své emise oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, fluorovaných uhlovodíků a hexafluoridu síry. A této dohodě začali říkat Kjótský protokol.

A teď to přijde. V případě, že některý stát splní limity Kjótského protokolu, ba co dím, ještě uspoří něco emisí navíc, může uspořený čistý vzduch prodat státu, který na zlepšování čistého ovzduší z vysoka kašle, leč má peníze!

Tohle mi hlava nebere! Zdá se mi, že na zdraví naší planety těm chytrolínům vlastně ani nezáleží. Ve výsledku všechny státy průměrně zlepší své ovzduší, co na tom, že někde jsou smogové mlhy. Stát lidem přeci koupil čistý vzduch na Slovensku.

Přidat na linkovací servery

Gulášové slavnosti

Tokugawa | 15. srpna 2003, 13:18 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Ve Frenštátu pod Radhoštěm se utkají mistři guláše. Jo jo, gulášek – to můžu... Škoda jen, že ta soutěž je už teď odsouzena k průměrnosti a šedosti, neboť můj táta, Tokugawa starší, se nezúčastní, protože o soutěži neví.

Tátův guláš, to je jedna báseň. Sbíhají se mi sliny i při psaní o něm. O tom vysmahlém masíčku, hovězí kližtičce, o té hnědorudé omáčičce, o papričkách a kořeníčku, o té lásce, s kterou táta guláš připravuje. Kdysi táta vařil guláš na jedné svatbě, 20 kilogramů masa, chápete to? Ach jo, a já tam NEBYL!

Ondávejc jsem tátu uprosil, aby mi napsal recept. BOHA JEHO! Jak mám uvařit něco, kde se návod hemží hesly jako:

* s citem
* přiměřeně
* asi tak
* podle chuti
* jak se ti bude zdát
* uvidíš sám a podobně!

To mi dělá naschvál, tohleto! Asi abych k němu častěji jezdil! Ale já to z něj vytáhnu! Já už něco vymyslím! A pak, pak vám to tady napíšu. Celej recept, krok za krokem, abyste i vy pochopili SMYSL ŽIVOTA.

A nebo radši ne. Nechám to jako rodinné tajemství. Tokugawův guláš – jak krásně to zní... Hlavně z táty vydloubat ten recept...

Přidat na linkovací servery

Skákal pes v Japonsku přes oves

Tokugawa | 15. srpna 2003, 8:35 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Na MorrisLogu se opět začal probírat remake písně Skákal pes. A protože Morrisovi nějak nefungují komentáře (aspoň pro mne), musím to rozebrat u sebe.

Došlo i na dotaz ohledně japonštiny. Ale bez přípravy? To by znělo asi takhle:

Šel pes přes zelenou zahradu,
Šel vedle něho zelený muž, slepici na hlavě.
Pejsku náš, co děláš, jsi hezký.
Řeknu vám, nerozumím.
Ten pes šel tam.

Inu wa midori niwa no mukó ni ikimašta.
Inu no soba ni midori otoko wa ikimašta. Atama no ue ni niwatori ga arimasu.
Watašitači no inu wa nani wo šimas ka. Anata wa kiirei desu.
Wataši wa anata ni hanašimasu. Wakarimasen.
Kono inu wa asoko ni ikimašta.

Dám si to k přepracování prolistováním slovníku přes víkend, neboť japonce by z tohohle trefil šlak (širaku). Že prý haiku, Oťuldo? To je velmi těžké.

Ovesným polem
zpěv o psu a myslivci
cikády pějí...

Přidat na linkovací servery

22 měsíců podmíněně za literaturu

Tokugawa | 11. srpna 2003, 9:35 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Vydavatel Hitlerovy knihy Mein Kampf dostal 22 měsíců podmíněně na tři roky. Samozřejmě chápu, že je to kniha plná rasistických blábolů a fašisticko-nacionalistických vizí, nicméně je to kniha. V článku se hovoří o tom, že se vydavatel hájil tím, že pokud ho odsoudí, pak by se nesměly vydávat takové knihy, jako komunistický Manifest nebo Kladivo na čarodějnice, které obsahují stejně tak ožehavá témata jako Mein Kampf.

Jaký na to mám názor já: Literatura je jen literatura. Má hodnotu nejen kulturní, ale i historickou. Bránit se nepříteli budeme moci tehdy, když jej poznáme. Proč by kniha nemohla být vydána, to nechápu. Snad se důvod knihu vydat měl prezentovat v předmluvě či doslovu, ale 22 měsíců? Myslím, že by měl vydavatel maximálně zaplatit pokutu, bez odnětí svobody. Vždyť pokud je tolerována Komunistická strana a neofašistické spolky, proč trestat odnětím svobody vydavatele knih? Budou snad některé knihy na indexu jako to bylo za komančů?

Přidat na linkovací servery

Vakcína proti viru Ebola

Tokugawa | 7. srpna 2003, 10:11 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

V Lidovkách.cz jsem našel článek Úspěchu amerických vědců při vývoji vakcíny na virus Ebola. Testování vakcíny na opicích bylo 100% úspěšné. To je velmi pozitivní zpráva a svět by měl americkým vědcům poděkovat. Avšak trochu mi radost kazí následující věta:

"Také americké zdravotnické úřady už vyjádřily přesvědčení, že do roku 2006 – tedy o celé desetiletí dříve, než se původně očekávalo – budou schopny zajistit dostatečné zásoby vakcíny proti viru ebola, aby tak mohlo být obyvatelstvo ochráněno proti případnému biologickému útoku."
Zdroj: Lidovky.cz

Škoda, že se netvoří zásoby proto, aby se očkovali nakažení lidé kdesi v Africe, nýbrž proto, že se očekává teroristický útok biologickou zbraní.

Přidat na linkovací servery

Dobře utajený porod

Tokugawa | 6. srpna 2003, 8:40 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Dnes bude vláda posuzovat poslanecký návrh na novelizaci zákona o péči a zdraví lidu. Bude-li si to matka přát, má mít nárok na utajený porod.

Nechápu přesně, v čem že tkví jádro pudla. Vždyť pokud rodička porodí v porodnici, kdo má přístup k její zdravotní dokumentaci kromě lékaře? Odpovím si sám a opravte mě, pokud se pletu: nikdo. Tak k čemu institut utajeného porodu? K čemu bude nová agenda a administrativa?

Široké i daleké okolí stejně ví, že ona dotyčná je těhotná. Moje žena Gaia je také těhotná. V devátém měsíci. Nevěřím, že by své bříško dokázala před lidmi schovat tak, aby nikdo nerozpoznal její stav. Tento fenomén bych spíše vztáhl na nevšímavost okolí než na maskovací schopnosti těhotné. Ale to zákon neřeší.

Nakonec – dítě má podle mezinárodního práva nárok na to, znát své rodiče, takže mu bude jméno matky stejně sděleno.

Celkově mi vyznívá tato novela spíš jako jakási pojistka proti násilí a vraždám nechtěných novorozenců. Pak ale se zdá, že každá matka, která o utajený porod zažádá je potencionální vražednice a bude označena ve speciálním registru.

Přidat na linkovací servery

Nixon a Watergate aneb nevěřme jim ani slovo

Tokugawa | 29. července 2003, 12:33 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Pravda ohledně aféry Watergate konečně vyplula na světlo světa. Po téměř 30 letech. A to se jednalo jen o pouhé odposlouchání kandidáta jedné strany kandidátem druhé strany a nějaké to pohrdání Kongresem a manipulace volebními hlasy. Což teprve události, o kterých se všeobecně domnívá, že za nimi stojí kdovíkdo a kdovíproč, aby s jejich pomocí kdovíco.

Kupříkladu nešťastný atentát na JFK. Podezřelý Lee Harvey Oswald je dávno po smrti, kdo něco ví, nepoví. Nikdy se nedozvíme, kdo si atentát objednal a proč. Nebo Roswell a Area 51. A tak dále, a tak podobně. Nevidím za vším UFO nebo nadnárodní spiknutí. Ale nevěřím jim ani slovo. Ani jedno jediné.

Přidat na linkovací servery

Vousaté policistky

Tokugawa | 29. července 2003, 10:12 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

V Austrálii učinili převratné rozhodnutí. Policisté mohou mít dlohé vlasy. A policistky si mohou nechat narůst vousy. Děkuji Ti, pane Bože, žes mě nechal narodit v České republice, kde vousatá žena patří do prvorepublikového spektáklu a je bílou vránou. Nebo černou ovcí. I když vzpomínám si na svou třídní... Nechme toho. Gaia vousy nemá. Já ano. Gaia má dlouhé vlasy. Já ne. A tak je to správny, protože tak to musí byt.

Přidat na linkovací servery

Indie, sloni a reflektory

Tokugawa | 25. července 2003, 7:43 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

To je ale plodný den na ptákoviny. Tak v Indii od tohoto týdne přivazují slonům na zadek reflektory. Podle neověřené zprávy toto opatření nebylo zavedeno pro ochranu slonů, alébrž nabouravších řidičů. On je ten naťuknutý slon vždycky strašlivě seřezal chobotem. Nepozorný indický řidič Švámhárášprnda vydal děsivé svědectví:
"Ten slon si mě po havárii vytáhl chobotem z vozu a co se dělo pak raději ani nechtějte slyšet..."

Chěli jsme, ale Švámhárášprnda se při té hrůzné vzpomínce chytil oběma rukama za zadek a s křikem utekl...

Přidat na linkovací servery

Předpovědi budoucnosti a Hollywood

Tokugawa | 22. července 2003, 12:04 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Občas mívám při sledování zpravodajství ze světa déja vu. Jako bych to všechno už kdysi kdesi viděl... Mám to – v amerických filmech!

Připomenu jen dva snímky, které mnou doslova otřásly: Prvním z nich je Klub rváčů (Fight Club). Film, který končí demolicí finančnických mrakodrapů. Závěrečná scéna, kdy sledujete pád jednoho věžáku za druhým se zdá být přehnaně hollywoodská, kdyby... Kdyby nebylo pádu WTC.

Druhým filmem jsou Slzy slunce (Tears Of The Sun). Film popisuje občanskou válku v Nigérii a jednotku NAVY SEAL, která má za úkol odvést ze země americké občany. Jednoduché klišé akčního filmu, kdyby... Kdyby nedošlo k občanské válce v Libérii a následnému vyslání jednotek k evakuaci amerických občanů. Nigérie nebo Libérie – i zde je podobnost.

Jsou ještě jiné, stejně nápadné prekognice? Pokud ano (předpokládám, že ano), byl bych rád, kdybyste mě na ně upozornili.

Je to čirá náhoda? Podotýkám, že já osobně na náhodu nevěřím. Kdysi jsem studoval kulturní antropologii, velmi zajímavý předmět, kde se hovořilo o sympatetické magii. Podobné plodí podobné.

Např.: Lovce, který si zhotovil napodobeninu zvířete a předvedl na ní jeho zabití, vede očekávání, že bude schopen přivodit odpovídající zranění skutečnému zvířeti a to, co se přihodí věrné podobizně, potká dříve či později zvíře samotné.
James George Frazer: Zlatá ratolest

Americké filmy, zdá se, fungují na stejném principu. Doufám jen, že se nenaplní všechny. Takový Drtivý dopad (Deep Impact) nebo Den nezávislosti (Independence Day) bych zažít nechtěl.

Přidat na linkovací servery

Ta naše Amerika

Tokugawa | 21. července 2003, 11:25 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Po přečtení článku o popravování nezletilých v USA mi to nedá a šťouchnu si do vosího hnízda.

USA. Po dlouhá léta vysněný stát. Vzor. Co dím – pravzor. Země zaslíbená, země neomezených možností. Jsa utlačeni pod jhem Sovětského svazu, vzhlíželi jsme dlouhá léta k demokratické Americe, k onomu Novému světu.

Dnes neúpíme. Díky volně dostupným informacím můžeme nahlédnout i pod pokličku dění, neseného na křídlech superlativů. Nahlédněme tedy na některé činy, které pentlí zemi vysněnou:

* Hrůzná genocida na původním obyvatelstvu, za tichého souhlasu a podpory americké vlády. Doporučuji přečíst si knihu "Brown Dee: Mé srdce pohřběte u Wounded Knee".
* Američané jako jediní použili jaderné zbraně proti civilnímu obyvatelstvu. A hned dvakrát. Kdo by neznal historii měst Hirošima a Nagasaki.
* Nepřetržité zásahy USA do vnitřní politiky jiných států, které obvykle končily vojenskou intervencí a sesazením dosazených.
* Nespočet atentátů na vlastní politické vůdce. Za příklad mohou sloužit Abraham Lincoln, John Fitzgerald Kennedy, Ronald Reagan...
* Neustálé rasové problémy. Zmíním jen namátkou atentát na Martina Luthera Kinga.
* V mnohých státech přetrvává trest smrti v nejrůznějších formách: injekce, plynová komora, elektrické křeslo...
* Popravování mladistvých, na které poukazuji výše.
* Imunita amerických občanů před Mezinárodním trestním soudem (ICC). Ten byl ustaven loni k postihování nejhorších zločinů proti lidskosti. USA jsou z tohoto práva opět vyjmuty.
* Lhaní světové veřejnosti za účelem vytvoření atmosféry strachu, potažmo umožňující bezostyšné válčení. Za příklad nechť slouží informační kolotoč kolem Iráku a zbraní hromadného ničení nebo právě se roztáčející kolotoč kolem Severní Koreje.

Jsou USA opravdu tím pravým obhájcem lidských a světových práv? Obhájcem, kterého do jeho role pasuje čest a právo? Nebo jsou jen nejsilnější...

Aktualizováno: Tak bezpečnostní služby USA jsou rozlícené díky karikatuře George Bushe. Už je to tady... někdo zvoní... Tak já si jdu vzít kartáček a trenýrky za 5.000 dolarů...

Přidat na linkovací servery

Svět je v ohrožení

Tokugawa | 17. července 2003, 9:33 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Poslední dny se všude píše o suchu, které ohrožuje Evropu. Před tím se psalo o povodních, které ohrožovaly Evropu. Mezitím se psalo o SARS, který ohrožoval svět. Po tom se psalo o porhrané arbitráži, která ohrožovala Českou republiku. Dávno před tím se psalo o pádu WTC, který ohrožoval celý svět. To mělo za následek psaní o válce proti Saddámovi, který také ohrožoval celý svět. Občas se píše o BSE, která ohrožuje každého z nás. Také se píše o slunci, které ohrožuje každého z nás. Průběžně se píše o AIDS, který ohrožuje celý svět.

Médii vládne strach. Bojme se, zločiny, ekologie, terorismus, požáry, války, domácí násilí, drogy... Nechci se bát a nebojím se. Proto nemám televizi, nečtu noviny, proto mě paňácové v politice nezajímají. Přijdou mi směšné šarvátky o tom, zda sledujeme Novu či ne. Jako kdyby násilí stálo a padalo s Novou. Kdepak, je všude. Je v nás, importované každý den sdělovacími prostředky.

Mé rodině se podařilo osvobodit, paradoxně díky loňské povodni, která odnesla TV tam, kam patří. Jsem šťastný.

Přidat na linkovací servery

Tupost před přepážkou

Tokugawa | 17. července 2003, 7:09 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Scéna: Přepážka České spořitelny
Účinkující: Paní před přepážkou, Úřednice, Já

Paní před přepážkou: ...a může to vybírat každý?
Úřednice: Ne, je to oproti občanskému průkazu.
Paní před přepážkou: Aha. Takže bez občanského průkazu to nevyplatíte?
Úřednice: Ne. Jedině po předložení občanského průkazu.
Paní před přepážkou: Takže musím mít občanský průkaz?
Úřednice: Ano.
Paní před přepážkou: Ani manžel?
Úřednice: Jedině vy a jedině s občanským průkazem.
Paní před přepážkou: A děti?
Úřednice: Ne. Jak jsem řekla: Jedině vy a jedině s občanským průkazem.
Paní před přepážkou: Ano. Děkuji.
Já (pro sebe): Zaplať pámbu...
Paní před přepážkou: Ještě jsem se chtěla zeptat...
Já (pro sebe): Ježíši Kriste...!
Úřednice: Ano?
Paní před přepážkou: Takže abyste mi to dali, tak potřebuji občanský průkaz?
Já naprosto zoufalý odcházím.

Přidat na linkovací servery

Pozor na jasmínový čaj!

Tokugawa | 14. července 2003, 13:21 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Zdá se, že jasmínový čaj může mít halucinogenní účinky. To takhle jdete do čínské restaurace, kde si objednáte jídlo a k němu – tradičně – čaj. "Zelení nebo jasmííín," zeptá se vás čínská obsluha. Zvolíte jasmín a pak už se jen vezete. Útočí na vás porcelánoví psíci a tak všelijak. Konvička stojí obvykle kolem 30 Kč, což je k LSD nebo Lysohlávkám více než vstřícné. Jen pozor na ty porcelánové psy. Zajímalo by mě jen, kde ten dotyčný psychopat vzal meč. Ehm, tedy... také mám vlastně jeden doma...

Přidat na linkovací servery

Seppuku – čest nad vlastní život

Tokugawa | 14. července 2003, 11:39 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Japonsko je v mnohém pro člověka srostlého se západní kulturou nepochopitelné. Nabízí se četná srovnání, nad kterými kroutíme hlavou, někdy nechápavě, jindy pohoršeně. Dnešním tématem je seppuku, jinak řečeno harakiri, rituální sebevražda.

Jedná se o velmi bolestivé rozříznutí břicha vlastní rukou. Okolí pupku se japonsky nazývá hara. Hara je centrum člověka, sídlo duše. Otevřením břicha člověk svou duši obnaží a ukáže přihlížejícím, že je duše čistá, neposkvrněná. Čest je zachována.

Důvodů k seppuku bylo několik:

Smrt pána (daimjó). Samuraj, japonský válečník, sloužil v souladu s konfucianismem pouze jednomu pánovi. V okamžiku daimjóovy smrti přišel samuraj o smysl svého života a jediným východiskem bylo následovat svého pána. Takovéto sebevraždě se říká džunši.

Východisko z neřešitelné situace. Tou mohl být například rozpor mezi osobní ctí a loajalitou k pánovi.

Smytí hanby. Pokud samuraj nesplnil úkol, který mu byl dán, bylo seppuku jediným způsobem, jak očistit svou čest.

Seppuku nebylo jen sebevraždou. V mnoha případech se jednalo o jakousi popravu, která ovšem odsouzenému "vrátila tvář". Pro odsouzeného bylo ctí, když mu bylo seppuku povoleno. Odsouzený obvykle seděl na patách (seiza) na pódiu, potaženém rudým suknem. Oblečen byl v bílé smuteční roucho. Často před smrtí složil krátkou báseň haiku. Poté dýkou tantó nebo krátkým mečem wakizaši provedl řez odspodu nahoru a zleva doprava. Pokud přálo odsouzenému štěstí, stál nad ním sekundant, který mu v okamžiku vnoření meče do břišní dutiny sťal hlavu, čímž zkrátil jeho utrpení.

I ženy měly svou verzi seppuku, která spočívala v proříznutí hrdla. Ženy ovšem musely mít při sebevraždě svázané nohy, aby po smrti jejich tělo nezaujalo neslušnou pozici.

Další oblíbenou formou sebevraždy v Japonsku bylo šindžu, společná smrt milenců, jejichž vztah byl nenaplněn, kupříkladu pro příslušnost k rozdílným kastám.

Pro samuraje stála loajalita k pánovi a čest nad smrtí, kterou pohrdal. Vliv kodexu válečníka bušidó je jasně patrný. Stejně tak vliv konfucianismu. Sebevražda není nazírána jako útěk od problému, nýbrž jako důstojný odchod, počátek nového zrození.

Japonsko je tradičně zemí s největším počtem sebevražd.

Přidat na linkovací servery

Faustův dům

Tokugawa | 7. července 2003, 7:34 | Letem světem | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Lidovky.cz píší 4. 7. 2003 o požáru Faustova domu v Praze. Stejně tak Novinky.cz, které dokonce tvrdí, že za požár nemohou nadpřirozené síly. Cha cha.

Jak známo, je Faustův dům coby součást Prahy magické opředen legendou o doktoru Faustovi a jeho služebníku Mefistofelovi. Každý ví, že si Mefisto nakonec Fausta odnesl dírou ve stropě a že ta díra se sem tam obnoví. Jistě, Johannes doktor Faust v domě nežil, ale žil v něm magister Kelly, známý alchimikus Prahy rudolfínské a to už je zřetelný signál.

Zlí jazykové tvrdí, že byl Edvard Kelly šarlatán a že byl z Prahy vyhnán. No bodejť ne. Jak by asi pražané reagovali, kdyby jim tiskový mluvčí Jeho císařského veličenstva Rudolfa II. přiznal, jak to s Kellym bylo doopravdy? Že blízkého důvěrníka samotného císaře vzal čert? To by je mohlo napadnout, že by si ten čert mohl vzít i císaře. A to by jako nešlo.

Kelly si zahrával s nečistými silami. Kdo ví, třeba mu Mefisto za duši nabídl kámen mudrců, třeba transmutaci olova ve zlato, třeba elixír života. Nakonec ale Kelly prohrál. Mefisto získal svou duši a Praha legendu. Vlastně pověst, legenda popisuje život svatých, a to Kelly při nejlepší vůli nebyl.

Teď se pověst vrátila. Oficiální místa tvrdí, stejně jako za Rudolfa II. blahé paměti, že jde jen o obyčejný požár. Bodejť. Oficiální místa se totiž bojí, tudíž se snaží popřít původce svého strachu. Ono totiž to, že neustále přečurávají nás, ještě neznamená, že se jim podaří přečurat i Mefista...

Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.