Tokugawa

To dítě mě neposlouchá

Tokugawa | 14. ledna 2009, 8:05 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Zcela jistě tu situaci znáte. Svému dítku něco řeknete a ono buď vůbec nereaguje, nebo se na vás jen přiblble dívá s výrazem tváře mouchy snězte si mě. Nejprve ještě celkem s humorem parafrázujete: ono slyší, ale nedbá. Po čase ale ztratíte trpělivost a rozhodnete se s tím něco dělat. "Proč zrovna naše dítě musí být taková mimóza," lkáte a snažíte se dítko z té letargie s vůní mimózy vytrhnout. Ve okolí pár osob-mimóz máte a pranic se vám nelíbí, že by se zrovna vaše dítě mělo zařadit po jejich bok. Mimoděk si vzpomenete na Pierra Richarda.

Začíná se to stupňovat, až to dojde tak daleko, že stojíte před skleněnými dveřmi, obě ruce máte plné zavazadel, protože se zrovna vracíte po dovolené domů, v levici dvě tašky s věcmi, v pravici kufr, modrou tašku IKEA s jídlem, přes rameno heligonku a banjo, vaše žena má v jedné ruce plačící mimino, v druhé kabelku, dva luky, svazek šípů, pekáč a papiňák. Z druhé strany skleněných dveří je dítě-mimóza, které se na vás přes sklo usmívá. Vaše žena ho několikrát poprosí o otevření dveří. Mimino stále pláče a klouže matce z rukou. Následně i vy, už méně mile, zařvete na celý dům: "Andulo, okamžitě otevři ty dveře, jsi snad hluchá!?". Načež se na vás dítě mimóza skrz sklo mile usměje a zamává vám. Ani ho nenapadne otevřít. Rupne vám v bedně, tašky letí na zem, rozrážíte dveře, dítě-mimózu chytáte nepříliš jemně za rameno, smýknete s ním, abyste si ho příhodně natočili a šup! Fláknete mu jednu přes zadek tak, až vás brní dlaň...
Tak strašně se ti, Andulko, omlouvám, nezlob se na mě, prosím tě.

Neuteklo pár dní a odpovědi vašeho dítěte se z rozvitých vět, na které jste v jeho věku velmi hrdí, zcvrknou do neustále se opakujícího "Co?". Znejistíte.

"Andulko, postav se támhle na druhou stranu místnosti, zády k nám. My budeme šeptat nějaká slova a ty nám řekneš, co jsme šeptali, ano?"
"Co?"
Zvýšíte hlas a dítě poslušně udělá, co po něm chcete.
"Autobus," zašeptáte. Dítě nic. Podíváte se na sebe s manželkou a v očích máte strach. Pane Bože, už ne, copak jsme si toho užili s Andulkou málo?
"Letadlo," přidáte na hlasitosti.
Andulka se nejistě pootočí k vám a vysloví napůl otázku: "Lízátko?"

Večer svému dítěti, jako pokaždé, dáte do postele svůj mobil, ze kterého poslouchá pohádky od Radůzy. Hlasitost je nastavená jako vždycky tak, aby Andulka slyšela a Bětku to nebudilo z miminkovských snů. "Tatínku, já to neslyším..." Zesílíte tedy o jeden stupínek a dítě zopakuje větu: "Tatínku, já pořád neslyším..." Dáte mu tedy telefon, ať si nastaví hlasitost samo. Radůza řve na celý byt a Andulka si pokládá mobil reproduktorem přímo na ucho.
"Dobrou noc, Andulko..." Reakce se ale nedočkáte.

Druhý den jsem nešel do práce, posadili jsme Andulku do auta a jeli k dětské lékařce, i když jsme zvažovali možnost jet rovnou ke specialistovi. Dětská se Andulce podívala do uší a vyloučila zánět i ucpání zvukovodu mazem. Dokonce jí udělala jednoduchý audiologický test, kdy pouštěla tón o různé intenzitě buď z levého nebo pravého reproduktoru a Andulka měla zvedat buď pravou nebo levou ruku, podle toho, odkud zvuk slyší. Úspěšnost byla pod 50% a při hlasitosti 40dB už Andulka nereagovala vůbec. Samozřejmě nás doktorka poslala dál.

Nebudu popisovat, jak probíhala návštěva dětského ušního na Bulovce, musel bych být sprostej a o tom tento článek nemá být. Z audiologie jsme si nesli lístek s grafy, které jsem naštěstí díky jisté zkušenosti s oborem surdopedie, který jsem kdysi dávno studoval, dokázal rozklíčovat. Kostní sluch nedoznal žádné změny, zaplať pámbu, vnitřní ucho je v pořádku. Bohužel přenosové vlastnosti středního ucha, respektive obou dvou, jsou zhruba 30% pod normálem...

Zánět byl vyloučen hned. Lékaři ho neviděli, Andulka si na bolest nestěžuje. Rýmou netrpěla, ta se jí spustila až tři dny po vyšetření. Nedoslýchavostí trpí Andulka zhruba od Nového roku, tedy takovým stupněm nedoslýchavosti, kterého jsme si byli schopni všimnout. Včera byla Andulka na kontrole, která jen potvrdila výsledky prvního vyšetření. Musím ale říct, že audiograf tentokrát nedělali, zopakují ho až za 14 dní.

Abych nekončil příliš pesimisticky, subjektivně máme s Gaiou pocit, že se krůček po krůčku vrací situace k normálu. Andulčiny odpovědi "Co?" se pomalu vytrácí a Andulka slyší o dost lépe. Ovšem nakolik je to pravda a nakolik jen naše zbožné přání nemohu posoudit, protože večer řvala Radůza opět na celé kolo.
Přidat na linkovací servery

Píseň o čaji

Tokugawa | 17. října 2008, 12:27 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

Dnes u snídaně složila Andulka svou první píseň, píseň o čaji. Musím se o ni s vámi podělit, neboť se jednak rýmuje a jednak mi přijde vtipná!

Přijde mi líto,
tebe, čaji, líto,
tak,
až tě vypiju jako drak.
Přidat na linkovací servery

Camp Lakota 2008

Tokugawa | 31. července 2008, 7:00 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (8)  

Na týden se stala Andulka indiánkou Ska-wanahca, Bílým kvítkem, z kmene Lakotů. První den nedokázala tahle malá indiánka ani založit šíp na tětivu, natož ho vystřelit. Po týdnu už trefovala z deseti metrů bizony a bledé tváře, vyráběla korálkové náramky, chytala splašené mustangy a vysloužila si pravé indiánské jméno.

Bohužel se nemohla vrátit spolu s celým kmenem až do Black Mountains, Apalačských hor, posvátného místa všech Siouxů, neboť její otec neměl sdostatek dovolené. Myslím ale, že to Bílému kvítku vyhovovalo, stýskalo se jí totiž po mamince a Žbětce. Ale i tak, napoprvé překonala sama sebe. Zapojila se do všech her, i když zpočátku po dlouhém přemlouvání, zněkolikanásobila příjem potravy (osm koláčů k snídani, sedm knedlíků k obědu...) a nejraději usínala v teepee u hořícího ohně.

Vždycky jsem chtěl mít z Andulky "holku se špínou za nehty a sukní z trávy". Nepovedlo se, Andulka má uvnitř sebe někoho jiného. Ale viděl jsem, že jí dobrodružství svědčí. Že jí nevadí vonět kouřem nebo připravovat dřevo na velký sněm. Že jí nevadí vylézt v rekordně krátkém čase z pelechu a jít bez řečí na rozcvičku. Že jí dokonce ani nevadí zahrát před čtyřiceti prakticky neznámými lidmi divadlo. Roste nám, holka. Příští rok bych jel rád znovu, tentokrát s celou rodinou. Doufám, že to vyjde.
Přidat na linkovací servery

O dětech, o trpělivosti a bezmezné lásce

Tokugawa | 31. března 2008, 14:05 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Vždycky jsem chtěl hodně dětí. Aspoň tři, když ne víc. Jenže to jsem byl ještě mladý a plný síly. Děti mám dvě, Andulce je čtyři a půl roku, Bětce táhne na šestý týden. A povím vám, jsou chvíle, kdy mě dokážou holky tak nesmírně vyčerpat, že ztrácím trpělivost.

Kupříkladu včera. Byl u nás na návštěvě děda Bóďa. Vždycky si jdeme sednout na jedno, dvě nebo tři do hospody, zatímco výčepní plní džbánek. Andulka chodí s námi, strašně se pokaždé těší, až dostane točenou limonádu. Idyla. Ovšem idyla trvá jen do té doby, než se vrátíme domů a Gaia si k Andulce přičichne. Jasně, smrad z cigaret. Nastává peklo. Mytí vlasů. Nevím proč, každopádně při něm Andulka pokaždé ztropí takový povyk, jako by jí na nože bral. Včera mi ruply nervy a na Andulku jsem zostra vyjel.

Nebo Bětka. Zlobí nás s jídlem, následně se spaním, svůj podíl na tomto stavu mají také prdy. Prdy jak u Habrdy. Kdo měl doma miminko, nejspíš ví, o čem mluvím. Bětka se ale rozhodla, že bude v křiku nejlepší ze všech. Snažíte se to malé uřvané nic utišit, kouknete do plenky, znehybníte v zavinovačce, pohupujete, nosíte v šátku, krmíte... A ono nic. Řev vás bodá do uší, nic nepomáhá, plácáte miminko po plínce silněji a silněji... Až je lepší přestat, předat nebožátko mamince a utéct.

A potom objevíte server a na něm třeba jednu fotografii a je všechno úplně jinak. V tu chvíli byste svým dětem odpustili úplně všechno a udělali pro ně úplně všechno, protože víte, že ať se děje cokoliv, bezmezně je milujete. MimiAngel.cz.
Přidat na linkovací servery

Zoufalý otec ateliérovým fotografem

Tokugawa | 3. března 2008, 8:18 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (14)  

Těšil jsem se, až si Bětku s Gaiou přivezu z porodnice domů. To miminko bylo tak čerstvé, určitě si na to živě pamatujete. Veliké oči, jemné a dlouhé prstíky s krásnými drobounkými nehtíky, neošlapané patičky na srandovně mrňavých chodidlech a vůně levandulového olejíčku.

Nadšení mi vydrželo do první noci. Neutišitelný křik se mi zařezával do mozku závit za závitem, adrenalin, někdy také nazývaný hormon vzteku, se vzedmul nečekanou silou. Ovšem po několika hodinách byl odplaven hlubokým zoufalstvím, které však také nevydrželo dlouho. Nahradila jej apatie.

Po týdnu nočních muk jsem vypracoval jednak teorii a jednak poučku. Začnu poučkou: I ten nejtišší zvuk z kolíbky předznamenává hurónský řev. Není proto třeba vyčkávat, lépe rovnou konat a řevu předejít.

Následuje teorie: Bětka přes den v klidu pije, následně na tři hodiny usne, probudí se, opět pije a tak stále dokola. Dokud nepadne tma. Pak je cyklus narušen. Nemluvně začne řvát jako lev. Nejspíš celý bílý den nabírá během kojení drobný deficit, který se se smrákáním nasčítá a projeví ukrutným hladem. Tento nastřádaný hlad pak již nelze z prsou utišit.

Obrana, vyzkoušená tuto noc: Je třeba po každém kojení odsávačkou odebrat veškerý zbytek mateřského mléka a uložit do lednice na horší časy. Uprostřed noci hrůzy pak jeden zoufalý rodič kojí, zatímco druhý ohřívá dvě stříkačky (20 + 20 ml) mateřského mléka, kterým se ta malá saň následně dokrmí. Zbytek noci pak již probíhá klidně podle zavedených pravidel.

Dnes v noci se mi touto činností tak přetrhlo spaní, že jsem vylezl z postele a jal se svá dvě holátka fotografovat. Aby to vůbec bylo ve tmě možné, všelijak jsem manipuloval se stropním osvětlením a dvěma nočními lampičkami. Jednu držela v ruce Gaia, druhou Andulka. Byly téměř dvě hodiny ráno. Snímek jsem v tu samou dobu ještě v klidu upravil v počítači a teprve potom si šel lehnout. Čuměl jsem do tří, následně konečně usnul, abych v pět mohl vesele vstát a odkvačit do práce.
Přidat na linkovací servery

Důrazné varování

Tokugawa | 21. února 2008, 8:00 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (7)  

Proč varování? Protože na prosby nikdo neslyší! Vážení kamarádi, ctěná rodino, známí i neznámí, učitelky ve školce, doktoři a úředníci. Naše nové dítě se jmenuje Alžběta. Slyšíte, jak je to jméno krásné a vznešené? Alžběta.

Dá se mnoha způsoby zdrobnit: Alžbětka, Bětka, Bětuška, Líza, Lízinka... Nejdřív vás přecijen poprosím, jsem už takový naivní. Neříkejte naší Alžbětce Betty, nedej bože Betyno. Máme člověka, děťátko, nikoliv čokla.

A teď to varování: Za každou Betynu budu opravdu HODNĚ nepříjemnej. Děkuji za pochopení a konec hlášení :)
Přidat na linkovací servery

Miminko je na světě

Tokugawa | 20. února 2008, 12:57 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (26)  

Vstával jsem v 6:30. Předjaří se právě probouzelo a skrz mlhu se s vypětím všech sil prodíraly světla okolo jedoucích aut. Nikdo z těch šoférů v mikrosvětě volantu, pedálů a svítících kontrolek netušil, kam jdu.

Mlha mi lezla za límec a porodnice se vyloupla z ranní mlhy jako Draculův hrad. První porod se s tímhle nedá vůbec srovnat. Tehdy bylo všechno za závojem strachu, bolesti a stresu. Navíc tehdy jsem se stal otcem. Dnes jsem se z monootce stal polyotcem, to už není taková změna.

Ta stejná čekárna, stejná žena, břicho o něco větší. A hlavně klid. V osm ráno se nikomu nechtělo rodit, absence ženských výkřiků a novorozeneckého křiku působila poněkud zneklidňujícím dojmem. Jen ten všudypřítomný zvuk monitoru...

Gaiu vzali na sál v 8:00. Dětský křik zaplnil tiché chodby v 8:35. Oproti očekávání se nám narodila Alžběta, Bětka, Bětuška, Alžbětka, Líza. Tři kila a osmdesát tři deka živé váhy. Další ženská do rodiny. Zdá se nám, že se Bětka podobá Andulce, když se narodila.

Gaia leží na jednotce intenzivní péče, miminko dostane ke kojení až za tři dny. Dneska večer budu do porodnice volat, možná se na novorozenecké oddělení za Alžbětkou ještě zajdu podívat. Těším se, až obě moje holky budou zase doma.

Andulka je ráda, že má sestřičku, těší se na ní a vyhrožuje Hugovi, že ho bude Bětka tahat za chlupy a brát mu kost.
Přidat na linkovací servery

Jak se rodí na etapy

Tokugawa | 19. února 2008, 20:29 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Dnes měla Gaia nástup do porodnice. V devět třicet dopoledne jí na břicho připojili monitor. Ozval se známý zvuk, který je od dob prvního porodu navěky vryt v mé sluchové paměti. 'Vžuum-hup. Vžuum-hup. Vžuum-hup.' Čekal jsem na Gaiu na chodbě. Za chvíli se ukázala, na sobě erární noční košili a erární župan, vypadala jako Zdravotní klaun. Doprovodil jsem ji na pokoj, pobral jsem věcí, co jsem unesl ("Nic si tu, maminko, nenechávejte, krade se tady.") a vyrazil jsem do práce. Ten velký den přijde až zítra.

Sotva jsem se usadil na židli, nastartoval počítač a vyřídil první havarijní událost, telefon. Gaia. "Prosím tě, všechno je jinak. Za dvě hodiny jdu na sál. Tohle není sranda, rozumíš? Opakuji: Tohle není sranda!" Uvěřil jsem. Takže, co teď? Tuhle paniku už znám, ale je mi to prd platný. Vypnout počítač, rychle k šéfovi: "Zítra tu budu, ale dneska ne, nějak se to posunulo, tak čau, musím běžet. Budeme mít mimino na můj svátek, chápete to?"

Vlítnu do auta, nahodím vrtuli, beru telefon: "Nazdar ségra, hele, dneska se za tátou nemůžu podívat, je mi to moc líto, letim do porodnice, Gaia jde za hodinu a půl na sál, tak pa a moc tátu pozdravuj, přijdu jak to jenom bude možný." Nastartuju, rozjedu se, tyhle akce na rychlo nemám rád, proč mi to, pane Bože, děláš? Jsem možná cholerik, ale jinak hodnej, ne? Aspoň myslím... Zase ten telefon, kdo teď co chce? Gaia! "Tak hele, neplaš, bude to až zejtra. Na Bulovce od dvou nepoteče voda. Prej se omlouvaj..."

Víte co? Ten dědula tam nahoře má nejspíš dost zvláštním směrem vyvinutý smysl pro humor. "Nazdar šéfe, akce se nekoná, v porodnici neteče voda. Do práce už nepřijdu, než bych dorazil, už bych zase letěl za tátou do špitálu. Zejtra taky nepřijdu, měli bychom rodit. Ale znáš to. Třeba Na Bulovce nepůjde plyn nebo elektrika..."
Přidat na linkovací servery

Toto těhotenství se jaksi nepovedlo

Tokugawa | 18. února 2008, 10:08 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (21)  

Když se Gaia dozvěděla, že je těhotná, naplánovala si, jak si tohle těhotenství užijeme. Jak se budeme na miminko těšit, jak budeme Gaiu hýčkat, jaká bude doma uvolněná pohoda a radost z očekávání a věcí příštích.

Nevyšlo to.

Nejprve se Gaie udělal na děloze hematom, což velmi výrazně zvýšilo možnost potratu plodu. Rázem dostalo těhotenství nálepku: Rizikové. Gaia musela jen ležet, nesměla nic dělat, jen doufat, že se hematom vstřebá a vše bude OK. Tohle období obav trvalo asi dva měsíce. Naštěstí se hematom nakonec skutečně vstřebal a miminku se nic nestalo.

Oddychli jsme si, ale ne na dlouho.

Jednoho dne mi zazvonil telefon. Táta. Byl u plicařky a na rentgenu je nález. Rakovina plic. Tátu jsme si k nám domů brali kdykoliv to šlo a snažili se ho nějak rozptýlit. Absolvovali jsme s ním všechna vyšetření, kterých nebylo málo. Když jsem nemohl já, objížděla s ním nemocnice Gaia. Za pár týdnů rozsáhlá operace, dva laloky pravé plíce nenávratně zmizely a táta se svojí CHOPN se rozdýchával jen velmi obtížně. Trvalo to do konce ledna. Kontrola ukázala, že operace byla velmi radikální, nebylo potřeba už ani chemoterapii, ani radioterapii. Až na zhoršené dýchání byl táta v pořádku. S předzvěstí jara se zlepšil i jeho psychický stav.

Všichni jsme si oddychli. Dokud nepřišel další stres.

Tři týdny před termínem porodu se miminko obrátilo a všechno nasvědčovalo tomu, že se Walda nebo Bětka narodí dnem pánevním. Zase stres, zase obavy. Po týdnu se ukázalo, že má miminko dvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku a že se tedy už obrátit zpět nemůže. Jasná indikace pro císařský řez. Gaia si sehnala knížky a nastudovala, co se dalo. Napětí s vědomostmi poněkud opadlo a my se konečně začali na příchod miminka těšit.

Ne dlouho.

V pátek mi volal tátův kamarád, že nemůže tátu sehnat. Zkoušel jsem to také. Hlasová schránka. No co, asi vybitej mobil, nebo tak něco. Už se to párkrát stalo. Jenže tátovi jsem se nedovolal celý den. Poprosil jsem ségru, která bydlí nedaleko, aby se k němu zašla raději podívat. Za pár minut mi brečela do telefonu, tátu veze sanitka do Motola. Mozková mrtvice, stav vážný. Tak vážný, že máme počítat se vším.

Prakticky ve stejný termín, jako má Gaia porod. Vůbec nevím, jak stihnu všechno obíhat. Gaiu a miminko v porodnici, tátu v nemocnici na druhé straně Prahy...
Přidat na linkovací servery

Jsem šokovaná

Tokugawa | 17. února 2008, 10:44 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Včera jsem po delší době vyčistil akvárium. Místo zarostlého zeleného kvádru máme v bytě průzračný křišťál, ve kterém se prohánějí barevné drahokamy.

"Já jsem z toho úplně šokovanej, jak je to akvárko najednou krásný," povídám.
"No jo, taťko," povídá Andulka, "já jsem z toho taky šokovaná."
"Ty, taťko, a co to je: 'šokovaná'?" zeptala se po několika vteřinách.
"No to znamená, že jsi něčím tak překvapená, až z toho úplně oněmíš. Třeba když jsem přišel jednou domů, a našel jsem od Huga úplně roztrhanej koberec. To jsem chvíli jenom stál a koukal a říkal: 'No co to... co... no... co se to... co to je?!' Už jsi někdy byla šokovaná?"
"Hm, tak to ještě nebyla."
Přidat na linkovací servery

Bude to král (nebo královna)

Tokugawa | 29. ledna 2008, 10:43 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (19)  

Na ten ultrazvuk se mi nechtělo. Měl jsem totiž takové tušení. A na svá tušení já dám, protože se obvykle naplní. Ale šel jsem, ono je někdy lepší manželkám neodporovat, obzvlášť, když z nich pár hormonů udělá někoho úplně jiného.

"Neměl jsem s tebou chodit," povídám na cestě domů.
"Proč?" zaslechnu náznak střepu v otázce.
"Protože už vím, co se nám narodí."
"Jé, fakt? A co?" střep je rázem zabalen do hladkého sametu.
"Budeme mít kluka!"

Takže kluk. Víte, tentokrát se dohodnout na jménu, to byla neskutečná dřina. Nakonec si Gaia prosadila Alžbětu a já Waldemara. Přesněji: "OK, už mě to nebaví. Když to bude holka, ať je po tvým, bude to Alžběta. Ale jak jí někdo řekne Betynko, tak ho zabiju, upozorni všechny příbuzné. Ale mám podmínku. V případě, že se nám narodí kluk, bude to Walda."

Gaia byla tak přesvědčená, že čeká holčičku, že by mi tehdy povolila i Žibřida. Jakmile ale vyšla pravda najevo, začala smlouvat: "Já to tak nemyslela, stejně bych Alžbětu ještě změnila, fakt. Na Julii, ta se ti líbila, ne? A dáme Josefa, Pepína, co ty na to?"

Ale byl jsem neoblomný jako skála. Dneska říkají všichni kolem nás Pupajzovi Waldo, takže je to víceméně jasné. Waldemar, staré dánské jméno, jméno celé královské dynastie. A Alžběta, královna. Jejich příchod na svět bude vskutku královský, líto je mi ale královny matky, protože se nám ten malej feudál na poslední chvíli otočil. Jakou mají všeobecně povahu děti, které ze všeho nejdřív na svět vystrčí zadek?
Přidat na linkovací servery

Předčasná puberta

Tokugawa | 19. září 2007, 13:31 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (5)  

To naše dítě je celkově nějak urychlené. Vypadá na prvňáka a mluví s námi jako třináctiletý puberťák. Někdy mě to skutečně zarazí. Předložím vám několik dialogů, abyste se pobavili tak, jako se bavíme my s Gaiou.

Andulka občas natahuje, že nechce do školky. Občas plakala i tam, prý se jí stýská. Ale to, co předvedla dnes, to nemá obdoby.
"Paní učitelko, už to na mě zase leze," fňuká Andulka a jde k paní učitelce, "ale nebojte, jenom si protřu oči a bude to dobrý."

"Je lepší, taťko, když nejseš doma. To na mě nemůžeš křičet."
To se ví, že ve mně hrklo a byl jsem z toho jak se patří smutný. Po chvíli ale: "Taťko, promiň... Mamko, to je dobře, že je táta s námi, viď..."
Potvora malá, snažila se to vyžehlit. A povedlo se.

Domů ze školky se Andulka vrací s Lukáškem. Po cestě by si chtěla hrát na tátu a na mámu. Lukášek zase na vojáky. "Já tě, Andulko, střelím!" povídá.
"No to si zkus," odvětí mu ta naše jemná čtyřletá holčička, "a já tě srovnám, žes to neviděl!"
Přidat na linkovací servery

První den ve školce

Tokugawa | 4. září 2007, 8:17 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Včera byl velký den. Andulka byla podruhé poprvé ve školce. Vyměnila třídu, Sluníčka za Berušky, vyměnila učitelky které si nechaly říkat křestním jménem za učitelky, které si nechají říkat paní učitelky a vyměnila děti, které byly stejně staré za děti, které jsou o rok mladší. Snad to nebudou změny k horšímu. Hlavní je, že se Andulka dostane z neustálého vlivu dospělých a z rozmazlovacího kolotoče prarodičů a že se konečně opět zařadí mezi děti.

První den se jí ve školce líbilo. Prý si tam jen tak trochu pohrála. Mladší děti mohou Andulku inspirovat, sami čekáme za půl roku sourozence, pomocnice se nám bude hodit.

Původně jsem měl připravenou fotografii Andulky a Gaii před školkou. Znáte to, trochu vystrašený úsměv, v ruce pytlík s medvídky plný náhradního oblečení na ven, modré bačkůrky s beruškami... Oběma mým holkám to tam sluší. Pak ale vypadla tahle fotografie, dokonale padnoucí k odcházejícímu létu...
Přidat na linkovací servery

Hromadění zásob

Tokugawa | 8. srpna 2007, 7:02 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (16)  

Náš nový potomek přijde na svět na přelomu února a března 2008. A věřte nebo ne, už má tři balíky plen. Spustili jsme proces nazvaný: Potlačení budoucích ekonomických potíží vzniknuvších vlivem absence pravidelné mzdy způsobené mateřskou dovolenou. Tedy pokaždé k většímu nákupu přidáme i jeden balík plen. Už dnes je jisté, že se naše miminko, až ho Gaia "vyrodí", jak říká Andulka, může 240x pokadit.

Nevím, kam Gaia ty papírové pleny dává, zatím o ně doma nezakopávám, ale je mi jasné, že až utáhnu našim účtům kohouty, plenkové kalhotky jako bych našel.

Hromadění se týká pouze plínek, hadrů je v našich spojených rodinách přehršle, co si tak vzpomínám, na Andulku jsme vlastně nekupovali vůbec žádné oblečení. O všechno se postarali kamarádky, jejichž dítka už dupačkám odrostla, tetičky, strýčkové, babičky, dědečkové, kamarádi a sourozenci.

Další citelný odliv již tak dost skromných prostředků směroval do lékárny. Ano, Nutrilon. Anča byla rozežraná už jako malá, nestačilo jí mateřské mléko, musela se dokrmovat. Uvidíme, jaký apetit bude mít druhorozený potomek. Sušenou mléčnou stravu hromadit zatím nehodláme, doufám, že posléze nespláčeme nad vejdělkem.

Dneska půjdu jenom pro pivo, tam plenky nemají, chlapi, co tam vysedávají, mají buď svoje a nebo stihnou odejít.
Přidat na linkovací servery

Akce Pupajz pokračuje

Tokugawa | 30. července 2007, 7:10 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (27)  

Nemylte se, dva testy neznamenají dvojčata, znamenají první pokus a jeho ověření! Začíná další příběh, jehož klíčová slova budou těhotenství, miminko, mateřská dovolená, kojení, kojenecká výživa, plavání kojenců, porod a podobně. A pokud bohové dají, vynecháme tentokrát dětské nemoce. Máme na ně totiž jistou averzi. Takže se můžete těšit na zápisky otce, který už zapomněl, jaké to kdysi bylo.
Přidat na linkovací servery

Slamění rodiče

Tokugawa | 29. června 2007, 6:58 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

"Ahoj babičko, můžeš mi dát k telefonu Andulku?"
"Ahoj, nemůžu, ona je s dědama na rybách."
"Aha, a mohla by mi, až se vrátí, zavolat?"

Po chvíli:

"Ahoj taťko, co chceš?"
"Ahoj, ty moje prdelko, chci si s tebou na chvilku popovídat."
"Aha."
"Tak mi pověz, chytila's už nějakou rybu?"
"No jasně! Spousty!"
"Opravdu? Tím svým novým prutem?"
"Ale né, taťko! Takovou síťkou. Spoustu malinkatejch rybiček!"
"Neříkej!"
"No fakt! A taky jsme byli na výletě. Na hradě!"
"A na jakém?"
"No na Cornštejně přece. A zejtra jedeme na Bítov. Tam jsou strašidla, víš?"
"A ještě mi Andulko pověz, jestli jsi měla zmrzlinku."
"No jasně, dvě! A, taťko, chceš ještě něco?"
"Ty pospícháš, viď. Tak se měj krásně a moc se na tebe těším. Pa pa."
"Pa, taťko. Pozdravuj mamku."
Přidat na linkovací servery

Holky jsou k ničemu

Tokugawa | 11. dubna 2007, 10:55 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (9)  

Jak už jsem psal v článku Kouzelná školka, Andulka před spaním poslouchá různé říkanky, pohádky a písničky. Jedno z oblíbenějších CD je Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora. Zrovinka nedávno si takhle s Gaiou sedíme u kávy, čaje a domácího bezinkového likéru, vychutnáváme si okamžik, kdy už je Andulka v posteli a my máme chvíli na vydechnutí. A jak tak mlčky vychutnáváme, slyšíme z Andulčina pokojíku fňukání.
"Co se děje, Andulko, proč brečíš?"
"Já už to nechci poslouchat, maminko. Vypni to."
"A proč?"
"Mánička je smutná, víš? Zpívá, že holky jsou k ničemu. Já jsem taky holka. Taky jsem k ničemu..."

A teď babo raď. Zůstali jsme chvíli u Andulky a snažili se jí vysvětlit... co vlastně? Že má Mánička depresi a proto lká takovéhle nesmysly? Že by Andulka neměla věřit všemu co slyší? Že holky nejsou k ničemu, že jsou naopak fajn? Ale říkala to Mánička! Nepošramotila Mánička svým výlevem Andulčino sebevědomí pro budoucí časy? Včera to Andulka chtěla poslouchat znovu. Poprosil jsem jí, aby mě zavolala, až bude Mánička opět zpívat, že jsou holky k ničemu. Snažili jsme se tomu vysmát, ale nejspíš to CD dneska potají vyhodím.
Přidat na linkovací servery

Kouzelná školka

Tokugawa | 27. března 2007, 11:56 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (15)  

Andulka má svou první drogu. Je jí Kouzelná školka. Nejenže má Andulka jako nejoblíbenější hračku Františka, maňáska na ruku, ono je to daleko horší. Andulce visí nad stolem fotky Majdy, Františka i Michala. Ale to stále ještě není to nejhorší. Nejhorší jsou kromě trpaslíků cédéčka. Písničky z Kouzelné školky, první i druhé CD, hrají od rána do noci. Pořád dokola. Už jsem se několikrát přistihl, jak si v práci zpívám: Bratr Pepa bere lepidlo nebo Moje tužka ušatá.

Snažíme se doma Andulce podsunout i jiná CD a jiné autory. Žel bohu Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák se svými písničkami nějak výrazně neuspěli, snad v pozdějších letech. Co je ale zajímavé, to je úspěch Nohavici. Jarek Nohavica Andulku ihned upoutal a začíná na Kouzelnou školku dotahovat. Duel Majda Reifová versus Jaromír Nohavica je zvláštním střetem stylů, nikdo jiný, ani Hurvínek, nemá šanci. Jarkův největší hit pro Andulku je písnička Pijte vodu. Přál bych vám slyšet Andulčinu verzi polštiny. Majda Reifová kontruje textem Světluška do ouška mi zašušká. Tedy v Andulčině podání Tvětutka, do outka mi datutká. Ani nevíte, kolik práce nám doma dalo pochopit, co to ta Andulka zpívá.

Kouzelná školka a Jaromír Nohavica nás už stáli CD přehrávač. Museli jsme ho Andulce pořídit, abychom se nezbláznili. Takže Anča má vlastní CD přehrávač a ve svých třech a půl letech jej umí ovládat lépe než já. A my máme s Gaiou klid (pokud se Andulka k poslechu ve svém pokojíku zavře, abychom jí nerušili).

A ještě ke Kouzelné školce podotknu pohledem dospělého člověka: Zaplať pámbu, že Majda Reifová ve školce je. Je totiž jediná, na koho se dá koukat a kdo se k dětem chová jako k sobě rovným. Ostatní dědečkové, babičky a další hvězdy za zenitem jsou tak afektovaní, až hrůza.
Přidat na linkovací servery

Zápis do školky II

Tokugawa | 21. března 2007, 12:45 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Už je to rok, co jsme byli s Andulkou poprvé u zápisu. Už je to půl roku, co jsme ji učili, aby měla školku ráda. Už je to pět měsíců, co se to naučila. Už jsou to čtyři měsíce, co do školky kvůli opakujícím se nemocem přestala chodit. Včera jsme byli podruhé u zápisu.

Andulka se do školky těšila, obzvlášť na paní učitelku Květušku, která jí spolu s paní ředitelkou vloni slíbila, že od září 2007 bude chodit Andulka opět k ní. Měli jsme radost, jak to pěkně vyšlo.

Včera u zápisu jsme se pro jistotu zeptali, zda bude Andulka zařazená opět do Sluníček. Samozřejmě, snad z vrozeného skepticismu, jsme se zeptali v okamžiku, kdy byla Andulka z doslechu. A udělali jsme dobře. I přes slib daný nejen dítěti, ale i nám, se Andulka do Sluníček nedostane, tato třída je prý zaplněná.

"Andulko," povídám v šatně, když jsme se oblékali k odchodu, "nebude Ti vadit, že nebudeš ve Sluníčkách? Že budeš mít jinou paní učitelku než Květušku?"
"A jakou?"
"To nevím, nějakou jinou. Ale ne Květušku ani Pavlínku. A nebudeš ve Sluníčkách."
"Tak budu v Lentilkách nebo Koťátkách. Tam se mi moc líbí. Já chci být v Lentilkách, jó?"

Báli jsme se zbytečně. Ta naše holka je dost přizpůsobivá, zdá se.
Přidat na linkovací servery

Hmyz

Tokugawa | 2. března 2007, 9:50 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (3)  

Děti – toť zřídlo humoru a již dávno zapomenutých perspektiv vidění. Stalo se včera u jídla:

"Tati, co to tady mám?" ptá se Andulka a šťourá se v rýži.
"Ukaž? Hm, to je nějakej brouček."
"A tady je taky brouček?"
"Hm, no jo, taky."
"Tati! Ta rejže je samej hmyz!"
Přidat na linkovací servery

Spermiogram

Tokugawa | 20. února 2007, 11:06 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (12)  

Zařadil jsem tento článek do Akce Pupajz, neboť se jí v podstatě přímo dotýká. Jde totiž o Andulky sourozence. Ale abych začal popořádku... Je to už dva roky, co jsme se s Gaiou rozhodli, že by měla mít naše Anča sourozence. A stále ho nemá. To je dost dlouhá doba, řekl bych, a tak se stalo, že Gaia držela v ruce doporučení pro Ústav pro péči o matku a dítě, na spermiogram.

Právě jsem se odtud vrátil a hodlám všem, které to zajímá a kteří by rádi neformální informaci o zákroku, vypovědět, co v takovém ústavu muže čeká. Inu, je to veselé. Nejprve vás žena vyžene ráno v pět z postele, že prý se čekají dlouhé fronty. Ústav pro péči o matku a dítě je zahalen noční tmou a první doktoři se ospale vlečou do zaměstnání. A před vchodem stepuji já, připraven dát. Zajímalo by mě, jestli dal i Franta Brabec z fabriky. Samozřejmě, že jsme přišli moc brzo, o hodinu a půl.

Vzali jsme si tedy pořadové číslo (jedna) a šli se někam najíst. Tato pauza je nezajímavá, proto ji vynechám a začnu pár minut před odběrem. Čekárna se pomalu plnila a já byl čím dál nervóznější. Už jenom ta představa výkonu, který se po mně chce takhle ráno, mě děsila.
"Pár číslo jedna!" ozvalo se a my se s Gaiou zvedli. Gaie o moc nešlo, jen o pár ampulek krve, výkon, ten se chtěl po mně.
"Tady máte kelímek a vejděte si vedle," řekla sestra a ukázala na dveře naproti. Kelímek byl samozřejmě průhledný. Vrhl jsem po Gaie pohled psa, kterému právě zemřel pán a zavřel za sebou dveře.

První, čeho jsem si všiml, byl fakt, že zevnitř zámku chyběl klíč. No potěš. Posadil jsem se ke stolku, na kterém leželo asi padesát čísel různých pornografických časopisů. Opřel jsem se o zeď a zavřel oči. Pane Bože, co mě to potkalo. Myšlenky na výkon jsem absolutně neměl, časopisy se mi jednak hnusily a jednak mě deprimovaly rozměry nadsamců a schopnosti nadsamic. S povzdechem jsem si rozepnul pásek a pomyslel na svého sedmdesátiletého otce, který s oblibou říká, že od pasu dolů už je dávno mrtvej. Já byl v tu chvíli taky.

Stoupnul jsem si k umyvadlu, kelímek postavil pod zrcadlo a zalovil v kalhotách. Kde je? To mi snad dělá schválně, bojí se, že někdo vejde, že z výkonu v tomhle stresu nic nebude, že to rozleju, že se netrefím... A myslet jsem dokázal pouze na Evu Holubovou a jejího Frantu Brabce a na mého sedmdesátiletého otce. Výkon, který jsem podal, byl žalostný, není divu. Do pokojíku naštěstí nikdo nepřišel, odložil jsem svůj kelímek na tác a otevřel dveře. Dva další nedočkavci čekali ve frontě, až se milostivě uráčím udělat. Dočkali se.

Gaia už byla po odběru (já v podstatě také), a tak jsme vstoupili do ordinace, kde mi padly oči na velký křesťanský výjev, kterak svatá rodina klečí kolem čerstvě narozeného Ježíška. A hned jsem si vzpomněl na Starý zákon a nebohého Onana, který vypustil sémě na zem a draze za to zaplatil. Není nic lepšího, než duchovní útěcha v pravý čas na pravém místě. A tím vlastně celý zážitek končí. Ještě jsem se dozvěděl, že Gaina krev bude reagovat nejen na moje sperma, ale i na cizí směs spermatu, z čehož mohu celkem solidně odvodit, že i moje sperma bude vystaveno nejen krvi nějaké cizí mladé dámy, nýbrž i spermatu dalších chlapů. Fuj.
Přidat na linkovací servery

Andulka zlatoústá

Tokugawa | 13. února 2007, 11:16 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Nikdy mě nepřestanou fascinovat Andulčiny hlášky. Mám tu teď jednu, kterou vám musím naservírovat hned. Čekat na další bych tentokrát totiž nevydržel :o)

"Maminko, já se pořád ještě dloubu v nose..."
"To bys ale, Andulko, neměla dělat."
"Hm. Ale víš co? Už to nepapám!"
Přidat na linkovací servery

Kterak nám vítr málem odnesl dítě

Tokugawa | 19. ledna 2007, 8:47 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (6)  

Včera jsme si koupili konferenční stolek a čtyři židle do kuchyně. No a jak jinak: Urob si sám. I stalo se, že jsem z auta v tom největším vichru vyndaval ploché krabice, dokonale fungující jako plachta. Nechápu, že mě nenapadlo vystrčit je za jízdy, mohl jsem ušetřit spoustu paliva. No a jak tak držím krabice a křižuji napříč větrem, úplně jsem zapomněl na Andulku, které se chopil vítr, o pár desítek centimetrů ji poponesl a fláknul s ní o zem. To nebohé dítě bylo tak překvapené, že ani neplakalo. Dál pevně svíralo svého plyšového netopýra a volalo o pomoc.

Přidat na linkovací servery

Dětský pokoj

Tokugawa | 16. ledna 2007, 15:32 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (4)  

Na dnešek jsem si vzal dovolenou, protože čas se navršil. Nejlevnější nábytek nám přivezl prkýnka. Spoustu prkýnek. A tak jsem vybavil Andulku kladivem a sebe trpělivostí a rozřízl první karton. Návod k sestavení mě nezklamal – byl stejný jako vždy, takže po zkušenostech se stavbou skříně do předsíně a do ložnice, postele, nočních stolků a obýváku jsem už věděl kam a pro co sáhnout, aby nábytek do dětského pokoje stál v nejkratším možném čase a bez úrazu.

Andulka byla ponejprv smutná, protože si pod větou Dostaneš pokojíček představila pokojík pro panenky. A když jsem měl smontovanou první šatní skříň, podivila se, že takhle velké panenky nemá. Naštěstí si to nechala vysvětlit a právě teď stěhuje všechny svoje věci z jedné skříně do druhé a zase zpět. Její práce s kladivem byla excelentní. Andulka zatloukla všechny kolíky do správných děr. To znamená, že s největší pravděpodobností není moje ;o)
Přidat na linkovací servery

Andulka Bambulka Pupajz Šunka stojí!

Tokugawa | 26. května 2004, 7:08 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

25.05.2004, 16:23:37
Konecne nejaka dobra zprava! Andulka stoji! Drzi se sprusli u postylky a stoji!

Tak tuhle zprávu jsem musel včera z nemocnice rychle poslat, dokud se na mne radostí z výkonu Andulka smála.

Tedy, ne že by se sama postavila, ale pokud jí postavíte k postýlce, tak se chytí, stojí a chechtá :-D
Přidat na linkovací servery

Nejnovější informace o Andulce

Tokugawa | 25. května 2004, 6:59 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

24. května 2004, 22:36
39,9 – Andulka dostala Diazepan proti fibrilním křečím. Šla pod studenou sprchu a brufen na sražení horečky. Ráno nám zavolej. Nebudu moc spát, chci ji hlídat. Pa a mysli na nás. Gaia.

Každý den se za holkama chodím podívat. Včera jsem nahlédnul do karty, kam Gaia vypisuje Andulčinu naměřenou teplotu. Neklesá pod 38. Andulka udělá něco jako úsměv, když mě vidí, pak mi položí hlavu na rameno a hladí mi bradu. Takhle důvěrně se zdravá nechová. Nakonec usne a upotí mi tričko... Potřebuju rozptýlit. Začínají mě napadat ty nejčernější myšlenky :o(
Přidat na linkovací servery

Pár SMS z nemocnice

Tokugawa | 24. května 2004, 7:18 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

23. května 2004, 02:30
Vypadalo to dobře. Andulka bez teplot, veselá, v moči nic není, prý brzy domů. Teď je vše jinak. Andulka mě zase vzbudila, horečka 39. Bojím se. Už jí dávají kanylu, zavodňují ji. Gaia.

23. května 2004, 08:35
Dobré ráno táto! Jak ses vyspal? My moc ne, ale teď už je líp. Andulka je veselá a blbne tu, ale nečůrá. Chytá a sundavá si kanylu. Těšíme se na Tebe. Pa. Gaia.

23. května 2004, 10:14
Mají podezření na ouška. Odpoledne půjdeme znovu na ORL a ještě na rentgen plic. Pak se uvidí. Mně se ta ouška nezdají. Andulka se sice brání, ale myslím, že spíš tím, že je vzteklá. Gaia.

24. května 2004, 00:04
Mám strach o Andulku. Zase má teplotu 39,5. Viď že to bude OK! Gaia.
Přidat na linkovací servery

Po čtvrté ve špitále

Tokugawa | 24. května 2004, 6:59 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Ach jo. Tak jsem se ve čtvrtek radoval předčasně. A zbytečně. U Andulky sice páni doktoři vyvrátili jakési ledvinové onemocnění, které prý může za všechny naše potíže, ovšem nedošlo mi, že nám vlastně neřekli, co Andulce bylo...

V pátek si řekla paní horečka, že už byla dost dlouho dole a vyšplhala se po rtuťovém sloupci bezmála ke čtyřicítce. Ládovali jsme Andulku panadolem a paralenem, ale horečku jsme ani o píď nesnížili. V sobotu jsem holky odvezl po čtvrté do nemocnice.

Nechci si tu stýskat nad neutěšeným stavem našeho zdravotnictví, to, že vás posílají koupit do lékárny léky, které nemocnice nemá, nebo že běháte s kartou jako poslíček sem a tam, je naprosto normální. Spíš mi vadí, že ti tolik moudří a studovaní lékaři nejsou schopni zjistit, co Andulce ty horečky způsobuje.

V neděli bylo Šunce osm měsíců. To znamená, že je v nemocnici pravidelně každé dva měsíce. Pokaždé stejné příznaky (horečka), pokaždé jí klesne jenom díky brufenu, pokaždé si vytrpí milion plus jedno vyšetření a pokaždé zbytečně. Nakonec je horečka zaléčena antibiotiky a Andulku nám vrátí domů.

Existuje nějaká hodnota, říká se jí CRP. Tahle hodnota říká, jestli máte někde v těle zánět a její hodnota u zdravého člověka je 10. Andulka už měla i 120 a nikdo nemůže to zánětlivé ložisko najít. Je mi té naší Šunky líto...

Až se vrátí domů, tak změním svůj přístup k výchově. Už z ní nebudu po spartánsku vychovávat kluka v sukních. Začnu jí neskutečně rozmazlovat. Tak moc, abych jí všechno to utrpení vynahradil...
Přidat na linkovací servery

Sláva hurá, Pupajz je zdravej!

Tokugawa | 18. března 2004, 9:53 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Abych vás nezapomněl informovat: Andulka je zdravá jako řípa. Nemá žádnou vrozenou vadu na ledvinách, žádnou deformaci ani malformaci, žádný defekt ani dysfunkci. Trápil jí obyčejný zánět ledvin! Děkuji vám všem, kteří jste jí drželi palce – mělo to cenu a pomohlo to. Díky!
Přidat na linkovací servery

První zub

Tokugawa | 11. března 2004, 14:03 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

A máme tu další významné datum: 11. března 2004 se Andulce vyklubal první zub! Ještě jsem ho neviděl, je prý dole vepředu. Takže je jasné, od čeho byla ta dnešní horečka. Ach jo, kde já teď vezmu na ty šaty?!
Přidat na linkovací servery

Andulka v péči lékařů

Tokugawa | 11. března 2004, 7:34 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak nám propustili Andulku z péče. Jsem rád, protože je péče a péče. Bohužel nemám lékařské vzdělání, abych se mohl na doktory s čistým svědomím obořit a vyčinit jim za chyby nebo nedbalost.

Andulce jsme odebírali moč. Neustále. Výsledky jednou pozitivní, jednou negativní. Nikdo nevěděl, co jí vlastně je.

"A proč jí nedají cévku? Budou hned vědět, jestli v té moči něco je nebo ne," nevěřícně kroutila hlavou Olí, Gaina sestra a současně sestra zdravotní, urologická.
Po třech dnech, zbytečně strávených v nemocnici, dali Andulce konečně cévku a hned věděli, že v té moči něco je.

Andulka měla v ruce kanylu. Dlouho. Při poslední koňské dávce plakala, jako by jí na nože bral.
"Jak dlouho?" nevěřícně se zeptala Olí, Gaina sestra a současně sestra zdravotní, urologická.
"Třetí den," odpověděla Gaia, "dneska už hrozně plakala."
"To se nedivím, vždyť dospělým se kanyla přepichuje po třech dnech. Řekni jim, ať jí to přepíchnou."
Když přišla sestra na pokoj, Gaia jí povídá, že má pod obvazem Andulka ruku nějak nateklou, že při antibiotikách pláče a že by bylo záhodno kanylu zkontrolovat.

"Dojdu se zeptat doktora," povídá ta sestra.
Po chvíli se vrátila: "Tak pan doktor říká, že je to v pořádku (aniž by Andulky ruku, do které se zařezávala náplast jako šňůrka mezi dva buřty, vůbec viděl... pozn. aut.), uvidíme, co o půlnoci při dalších antibiotikách."

O půlnoci Andulka spala, takže logicky neplakala.

Čtvrtý den (s kanylou) jsem přišel akorát v okamžiku, kdy Andulce kanylu vytáhli. Děťátko strašně plakalo. Nejprve jsem si pomyslel, že je to tím vytažením jehly. Pak jsem uviděl Andulčinu ručku. Od lokte dolů byla dvakrát širší než ta druhá. Zápěstí vypadalo jako nafouknutá gumová rukavice a mezi prsty má Andulka mokvavé boláky.
Nevěděli jsme, co dělat. Bylo očividné, že sestra je sama vyděšená a že je jí Andulky líto. Neměl jsem sílu někomu nadávat, komu taky, té sestře? Nějakému doktorovi? Nejdůležitější pro mne bylo, aby Andulka konečně přestala plakat, takže jsem si raději personálu nevšímal a chlácholil v náruči miminko.

Včera nám Andulku propustili z péče. Konečně. Radoval jsem se, dokud jsem nepřišel domů.
"Ahoj," povídá ve dveřích Gaia, když jsem přišel, "Andulka má zase horečku..."
Přečkali jsme noc. Dnes ráno měla Andulína 38°C. Gaia bude volat do nemocnice a nejspíš se tam holky opět vrátí...

14:42 Dopadlo to dobře, moč je čistá. Takže za tu teplotu může zoubek! A holky budou doma, hurá! A Andulka začne Gaiu tím zoubkem při kojení kousat, prostě rodinná pohoda.
Přidat na linkovací servery

Že by dobrá zpráva?

Tokugawa | 8. března 2004, 10:02 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Před chvílí dělali Andulíně sono. Zdá se, že vrozené vady, které by byly viditelné (deformity), můžeme vyloučit. V pátek tedy budou zkoumat funkci orgánů. Andulo, držím Ti palce!
Přidat na linkovací servery

Co je vlastně Pupajzovi?

Tokugawa | 8. března 2004, 7:12 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Nejprve Vám chci poděkovat za přání Pupajzova uzdravení. Díky. Oba si toho s Gaiou ceníme.

Právě jsem se dozvěděl první konkrétní informace. Aby mělo konzilium doktorů konečně pořádnou moč, muselo Andulku cévkovat. Z nálezu zjistilo, že zánět je skutečně někde v močových cestách. Ale kde...

V pátek půjde Andulka k nějakému specialistovi, který s konečnou platností Andulu vyšetří a poví, nicméně nyní si konzilium myslí, že má Andulka zánět nikoliv v močovém měchýři, jak se doposud soudilo, ale v ledvinách. To by nebylo ještě to nejhorší. Konzilium tvrdí, že je pravděpodobné, že má Andulka na ledvinách nějakou vrozenou vadu a že léčba bude celoživotní. Nebo operace. Jedná se buď o to, že se Pupajzovi trocha moče vrací z měchýře zpět k ledvinám a od toho ty vysoké horečky, nebo má Pupajz zúžené trubičky z ledvin do močového měchýře.

Budu se až do pátku modlit, aby to byl obyčejný zánět v močovém měchýři.
Přidat na linkovací servery

Pupajz opět v nemocnici

Tokugawa | 5. března 2004, 9:27 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

PŠT blog zase leží ladem. Neboť Andulka zase leží v nemocnici. Je jí pět měsíců a ve špitálu je už podruhé. Mě je třicet jedna a v nemocnici jsem byl jen jednou. To je nepoměr, co? Nemám chuť nic psát, pořád na ní musím myslet...
Přidat na linkovací servery

S Pupajzem v čajovně

Tokugawa | 27. února 2004, 12:24 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Tak hezky jsme to měli naplánované. Leč člověk míní a příroda (bůh, osud, karma) mění...

Plán: Naložíme Andulku do kočárku a půjdeme do čajovny pěšky. Je to asi 45 minut chůze, Andulka pěkně usne, protože ona usne v kočárku vždy. Dalo by se parafrázovat přísloví, že usne, jako když ji do kočárku hodí. Přijdeme do čajovny, kde posedíme s Lopem a spol. asi hodinu, neboť tak dlouho nám bude trvat vypít svůj čaj a tak dlouho vydrží Andulka spát.

Skutečnost: Naložili jsme Andulku do kočárku a vyrazili do čajovny. Zarazilo mě, že na mě z budky koukají dvě velké modré oči. Vždyť Andulka měla spát. Ale co, teprve jsme vyšli. Před čajovnou jsem letmým pohledem do kočárku zjistil, že Andulka opravdu spí. Sláva.
Abychom se dostali do čajovny i s kočárem, museli jsme otevřít druhé křídlo vstupních dveří.
"Dobrý den, máme tady rezervované místo na jméno Tokugawa."
"Jistě, sedněte si kam chcete, je tu prázdno," odpověděl čajník (čajovník, čajman, čaják...)
"Ehm... máme ale kočárek, mohl byste nám otevřít i druhou půlku dveří?"
"Jasně, hned to bude..."

"Tak co?" ptala se Gaia, když jsem vyšel ven.
"Dobrý, hned nám otevře. Houpej ještě, ať se Anče neprobudí."
Otevřelo se jedno křídlo dveří. Pohlédl jsem na čajmana, kterak třímá v rukou dláto a kladivo. Zasadil dláto do zástrčky a...
BUCH!!! PRÁSK!!! BUCH BUCH!!! TŘÍSK!!!
Lidé v čajovně se leknutím pobryndali čajem, dva starší museli být odvezeni s podezřením na infarkt.
"Máme to tu trochu zatuhlý, ale už to..." BUCH PRÁSK!!! "...bude. Tak račte."
Z kočáru na mě koukaly dvě obrovské modré oči...

Takže jsem celou hodinu a půl v čajovně stál a chodil s Andulkou v náručí sem a tam aby neplakala, zatímco ostatní si seděli, klábosili a popíjeli čajík. Sákryš. Navíc jsem si zapomněl Blechu (jak říká Mrkef mému fotoaparátu). Tak nemám ani obrázek, kterak Andulka snědla nápojový lístek a mosazné víčko od cukřenky v tureckém stylu...

Přidat na linkovací servery

Jak jsem neviděl zatmění Měsíce

Tokugawa | 10. listopadu 2003, 10:11 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Máme s Gaiou rádi jevy, které jsou svým způsobem neopakovatelné. Tajemné. Vzpomínám na jednu z našich prvních romantických akcíi, kdy jsme se jeli podívat k Máchovu jezeru na kometu Hyakutake... No ale nechme vzdálenou minulost a podívejme se blíže na tu nedávnou.

Zatmění proběhlo 9. 11. 2003 mezi 2:00 a 4:00. Špekulovali jsme s Gaiou, jak jen to uděláme, abychom zatmění viděli.
"To je blbý, jet ven s kočárkem ve dvě ráno..."
"A to chceš nechat Andulku v postýlce a odejít?"
"No... hlídal by ji Hugo, ne?"

Nakonec jsme to nechali koňovi, však ono to nějak dopadne. Andulka začala po 20:00 vyvádět a vydrželo jí to zhruba do 23:00. Jakmile se na chvilku odmlčela, omdlel jsem sladkým spánkem, zatmění – nezatmění.

Ze sna mě vytrhl rozespalý Gain hlas podmalovaná Andulčiným pláčem:
"Zrovna je zatmění... zííív... tak co?... zííív..."
Já na to: "....chrrr...chrrr... hmmm... chrrr..."
Andulka: "UÁÁÁÁÁ... NÉÉÉÉ... néééé... uaa... chrrr... chrrr..."
A bylo rozhodnuto. Snad příště.

Přidat na linkovací servery

Přídavky na dítě

Tokugawa | 27. října 2003, 15:30 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Všeobecně o mně platí, že nesnáším úředníky a jejich byrokratický aparát, jehož mechanismy zajišťují, že se v úředním styku cítí žadatel jako ten největší ubožák. Proto se u nás o úřední věci stará převážně Gaia (díky jí za to). Já bych totiž velmi rychle vybuchl.

Tentokrát jsme šli na Obecní úřad, odbor sociální a zdravotní, zažádat o porodné a o přídavky na dítě. A teď se držte. Andulka se nám narodila v září roku 2003 a Obecní úřad od nás chce potvrzení o příjmech a o čerpaných nemocenských až do roku 2001! Konkrétně u mne to znamená oběhnout s blbým papírem tři zaměstnavatele! Proboha proč? Proč mám dokládat, že jsem měl v únoru 2001 týden chřipku, když chci přídavky na dítě narozené na konci roku 2003?! Přídavky, které budou činit kolem 200,- Kč měsíčně! Proč je zajímají mé příjmy dva roky zpět? Copak nevypočítávají přídavky ze současné mzdy?!

A to pomlčím o úřednici, která byla zralá na pěst. Ještě že se uvolnilo druhé okénko, kam jsme se raději přesunuli. Fuck the civilization!

Přidat na linkovací servery

Dárek

Tokugawa | 26. října 2003, 12:26 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Jedna ze skupinek, se kterou jsem měl tu čest zapíjet Andulku, byla Beruška a spol. Nakonec přišel jen Lopo a Anička. Během popíjení čaje mi Lopo sdělil, že by nám rádi dali nějaký dárek, ať si řeknu jaký. No to mám tak rád, tohleto! Tak povídám, že žádný. A lopo na to, ať si nechám silné řeči, že kdyby nám nic dát nechtěli, tak se nebudou ptát. A jestli nechceme třeba mixér nebo tak. Pomyslel jsem si něco o bláznech a povídám, že nám udělají radost balíkem plen. Lopo řekl, že OK a u toho zůstalo.

V 1 hodinu a 1 minutu v noci mi pípnula SMSka:
Čau Toku, rád bych Ti dneska (pátek) předal nějaké dárky od nás. Vezmi si prosím dvě VELKÉ tašky a baťůžek. Ozvu se dopoledne. Díky Lopo.

Pomyslel jsem si něco o předávkování alkoholem a na druhý den vyrazil za Lopem jen s 45 litrovým batohem. To mi připadalo až dost.

Do práce za mnou přijela Gaia s Andulkou a už jsme si to pelášili k Lopovi do zaměstnání.
"Tos nezvlád!" řekl Lopo, když viděl můj batoh.
Najednou jsme to spatřili. Plínky. Šest balíků po osmdesáti kusech a navrch ještě ubrousky a čepička! No potěš.

Takže vám všem, našim sponzorům, děkujeme. Jmenovitě:

• Delfince
• Lopovi
• Marigoldovi
• Lamimu
• Plamínkovi
• Aničce Z.
• Meigrovi a Peťuli
• Mersce
• šermíři, lumpovi a výtržníkovi Zdenálovi

Související články:
Plenky se opravdu nedají dát do nákladů? – Marigold
TokAnička – Berušky.cz

Přidat na linkovací servery

První plavání a první úsměv

Tokugawa | 20. října 2003, 11:13 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (1)  

Určitě jste někdy viděli záběry miminek, která si šťastně plavou v bazénu, koukají pod vodou, kopají nožkama a tak. Naše Andulka má první podobnou zkušenost právě za sebou.

Navštívila nás totiž rodina Honzy_p, jehož manželka provozuje Rodinné centrum Amálka. Honza_p potřeboval nafotit koupající se miminko doma ve vaně a jediné miminko široko daleko byla naše Andulí. Nám to také ohromně vyhovovalo, neboť jsme všem těmto aktivitám příznivě nakloněni. Byla ruka v rukávě a Andulka ve vaně.

Zážitek to byl nejen pro nás, ale i pro Andulku. Nejprve se trošku vylekala, ale během pár vteřin zjistila, že je vlastně ve svém přirozeném prostředí a začala si medit. Vendulka_p s ní dělala ve vodě hady a vlnovky, balila Andulku do klubíčka a zase ji rozbalovala a Andulce se to tak líbilo, že se začala usmívat! Obvykle se říká, že dítě v tomto věku (1 měsíc) se usmívá více méně náhodně, že je to jen reflex, ale to co předvedla Andulí ve vaně byl jasný úsměv vykouzlený plaváním! A byl to zatraceně krásný úsměv!

Přidat na linkovací servery

Význam data narození

Tokugawa | 6. října 2003, 6:55 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Uvádím zde přepis e-mailové korespondence mezi Mrkvičkou a Andulkou. První e-mail napsal Mrkvička nám (Gaie a mně). Aktivitu na sebe převzala Andulka a odpověděla Mrkvičkovi za nás. Vysvětluje mu, kterak je datum jejího narození symbolické a snadno zapamatovatelné.

Zdravíčko, tak ještě jednou gratuluji!
Doufám, že nás brzo pozvete na okukování mimča. No ale několik poznámek si samozřejmě nemohu odpustit:
U významných osobností, a to Pupajzka rozhodně je, by rodiče měli volit datum narození velmi uvážlivě. Nejde ani tak o vlastní fakt, že se dítě narodí, ale až ho jeho činy proslaví, hrozí nebezpečí, že o něm budou zmínky v učebnicích a tudíž, že se o něm budou učit miliony lidí!!!
Dovedete si jistě z vlastní zkušenosti představit jaké to je pamatovat si složitá data narození. Proto by se pro takové lidičky měla volit ZAPAMATOVATELÁ data narození. Problém zapamatovatelnosti dat řešil zatím, dle mých informací, pouze Jára Cimrman. Tímto bych rád na jeho práci navázal a ptám se:
"To se Pupajzka nemohla narodit jindy?". Nejlepší by bylo 1. 1. 2000, no ale když už jste to nestihli byla i jiná vhodná data. Jen namátkou: 22. 2. 2002, 20. 02. 2002, a nebo velmi blízké 20. 03. 2003, ani datum 1. 10. 2003 není špatné, a proto se ptám kdo si to má pamatovat!!!
Proto bych byl velmi rád aby se to již neopakovalo. U vašich dalších dětí volte, prosím, datum narození s ohledem na jeho zapamatovatelnost. Pakliže nebudete sami schopni stanovit nejvhodnější datum, s důvěrou se na mne obraťte, rád vám pomohu.
Kukri J. Mrkvička
– – – – –

Milý Danduláku.
Děkuji za gratulaci. Datum svého narození jsem vybírala velice pečlivě.
Následuj můj myšlenkový pochod:
23. 9. 2003
Proč právě dvacátého třetího (23)? Plánuji stát se hvězdou šoubyznysu a my šoumeni říkáváme: Á dva tři, šou dva tři. 2 + 3 je pět. A pět + počet členů mé rodiny (já, máma, táta a Hugo) rovná se 9, což je i číslo měsíce září.
Číslice 2003 obsahuje čísla 2 i 3, což jsou čísla dne mého narození. Nuly uprostřed symbolizují ženská ňadra, což jasně ukazuje na to, že jsem děvče. Navíc to znamená, že budu vždy ve středu všeho dění a středem pozornosti.
Doufám, že teď už si budeš datum mého narození snadněji pamatovat a nikdy nezapomeneš na mé narozeniny! Těším se, až mi zazpíváš mou oblíbenou píseň: Ta naše Ančí je trochu samčí. Dále se těším na vaši brzkou návštěvu (se Švestkou) a srdečně ji tímto zdravím. Kdybys mi na ni dal adresu, ozvala bych se jí sama. Až máma přestane plašit a hodí se trochu do klidu, napíšu ti pozvánku.
Myslím, že by se vám to mohlo hodit někdy koncem týdne.
Pa pa Danduláku, Tokugawa.

Přidat na linkovací servery

Očima mámy

Tokugawa | 5. října 2003, 19:09 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Vážení a milí! Konečně mám trochu času, neboť Tokugawa kromě kojení zvládá péči o Andulku na výbornou, abych vám i já vyjádřila své díky za podporu v oné nelehké chvilce (no, chvilce...) Vlastně vám kromě poděkování musím trochu vyčinit, neboť jsem tu při pročítání vašich vzkazů a příspěvků ronila krokodýlí slzy a myslím, že hormony s tím nemají nic společného. Teď vážně – DÍKY!!! A nedá mi to, abych jen stručně nedoplnila Tokugawovo povídání o některé své postřehy, abyste měli celkový obrázek. Tak tedy vraťme se zpět o čtrnáct dnů, do pondělí 22. 9. 2003...

Přidat na linkovací servery

Česko-čínské vztahy

Tokugawa | 5. října 2003, 19:09 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Je to už pěkných pár dní co máme Andulku doma. Jeden by řekl, že nám péče o ni už musela přejít do krve a že se obslužné činnosti staly rutinou. Jenže opak je pravdou. Den pomalu končí, Andulka leží vykoupánkovaná a navoňánkovaná v postýlce a my padneme napůl umdlení do křesel.
'Uuuuiiiíííí,' ozve se. Vyskočíme k Andulce, ale Andulína spinká jako... jako nemluvně.
'Uuuuiiiíííí,' ozve se znovu. Jsou to naše žaludky! Vždyť my se za celý den ani nestačili najíst! A co hůř, přes neustálý zmatek nám to ani nepřišlo na mysl.

Takhle to dál nejde. Dneska už vařit nebudeme, skočím k našemu číňanovi. Čínský bufet U Konfucia má blíž k restauraci než k bufetu. Navštěvujeme ho od jeho otevření poměrně hojně, oslavujeme tam narození dětí našich přátel, narozeniny, chodíme tam na čaj, zkrátka a dobře stali jsme se štamgasty. Hlavní číňanka si nás pamatuje a poslední dobou, když jsem přišel bez Gaii, se ptávala na miminko. Ještě ne, ubezpečoval jsem ji. Až do teď.

Nechal jsem si zabalit dvě večeře, pro Gaiu voňavé a křehké kuře s rýží a pro sebe kuře na kari.
"Pro manšelka doma?" zeptala se číňanka.
"Ano," usmál jsem se na ní. Věděl jsem, co přijde.
Číňanka ukázala rukama na svém štíhlém těle tvar těhotného břicha: "Už bejby?"
"Už."
Číňanka spráskla ruce a honem něco zabrebentila směrem ke kuchyni. "Je to kluk nebo cholka?"
"Holka."
"Kolik má?"
"Tři a půl kila. A měří padesát centimetrů."
Číňanka položila na pult padesáticentimetrové pravítko. "To je mališká... Jak dlouho už?"
"Jsou doma čtrnáct dní. Dva týdny."
"Acha..." Podala mi naši večeři. Zdálo se mi, že je tam těch mističek nějak víc než obvykle. Poděkoval jsem.
"Postravit manšelka..."

Doma jsme zjistili, že nám přidala misku pražených oříšků a misku se salátem. Druhý den jsme se rozhodli zajít s Gaiou ke Konfuciovi znovu a ukázat jim Aničku. Naše číňanka tam nebyla. Dali jsme si tedy konvičku jasmínového čaje, pražené oříšky a Gaia si objednala zmrzlinový pohár.

Z kuchyně se vynořila naše číňanka. Ukazuji jí, aby se šla podívat do kočárku. S úsměvem od ucha k uchu přicupitala a jala se obdivovat naši malou. Podívala se na Gaiu a přejela si prstem po nose (Má nosánek po mamince – pozn. překladatele). Odběhla a přinesla ten zmrzlinový pohár.
"Kdo?"
Ukazuji, že je to pro manželku. Číňanka se zhrozila: "Ne ne. To ne tobré pro bejby. To ne."
Svorně jsme kroutili hlavami, že to nevadí, o zmrzlině nám nikdo nic neříkal. Číňanka se nenechala přesvědčit a postavila pohár přede mne.
"Čaj tobrý, tochle ne tobrý," a ukázala na pohár. "V Čína jeden měsíc tochle ne pro matka. Ne ne." Pak se zase rozzářila jako sluníčko a podívala se do kočárku. Ukázala si na oči a na mne (Má oči po tátovi – pozn. překladatele). A odběhla.

Seděli jsme s Gaiou u čaje a já zakusoval zmrzlinu. Brrr. Číňanka za chvíli přicupitala znovu a vláčela za sebou velkého číňana. Oba se kochali naší Andulí.
"Má vlas?" ptala se číňanka. Andulka měla totiž čepici.
"Má. Po tátovi." To jako že zatím dost málo.
Číňanka se zachichotala žertu a zmizela.

Takže Andulka byla poprvé v hospodě. Vyhrávalo jí k tomu čínské karaoke a voněl jasmínový čaj. Doufám, že to v ní zanechá hluboké stopy a Andulí bude tíhnout k Asii jako její otec. Z Číny je to do Japonska přeci jen skok, ne?

Přidat na linkovací servery

Veřejné koupání

Tokugawa | 28. září 2003, 21:00 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Klap. Právě za nimi zapadly dveře. Za kým? Za babičkovsko tetičkovským procesím. Opravdu nevím, co všechny na prvním koupání tak přitahuje...

Crrrr... zvonek.
"Ahój... Tak nás tady máte."
"Jé ahoj, to už jste tady?" povídám ještě poněkud rozespalý. Můj kalný zrak padl na teplomet, který nesla babička Boží pod pažím. "Já se z toho Káji zblázním..."
"No jo, znáš ho, prej tu máte zimu, no, to nech bejt, to přejdi. Bojí se, aby Aničce nebyla zima. Vy tu prej máte zimu a mě v prosinci vypíná topení, to je celej von."

A hned hlavní bod programu: prohlížení dravé zvěře. Domníval jsem se, že předvedou ukázkový špalír a projdou kolem Andulčiny postýlky jako apoštolové v orloji. Opak je pravdou. Postýlka i s Andulkou zmizela pod hroznem lidských těl.
"Jééé..."
"Óch!"
"Ťu ťu ťu..."
"Ách..."
"Ňu ňu.."
Do toho sebral dvouletý synovec Vojta Andulce z postýlky medvídka a začal mě s ním mlátit do hlavy.

Koupání proběhlo dobře, voda 37°C, dav srocen kolem vaničky. Gaia se tam málem ani neprotlačila. Andulce se ve vodě líbilo. Zřejmě na ní zapůsobilo, že ji mylo pět párů rukou a že si Vojta hrál s teploměrem ve tvaru ryby, až lítala voda ke stropu. Ale pak!

Andulku vyndali, Gaia byla bezmocná. Něčí ruce ji odstrčily, jiné utřely Andulu. Další vyčistily pupík. Kde se vzaly tu se vzaly ruce s vatičkou na špejli a projely našemu miminku uši a nos dřív, než jsme se z toho šoku vzpamatovali. To teda ne! Ale než jsme to řekli, bylo vykonáno.

Zaplať pámbu, že už je po všem a že Andulka je nám vrácena do láskylné a něžné náruče. Na vstupní dveře vyvěsím kromě cedule Nekuřácké pracoviště ještě cedulku Zákaz vstupu. Už chceme být s naším dítětem konečně chvíli sami!

Přidat na linkovací servery

Omluva za absenci

Tokugawa | 28. září 2003, 19:47 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Už jdou domů, holky moje. Konečně! Teď teprve všichni uvidí, jakej jsem táta! Tak druhý Prablog už je za námi. Ovšem, že ano, jaksi jsem tó, no... chyběl. Tak se nezlobte...

Měl jsem Gaiu s Andulkou vyzvednout z porodnice v neděli. Tomu jsem přizpůsobil vše. V pátek u nás bylo menší mecheche, které trvalo zhruba do půl třetí následujícího dne. Myslel jsem si, jak se přes sobotu vyspím, uklidím tu spoušť po oslavě, koupím obrovskou kytku, připravím uvítací vlajkoslávu a transparenty, zajdu na návštěvu do porodnice a večer v klídku a v pohodě přijdu na PraBlog.

Po zapíjení jsem spal spánkem spravedlivých. Z bezesna mě vytrhl telefon. Bylo 10:00.
"Ahoj Toku, tak si pro nás můžeš dneska přijet. V 10:30."
Nevěděl jsem, jestli náhodou ještě nespím. "Co-cože?"
"No, už nás pustěj dneska. V půl jedenácté."
Podíval jsem se na hodinky – 10:02.
"Gaio, nešlo by to aspoň v jedenáct? To nemůžu stihnout..."
"Tak jo, v jedenáct. Pa pa."

Sakra sakra sakra! Vyvenčit Huga. Blbost. Nejdřív ten bordel. Ne, Huga. To bych mohl uklízet i po něm. Ošidil jsem ho sprintem kolem kostela. Kadil v poklusu. Pak doma naházet do myčky milión plus jednu skleničku. Vysát drobky. Narovnat ubrus, hodit do sebe pár brambůrků místo snídaně. Ošplouchnout se víc pro formu než kvůli čistotě. A rychle ven. STOP! Kde mám oblečeníčko pro malou? Někde na přebalovacím pultě. Ale kde?
"Ahoj Gaio, prosim tě, kde jsou ty věci na Andulku? Cože? Na přebalovacím pultu? Jé, já jsem slepej, tak pa, letím. Co? Gaio, spěchám abych to stihnul! Pa. Ne, nevím, opravdu. Pa. Jo, mluvil jsem s vašima sejdeme se tam. Pa. Cože, spěchám... Ahoj."

Pět minut jsem hledal klíče a už jsem byl venku. Poklusem ke květináři. Zavřeno. Herdek. Ještě že jsou v ulici tři. V peněžence po včerejšku jen dvě stovky. Ach jo. Nakonec jsem měl štěstí a kytice vypadala nádherně. K Bulovce mi jede přímá tramvaj. Kvůli čekání jsem raděj dvakrát přestupoval. Stanice Bulovka, 11:03. Sláva.

Takže: Omlouvám se, že jsem se na PraBlog nedostavil, ač jsem byl objednán. Andulka s Gaiou byly doma první den a já jsem z nich naprosto unešen. Nedokázal jsem je tu nechat a odtrhnout se. A stálo to za to. Takže příště, slibuju.

Přidat na linkovací servery

Dědečkové

Tokugawa | 25. září 2003, 23:03 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Dnes jsem přemluvil tátu, aby se se mnou šel podívat na Gaiu do porodnice. A on šel, představte si. On, který trpí, když má koupit kytku nebo jít na nějakou hromadnou akci. Šel i přes to, že jsem mu řekl, že tam bude ještě máma. Jenom zakoulel očima. Tak jsem mu řekl, že tam také bude ségra a Carmen. Znovu zakoulel očima. Pak jsem mu ještě řekl, že přijde také Boženka a Kája. Zakoulel očima víc. Nakonec jsem mu řekl, že budou na návštěvě nejspíš také obě Dufčata. Řekl jen: "Já to tušil. Jako Hujerovi..." Očima už nekoulel, asi ho z toho věčného koulení rozbolely.

V porodnici bylo nádherně. Andulka spala, Gaia se usmívala, mě bylo dobře u srdce i na duši. Pravda, táta tam nevydržel dlouho, za tři čtvrtě hodiny už mě pohledem prosil abychom šli. Cestou jsme se zastavili u Gainých rodičů, kde jsme trošku poklábosili, naložili Kájovi do auta postýlku a kolíbku a hurá k nám, připravit hnízdečko.

Co vám mám povídat. Oba dědové, Kája i Libulínek, se vrhli na postýlku. Samozřejmě jsem se vrhl s nimi. Vybalovali jsme a šroubovali a zase rozebírali, radost pohledět.
"Podej mi šroubovák..."
"Vždyť ho držíš v ruce..."
"A jo."
"Kde je imbus?"
"Sem to nedávej, to musíš takhle..."
"Ne, to je naopak, vyndej to a otočíme postýlku dnem vzhůru."
"Ona není polohovací? To je blbý, Gaiu budou bolet záda."
"No to je fakt blbý."
"Hele, co je tohle? Je polohovací."
"No jo, ale musej tu bejt někde kolíčky."
"Koukej, to není na kolíčky, to se vyšroubujou tyhle očka a posunou se."
"Tak kde je ten šroubovák?"

Připadal jsem si jako ve snu. Bylo mi najednou tak dobře, když jsem ty dva dědky viděl, jak čančají nebesa a upravují mašličky, převazují kličky a povlíkají peřinku. Pak nad hotovou postýlkou postáli se slzou v oku a šli si vedle společně zakouřit. "Jo, chlapče," říkal jeden, "měl bys jít spát. Už se nikdy v klidu nevyspíš, to ti povídám."
"No jo, to jo," děl druhý, "vod teďka už budeš mít jenom starost. Jako já, jako můj táta a jeho taky... Di spát."
"Sem si vždycky říkal, proč máma nespí, když jsem přišel z flámu. Byl jsem po vojně, chlap jak hora, a vona se vo mě bála."
"Přesně jak řikáš," souhlasil druhý, "tak to je a tak to bude..."

Vypili jsme lahev domácí višňovky, tedy Kája ne, ten řídí, ale s Libulínkem jsme to zvládli ve dvou. Kája odjel, tátu jsem doprovodil na tramvaj a teď píšu tenhle článek, dokud to mám na paměti. V hlavě ještě slyším tátu, jak na mě volá z odjíždějící tramvaje: "...vyprdni se na všechno a di spát." A já jdu.

Přidat na linkovací servery

Udělám z Andulky kluka

Tokugawa | 25. září 2003, 8:23 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Celé těhotenství se nás lidé ptali, jestli čekáme kluka nebo holku. Nám to bylo ale ÚPLNĚ šumafuk. Těšili jsme se na děťátko. Odhaduji, že takových 70% lidí to vůbec nechápalo. "A jak kupujete věci?" zněl nejčastější argument.

Protože se Gaia musela dostavit na amniocentézu, bylo pohlaví miminka hned jasné. Jenže! Ti problematičtí Tokugawovi ho nechtěli vědět. Doktoři jakoby už ani neočekávali, že někteří rodiče nebudou chtít znát pohlaví miminka dopředu. A tak jsme při každé návštěvě lékaře už mezi dveřmi pro jistotu hlásili: "Nechceme to vědět!"

Na kartě o miminku je kolonka Pohlaví. Nakonec tam doktorka napsala Normální. A tak jsme věděli, že náš Pupajz má normální pohlaví. Uf, to nám spadl kámen ze srdce – co kdyby měl pohlaví nenormální?

Andulka dostane pořádnou lesní výchovu. Budu jí brát na čundry, pod stan, na výlety a tak. Prostě sukně z trávy a špína za nehty. Říkal jsem si ještě včera, že ta naše holčička, co se rozhodla, že bude trošku panna a trošku váha (potěš nás pán Bůh), bude muset dostat klučičí výchovu. A pak zavolala Gaia z porodnice...

Tak si představte, že zatímco já, muž ve věku 30 let, jsem za celý svůj život neobdržel nižádnou zlomeninu, tak ta naše holka si zlomila klíční kost už při cestě na svět! Prdelka malá! Takže je vlastně víc klučičí než já.

Ale řeknu vám: Lepší zlomená klíční kost, než porod kleštěma, což?

Přidat na linkovací servery

Jak přišla Andulka na svět

Tokugawa | 24. září 2003, 7:57 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (2)  

Po třech hodinách spánku (spíš smrti než spánku) mi zazvonil telefon. Gaia! "Toku," slyšel jsem velmi slabý hlas, "už asi přijeď..." Vyskočil jsem z postele a probudil Káju, Gainého tátu. Obvykle trvá Kájovi něco kolem dvou hodin, než se probere a dostane své tělo na provozní hodnoty. Tentokrát ne. Za devět minut už jsme seděli v autě a frčeli za Gaiou.

Přidat na linkovací servery

Akce Pupajz zdárně završena!

Tokugawa | 24. září 2003, 6:49 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Hola hola!
Vidím, že Honza_p vás už informoval, ale – nezlobte se na mě – jako pyšný otec to musím udělat ještě jednou, osobně. Parametry malé Tokugawy:

Jméno: Anna, Andula, Andulka, Andulička, Anča, Aninka, Anynka, Anička, Anče, Anýsek
Délka: 0,5 m
Hmotnost: 3440 g, 344 dkg, 3.44 kg, 0.00344 tuny
Vzhled: krásná (celá Gaia)
Vlasy: zatím po tátovi (množství), barva neurčitá. Chvíli blonďatá, chvíli trochu zrz, při změně osvětlení tmavá
Narozena: 23. 9. 2003, 10:02 SEČ

Tak to je ona. To je Pupajz, naše dítě! Všem vám moc děkujeme za držení palců a přání všeho dobrého, opravdu jsme to potřebovali. Tedy hlavně Gaia a Anynka. Anynce se totiž nechtělo ven, ale vezmu to popořádku...

Ve 12:20 hodin, 22. 9. začaly Gaie první bolesti. Byli jsme všichni vyplašení, chápejte, rodili jsme poprvé. Průměrně cítila Gaia stahy do 18:00 zhruba po deseti minutách. Od 18:00 po pěti minutách neustále. Bolesti nabíraly pomalu na intenzitě. Během Indiana Jonese (TO JE PECH!) jsme sedli s tchánem Kájou do auta a odvezli Gaiu do porodnice.

Čekali jsme, až jí vyšetří, když tu jsme zaslechli zvuky porodu.
"Ty vole, slyšíš to?!" vyhrkl Kája a výrazně zbledl. Chtěl prchnout ven, ale v poslední chvíli si to rozmyslel.
Ta maminka byla velmi statečná a my jí s Kájou drželi palce, až nám klouby bělaly. Když se pak čekárnou rozlehl dětský pláč, zaplakali jsme také. Takže chlapečku, který ses narodil na Bulovce asi ve 21:15 a vážíš úctyhodných 4,91 kg, dva vyplašení chlapi na tebe mysleli při celém tvém přicházení na svět! Tehdy mě napadlo, co teprve budu dělat, až se vyklube Pupajz!

Gaia přemluvila personál, že to máme na Bulovku 3 minuty, ať jí ještě pustí domů. Pustili. Indiana Jones právě končil. Bolesti se stupňovaly, pokoušeli jsme se usnout, ale nešlo to. Každých 5 minut Gaiu i mne ty kontrakce dokonale probraly. Ve 3:00 23. září jsme jeli na Bulovku podruhé. Zase čekání. Tentokrát si tam Gaiu mojí zlatou nechali. Ale mě poslali domů. No to mě nedělejte! Prý je ještě brzy a že mi zavolají. Sotva jsme přijeli, usnul jsem jako špalek a zbytek vám dopovím za chvíli.

Přidat na linkovací servery

Telefon 4

Tokugawa | 22. září 2003, 15:17 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Crrrr crrrr...
"Ahoj, tak co?"
"Ahoj, hele Toku, já nevim. Už zase půl hodiny nic. Co mám dělat?"
"Já nevim. Jak jako nic?"
"No prostě nic. Tak pojedeme domů?"
"Já nevim. Co myslíš?"
"Já taky nevim. ...ségra, co myslíš? ...Ségra taky neví."
"Sakra, vždyť už rodila, ne?"
"Tak pojedem domu?"
"Tak jo."
"Tak já tam přijedu."
"Počkej, jako sama?"
"Noo, jo."
"A co když se ti po cestě něco stane?"
"Maximálně mi praskne voda..."
"Tak to ne. Vaši nás snad dva dny vydržej, ne?"
"To asi jo."
"Tak já přijedu tam. Fakt nic?"
"Nic."
"Tak ahoj."

Bože můj, je tohle normální? Jo, ne, jo, ne... Už abychom to měli všichni za sebou, tohleto. Pupajzi, Pupajzi...

Přidat na linkovací servery

Telefon 3

Tokugawa | 22. září 2003, 14:35 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Crrrr crrrr... 'hrklo ve mně'
"Ahoj Toku. Tak už se mi to zase zrychlilo."
"Jo."
"Uděláme to takhle. Zajeď z práce domů a vem mi tu taštičku..."
"Počkej, počkej, jakou taštičku?"
"Tu malou s kosmetikou. Mám jí na topení v koupelně. Pak mi vezmi knížku, toho Zrzavého Orma, leží na posteli. A Šaty. Ty krátký. Jsou v koupelně hozené přez šňůry..."
"Počkej, jsem trochu mimo, musim si to napsat..."
"A vem si něco k pití, termosku s čajem nebo tak, dneska určitě pojedeme do porodnice."
"Jasně, termosku... Proč?"
"Kdybysme tam byli dlouho..."
"Aha..."
"Zavolám tátovi. Odveze mě k nim, tak přijď, jo?"
"Jo, přijdu. Kam vlastně? Promiň, jsem nějak nervózní..."
"K našim. Nebuď, já tě tam budu potřebovat. Tak pa."

Cvak.
A je to. Mám instrukce načmárané na papírku. Mám zpocený ruce. Pořád klepu nohou o zem. Ještě hodinu v práci. Sakryš. Trochu si koušu nehet. Herdek, co teprv Gaia? Vypadá to, že je ve větší pohodě než já. Tak jo. Klid. KLID. KLID!

Přidat na linkovací servery

Gaia mě asi zabije

Tokugawa | 22. září 2003, 13:30 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Teda až se tohle dozví Gaia, asi mě zabije. Jenže já se potřebuju trošku odreagovat, tak o tom aspoň píšu. To je mi pěkná spravedlnost. Gaia si všechno pěkně prožívá, ví, co se právě děje a já tu sedím a vím prd.

• Tokugawa bude tátou – Trillian
• Pupajz se dere na svět – Heol loar
• Jak chlap rodí – Arthur Dent
• Tokugawa rodí – Holasí net
• Andulka a rovnodennost – Oťulda
• Budiž světlo – Deník stokorunové bankovky
• Pupajz je vlastně Andulka – Heol loar
• Největší přání – Didactylos
• Porod skoro online – David Bureš
• Budete zahlceni – Shan

Už to vidím, až zase jednou Gaia zasedne k počítači a zjistí, že se o ní a o její hodince debatuje na několika blozích. Musí mě zabít, jinak to nevidím!

Přidat na linkovací servery

Telefon 2

Tokugawa | 22. září 2003, 12:46 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

"Prosím..."
"No nazdar, tady zase Tokugawa. Nevydržel jsem to celou hodinu. Tak co? Jak jí je?"
"Pořád stejný... ...To je Toku, prej jak ti je..."
"Jak stejný? A co ty? Nepoznáváš to?"
"Jak nepoznávám?"
"No užs' to jednou zažila..."
"Já měla nejdřív po deseti minutách a pak po pěti. Ale trvalo to spoustu hodin..."
"Spoustu hodin?"
"No jo."
"Sakra. Co mám dělat? Neměly jste mi to říkat."
"Já ti jí dám... ...Gaio, vem si Toka... ...Zatím ahoj."

"No ahoj, já to nemoh' vydržet a tak volám už teď."
"Je to pořád stejný. Hele, dneska toho veterináře asi vynecháme..."
"Asi jo."
"To je blbý, abys přišel z práce už teď, viď. Kdyby to nic nebylo..."
"No to je. Ale kdyby se něco změnilo, hned mi dej vědět, přiletím bleskem..."
"Naši to ještě nevědí..."
"Tak jim to ani neříkej, znáš je, hned by přijeli a vytlačili to z tebe, i kdyby o nic nešlo...

Přidat na linkovací servery

Telefon 1

Tokugawa | 22. září 2003, 12:20 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Před minutou:
"Prosím, Tokugawa..."
"Ahoj, tady sestra tvojí ženy."
"Jé nazdááár, copak?"
"No, Gaia je u nás na návštěvě."
"Jo? Tak ji pozdravuj..."
"Má bolesti. Po čtyřech minutách."
"Cože?!"
"Teď jí to přešlo, já ti jí dám... Gaio, chce s tebou mluvit Tokugawa..."

"No nazdar, co ti je?"
"Toku, už je to asi tady."
"A není to jako onehdy v noci?"
"Asi ne, tohle je jiný."
"A jaký?"
"Jiný. Mám bolesti po čtyřech minutách."
"Po čtyřech minutách? A co to znamená?"
"Ségra, prej co to znamená po čtyřech minutách... ...Nic... Tak prej nic. Hele, zavolej sem za půl hodiny, uvidíme co a jak. Když tak bys mi přivezl tašku na Bulovku."
"Fakt už, jo?"
"Uvidíme."

Chápete to? Mám tu sedět a čekat. No kdo to má ale vydržet? Co jen budu dělat? Jééé. Já budu fotr. Stárnu. Já, který se cítím na dvacet, je mi třicet a budu fotr vlastního syna nebo dcerky...

Přidat na linkovací servery

Tak už pojď!

Tokugawa | 22. září 2003, 8:26 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Milý Pupajzi,
tak už jsem myslel, že Tě tu budu dneska mít. Včera v noci maminka začala vyvádět, že už je to tady. Vzhledem k tomu, že tohle říká už dva týdny, bral jsem to s klidem Angličana. Ale tentokrát to přecijen bylo trošinku jiné...

"Tokugawo!" vyhrkla maminka, oči navrch hlavy.
"Co?" odpověděl jsem.
"Já už něco cítím. Kontrakce. Máš hodinky?"
Podal jsem jí hodinky a po chvíli se zeptal: "Tak po kolika minutách?"
"Po minutě..."
"To je nějaká blbina. To se asi Pupajz trochu hýbá..."

Na chvíli dala mamka pokoj, ale ve dvě ráno mě budila a znovu: "Já se bojím, už je to asi vážně tady..."
"Spi, Gaio, to zaspíš," řekl jsem a usnul. Měl jsem pravdu – zaspala to.

A tak si říkám, Pupajzi, kdy se nám konečně vyklubeš. Chápu, že se Ti nechce ven, mě by se také nechtělo, ale pochop, už se na Tebe fakt těšíme. Tak už pojď...

Přidat na linkovací servery

Chci vidět Pupajze přijít na svět

Tokugawa | 11. září 2003, 23:41 | Akce Pupajz | Ohodnotit článek 0/0 | Komentáře (0)  

Akce Pupajz ohrožena. Dnes mě sklátila chřipka. Obvykle se kurýruji sám, k lékařům mám vrozenou nedůvěru...

Před několika lety:
"Vy tu nemáte celou kartu, chybí posledních šest let..." podivovala se doktorka.
"Tak to bude v pořádku," na to já, "tak dlouho jsem tu nebyl..."

Jenže zrovna teď. Gaia má termín 13. 9. a já si klidně onemocním. Tak to ne. Sebral jsem zbytek sil a vydal se k lékaři. Osvětlil jsem mu situaci a požádal o superrychlé léky, klidně si doplatím, ale musím být fit v rekordním čase. To, co mi předepsal je natolik neznámé, že to ani nedokážu vyslovit. Takže si kapu a foukám a polykám, ach jo. Horečka ne a ne zmizet, Gaiu jsem přestěhoval k jejím rodičům, aby se náhodou také nenakazila.

Gain táta nás, členy své rodiny, léčí vždy těmi nejodpornějšími babskými lektvary. Kupříkladu svařená cibule s medem. Bleee. Podezřívám ho, že mu tento druh mučení poskytuje jisté potěšení, jinak si naléhavost s jakou nám patok nutí, nedovedu vysvětlit. Jenže teď to vypadá, že si ten blivajz půjdu připravit sám. Nikde nikdo, jenom já a moje horečka. Jestli se budu muset sám zabalit do ledového prostěradla...!

Omluvte proto, prosím, sníženou kvalitu tohoto spotu, sotva sedím. Pokud se mi v dohledné době uleví, začnu vás opět oblažovat svými články, jinak až do vyléčení šlus. Dobrou noc.

Přidat na linkovací servery

Tokugawa 2005. Provozováno na systému bloguje.cz.